XEFO 4 MG

• varianty léku
• souhrný přehled údajů o léku
• příbalové informace a informace pro použití

nahoru

Varianty

Doplněk názvu:	POR TBL FLM 10X4MG	POR TBL FLM 20X4MG	POR TBL FLM 30X4MG
Cesta:	Perorální podání	Perorální podání	Perorální podání
Léková forma:	Potahovaná tableta	Potahovaná tableta	Potahovaná tableta
Balení:	10	20	30
Síla:	4MG	4MG	4MG

Doplněk názvu:	POR TBL FLM 50X4MG	POR TBL FLM 100X4MG	POR TBL FLM 250X4MG
Cesta:	Perorální podání	Perorální podání	Perorální podání
Léková forma:	Potahovaná tableta	Potahovaná tableta	Potahovaná tableta
Balení:	50	100	250
Síla:	4MG	4MG	4MG

nahoru

Souhrn údajů o léku XEFO 4 MG (SPC)

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Xefo 4 mg

potahované tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna potahovaná tableta obsahuje 4 mg lornoxicamum

Pomocné látky: Laktóza 94 mg

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Potahovaná tableta

Bílá až nažloutlá podlouhlá potahovaná tableta s nápisem „L04“.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

• Krátkodobé zmírnění akutní mírné až středně silné bolesti

• Symptomatické zmírnění bolesti a zánětu u osteoartrózy

• Symptomatické zmírnění bolesti a zánětu u revmatoidní artritidy

4.2 Dávkování a způsob podání

Předpis vhodných dávek by měl být u všech pacientů přizpůsoben jejich individuální reakci na léčbu.

Bolest
8-16 mg lornoxikamu denně rozděleně do 2 až 3 dávek. Maximální doporučená denní dávka je 16 mg.

Osteoartróza a revmatoidní artritida Úvodní doporučená dávka je 12 mg lornoxikamu denně rozděleně do 2 až 3 dávek. Udržovací dávka by neměla přesáhnout 16 mg lornoxikamu denně.

Potahované tablety Xefo jsou určeny k perorálnímu podání a měly by se zapít dostatečným množstvím tekutiny.

Dodatkové informace týkající se zvláštní populace

Děti a mladiství

Podávání lornoxikamu dětem a mladistvým do 18 let se vzhledem k chybějícím údajům o bezpečnosti a účinnosti nedoporučuje.

Starší pacienti

U starších pacientů ve věku nad 65 let se nevyžaduje žádná úprava dávkování, ale při podávání lornoxikamu je nutná opatrnost, protože tato skupina snáší gastrointestinální nežádoucí účinky obtížněji (viz bod 4.4).

Pacienti s poruchou ledvin

Maximální doporučená denní dávka u pacientů s mírnou až středně těžkou poruchou ledvin je 12 mg rozděleně do 2 nebo 3 dávek (viz bod 4.4).

Pacienti s poruchou jater

Maximální doporučená denní dávka u pacientů se středně těžkou poruchou jater je 12 mg rozděleně do 2 nebo 3 dávek (viz bod 4.4).

Nežádoucí účinky lze minimalizovat užíváním nejnižší účinné dávky po co nejkratší dobu nezbytnou ke zvládnutí symptomů (viz bod 4.4.).

4.3 Kontraindikace

• Hypersenzitivita na lornoxikam nebo na kteroukoli pomocnou látku

• Trombocytopenie

• Hypersenzitivita (symptomy jako astma, rýma, angioedém nebo kopřivka) na jiná NSAID (nesteroidní antiflogistika) včetně kyseliny acetylsalicylové

• Závažná srdeční porucha

• Krvácení do gastrointestinálního traktu, cerebrovaskulární krvácení nebo jiné poruchy krvácivosti

• Krvácení do gastrointestinálního traktu nebo jeho perforace, související s předchozím podáváním NSAID v anamnéze

• Současný nebo v anamnéze uvedený rekurentní peptický vřed/hemorhagie (dva nebo více jednotlivých případů prokázané ulcerace nebo krvácení)

• Závažná porucha jater

• Závažná porucha ledvin (Kreatinin v séru > 700 µmol/l)

• -Třetí trimestr těhotenství (viz bod 4.6)

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

V případě níže uvedených poruch lze lornoxikam podávat pouze po pečlivém zvážení rizika a prospěchu:

- Porucha ledvin: Lornoxikam by měl být podáván s opatrností pacientům s mírnou (kreatinin v séru 150-300 µmol/l) až středně těžkou (kreatinin v séru 300-700 µmol/l) poruchou ledvin z důvodu závislosti na ledvinových prostaglandinech udržujících krevní průtok ledvinami. Pokud se funkce ledvin v průběhu léčby lornoxikamem naruší, je nutno léčbu přerušit.

- Renální funkce je nutno sledovat u pacientů, kteří podstupují závažnou operaci, trpí srdeční poruchou, kteří jsou léčeni diuretiky, kteří podstupují souběžně léčbu léčivými látkami, u nichž existuje podezření, že mohou způsobit poškození ledvin, nebo je tato skutečnost známá.

- Pacienti s poruchami srážlivosti krve: Doporučuje se pečlivé klinické sledování a laboratorní vyšetřování (např. APTT).

- Porucha jater (např. cirhóza jater): U pacientů s poruchou jater je nutno zvážit klinické pozorování a laboratorní vyšetření prováděné v pravidelných intervalech, protože po užívání dávek 12-16 mg denně může dojít k nahromadění lornoxikamu (zvětšení AUC). Kromě toho porucha jater zřejmě neovlivňuje farmakokinetické parametry lornoxikamu ve srovnání se zdravými subjekty.

- Dlouhodobá léčba (déle než 3 měsíce): Doporučují se pravidelná laboratorní hematologická vyšetření (hemoglobin), vyšetření funkce jater (kreatinin) a jaterních enzymů.

- Pacienti nad 65 let: Doporučuje se monitorování renálních a jaterních funkcí. U starších pacientů po operacích se doporučuje zvýšená opatrnost.

Lornoxikam by se neměl používat souběžně s NSAID včetně selektivních inhibitorů cyklooxygenázy­ 2.

Nežádoucí účinky lze minimalizovat užíváním nejnižší účinné dávky po co nejkratší dobu nezbytnou ke zvládnutí symptomů (viz bod 4.2, níže viz gastrointestinální a kardiovaskulární rizika).

Gastrointestinální krvácení, ulcerace a perforace: Gastrointestinální krvácení, ulcerace nebo perforace, které mohou ohrozit život, byly uváděny u všech NSAID kdykoliv v průběhu léčby, s nebo bez varovných symptomů nebo s předchozí anamnézou závažných gastrointestinálních nežádoucích účinků.

Riziko gastrointestinálního krvácení, ulcerace nebo perforace roste se zvyšujícími se dávkami NSAID u pacientů s anamnézou vředu, zvláště pokud se komplikuje s hemorhagií nebo perforací (viz bod 4.3), a u starších pacientů. Tito pacienti by měli zahájit léčbu nejnižší možnou dávkou. U těchto pacientů a rovněž u pacientů potřebujících souběžné užívání kyseliny acetylsalicylové v nízkých dávkách či užívání jiných léčivých látek, které mohou zvýšit gastrointestinální riziko (viz níže a bod 4.5), by bylo vhodné zvážit současné podávání protektivních látek (např. misoprostol nebo inhibitory protonové pumpy). Doporučuje se klinické sledování v pravidelných intervalech.

Pacienti s anamnézou gastrointestinální toxicity, zvláště pokud jde o starší osoby, by měli uvést jakékoliv neobvyklé symptomy v abdominální oblasti (zvláště gastrointestinální krvácení) hlavně v počátečních stadiích léčby. Zvýšená opatrnost se doporučuje u pacientů užívajících souběžně léčivé přípravky, které mohou zvýšit riziko ulcerace nebo krvácení, jako jsou perorální kortikosteroidy, antikoagulancia jako warfarin, inhibitory selektivního vychytávání serotoninu nebo antiagregancia jako kyselina acetylsalicylová (viz bod 4.5).

Pokud se u pacientů užívajících lornoxikam objeví gastrointestinální krvácení nebo ulcerace, měla by se léčba zastavit.

Při podávání NSAID je třeba věnovat pozornost pacientům, kteří prodělali gastrointestinální onemocnění (ulcerózní kolitida,Crohnova nemoc), protože by mohlo dojít k recidivě těchto onemocnění (viz bod 4.8).

U starších pacientů dochází ke zvýšenému výskytu nežádoucích reakcí na NSAID, jde zejména o gastrointestinální krvácení a perforaci, které mohou být fatální (viz bod 4.3).

Je nutno věnovat pozornost pacientům s anamnézou hypertenze a/nebo srdečního selhání, protože v souvislosti s užíváním NSAID byla hlášena retence tekutin a vznik edému.

Příslušné sledování a konzultace vyžadují pacienti s anamnézou hypertenze a/nebo mírného až středního městnavého srdečního selhání, protože v souvislosti s užíváním NSAID byla hlášena retence tekutin a vznik edému.

Klinické studie a epidemiologické údaje naznačují, že užívání některých NSAID (zvláště ve vysokých dávkách a při dlouhodobé léčbě) může být spojeno s malým zvýšením rizika arteriální trombózy (např. infarkt myokardu nebo mrtvice). K vyloučení takového rizika u lornoxikamu není dostatek údajů.

Pacientům s nekontrolovanou hypertenzí, městnavým srdečním selháním, stanovenou ischemickou srdeční chorobou, nemocí periferních artérií a/nebo cerebrovaskulární chorobou by se měl podávat lornoxikam po pečlivém zvážení. Podobně je nutno zvážit zahájení dlouhodobé léčby pacientů s rizikovými faktory pro kardiovaskulární choroby (např. hypertenze, hyperlipidemie, diabetes mellitus, kouření).

Souběžné užívání NSAID a heparinu v souvislosti se spinální nebo epidurální anestézií zvyšuje riziko spinálního/epidurálního hematomu (viz bod 4.5).

Velice vzácně byly v souvislosti s užíváním NSAID (viz bod 4.8) uváděny závažné kožní reakce, některé z nich fatální, včetně exfoliativní dermatitidy, Stevens-Johnsonova syndromu a toxické epidermální nekrolýzy. Nejvyšší riziko vzniku těchto reakcí je v raném stadiu léčby, kdy se počátek reakce ve většině případů objeví do jednoho měsíce léčby. Užívání lornoxikamu je nutno přerušit, jakmile se poprvé objeví kožní vyrážky, slizniční léze či jakákoliv jiná známka přecitlivělosti.

Lornoxikam snižuje agregaci krevních destiček a prodlužuje dobu krvácení, tudíž je nutná zvýšená opatrnost při jeho podávání pacientům se zvýšenou krvácivostí.

Souběžné podávání NSAID a takrolimu může zvýšit riziko nefrotoxicity z důvodu snížené syntézy prostacyklinu v ledvinách. U pacientů s kombinovanou léčbou je tudíž nutno důsledně sledovat renální funkce.

Protože u většiny NSAID bylo udáváno nahodilé zvýšení hladiny transaminázy v séru, zvýšení bilirubinu v séru či jiných parametrů funkce jater, dále zvýšení kreatininu v séru a dusíku močoviny v krvi a rovněž další laboratorní abnormality, pak pokud by se jakákoliv taková abnormalita ukázala jako závažná nebo perzistentní, mělo by se podávání lornoxikamu přerušit a předepsat příslušná vyšetření.

Pacienti se vzácnými dědičnými poruchami, jako je intolerance galaktózy, Lapkův deficit laktázy nebo glukózo-galaktózová malabsorpce, by tento léčivý přípravek neměli užívat.

Použití lornoxikamu, stejně jako jiných léčivých přípravků známých tím, že inhibují syntézu cyklooxygenázy/prostaglandinu, může ovlivnit plodnost a nedoporučuje se ženám, které plánují otěhotnění. U žen, které mají problémy s otěhotněním nebo jsou vyšetřovány ohledně neplodnosti, by se mělo zvážit přerušení podávání lornoxikamu.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Souběžné podávání lornoxikamu a těchto látek:

- Cimetidin: zvýšené koncentrace lornoxikamu v plazmě. (Nebyla prokázána žádná interakce mezi lornoxikamem a ranitidinem ani mezi lornoxikamem a antacidy).

- Antikoagulancia: NSAID mohou zvýšit účinky antikoagulancií jako je warfarin (viz bod 4.4). Je nutno provádět důsledné sledování INR

- Fenprokumon: Snížení účinků léčby fenprokumonem.

- Heparin: Pokud jsou NSAID podávána současně s heparinem ve spojitosti se spinální či epidurální anestézie, zvyšují riziko spinálního nebo epidurálního hematomu.

- Inhibitory ACE: Může dojít ke snížení antihypertenzního účinku inhibitoru ACE.

- Diuretika: Snížení diuretického a antihypertenzního účinku kličkových diuretik a thiazidových diuretik.

- Beta-adrenergní blokátory: Snížená antihypertenzní účinnost.

- Digoxin: Snížená renální clearance digoxinu.

- Kortikosteroidy: Zvýšené riziko gastrointestinální ulcerace nebo krvácení (viz bod 4.4).

- Chinolonová antibiotika: Zvýšené riziko záchvatů.

- Antiagregancia: Zvýšené riziko gastrointestinálního krvácení (viz bod 4.4).

- Jiné NSAID: Zvýšené riziko gastrointestinálního krvácení.

- Metotrexát: Zvýšená koncentrace metotrexátu v séru. Může dojít ke zvýšení toxicity. V případě nezbytnosti souběžného podávání tohoto přípravku je nutno provádět pečlivé sledování.

- Inhibitory selektivního vychytávání serotoninu (SSRI): Zvýšené riziko gastrointestinálního krvácení (viz bod 4.4).

- Lithium: NSAID inhibují renální clearanci lithia, tudíž může dojít ke zvýšení koncentrace lithia v séru nad limity toxicity. Hladiny lithia v séru tudíž vyžadují sledování, zvláště během zahájení, úpravy a ukončení léčby.

- Cyklosporin: Zvýšená koncentrace cyklosporinu v séru. Působením vlivů renálního prostaglandinu může dojít ke zvýšení nefrotoxicity cyklosporinu. V průběhu kombinované léčby je nutno sledovat funkce ledvin.

- Sulfonyl-močovina: Zvýšené riziko hypoglykémie.

- Známé induktory a inhibitory izoenzymů CYP2C9: U lornoxikamu (stejně jako jiná NSAID závislá na cytochromu P450 2C9 (izoenzym CYP2C9)) dochází k interakci se známými induktory a inhibitory izoenzymů CYP2C9 (viz bod 5.2, Biotransformace).

- Takrolimus: Zvýšení rizika nefrotoxicity v důsledku snížené syntézy prostacyklinu v ledvinách. V průběhu kombinované léčby je nutno sledovat funkci ledvin.

Strava může snížit vstřebávání o přibližně 20 % a zvýšit Tmax.

4.6 Těhotenství a kojení

Těhotenství

Lornoxikam je ve třetím trimestru těhotenství kontraindikován a neměl by být podáván během těhotenství v prvním a druhém trimestru a při porodu, protože klinické údaje o podávání lornoxikamu během těhotenství nejsou k dispozici.

Adekvátní údaje o podávání lornoxikamu těhotným ženám nejsou k dispozici. Studie na zvířatech prokázaly reprodukční toxicitu (viz bod 5.3).

Inhibice syntézy prostaglandinu může mít nežádoucí účinky na průběh těhotenství a/nebo embryonální/fetální vývoj. Údaje z epidemiologických studií svědčí o zvýšeném riziku potratu a srdeční vady po podávání inhibitoru syntézy prostaglandinu v raném stadiu těhotenství. Riziko se může zřejmě zvyšovat v závislosti na dávce a délce trvání léčby. Podávání inhibitoru syntézy prostaglandinu zvířatům prokázalo preimplantační a postimplantační ztráty a embryo/fetální úmrtnost. Inhibitory syntézy prostaglandinu by neměly být podávány během prvního a druhého trimestru těhotenství, pokud to není nezbytně nutné.

Inhibitory syntézy prostaglandinu podávané během třetího trimestru těhotenství mohou vystavit plod kardiopulmonární toxicitě (předčasné uzavření ductus arteriosus a pulmonární hypertenze) a dysfunkci ledvin, což může vést k selhání ledvin a k poklesu množství plodové vody. Inhibitory syntézy prostaglandinu mohou při ukončení těhotenství vystavit matku i plod prodloužené době krvácení a inhibici děložních stahů, což může zpozdit nebo prodloužit porod. Z těchto důvodů je podávání lornoxikamu během třetího trimestru těhotenství kontraindikováno (viz bod 4.3).

Kojení

Údaje o tom, zda se lornoxikam vylučuje do lidského mateřského mléka, nejsou k dispozici. Lornoxikam se vylučuje do mléka kojících samiček potkanů v relativně vysokých koncentracích. Z tohoto důvodu by se lornoxikam neměl podávat kojícím ženám.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Pacienti, kteří trpí v průběhu léčby lornoxikamem závratěmi a/nebo ospalostí, by neměli řídit ani obsluhovat stroje.

4.8 Nežádoucí účinky

Nejčastěji pozorovanými nežádoucími účinky NSAID jsou gastrointestinální potíže. Mohou se objevit peptické vředy, perforace nebo gastrointestinální krvácení, někdy fatální, zvláště u starších osob (viz bod 4.4). Po podávání NSAID byla uváděna nauzea, zvracení, průjem, flatulence, zácpa, dyspepsie, abdominální bolest, meléna, hemateméza, ulcerózní stomatitida, exacerbace kolitidy a Crohnova choroba (viz bod 4.4). Méně často se vyskytovala gastritida.

Nežádoucí účinky lze očekávat přibližně u 20 % pacientů, jimž je podáván lornoxikam. Nejčastějšími nežádoucími účinky lornoxikamu jsou nauzea, dyspepsie, trávicí potíže, abdominální bolest, zvracení a průjem. Podle dostupných studií se tyto symptomy objevily celkově u méně než 10 % pacientů.

V souvislosti s léčbou podáváním NSAID byly uváděny edémy, hypertenze a srdeční selhání.

Klinické studie a epidemiologické údaje naznačují, že užívání některých NSAID (zvláště ve vysokých dávkách a při dlouhodobé léčbě) může být spojeno s malým zvýšením rizika případů arteriální trombózy (např. infarkt myokardu nebo mrtvice). K vyloučení takového rizika u lornoxikamu není dostatek údajů (viz bod 4.4).

Níže jsou uvedeny nežádoucí účinky, které se běžně objevily u více než 0,05 % ze 6 417 pacientů léčených v rámci klinických studií ve fázích II, III a IV.

Velmi časté (≥1/10); Časté (≥1/100, <1/10); Méně časté (≥1/1 000, <1/100); Vzácné (≥1/10 000, <1/1 000); Velmi vzácné (<1/10 000).

Infekční a parazitární onemocnění Vzácné: Faryngitida.

Poruchy krve a lymfatického systému

Vzácné: Anémie, trombocytopenie, leukopenie, prodloužená doba krvácení

Velmi vzácné: Ekchymóza.

Poruchy imunitního systému

Vzácné: Hypersenzitivita.

Poruchy metabolismu a výživy

Méně časté: Anorexie, změny hmotnosti.

Psychiatrické poruchy
Méně časté: Nespavost, deprese.

Vzácné: Zmatení, nervozita, neklid.

Poruchy nervového systému

Časté: Mírná a přechodná bolest hlavy, závrať.

Vzácné: Ospalost, parestézie, nechutenství, třas, migréna.

Oční poruchy

Méně časté: Konjunktivitida

Vzácné: Poruchy vidění.

Ušní poruchy
Méně časté: Závrať, ušní tinnitus.

Srdeční poruchy

Méně časté: Palpitace, tachykardie, edém, srdeční selhání.

Cévní poruchy
Méně časté: Překrvení, edém.

Vzácné: Hypertenze, návaly horka, hemorhagie, hematom.

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy

Méně časté: Rýma.

Vzácné: Dyspnoe, kašel, bronchospasmus.

Gastrointestinální poruchy

Časté: Nauzea, abdominální bolest, dyspepsie, průjem, zvracení.

Méně časté: Zácpa, flatulence, říhání, sucho v ústech, gastritida, gastrický vřed, bolest v horní části krajiny břišní, duodenální vřed, ulcerace v ústech.

Vzácné: Meléna, hemateméza, stomatitida, ezofagitida, gastroezofageální reflux, dysfagie, aftózní stomatitida, glositida, perforovaný peptický vřed.

Poruchy jater a žlučových cest

Méně časté: Zvýšené hodnoty jaterních testů, SGPT (ALT) nebo SGOT (AST).

Vzácné: Abnormální jaterní funkce.

Velmi vzácné: Hepatocelulární poškození.

Poruchy kůže a podkoží

Méně časté: Vyrážka, pruritus, hyperhidróza, erytémová vyrážka, kopřivka, alopecie.

Vzácné: Dermatitida, purpura.

Velmi vzácné: Tvorba edémů a puchýřů, Steven-Johnsonův syndrom, toxická epidermální nekrolýza

Poruchy pohybového systému a pojivové tkáně

Méně časté: Artralgie

Vzácné: Bolest v kostech, svalové křeče, myalgie.

Poruchy ledvin a močových cest

Vzácné: Nykturie, poruchy močení, zvýšení hladiny dusíku močoviny a kreatininu v krvi.

Celkové a jinde nezařazené poruchy a lokální reakce po podání

Méně časté: Malátnost, otok tváře.

Vzácné: Asténie.

4.9 Předávkování

Dosud nebyl hlášen žádný případ předávkování, kde by bylo možno určit následky předávkování nebo navrhnout speciální léčbu. Lze však očekávat, že po předávkování lornoxikamem se vyskytnou tyto symptomy: Nauzea, zvracení, cerebrální symptomy (závrať, poruchy vidění). Závažnými symptomy jsou ataxie vedoucí ke kómatu a křečím, poškození jater a ledvin a možná poruchy koagulace.

reklama