WELLBUTRIN SR

• varianty léku
• souhrný přehled údajů o léku
• příbalové informace a informace pro použití

nahoru

Varianty

Doplněk názvu:	POR TBL PRO 30X150MG	POR TBL PRO 60X150MG	POR TBL PRO 100X150MG
Cesta:	Perorální podání	Perorální podání	Perorální podání
Léková forma:	Tableta s prodlouženým uvolňováním	Tableta s prodlouženým uvolňováním	Tableta s prodlouženým uvolňováním
Balení:	30	60	100
Síla:	150MG	150MG	150MG

nahoru

Souhrn údajů o léku WELLBUTRIN SR (SPC)

Souhrn údajů o přípravku

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Wellbutrin SR

tablety s prodlouženým uvolňováním

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Bupropioni hydrochloridum, 150 mg v jedné tabletě s prodlouženým uvolňováním.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Tablety s prodlouženým uvolňováním.

Bílé bikonvexní potahované tablety s bílým jádrem s černým nápisem GXCH7 na jedné straně.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Přípravek Wellbutrin SR je indikován k terapii depresivních onemocnění.

Po uspokojivé léčebné odezvě je pokračování léčby bupropionem účinné v prevenci relapsu a opakování se dalších depresivních epizod.

4.2 Dávkování a způsob podání

Nástup účinku bupropionu byl pozorován již 14 dní po zahájení terapie. Plný antidepresivní účinek bupropionu se může stejně jako u všech ostatních antidepresiv projevit až po několika týdnech.

Tablety přípravku Wellbutrin SR se mají polýkat celé. Tablety by se neměly drtit nebo žvýkat, jelikož to může vést ke zvýšenému riziku nežádoucích účinků, včetně křečí.

Tablety přípravku Wellbutrin SR se mohou užívat s jídlem nebo nalačno.

Tablety s prodlouženým uvolňováním bupropionu se užívají dvakrát denně v odstupu nejméně osmi hodin mezi následujícími dávkami.

Velmi častým nežádoucím účinkem je insomnie, která je často přechodná. Insomnii je možné omezit tím, že nepodáme dávku před spaním (avšak mezi dvěma po sobě následujícími dávkami má být časový odstup nejméně 8 hodin) nebo, dovoluje-li to klinický stav, snížíme dávku.

Úvodní léčba

Úvodní dávkování tablet s prodlouženým uvolňováním bupropionu je dávka 150 mg podávanou jednou denně.

U pacientů, kteří dostatečně nereagují na dávku 150 mg/den, se dávka může zvýšit na dávku běžně podávanou dospělým, a to na 300 mg denně podávanou rozděleně ve dvou denních dávkách po 150 mg.

Udržovací léčba

Obecně se uznává, že léčba akutních depresivních epizod vyžaduje šestiměsíční nebo delší antidepresivní farmakoterapii. Ukázalo se, že Wellbutrin SR v denní dávce 300 mg je účinný v dlouhodobé léčbě trvající až jeden rok.

K perorálnímu podání.

Dávkování u dětí a mladistvých

Podávání tablet s prodlouženým uvolňováním bupropionu dětem a mladistvým mladším než 18 let se nedoporučuje. Bezpečnost a účinnost tablet bupropionu u pacientů ve věkové skupině do 18 let nebyla sledována.

Starší pacienti

Přípravek musí být podáván s opatrností starším pacientům, u kterých je větší pravděpodobnost snížení renálních funkcí, proto se u těchto pacientů doporučuje snížit frekvenci dávkování a/nebo snížit dávku (viz Zvláštní upozornění a opatření pro použití).

Pacienti s renální poruchou

Léčba pacientů s renální poruchou by měla být zahájena se sníženou frekvencí a/nebo se sníženou dávkou, jelikož bupropion a jeho metabolity se u těchto pacientů mohou kumulovat ve větší míře než obvykle (viz Zvláštní upozornění a opatření pro použití).

Pacienti s poruchou jaterních funkcí

Bupropion by měl být podáván s opatrností pacientům s poruchou jaterních funkcí.

U pacientů s mírnou až středně závažnou formou jaterní cirhózy je zvýšená variabilita farmakokinetiky přípravku, proto se u těchto pacientů doporučuje zvážit snížení frekvence dávkování (viz Zvláštní upozornění a opatření pro použití).

U pacientů s těžkou formou jaterní cirhózy je třeba tablety s prodlouženým uvolňováním bupropionu podávat se zvláštní opatrností. Dávka u těchto pacientů nesmí překročit 150 mg obden (viz Zvláštní upozornění a zvláštní opatření pro použití).

4.3 Kontraindikace

Tablety s prodlouženým uvolňováním bupropionu jsou kontraindikovány u pacientů přecitlivělých na bupropion nebo na kteroukoli jinou složku přípravku.

Bupropion je kontraindikován u pacientů s konvulzivní poruchou.

Bupropion je kontraindikován u pacientů, u kterých byl náhle zastaven příjem alkoholu nebo sedativ.

Přípravek Wellbutrin SR nemají užívat pacienti, kteří jsou již v současnosti léčeni jiným přípravkem obsahujícím bupropion, protože výskyt konvulzí závisí na velikosti dávky.

Bupropion je kontraindikován u pacientů se současnou nebo dřívější diagnózou bulimie nebo anorexia nervosa, jelikož u této skupiny pacientů byl při podání pozorován zvýšený výskyt konvulzí.

Kontraindikována je souběžná aplikace bupropionu a inhibitorů monoaminooxidázy. Od ukončení aplikace inhibitorů monoaminooxidázy do zahájení léčby bupropionem má uplynout nejméně 14 dnů.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Konvulze

Doporučená dávka tablet s prodlouženým uvolňováním bupropionu se nemá překročit, jelikož bupropion je spojen s rizikem konvulzí, úměrným velikosti dávky. V dávkách nad 400 mg/den tablet s prodlouženým uvolňováním bupropionu je výskyt konvulzí asi 0,1 % (u 1 z 1000 pacientů).

Ukazuje se, že riziko konvulzí vyskytujících se při aplikaci bupropionu úzce souvisí s přítomností predisponujících rizikových faktorů. Bupropion má být proto podáván s krajní opatrností pacientům, u nichž je splněna jedna nebo více z těchto podmínek predisponujících ke sníženému prahu pro vznik konvulzí:

- kraniální trauma v anamnéze,

- nádor centrálního nervového systému (CNS),

- konvulze v anamnéze,

- souběžná aplikace jiných léčiv, o nichž je známo, že snižují práh pro vznik konvulzí.

Zvláštní opatrnost je kromě toho nutná při klinických stavech souvisejících se zvýšeným rizikem konvulzí. Takovými okolnostmi jsou nadměrné užívání alkoholu nebo sedativ (viz Kontraindikace), léčba cukrovky podáváním léčiva s hypoglykemizujícím účinkem nebo inzulinu a aplikace stimulancií nebo anorektik.

Dojde-li během léčby ke konvulzím, další podávání přípravku bupropionu má být zastaveno a pokračování v léčbě se nedoporučuje.

Hypersenzitivita

U pacientů, u kterých v průběhu léčby bupropionem došlo k vývoji reakcí přecitlivělosti, by mělo být podávání přípravku okamžitě zastaveno (viz Nežádoucí účinky). Lékaři by si měli být vědomi toho, že příznaky mohou dále přetrvávat i přes ukončení podávání bupropionu, a měli by zajistit pravidelné sledování.

Porucha jaterních funkcí

Bupropion se v játrech metabolizuje na aktivní metabolity, jež jsou dále metabolizovány. Nebyly pozorovány statisticky významné rozdíly mezi farmakokinetikou bupropionu u pacientů s mírnou a středně závažnou formou jaterní cirhózy a zdravými dobrovolníky. Plazmatické hladiny bupropionu vykazují větší variabilitu mezi jednotlivými pacienty, proto bupropion musí být podáván se zvýšenou opatrností pacientům s poruchou jaterních funkcí. U pacientů s mírnou a středně závažnou formou jaterní cirhózy je třeba zvážit snížení frekvenci dávkování (viz Dávkování a způsob podání a Farmakokinetické vlastnosti).

S vysokou opatrností by měl být bupropion podávan pacientům s těžkou formou jaterní cirhózy. U těchto pacientů se doporučuje snížit frekvenci dávkování, jelikož maximální plazmatická koncentrace bupropionu je podstatně zvýšena a pravděpodobnost kumulace u těchto pacientů je větší než normálně (viz Dávkování a způsob podání a Farmakokinetické vlastnosti).

Pacienti s jaterním onemocněním musí být pravidelně monitorováni pro možný výskyt nežádoucích účinků (např. nespavost, suchost v ústech, konvulse), jenž mohou signalizovat vysokou hladinu přípravku nebo jeho metabolitů.

Porucha funkcí ledvin a starší pacienti

Bupropion se v játrech metabolizuje na aktivní metabolity, které jsou dále metabolizované a vylučované ledvinami. Terapie pacientů s onemocněním ledvin se má zahajovat sníženou frekvencí dávkování bupropionu a/nebo snížením dávky, protože u těchto pacientů se bupropion a jeho metabolity mohou kumulovat ve větším rozsahu než obvykle (viz Farmakokinetika). Tyto pacienty je třeba pravidelně monitorovat pro možný výskyt nežádoucích reakcí (např. nespavost, suchost v ústech, konvulse), které mohou signalizovat vysoké hladiny přípravku nebo metabolitů.

Klinické zkušenosti neprokázaly rozdíly ve snášenlivosti bupropionu mezi pacienty ve vyšším a pokročilém věku a jinými dospělými pacienty. Větší citlivost některých pacientů ve vyšším a pokročilém věku však nelze vyloučit. U těchto pacientů je větší pravděpodobnost snížené funkce ledvin, a je tedy třeba snížit frekvenci dávkování a/nebo snížit dávku (viz Farmakokinetické vlastnosti).

Klinické zhoršování a nebezpečí suicidia u mladistvých a dospělých spojené s psychiatrickými poruchami

Děti a mladiství < 18 let: léčba antidepresivy je spojována se zvýšeným rizikem výskytu sebevražedných myšlenek a chování u dětí a mladistvých s těžkou depresivní poruchou a jinými psychiatrickými poruchami.

U pacientů s depresemi může dojít ke zhoršování jejich depresivních příznaků a/nebo se u nich objevit sebevražedné myšlenky a chování (sklon k sebevraždám) při užívání nebo bez užívání antidepresivní medikace. Toto riziko přetrvává až do výskytu významné remise. Zlepšení se nemusí projevit během prvních několika týdnů nebo i déle, pacienti by proto měli být pečlivě sledováni pro možnost klinického zhoršování (včetně vývoje nových příznaků) a sebevražedných tendencí, zvláště na začátku léčby nebo v průběhu změny dávkování, jak při zvýšení tak i při snížení. Obecná klinická zkušenost s veškerými antidepresivy odpovídá zvýšenému riziku sebevražd v časných fázích.

Pacienti s anamnézou sebevražedného chování nebo myšlenek, mladí dospělí a pacienti mající signifikantní stupeň sebevražedných představ před zahájením léčby mají větší riziko sebevražedných myšlenek nebo sebevražedných pokusů a měli by být v průběhu léčby pečlivě sledováni.

Meta-analýzy placebem kontrolovaných klinických studií antidepresiv ukázaly na zvýšené riziko sebevražedného chování dospělých pacientů s psychiatrickým nemocněním užívajících antidepresiva ve srovnání s placebem u pacientů mladších než 25 let.

Pacienti (a osoby pečující o pacienty) by měli být upozorněni na potřebu monitorování zhoršujícího se stavu (včetně vývoje nových příznaků) a/nebo objevení se sebevražedných představ/chování nebo myšlenek o sebepoškozování a měli by při jejich výskytu okamžitě vyhledat lékařskou pomoc. Je nutné si uvědomit, že nástup některých neuropsychiatrických symptomů by mohl souviset buď se základním stavem onemocnění, anebo s léčbou (viz neuropsychiatrické příznaky, včetně mánie a bipolární poruchy, bod 4.8)

U pacientů, kteří mají zkušenosti s klinicky zhoršujícími se stavy (včetně vývoje nových příznaků), anebo došlo u ních ke vzniku sebevražedných představ/chování, se má zvážit změna léčebného režimu včetně možnosti ukončení léčby zvláště, jsou-li tyto příznaky závažné, vznikají náhle, nebo jestliže nebyly součástí projevujících se příznaků pacienta.

Neuropychiatrické příznaky včetně mánie a bipolární poruchy

Byl hlášen výskyt neuropsychiatrických symptomů (viz Nežádoucí účinky). Především psychotické a manické stavy byly pozorovány u pacientů s anamnézou psychiatrického onemocnění. Navíc závažné depresivní epizody mohou být úvodním projevem bipolární poruchy. Obecně se předpokládá (ačkoliv neprokázáno v kontrolovaných studiích), že léčení těchto epizod samotným antidepresivem může samo o sobě zvýšit pravděpodobnost precipitace smíšené/manické epizody u pacientů s rizikem bipolární poruchy. Limitované klinické údaje použití bupropionu v kombinaci se stabilizátory nálady u pacientů s anamnézou bipolární poruchy ukazují nízkou pravděpodobnost přesmyku do mánie. Před začátkem léčby antidepresivy by pacienti měli být odpovídajícím způsobem vyšetřeni, aby se zjistilo, zda se u ních vyskytuje riziko bipolární poruchy. Toto vyšetření by mělo zahrnovat detailní údaje z psychiatrické anamnézy, včetně rodinné anamnézy ohledně výskytu sebevražd, bipolární poruchy a deprese.

Kardiovaskulární poruchy

Jsou dostupné limitované klinické údaje o léčbě depresí bupropionem u pacientů s kardiovaskulárním onemocněním. U této skupiny pacientů by mělo být postupováno opatrně. Ukázalo se však, že bupropion je dobře snášen ve studii odvykání kouření u pacientů se stabilizovaným kardiovaskulárním onemocněním (viz Farmakodynamické údaje).

Krevní tlak

Ve studiích u pacientů nedepresivních (včetně kuřáků i nekuřáků) s neléčenou hypertenzí I. stupně se neprokázal statisticky signifikantní účinek bupropionu na krevní tlak. Avšak byla obdržena spontánní hlášení o zvýšení krevního tlaku (někdy závažném) (viz Nežádoucí účinky). Společné použití bupropionu s nikotinovými náplastmi může vést ke zvýšení krevního tlaku (viz Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce).

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Bupropion je biotransformován na svůj hlavní aktivní metabolit hydroxybupropion primárně prostřednictvím izoenzymu cytochromu P450 IIB6 (CYP2B6) (viz Farmakokinetické vlastnosti), proto je nutná zvláštní opatrnost při souběžné aplikaci bupropionu a léčiv ovlivňujících izoenzym CYP2B6 (např. orfenadrin, cyklofosfamid, ifosfamid, tiklopidin, klopidogrel).

Třebaže bupropion není metabolizován izoenzymem CYP2D6, studie s lidským cytochromem P450 in vitro ukázaly, že bupropion a jeho metabolit hydroxybupropion jsou inhibitory biotransformace CYP2D6. Ve farmakokinetické studii u lidí zvýšilo podání bupropionu plazmatické hladiny desipraminu. Tento efekt byl přítomen po dobu nejméně 7 dnů po poslední dávce bupropionu. Souběžná terapie léčivy převážně metabolizovanými tímto izoenzymem (např. určitými beta-blokátory, antiarytmiky, inhibitory zpětného vychytávání serotoninu, tricyklickými antidepresivy, antipsychotiky) se proto má zahajovat na spodní hranici jejich dávkovacího rozmezí. Přidává-li se bupropion do léčebného režimu pacienta, který již dostává léčiva metabolizovaná prostřednictvím CYP2D6, je třeba uvážit snížení dávkování původní medikace, zejména jde-li o léčiva s malým terapeutickým indexem (viz Farmakokinetické vlastnosti).

Ačkoliv citalopram není primárně metabolizován cestou CYP2D6, v jedné studii bupropion zvýšil jeho C_max o 30 % a AUC o 40 % citalopramu.

Protože bupropion je ve velké míře metabolizován, jeho klinickou účinnost mohou ovlivnit léčiva, o nichž je známo, že zvyšují biotransformaci jiných léčiv (např. karbamazepin, fenobarbital, fenytoin), nebo ji naopak inhibují.

V řadě studií se zdravými dobrovolníky se prokázalo, že ritonavir (100 mg dvakrát denně nebo 600 mg dvakrát denně) nebo 100 mg ritonaviru plus 400 mg lopinaviru (přípravek Kaletra) dvakrát denně snižovaly expozici bupropionu a jeho hlavních metabolitů způsobem závislým na dávce přibližně o 20 až 80 %. Tento účinek je považován za důsledek indukce metabolizmu bupropionu. Pacienti užívající ritonavir mohou potřebovat vyšší dávky bupropionu, ale maximální doporučená dávka bupropionu by neměla být překročena.

Třebaže klinická data neukazují farmakokinetické interakce mezi bupropionem a alkoholem u pacientů požívajících alkohol v průběhu léčby bupropionem, vzácně byly hlášené neuropsychiatrické nežádoucí účinky nebo pokles tolerance alkoholu. Požívání alkoholu v průběhu léčby bupropionem by mělo být minimalizované, nebo raději úplně přerušené.

Omezené klinické údaje svědčí o větším výskytu nežádoucích příhod u pacientů léčených zároveň bupropionem a levodopou nebo amantadinem. U pacientů, kteří souběžně užívají bupropion a levodopu nebo amantadin, je třeba přípravek užívat se zvláštní opatrností.

Vícečetné podávání bupropionu perorálně nemělo statisticky signifikantní vliv na farmakokinetiku jedné dávky lamotriginu u 12 pacientů a pouze mírně zvýšila AUC glukuronidovaného lamotriginu.

Souběžná aplikace bupropionu a nikotinového transdermálního systému (NTS) může mít za následek zvýšení krevního tlaku.

4.6 Těhotenství a kojení

Fertilita

Ve studii na potkanech nebyly zjištěny známky narušení fertility.

Těhotenství

Bezpečnost bupropionu podávaného v období těhotenství nebyla prokázána.

Užívání bupropionu v období těhotenství by se mělo zvážit pouze tehdy, jestliže očekávaný přínos převáží nad možným rizikem.

V retrospektivní studii založené na databázi řízené péče (n=7,005 kojenců) nebyl prokázán větší výskyt vrozených malformací (2,3 %) nebo kardiovaskulárních malformací (1,1 %) spojovaných s expozicí bupropionu v prvním trimestru (n=1,213 kojenců) ve srovnání s užitím jiných antidepresiv v prvním trimestru (n=4,743 kojenců; 2,3 % a 1,1 % u vrozených a kardiovaskulárních malformací) nebo užitím bupropionu mimo první trimestr (n=1,049 kojenců; 2,2 % a 1,0 %).

Vyhodnocení studií na pokusných zvířatech nesvědčí o přímých ani nepřímých škodlivých účincích na embryonální a fetální vývoj, na průběh gestace, ani na perinatální a postnatální vývoj.

Kojení

Bupropion a jeho metabolity jsou vylučovány do mateřského mléka. Matkám, které užívají tablety s prodlouženým uvolňováním bupropionu se proto má doporučit, aby nekojily.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Stejně jako ostatní léčiva působící na centrální nervový systém (CNS), může bupropion nepříznivě ovlivnit způsobilost k vykonávání činností vyžadujících správný a rychlý úsudek nebo pohotové motorické a kognitivní schopnosti. Pacienti si proto musí být před řízením vozidla nebo obsluhováním stro