VELAXIN 25 MG

• varianty léku
• souhrný přehled údajů o léku
• příbalové informace a informace pro použití

Varianty

Souhrn údajů o léku VELAXIN 25 MG (SPC)

SOUHRN ÚDAJů O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Velaxin --> [Author:MV]  25 mg, tablety

Velaxin 37.5 mg, tablety

Velaxin 50 mg, tablety

Velaxin 75 mg, tablety

2. KVALITATIVNÍ I KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Velaxin 25 mg

Venlafaxinum 25 mg (jako venlafaxini hydrochloridum 28,28 mg) v jedné tabletě.

Velaxin 37.5 mg

Venlafaxinum 37,5 mg (jako venlafaxini hydrochloridum 42,42 mg) v jedné tabletě.

Velaxin 50 mg

Venlafaxinum 50 mg (jako venlafaxini hydrochloridum 56,56 mg) v jedné tabletě.

Velaxin 75 mg

Venlafaxinum 75 mg (jako venlafaxini hydrochloridum 84,84 mg) v jedné tabletě.

Pomocné látky viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Tablety.

Popis přípravku

Velaxin 25 mg

Bílé nebo téměř bílé, kulaté, ploché tablety se zkosenými hranami, bez zápachu nebo téměř bez zápachu, s vyraženým označením „E 744“ na jedné straně.

Velaxin 37.5 mg

Bílé nebo téměř bílé, kulaté, ploché tablety se zkosenými hranami, bez zápachu nebo téměř bez zápachu, s vyraženým označením „E 741“ na jedné straně.

Velaxin 50 mg

Bílé nebo téměř bílé, kulaté, ploché tablety se zkosenými hranami, bez zápachu nebo téměř bez zápachu, s vyraženým označením „E 742“ na jedné straně.

Velaxin 75 mg

Bílé nebo téměř bílé, kulaté, ploché tablety se zkosenými hranami, bez zápachu nebo téměř bez zápachu, s vyraženým označením „E 743“ na jedné straně.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

• Deprese - s úzkostí nebo bez úzkosti - ambulantní nebo nemocniční léčba.

• Po úvodní odpovědi je venlafaxin indikován k prevenci relapsů první epizody deprese nebo k prevenci rekurence nových epizod.

4.2 Dávkování a způsob podání

Doporučená denní dávka je obvykle 75 mg, podává se rozděleně ve dvou dílčích dávkách (37,5 mg dvakrát denně). Pokud nedojde po třech až čtyřech týdnech léčby k výraznému zlepšení, je možno zvýšit denní dávku na 150 mg (75 mg dvakrát denně).

Pokud je na základě rozhodnutí lékaře potřebná vyšší dávka, například u vážněji depresivních nebo hospitalizovaných pacientů, je možno podávat úvodní dávku 150 mg denně, rozděleně ve dvou dílčích dávkách (75 mg dvakrát denně).

Denní dávku lze pak dále zvyšovat až o 75 mg každý druhý nebo třetí den, dokud se nedostaví požadovaná odpověď.

Nejvyšší doporučená dávka je 375 mg denně. Dávka by pak měla být postupně snižována na minimální účinnou dávku v souladu s odpovědí a snášenlivostí pacienta.

Tablety Velaxin se doporučuje užívat současně s jídlem.

Prevence relapsu a výskytu nové epizody

Podle platných doporučení vyžadují akutní epizody těžké deprese několik měsíců nepřetržité terapie nebo déle. Venlafaxin byl shledán účinným v průběhu dlouhodobé terapie (až do 12 měsíců). Dávkování k prevenci relapsu nebo prevenci výskytu nové epizody je obvykle podobné jako u první epizody. Lékaři by měli své pacienty pravidelně přehodnocovat, a to minimálně každé 3 měsíce, za účelem zhodnocení přínosu dlouhodobé terapie přípravkem Velaxin.

Renální poruchy

U pacientů s GFR >30 ml/min není nutno upravovat dávkování.

U pacientů s GFR = 10-30 ml/min by měla být dávka redukována o 50 %. Tuto dávku je možno podávat u těchto pacientů jedenkrát denně vzhledem k delšímu biologickému poločasu venlafaxinu a jeho aktivního metabolitu O-desmethylvenlafaxinu (ODV). Pro použití venlafaxinu u pacientů s GFR <10 ml/min není k dispozici dostatek údajů, a proto se nedoporučuje. U pacientů podstupujících hemodialýzu by měla být denní dávka venlafaxinu snížena o 50 % a podána nejlépe po ukončení hemodialýzy.

Jaterní poruchy

U pacientů s mírnou jaterní poruchou (protrombinový čas (PT) < 14 sekund) není nutná úprava dávkování.

V případě středně těžké poruchy činnosti jater (PT = 14-18 sekund) má být dávka redukována o 50 %. Pro použití venlafaxinu u pacientů s těžkou poruchou jaterních funkcí (PT > 18 sekund) není k dispozici dostatek údajů, a proto se nedoporučuje.

Starší pacienti

Pro starší pacienty není doporučována žádná úprava obvyklého dávkování. Nicméně je však třeba, stejně jako u jiné terapie, při léčbě starších pacientů dbát zvýšené opatrnosti (např. z důvodu možnosti snížené renální funkce; viz také doporučení pro dávkování u renálních poruch). Vždy má být použita nejnižší účinná dávka a v případě potřeby zvýšení dávky mají být pacienti pečlivě monitorováni.

Děti a mladiství  (< 18 let věku)

Kontrolované klinické studie u dětí a mladistvých s depresivní epizodou neprokázaly účinnost (viz bod 4.3 a 4.8), a proto je použití přípravku Velaxin kontraindikováno do 18 let věku.

Účinnost a bezpečnost přípravku Velaxin u jiných indikací u dětí a mladistvých do 18 let nebyly dosud stanoveny.

Ukončení terapie přípravkem Velaxin

Podobně jako u jiných antidepresiv může náhlé ukončení léčby venlafaxinem vyvolat symptomy z vysazení, zvláště po podávání vyšších dávek (viz bod 4.8 a 4.4). Proto se před úplným vysazením doporučuje postupná redukce dávky. Pokud byly vysoké dávky podávány déle než 6 týdnů, doporučuje se postupné snižování po dobu nejméně 2 týdnů. Délka období redukce dávky závisí na velikosti aplikované dávky, na době trvání léčby a na reakcích pacienta.

4.3 Kontraindikace

• Hypersenzitivita na kteroukoliv složku přípravku.

• Současná léčba antidepresivy ze skupiny inhibitorů MAO (IMAO), nebo podávání během 14 dnů po vysazení ireverzibilního inhibitoru MAO. Léčba inhibitory MAO nesmí být zahájena dříve než za 7 dní po úplném vysazení venlafaxinu.

• Venlafaxin nesmí být používán u dětí a mladistvých do 18 let věku s těžkou depresivní poruchou (viz bod 4.2 a 4.8).

• Venlafaxin nesmí být používán u pacientů s onemocněním srdce, např. srdečním selháním, onemocněním věnčitých tepen, abnormalitami na EKG včetně preexistujícího prodloužení QT intervalu, u pacientů s elektrolytovou nerovnováhou nebo u pacientů s nekontrolovanou hypertenzí (viz bod 4.4).

4.4 Zvláštní upozornění a zvláštní opatření pro použití

Deprese je spojena se zvýšeným rizikem suicidálních myšlenek a pokusů o suicidium. Toto riziko přetrvává až do výskytu signifikantní remise. Obecnou klinickou zkušeností je, že riziko sebepoškození je nejvyšší krátce po zahájení léčby a riziko suicidia může vzrůst opět v časných stadiích uzdravení. Kromě toho existuje důkaz, že u malé skupiny lidí mohou antidepresiva zvýšit riziko suicidálních myšlenek a sebepoškození. Proto pacienti vyžadují pečlivou lékařskou kontrolu a v zájmu snížení rizika předávkování by jim měl být poskytnut limitovaný počet tablet.

Velaxin by neměl být použit k terapii dětí a dospívajících do 18 let. Sebevražedné chování (pokus o sebevraždu a sebevražedné myšlenky) a hostilita (převážně agresivita, protichůdné chování a hněv) byly v klinických studiích mnohem častěji pozorovány u dětí a dospívajících léčených antidepresivy v porovnání s těmi, kteří byli léčeni placebem. Nicméně, jestliže je rozhodnutí o léčbě založeno na klinické potřebě, pak by pacient měl být pečlivě sledován pro výskyt sebevražedných symptomů. Navíc nejsou k dispozici dostačující údaje o dlouhodobé bezpečnosti použití u dětí a dospívajících týkající se růstu, dospívání a rozvoje kognitivních a behaviorálních funkcí.

Léčba venlafaxinem (zejména zahájení a ukončení léčby) byla spojena s hlášeními o agresi.

Psychomotorický neklid: použití venlafaxinu bylo spojeno s rozvojem psychomotorického neklidu, který může být klinicky velmi podobný akatizi, charakterizované subjektivně nepříjemným nebo úzkostným neklidem a potřebou se neustále přemísťovat, provázené neschopností klidně sedět nebo stát. Toto se nejčastěji vyskytuje v prvních několika týdnech léčby. U pacientů s rozvojem těchto symptomů může být zvýšení dávky škodlivé a může být nutné zrevidovat použití venlafaxinu.

U určitých pacientů s poruchami nálady, kterým byla podávána antidepresiva včetně venlafaxinu, byla zaznamenána aktivace manie nebo hypomanie. U pacientů s výskytem manie a/nebo hypomanie v anamnéze musí být venlafaxin, stejně jako jiná antidepresiva, používán opatrně a pod patřičným lékařským dohledem.

Křeče jsou potenciálním rizikem antidepresiv, zejména při předávkování. Venlafaxin by měl být podáván s opatrností u pacientů s křečemi v anamnéze a léčba by měla být ukončena u každého pacienta s výskytem křečí nebo při zvýšení jejich frekvence. Podávání venlafaxinu je třeba se vyvarovat u pacientů s nestabilní epilepsií a pacienti s kontrolovanou epilepsií by měli být pečlivě monitorováni (viz bod. 4.8).

Jako u ostatních SSRI by měl být venlafaxin používán s opatrností u pacientů již léčených antipsychotiky, neboť u této kombinace byly hlášeny symptomy připomínající případy neuroleptického maligního syndromu.

V souvislosti se současným podáním se SSRI byl hlášen serotoninový syndrom (viz bod 4.5).

Existují hlášení o kardiotoxicitě spojené s terapeutickými dávkami venlafaxinu. Před zahájením léčby venlafaxinem by mělo být provedeno počáteční EKG. U pacientů s rozvojem symptomů připomínajících tachyarytmie, jako jsou závratě nebo zatmění před očima by EKG mělo být prováděno pravidelně.

V klinických studiích byl u 3 % pacientů léčených venlafaxinem zaznamenán výskyt kožní vyrážky. Pacienty je proto třeba poučit, aby ihned vyhledali svého lékaře, pokud zpozorují kožní vyrážku, kopřivku nebo jakékoliv jiné alergické reakce.

U některých pacientů léčených venlafaxinem bylo zaznamenáno na dávce závislé zvýšení krevního tlaku, a proto se doporučují pravidelné kontroly krevního tlaku (zvláště na začátku léčby a při zvyšování dávky).

Během léčby venlafaxinem byla příležitostně pozorována posturální hypotenze. Pacienti, zejména starší, by měli dávat pozor na možnost závratí nebo vrávorání.

Venlafaxin může zvyšovat tepovou frekvenci, zvláště při podávání vyšších dávek. Pacientům, jejichž zdravotní stav by mohl být zvýšením tepové frekvence ohrožen, je třeba věnovat zvýšenou pozornost.

Signifikantní nálezy na EKG byly pozorovány u 0,8 % pacientů léčených venlafaxinem ve srovnání s 0,7 % pacientů léčených placebem. Během klinických hodnocení byly u pacientů léčených venlafaxinem vzácně pozorovány signifikantní změny intervalu PR, QRS nebo QTc.

Venlafaxin nebyl hodnocen v dostatečném rozsahu u pacientů s nedávným infarktem myokardu nebo dekompenzovaným srdečním selháním v anamnéze. Proto by u těchto pacientů měl být přípravek používán s opatrností.

Venlafaxin může, podobně jako ostatní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI), zvyšovat riziko krvácení do kůže a sliznic, a proto je u pacientů s predispozicí ke krvácení nutná opatrnost.

Zejména u hypovolemických a dehydratovaných pacientů (včetně starších pacientů a pacientů léčených diuretiky) se může během léčby venlafaxinem vyskytnout hyponatremie a/nebo syndrom nedostatečné sekrece antidiuretického hormonu (SIADH).

V souvislosti s venlafaxinem byla zaznamenána mydriáza; proto by pacienti s predispozicí ke zvýšenému nitroočnímu tlaku nebo s rizikem výskytu glaukomu s úzkým úhlem měli být pečlivě monitorováni.

Zvláštní opatrnost a někdy i snížení dávky je zapotřebí u pacientů s renální nebo hepatální poruchou (viz bod 4.2).

Bezpečnost a účinnost terapie venlafaxinem v kombinaci s látkami ke snížení tělesné hmotnosti včetně fenterminu nebyly stanoveny. Současné podávání venlafaxinu a látek snižujících tělesnou hmotnost se nedoporučuje. Venlafaxin samotný nebo v kombinaci s jinými přípravky není indikován ke snižování tělesné hmotnosti.

V placebem kontrolovaných studiích bylo u pacientů léčených nejméně 3 měsíce zaznamenáno klinicky relevantní zvýšení cholesterolu v séru u 5,3 % pacientů léčených venlafaxinem a u 0,0 % pacientů užívajících placebo. V průběhu dlouhodobé léčby by mělo být vzato v úvahu měření hladin cholesterolu v krvi.

Symptomy z vysazení jsou při přerušení léčby běžné, zejména když je přerušení náhlé (viz bod 4.8). V klinických studiích se nežádoucí příhody pozorované při přerušení léčby vyskytly u přibližně 31 % pacientů léčených venlafaxinem a u přibližně 17 % pacientů na placebu. Riziko symptomů z vysazení může záviset na několika faktorech včetně trvání léčby a léčebné dávky a rychlosti redukce dávky.

Nejčastěji hlášenými reakcemi z vysazení jsou závratě, smyslové poruchy (včetně parestezie a pocitu elektrického šoku), poruchy spánku (včetně insomnie a abnormálních snů), agitovanost nebo anxieta, nauzea a/nebo zvracení, třes, pocení, bolest hlavy, průjem, palpitace a emocionální nestabilita. Obecně jsou tyto symptomy mírné až středně těžké, ale u některých pacientů mohou být co do intenzity těžké. Obvykle se vyskytují během prvních několika dnů po přerušení léčby, ale existují velmi vzácná hlášení těchto symptomů u pacientů, kteří neúmyslně vynechali dávku. Obecně tyto symptomy odezní samy o sobě a obvykle se vyřeší během 2 týdnů, ačkoliv u některých jedinců mohou trvat déle (2-3 měsíce nebo více). Proto se doporučuje, aby byl venlafaxin postupně snižován, jestliže vysazování léčby přesahuje období několika týdnů nebo měsíců, podle potřeb pacienta (viz bod 4.2).

Klinické studie neprokázaly rozvoj tolerance nebo závislosti u pacientů užívajících venlafaxin, lékaři by však měli vzhledem k možnosti zneužívání jakýchkoliv léků s účinkem na CNS hodnotit u pacientů výskyt známek neobvyklé medikace nebo zneužívání léků. Pacienty s výskytem těchto příznaků v anamnéze je třeba pečlivě sledovat.

Přípravek by neměl být podáván během těhotenství nebo při suspektním těhotenství a v průběhu kojení. Ženy ve fertilním věku by měly v průběhu léčby venlafaxinem používat účinnou antikoncepci (viz bod 4.6).

U pacientů s intolerancí laktózy je třeba vzít v úvahu v rámci pacientovy diety obsah laktózy v tabletách (56,62 mg ve 25 mg tabletách, 84,93 mg ve 37,5 mg tabletách, 113,24 mg v 50 mg tabletách a 169,86 mg v 75 mg tabletách).

Vzhledem k tomu, že Velaxin obsahuje monohydrát laktózy, neměli by tento léčivý přípravek užívat pacienti se vzácnými vrozenými problémy - intolerancí galaktózy, deficitem Lapp laktázy nebo malabsorpcí glukózy-galaktózy.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Inhibitory monoaminooxidázy (IMAO): kombinace venlafaxinu s inhibitory MAO je kontraindikována (viz bod 4.3). Bylo hlášeno, že kombinace venlafaxinu a inhibitorů MAO nebo jejich po sobě jdoucí podávání během krátkého období vyvolává závažné nežádoucí účinky: tremor, myoklonus, pocení, nauzea, zvracení, zrudnutí v obličeji, zvýšená tělesná teplota, epileptické záchvaty a úmrtí. V důsledku toho nesmí být venlafaxin nikdy podáván během nejméně 14 dnů po vysazení inhibitoru MAO. Léčba IMAO nemá být zahájena dříve než 7 dní po úplném vysazení venlafaxinu.

Serotoninergní léky: na základě známého mechanismu účinku venlafaxinu a potenciálu k serotoninovému syndromu se doporučuje opatrnost při současném podávání venlafaxinu s přípravky, které mohou ovlivňovat serotoninergní neurotransmiterové systémy (jako jsou tryptany, SSRI nebo lithium).

Další léky ovlivňující CNS: interakce venlafaxinu s léky ovlivňujícími CNS kromě léků níže uvedených nebyly hodnoceny, nicméně se i v těchto případech doporučuje opatrnost.

• Lithium: Byla obdržena hlášení o interakci mezi lithiem a venlafaxinem vedoucí ke zvýšeným hladinám lithia.

• Imipramin: Farmakokinetika venlafaxinu a jeho aktivního metabolitu (ODV) nebyla podáváním imipraminu v zásadě ovlivněna, a proto není třeba redukovat dávku venlafaxinu při současném podávání imipraminu. Zároveň se ukázalo, že současné podávání zesiluje účinky hlavního metabolitu imipraminu, desimipraminu, i účinek dalšího metabolitu, 2-OH-imipraminu, ačkoliv klinický význam tohoto jevu není znám.

• Haloperidol: Současné podávání vede ke zvýšeným plazmatickým hladinám a účinkům haloperidolu.

• Diazepam: Kombinované podávání diazepamu a venlafaxinu nezměnilo významně farmakokinetiku ani jednoho z nich a/nebo jejich metabolitů, ani psychomotorické a psychometrické účinky diazepamu.

• Klozapin: Po přidání venlafaxinu byly zaznamenány zvýšené hladiny klozapinu, což bylo pouze přechodně spojeno s nežádoucími příhodami, včetně křečí.

• Risperidon: I přes zvětšení AUC risperidonu nevykazoval venlafaxin významný účinek na farmakokinetiku risperidonu a jeho aktivního metabolitu.

• Alkohol: Venlafaxin neprohluboval narušení duševních nebo motorických schopností způsobené etanolem. Avšak stejně jako v případě všech ostatních léků ovlivňujících CNS mají být pacienti poučeni, aby se v průběhu užívání venlafaxinu vyvarovali konzumace alkoholu.

• Elektrokonvulzivní léčba: S použitím venlafaxinu souběžně s elektrokonvulzivní léčbou jsou jen malé zkušenosti. Je zapotřebí opatrnosti, protože při současném užívání SSRI antidepresiv bylo zaznamenáno prodloužení záchvatové aktivity.

Léky metabolizované izoenzymy cytochromu P 450:

Venlafaxin je primárně metabolizován na podobně aktivní metabolit O-desmethylvenlafaxin (ODV) prostřednictvím cytochromu P 450, izoenzymu CYP2D6. Na rozdíl od mnoha jiných antidepresiv není však při současném podávání venlafaxinu a léků inhibujících izoenzym CYP2D6, ani při použití u pacientů, kteří jsou slabými metabolizátory CYP2D6, zapotřebí upravovat velikost dávky, protože celková koncentrace aktivní složky (venlafaxin a ODV) není ovlivněna.

Eliminace venlafaxinu probíhá především prostřednictvím CYP2D6 a CYP3A4, a proto je nutná opatrnost při současném podávání léků, které inhibují oba tyto enzymy. Tyto interakce však zatím nebyly studovány.

Bylo prokázáno, že venlafaxin je poměrně slabým inhibitorem CYP2D6 a že neinhibuje CYP1A2, CYP2C9 nebo CYP3A4. Interakce s léky metabolizovanými těmito enzymy proto nejsou pravděpodobné.

• Cimetidin: Cimetidin inhiboval metabolismus venlafaxinu při prvním průchodu játry, neměl však významný vliv na tvorbu či eliminaci ODV, který je přítomen v systémovém oběhu v mnohem větším množství. Proto není nutná žádná úprava dávkování při současném podávání venlafaxinu a cimetidinu. U starších pacientů nebo pacientů s jaterní dysfunkcí by mohla být tato interakce potenciálně výraznější a u těchto pacientů je při podávání venlafaxinu s cimetidinem indikováno klinické monitorování.

Konkomitantní použití venlafaxinu s přípravky obsahujícími třezalku tečkovanou (Hypericum perforatum) může vést k potenciaci serotoninergní aktivity s vyšší incidencí nežádoucích příhod.

Antihypertenziva a antidiabetika: Klinické studie nepřinesly žádný důkaz klinicky významné interakce mezi venlafaxinem a antihypertenzivy (včetně beta-blokátorů, ACE inhibitorů a diuretik) a antidiabetiky.

Léky s vysokou vazbou na bílkoviny krevní plazmy:

Vzhledem k nízké vazbě venlafaxinu a ODV na bílkoviny krevní plazmy (27 %, resp. 30 %) jsou lékové interakce na této úrovni nepravděpodobné.

Warfarin: U pacientů užívajících warfarin byla po přidání venlafaxinu zaznamenána potenciace antikoagulačních účinků včetně zvýšení hodnot Quickova testu či INR.

Indinavir: Venlafaxin změnil farmakokinetiku indinaviru snížením AUC o 28 % a C_max o 36 %. Indinavir neovlivnil farmakokinetiku venlafaxinu a ODV. Klinický význam této interakce není znám.

4.6 Těhotenství a kojení

Těhotenství

Bezpečnost podávání venlafaxinu v průběhu těhotenství nebyla dosud ověřena, a proto by venlafaxin neměl být podáván v těhotenství nebo u suspektního těhotenství. Ženy ve fertilním věku by měly být informovány o této skutečnosti ještě před zahájením terapie venlafaxinem a měly by být rovněž poučeny, aby se poradily se svým lékařem, pokud otěhotní nebo pokud plánují těhotenství v průběhu léčby venlafaxinem.

Při použití venlafaxinu později ve třetím trimestru by měly být vzaty v úvahu účinky z vysazení nebo přímý toxický účinek u novorozence. Syndrom může zahrnovat komplikace vyžadující podporu dýchání a výživu sondou. Takovéto komplikace mohou nastat bezprostředně po porodu.

Kojení

Venlafaxin a jeho metabolit (ODV) jsou vylučovány do mateřského mléka. Venlafaxin je kontraindikován u kojících matek, protože dosud nebyla ověřena bezpečnost venlafaxinu u novorozenců. Pokud je venlafaxin podáván až do porodu nebo krátce před porodem, je třeba vzít v úvahu účinky z vysazení u novorozence.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Ačkoliv bylo prokázáno, že venlafaxin neovlivňuje výkon psychomotorický, kognitivní nebo komplexní chování u zdravých dobrovolníků, jakýkoliv psychoaktivní lék může poškodit úsudek, myšlení nebo motorické schopnosti.

Přípravek může nepříznivě ovlivnit schopnost pacienta řídit motorová vozidla nebo obsluhovat nebezpečné stroje, a proto je třeba dávku a dávkování, při kterých lze dovolit řízení motorových vozidel a obsluhu strojů, určit individuálně u jednotlivých pacientů.

4.8 Nežádoucí účinky

Nejčastěji pozorovanými nežádoucími příhodami spojenými s použitím venlafaxinu v klinickém hodnocení a těmi, které se vyskytly častěji než ty spojené s placebem, byly: nauzea, insomnie, sucho v ústech, somnolence, závrať, zácpa, pocení, nervozita, astenie a abnormální ejakulace/orgasmus.

Výskyt většiny těchto nežádoucích účinků byl na dávce závislý a intenzita a frekvence většiny z nich se v průběhu času snížila. Obecně nevedly k ukončení léčby.

Nežádoucí účinky pozorované u venlafaxinu z obou hlášení - spontánních a z klinického hodnocení -jsou klasifikovány dle orgánových systémů a vyjmenovány níže jako velmi časté (>1/10); časté (<1/10 a >1/100); méně časté (<1/100 a >1/1 000); vzácné (<1/1 000 a >1/10 000); velmi vzácné (<1/10 000):

Poruchy krve a lymfatického systému - Méně časté: ekchymóza, krvácení do sliznic; Vzácné: prodloužená krvácivost, krvácení, trombocytopenie; Velmi vzácné: krevní dyskrazie (včetně agranulocytózy, aplastické anemie, neutropenie a pancytopenie).

Srdečně cévní a cévní poruchy (viz bod 4.4) - Časté: hypertenze, palpitace, vazodilatace; Méně časté: hypotenze/posturální hypotenze, synkopa, arytmie (včetně tachykardie); Velmi vzácné: Torsade de Pointes, prodloužení QT, ventrikulární tachykardie, ventrikulární fibrilace.

Gastrointestinální poruchy - Velmi časté: zácpa, nauzea (viz níže); Časté: anorexie, snížená chuť k jídlu, průjem, dyspepsie, zvracení; Méně časté: bruxismus, reverzibilní zvýšení jaterních enzymů; Vzácné: gastrointestinální krvácení; Velmi vzácné: pankreatitida.

Celkové poruchy - Velmi časté: astenie, bolest hlavy; Časté: abdominální bolesti, třesavka, pyrexie; Vzácné: anafylaxe.

Poruchy metabolismu a výživy - Časté: zvýšený cholesterol v séru (zvláště u dlouhotrvajícího podávání a eventuálně u vyšších dávek, viz bod 4.4), přírůstek nebo úbytek tělesné hmotnosti; Méně časté: hyponatremie včetně SIADH (viz bod 4.4), zvýšené jaterní enzymy; Vzácné: hepatitida; Velmi vzácné: zvýšený prolaktin.

Poruchy pohybového systému - Časté: artralgie, myalgie; Méně časté: svalové spasmy; Velmi vzácné: rhabdomyolýza.

Poruchy nervového systému - Velmi časté: závrať, sucho v ústech, insomnie, nervozita, somnolence; Časté: abnormální sny, agitovanost, úzkost, zmatenost, hypertonie, parestezie, třes; Méně časté: apatie, halucinace, myoklonus; Vzácné: ataxie a poruchy rovnováhy a koordinace, poruchy řeči včetně dysartrie, manie nebo hypomanie (viz bod 4.4), účinky podobné neuroleptickému malignímu syndromu, křeče (viz bod 4.4), serotoninový syndrom; Velmi vzácné: delirium, extrapyramidové poruchy včetně dyskineze a dystonie, tardivní dyskineza, psychomotorický neklid/akatize (viz bod 4.4).

Poruchy ledvin a močových cest - Časté: frekvence močení; Méně časté: retence moče.

Poruchy reprodukčního systému a choroby prsů - Velmi časté: anorgasmie, erektilní dysfunkce, abnormální ejakulace/orgasmus; Časté: snížené libido, poruchy menstruačního cyklu; Méně časté: menorrhagie; Vzácné: galaktorea.

Poruchy respiračního systému - Časté: dyspnoe, zívání; Velmi vzácné: pulmonální eosinofilie.

Poruchy kůže a podkoží - Velmi časté: pocení (včetně nočního pocení); Časté: pruritus, vyrážka; Méně časté: angioedem, makulopapulární erupce, kopřivka, fotosenzitivní reakce, alopecie; Vzácné: erythema multiforme, Stevens-Johnsonův syndrom.

Speciální smysly - Časté: abnormální vidění/akomodace, mydriáza, tinnitus; Méně