ZEMPLAR 5 MCG/ML

• varianty léku
• souhrný přehled údajů o léku
• příbalové informace a informace pro použití

Varianty

Souhrn údajů o léku ZEMPLAR 5 MCG/ML (SPC)

1. název přípravku

Zemplar 5 μg/ml

2. kvalitativní A kvantitativní SLOŽENÍ

1 ml injekčního roztoku obsahuje 5 mikrogramů paricalcitolum.

2 ml injekčního roztoku obsahují 10 mikrogramů paricalcitolum.

Pomocné látky viz bod 6.1.

3. léková forma

Injekční roztok

Čirý a bezbarvý vodný roztok

4. Klinické údaje

1. Terapeutické indikace

Parikalcitol je indikován k prevenci a léčbě sekundárního hyperparathyroidismu u hemodialyzovaných pacientů s chronickým selháním ledvin.

4.2 Dávkování a způsob podání

Zemplar injekční roztok je podáván centrálním žilním katetrem během hemodialýzy.

Dospělí

1) Úvodní dávka se vypočítá podle výchozích hladin parathormonu (PTH):

Úvodní dávka parakalcitolu se vypočítá podle vzorce:

Úvodní dávka (mikrogramy) = výchozí hladina intaktního PTH v pmol/l

8

nebo

= výchozí hladina intaktního PTH v pg/ml

80

a podá se intravenózním (i.v.) bolusem ne častěji než obden kdykoliv během dialýzy.

V klinických studiích byla maximální bezpečně podaná dávka až 40 μg.

2) Titrační dávka:

V současné době akceptovaný cílový rozptyl hladin PTH u pacientů na dialýze v konečném stadiu selhání ledvin jsou hladiny maximálně 1,5-3x vyšší než je horní hranice normální hodnoty u neuremických pacientů, tj. 15,9 až 31,8 pmol/l (150-300 pg/ml) pro intaktní PTH. K dosažení příslušných fyziologických výsledných parametrů je nutné pečlivé sledování a individuální titrace dávek. Pokud je zjištěna hyperkalcemie nebo přetrvává zvýšení upraveného kalcio-fosfátového součinu Ca x P nad 5,2 mmol²/l² (65 mg²/dl²), je nutné snížit dávku nebo léčbu přípravkem Zemplar přerušit do doby, než dojde k normalizaci těchto parametrů. Poté se opět zahájí podávání parikalcitolu, a to nižší dávkou. Může být nezbytné dávky snížit v souladu s poklesem hladin PTH jako odpověď na léčbu.

V tabulce je uveden navrhovaný postup pro titraci dávky:

Jakmile je určena dávka, je nutné stanovovat hladiny kalcia a fosfátů v séru nejméně v měsíčních intervalech. Stanovení intaktního PTH v séru se doporučuje každé 3 měsíce. Během úpravy dávky parikalcitolu může být potřebné provádět častější laboratorní vyšetření.

Jaterní nedostatečnost

Koncentrace nevázaného parikalcitolu u pacientů s mírným až středně těžkým jaterním postižením jsou obdobné jako u zdravých osob. U této populace pacientů není zapotřebí provádět úpravu dávky. U pacientů s těžkým jaterním postižením nejsou žádné zkušenosti s dávkováním.

Užití u dětí

Zkušenosti s podáváním u dětí jsou omezené. Nejsou žádné zkušenosti s podáváním u dětí do 5 let věku. Výsledky studií viz bod 5.1.

Užití u starších pacientů

U pacientů ve věku 65 let a starších jsou jenom omezené zkušenosti s užíváním parikalcitolu během klinických studií fáze III. V těchto studiích nebyl pozorován žádný celkový rozdíl v účinnosti nebo bezpečnosti mezi pacienty ve věku 65 a staršími a pacienty mladšími.

4.3 Kontraindikace

Přecitlivělost na parikalcitol nebo jakoukoliv pomocnou látku

Intoxikace vitaminem D

Hyperkalcemie

4. Zvláštní upozornění a zvláštní opatření pro použití

Nadměrná suprese parathormonu může mít za následek zvýšení hladin kalcia v séru a může vést k metabolickému kostnímu onemocnění. Pro dosažení řádných fyziologických výsledků je nutné monitorování pacienta a individuální titrace dávky.

Toxicita digitalisu je potencována hyperkalcemií jakékoliv příčiny, proto je při podávání digitalisu souběžně s parikalcitolem nutná opatrnost.

Pokud se rozvine klinicky významná hyperkalcemie a pacient dostává kalciovou sůl vázající fosfáty, je nutné její dávku snížit nebo její podávání přerušit.

Tento léčivý přípravek obsahuje 20% v/v ethanolu (alkoholu). Každá dávka může obsahovat až 1,3 g ethanolu. Ethanol je škodlivý u pacientů s alkoholismem.

Obsah ethanolu je nutné vzít v úvahu u těhotných nebo kojících žen, dětí a vysoce rizikových skupin, jako jsou pacienti s jaterním onemocněním nebo epilepsií.

Při současném podávání parikalcitolu spolu s ketokonazolem je zapotřebí opatrnosti.

5. Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Nebyly prováděny speciální interakční studie. Toxicita digitalisu je potencována hyperkalcemií jakékoliv etiologie, je proto nutná opatrnost při současné preskripci digitalisu a parikalcitolu.

Fosfát nebo léčivé přípravky příbuzné vitaminu D se nesmí podávat společně s parikalcitolem vzhledem ke zvýšenému riziku hyperkalcemie a zvýšení součinu Ca x P.

Přípravky s obsahem hliníku (např. antacida, léky vázající fosfáty) se nesmí dlouhodobě podávat s léčivými přípravky s obsahem vitaminu D, protože se mohou vyskytovat zvýšené hladiny hliníku v krvi a může dojít k hliníkové kostní toxicitě.

Vysoké dávky přípravků s obsahem kalcia nebo thiazidová diuretika mohou zvyšovat riziko hyperkalcemie.

Přípravky s obsahem hořčíku (např. antacida) se nesmí používat současně s přípravky s obsahem vitaminu D, protože se může vyskytnout hypermagnezémie.

Ketokonazol: u zdravých jedinců byl sledován vliv vícečetného podání ketokonazolu, podávaného v dávce 200 mg dvakrát denně po dobu 5 dní na farmakokinetiku parikalcitolu ve formě tobolek. V přítomnosti ketokonazolu byla Cmax parikalcitolu ovlivněna jen minimálně, zato AUC0-∞ se přibližně zdvojnásobila. Průměrný poločas parikalcitolu v přítomnosti ketokonazolu byl 17 hodin, v porovnání s 9,8 hodinami, kdy byl parikalcitol podáván samostatně (viz bod 4.4).

6. Těhotenství a kojení

Neexistují adekvátní údaje o použití parikalcitolu u těhotných žen. Studie na zvířatech prokázaly reprodukční toxicitu (viz bod 5.3). Potenciální riziko při použití u lidí není známo, proto parikalcitol nesmí být u těhotných žen užíván pokud to není nezbytně nutné.

Kojení: není známo, zda je parikalcitol vylučován do lidského mateřského mléka. Jelikož do lidského mateřského mléka se vylučuje mnoho léčivých látek, při podávání parikalcitolu kojícím ženám je nutná opatrnost.

7. Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Studie hodnotící účinky na schopnost řídit a používat stroje nebyly provedeny.

8. Nežádoucí účinky

Přípravkem Zemplar bylo ve fázi II/III/IV klinických studií léčeno přibližně 600 pacientů. Celkově hlásilo nežádoucí účinky 6% pacientů léčených tímto přípravkem.

Nejčastější nežádoucí reakcí související s léčbou přípravkem Zemplar byla hyperkalcemie u 4,7% pacientů. Hyperkalcemie je závislá na nadměrném snížení hladiny PTH a lze ji minimalizovat správnou titrací dávky.

Nežádoucí reakce z klinických studií, které jsou možně, pravděpodobně nebo určitě spojeny s parikalcitolem, jsou uvedeny v následující tabulce podle tělesných systémů a četnosti. Jsou používány tyto kategorie četnosti: Velmi časté (>1/10), časté(>1/100, <1/10), méně časté (>1/1000, <1/100), vzácné (>1/10,000, <1/1000), velmi vzácné (<1/10000, včetně jednotlivých hlášených případů).

Nežádoucí účinky hlášené po uvedení přípravku na trh

Poruchy imunitního systému, přecitlivělost.

Vzácně byly hlášeny případy angioedému, edému laryngu a kopřivky.

9. Předávkování

Předávkování parikalcitolem může vést k hyperkalcemii.

Léčba pacientů s klinicky významnou hyperkalcémií zahrnuje okamžitou redukci dávek nebo přerušení léčby parikalcitolem a dále dietu s nízkým obsahem kalcia, vysazení kalciových suplementů, zvýšení pohybové aktivity pacienta, pozorné sledování vodních či elektrolytových dysbalancí, analýzu kardiografických abnormalit (především u pacientů užívajících digitalis) a hemodialýzu nebo peritoneální dialýzu s využitím dialyzátu bez obsahu kalcia, jak je doporučováno.