ZIBOR 2500 IU

• varianty léku
• souhrný přehled údajů o léku
• příbalové informace a informace pro použití

Varianty

Souhrn údajů o léku ZIBOR 2500 IU (SPC)

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

ZIBOR 2500 IU

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Bemiparinum natricum: 2500 IU antagonisty faktoru Xa* v 0,2 ml roztoku v předplněné injekční stříkačce ( což odpovídá 12500 IU anti-Xa* na 1 ml injekčního roztoku)

Účinnost je popsána v mezinárodních jednotkách (IU) antagonistické aktivity proti faktoru Xa, a to v souladu s 1. mezinárodním referenčním standardem pro nízkomolekulární heparin.

Pomocné látky viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Injekční roztok.

Popis přípravku: Bezbarvý či mírně nažloutlý, čirý roztok bez viditelných částic.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Prevence tromboembolického onemocnění u pacientů podstupujících běžný chirurgický výkon.

Prevence srážení krve v mimotělním oběhu během hemodialýzy.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dospělí:

Běžné chirurgické zákroky se středně vysokým rizikem žilní tromboembolie:

V den chirurgického zákroku se podává 2500 IU anti-Xa do podkoží (s.c.), a to 2 hodiny před či 6 hodin po operaci. V dalších dnech se podává 2500 IU anti-Xa subkutánně každých 24 hodin.

V profylaktické léčbě je v souladu s rozhodnutím lékaře nutno pokračovat během celého rizikového období či dokud je pacient imobilní. Obecně je vhodné pokračovat v profylaktické léčbě přinejmenším 7-10 dní po chirurgickém zákroku, a dokud se riziko tromboembolického onemocnění nesníží.

Prevence proti srážení krve v mimotělním oběhu během hemodialýzy:

U pacientů absolvujících opakovaně hemodialýzu ne delší než 4 hodiny a bez rizika krvácení lze prevenci srážení krve v mimotělním oběhu během hemodialýzy zajistit jedinou dávkou ve formě jednorázové injekce do arteriální linky, a to na počátku dialýzy. U pacientů vážících méně než 60 kg bude dávka činit 2500 IU, u pacientů těžších pak 3500 IU.

Děti: Bezpečnost a účinnost použití bemiparinu u dětí nebyla dosud stanovena, proto se jeho použití u dětí nedoporučuje.

Senioři: Úprava dávky není potřebná.

Ledvinové a jaterní poškození: Ke stanovení doporučené úpravy dávky bemiparinu u této skupiny pacientů nejsou dostatečné údaje.

Způsob podání. Aplikace podkožní injekce:

Předplněné injekční stříkačky jsou připraveny k okamžitému použití a nesmí být před aplikací vypláchnuty. ZIBOR je podáván subkutánně, injekce by měla být podána do podkožní tkáně v anterolaterální či posterolaterální břišní části pasu, střídavě na levou a pravou stranu. Jehla by měla být zavedena v celé délce, kolmo a nikoli tangenciálně, a to do silné části kožního záhybu vytvořeného palcem a ukazováčkem; záhyb držte po celou dobu aplikace. Místo vpichu nemasírujte.

4.3 Kontraindikace

Přecitlivělost na natrium bemiparin, heparin či látky vepřového původu .

Potvrzená trombocytopenie vyvolaná imunologickou cestou a zprostředkovaná heparinem (HIT) v anamnéze, nebo podezření na ni (viz bod 4.4: Zvláštní upozornění a zvláštní opatření pro použití).

Aktivní hemoragie či zvýšené riziko krvácení  v důsledku poruch krevní srážlivosti.

Závažné poškození jaterní a pankreatické funkce.

Zranění a operace centrálního nervového systému, očí a uší.

Diseminovaná intravaskulární koagulace (DIC) přičitatelná heparinem indukované trombocytopenii.

Akutní bakteriální endokarditida a endocarditis lenta

Organické léze s vysokým rizikem krvácení (např. aktivní peptický vřed, cévní mozková příhoda, aneuryzma mozkových tepen či nádory mozku).

4.4 Zvláštní upozornění a zvláštní opatření pro použití

Neaplikujte intramuskulárně.

Vzhledem k riziku hematomu během podávání bemiparinu se nedoporučuje aplikovat intramuskulární injekce jiných látek.

Postupujte opatrně u pacientů s jaterním či ledvinovým selháním, nekompenzovanou arteriální hypertenzí, při gastroduodenálních vředech v anamnéze, při trombocytopenii, nefrolitiáze a/nebo uretrolitiáze, cévního onemocnění cévnatky a sítnice, či jakýchkoli jiných organických lézích se zvýšeným rizikem krvácivých komplikací, či u pacientů podstupujících spinální či epidurální anestezii popř. lumbální punkci.

Bemiparin, stejně jako jiné nízkomolekulární heparinové deriváty, může potlačovat sekreci aldosteronu v nadledvinkách s následkem hyperkalémie, zvláště u pacientů trpících například diabetes mellitus, chronickým ledvinovým selháním, preexistující metabolickou acidózou a zvýšenou plazmatickou hladinou draslíku, či pacientů užívajících kalium šetřící léky. Riziko hyperkalémie podle všeho narůstá s délkou terapie, ale je obvykle reverzibilní. Sérové elektrolyty je vhodné u pacientů s uvedeným rizikem stanovit před začátkem bemiparinové terapie a pravidelně je monitorovat i poté, zvláště pokud léčba trvá déle než 7 dní.

Zjištěn byl občasný výskyt lehké a přechodné trombocytopenie (I. typu) na počátku heparinové terapie, s hodnotami krevních destiček mezi 100 000 a 150 000/mm³. Tento jev byl způsoben dočasnou aktivací krevních destiček (viz bod 4.8: Nežádoucí účinky). Obecně lze říci, že pokud nedojde ke komplikacím, léčba může pokračovat.

Ve vzácných případech byla zjištěna závažná trombocytopenie zprostředkovaná protilátkami (II. typu) s hodnotami krevních destiček zřetelně pod 100 000/mm³ (viz bod 4.8: Nežádoucí účinky). Tento účinek se obvykle projevuje do 5 až 21 dní po zahájení léčby; u pacientů s anamnézou heparinem indukované trombocytopenie může k tomuto jevu dojít dříve.

Stanovení hodnot krevních destiček se doporučuje před podáním bemiparinu, v první den terapie, a poté v pravidelných intervalech 3 - 4 dní a na konci bemiparinové terapie. V praxi je při významném snížení počtu krevních destiček (30 až 50 %) spojeném s pozitivním či neznámým výsledkem in vitro testu na protilátky proti krevním destičkám (v přítomnosti bemiparinu či jiných nízkomolekulárních heparinových derivátů a/nebo heparinu) léčbu nutno ihned zastavit a zahájit alternativní terapii.

Stejně jako u jiných typů heparinu byly hlášeny případy kožní nekrózy, které někdy předcházela purpura či bolestivé erytematózní skvrny (viz bod 4.8: Nežádoucí účinky). V takových případech léčbu ihned ukončete.

U pacientů podstupujících spinální či epidurální anestezii popř. lumbální punkci může být profylaktické použití heparinu velmi vzácně spojeno s epidurálním či spinálním hematomem, s následkem dlouhodobé či trvalé paralýzy (viz bod 4.8: Nežádoucí účinky). Riziko je vyšší při použití epidurálního či spinálního katetru, a také při současném použití léků ovlivňujících krevní srážlivost, například nesteroidních antirevmatik (NSAID), inhibitorů krevních destiček či antikoagulačních přípravků (viz bod 4.5: Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce), a při traumatických či opakovaných punkcích.

Při stanovování doby po poslední profylaktické dávce heparinu, a po níž lze zavést či vyjmout epidurální či spinální katetr, vezměte v úvahu charakteristiku přípravku a profil pacienta. Následnou dávku bemiparinu nepodávejte dřív než čtyři hodiny po odstranění katetru. S  další dávkou je vhodné počkat až po dokončení chirurgického zákroku.

Pokud se lékař rozhodne aplikovat antikoagulační léčby v rámci epidurální či spinální anestezie, je nutno velmi pečlivě a často kontrolovat jakékoli známky a příznaky neurologického poškození, například bolest v zádech, senzorické a motorické poruchy (necitlivost a slabost dolních končetin) a dysfunkci střev či močového měchýře. Zdravotní sestry by měly být k detekci takových známek a příznaků vyškoleny. Pacienty poučte, aby výskyt těchto příznaků ihned hlásili sestře či klinickému lékaři.

Pokud máte podezření na známky či příznaky epidurálního či spinálního hematomu, stanovte bezodkladně diagnózu a zahajte léčbu včetně medulární dekomprese.

1. Interakce s dalšími léčivými přípravky a další formy interakce

Interakce bemiparinu s jinými léčivými přípravky nebyly zjišťovány a informace v této části jsou odvozeny z dat dostupných pro jiné nízkomolekulární heparinové deriváty.

Podávání bemiparinu současně s následujícími léčivými přípravky se nedoporučuje:

Antagonisté vitaminu K a jiné antikoagulační přípravky, kyselina acetylsalicylová a jiné salicyláty a NSAID, tiklopidin, klopidogrel a jiné inhibitory krevních destiček, systémové glukokortikoidy a dextran.

Všechny tyto léky prohlubují farmakologický efekt bemiparinu modulací jeho účinku na krevní srážlivost popř. funkci krevních destiček a zvyšují tak riziko krvácení.

Pokud kombinaci těchto léků nelze zabránit, zajistěte pečlivé klinické a laboratorní sledování.

Léčivé přípravky, které zvyšují sérové koncentrace draslíku, lze současně podávat pouze za zvláště pečlivého lékařského dohledu.

Interakce heparinu s intravenózně podávaným nitroglycerinem (které mohou vést k poklesu účinnosti) nelze u bemiparinu vyloučit.

2. Těhotenství a kojení

Těhotenství: Studie na zvířatech nevykázaly při použití bemiparinu žádné důkazy teratogenních účinků (viz bod 5.3: Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti). U bemiparinu nejsou k dispozici žádné klinické údaje o vystavení této látce v těhotenství. Při předepisování těhotným ženám je proto nutno postupovat opatrně. Není známo, zda bemiparin prochází placentární bariérou.

Kojení: O tom, zda bemiparin přechází do mléka při kojení, nejsou dostatečné informace. Pokud je tedy nutné, aby kojící matka užívala ZIBOR, doporučte jí, aby nekojila.

3. Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Bemiparin nemá vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat přesné či nebezpečné stroje.

4.8 Nežádoucí účinky

Nejběžněji uváděnými nežádoucími účinky jsou hematom popř. ekchymóza v místě vpichu, k nimž dochází přibližně u 15 % pacientů používajících ZIBOR.

Osteoporóza bývá spojena s dlouhodobou léčbou heparinem.

Četnost nežádoucích účinků uváděných u bemiparinu je podobná jako u jiných nízkomolekulárních heparinových derivátů, a je následující:

Velmi časté (≥ 1/10):

• Ekchymóza v místě vpichu

Časté (≥ 1/100, <1/10):

• Hematom a bolest v místě vpichu.

• Krvácivé komplikace (kůže, sliznice, rány, gastrointestinální trakt, urogenitální trakt).

• Lehké a přechodné zvýšení hladiny transamináz (AST, ALT) a hladin gama-Gt.

Méně časté (>1/1000, <1/100):

• Kožní alergické reakce (kopřivka, svědění).

• Lehká a přechodná trombocytopenie (I. typu) (viz bod 4.4: Zvláštní upozornění a zvláštní opatření pro použití).

Vzácné (<1/1000):

• Anafylaktické reakce (nevolnost, zvracení, horečka, dušnost, bronchospasmus, edém glottis, hypotenze, kopřivka, svědění).

• Závažná trombocytopenie (II. typu) (viz bod 4.4: Zvláštní upozornění a zvláštní opatření pro použití).

• Kožní nekróza v místě vpichu (viz bod 4.4: Zvláštní upozornění a zvláštní opatření pro použití).

• Epidurální a spinální hematom následující po epidurální či spinální anestezii a lumbální punkci. Tyto hematomy způsobují různé stupně neurologického poškození, včetně dlouhodobé či trvalé paralýzy (viz bod 4.4: Zvláštní upozornění a zvláštní opatření pro použití).

4.9 Předávkování

Hlavním příznakem předávkování je krvácení. Podle závažnosti krvácení a rizika trombózy případně přestaňte bemiparin podávat.

Menší krvácení jen vzácně vyžaduje specifickou léčbu. V případě velkého krvácení může být třeba podávat protamin sulfát.

Neutralizace bemiparinu protamin sulfátem byla sledována in vitro a in vivo, s cílem přezkoumat snížení anti-Xa aktivity a účinku na APTT. Protamin sulfát způsobuje částečný pokles anti-Xa aktivity na 2 hodiny po intravenózním podání, a to při dávce 1,4 mg protamin sulfátu na každých podaných 100 IU anti-Xa.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

1. Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: antitrombotika, hepariny.

ATC kód B01AB12.

Natrium bemiparin je nízkomolekulární heparinový derivát získaný depolymerací heparinátu sodného ze střevní sliznice prasat. Průměrná molekulární hmotnost (MH) činí přibližně 3600 daltonů. Procento řetězců s MH nižší než 2000 je nižší než 35 %. Procento řetězců s MH mezi 2000 a 6000 se pohybuje v rozsahu mezi 50-75 %. Procento řetězců s MH vyšší než 6000 je nižší než 15 %.

Anti-Xa aktivita se pohybuje v rozsahu mezi 80 a 120 anti-Xa IU na mg a aktivita anti-IIa v rozsahu mezi 5 a 20 IU anti-IIa na mg, vypočítáno ze sušiny. Poměr anti-Xa/anti-IIa je přibližně 8.

V experimentech na zvířatech bemiparin vykázal antitrombotickou aktivitu a střední hemoragický účinek.

U lidí byla potvrzena antitrombotická aktivita bemiparinu; při doporučených dávkách bemiparin významně neprodlužuje dobu srážení v testech krevní srážlivosti.

2. Farmakokinetické vlastnosti

Farmakokinetické vlastnosti bemiparinu byly zjišťovány měřením anti-Xa aktivity v plazmě pomocí amydolitické metody, a to na základě porovnání s prvním mezinárodní referenčním standardem WHO pro nízkomolekulární heparin (NIBSC).

Průběh absorpce a vylučování má lineární kinetiku 1. řádu.

Absorpce: Natrium bemiparin je po podkožní injekci rychle absorbován; biologická dostupnost je odhadována na až 96 %. Maximální anti-Xa účinek v plazmě při profylaktických dávkách 2500 IU a 3500 IU se projeví 2 až 3 hodiny po podkožní injekci bemiparinu. Maximální aktivity je dosaženo v řádu 0,34 ± 0,08 resp. 0,45 ± 0,07 IU anti-Xa/ml. Anti-IIa aktivita při těchto dávkách nebyla zjištěna. Maximální anti-Xa účinek v plazmě při léčebných dávkách 5000 IU, 7500 IU 10000 a 12500 se projeví 3 až 4 hodiny po podkožní injekci bemiparinu. Maximální aktivity je dosaženo v řádu 0,54 ± 0,06, 1,22 ± 0,27, 1,42 ± 0,19 resp. 2,03 ± 0,25 IU anti-Xa/ml. Anti-IIa aktivita ve výši 0,01 IU/ml byla zjištěna v dávkách 7500 IU, 10000 IU a 12500 IU.

Eliminace: Bemiparin podávaný v dávkách 2500 IU až 12500 IU měl poločas eliminace přibližně 5 až 6 hodin, a je proto vhodné jej podávat jednou denně.

V současnosti nejsou k dispozici údaje o vazbě bemiparinu na plazmatické proteiny, jeho metabolismu a vylučování u lidí.

3. Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Předklinické údaje o bemiparinu získané na základě konvenčních studií farmakologické bezpečnosti, toxicity po jednorázových a opakovaných dávkách, genotoxicity a reprodukční toxicity nesignalizují žádné zvláštní riziko u lidí.

Výzkum toxicity akutní a toxicity po opakovaných dávkách po podkožním podávání bemiparinu u zvířat odhalil změny vesměs povahy reverzibilních hemoragických lézí v místě vpichu, úměrných podané dávce. Tyto změny byly považovány za následek nadměrné farmakologické aktivity .

reklama