VALSACOR 40 MG

• varianty léku

Varianty

Souhrn údajů o léku VALSACOR 40 MG (SPC)

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Valsacor 40 mg

Valsacor 80 mg

Valsacor 160 mg

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna potahovaná tableta obsahuje 40 mg, 80 mg nebo 160 mg valsartanum.

Pomocné látky: monohydrát laktosy

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Potahovaná tableta

Popis přípravku:

Valsacor 40 mg: žlutohnědé, kulaté, mírně bikonvexní potahované tablety s půlící rýhou na jedné straně.

Valsacor 80 mg: růžové, kulaté, bikonvexní potahované tablety s půlící rýhou na jedné straně.

Valsacor 160 mg: žlutohnědé, oválné, bikonvexní potahované tablety s půlící rýhou na jedné straně.

Tablety všech tří sil lze rozdělit na dvě stejné poloviny.

4. klinicKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Hypertenze

Léčba esenciální hypertenze

Srdeční selhání

Léčba chronického srdečního selhání (třídy II-IV NYHA), pokud nelze použít inhibitory ACE, nebo jako přídavná terapie k inhibitorům ACE, pokud nelze použít beta-blokátory (viz bod 4.4 a bod 5.1).

Stav po infarktu myokardu

Léčba klinicky stabilních pacientů se známkami, symptomy nebo s radiologickým průkazem levého ventrikulárního selhání a/nebo s levou ventrikulární systolickou dysfunkcí po nedávném (12 h až 10 dní) infarktu myokardu (viz bod 4.4 a bod 5.1).

2. Dávkování a způsob podání

Valsacor lze užívat nezávisle na jídle a měl by se podávat spolu s tekutinou.

Hypertenze

Doporučená dávka valsartanu je 80 mg jednou denně bez ohledu na rasu nebo pohlaví. Podstatný antihypertenzní účinek se dostaví během 2 týdnů a maximální účinky lze pozorovat po 4 týdnech. U některých pacientů, u kterých se nedosahuje cílových hodnot krevního tlaku, lze buď zvýšit dávku na 160 mg nebo dosáhnout většího poklesu krevního tlaku přídavkem některého thiazidového diuretika.

Valsartan lze užít v kombinaci s jinými antihypertenzivy.

Poškození ledvin:

U pacientů s mírným poškozením ledvin (tj. s clearance kreatininu 20-50 ml/min) se nepožaduje žádná úprava počáteční dávky. U pacientů se středním až závažným poškozením ledvin (tj. s  clearance kreatininu menší než 20 ml/min) nebo u pacientů na dialýze se doporučuje nižší zahajovací dávka 40 mg jednou denně.

Poškození jater:

Při podávání valsartanu pacientům s poškozením jater nebo s biliárními obstrukčními poruchami je nutná opatrnost (viz bod 4.3. nebo 4.4.). U pacientů s mírným až středním poškozením jater bez cholestázy je maximální doporučená dávka 80 mg valsartanu.

Srdeční selhání

Doporučená zahajovací dávka je 40 mg dvakrát denně. Tuto dávku lze postupně zvyšovat do 80 až 160 mg dvakrát denně, v závislosti na pacientově snášenlivosti. Titraci na 80 mg a 160 mg dvakrát denně je třeba provádět v intervalech alespoň dvou týdnů. Maximální denní dávka podávaná v klinických studiích byla 320 mg, rozdělená do dvou částečných dávek.

V průběhu této léčby je třeba zvážit snížení dávek diuretik.

Zhodnocení stavu pacientů se srdečním selháním by mělo vždy zahrnovat posouzení funkce ledvin.

Stav po infarktu myokardu

U klinicky stabilních pacientů lze terapii zahájit již 12 h po infarktu myokardu. Po zahajovací dávce 20 mg dvakrát denně by se měl valsartan titrovat do 40 mg, 80 mg a 160 mg dvakrát denně v průběhu několika dalších týdnů. Zahajovací dávka se zajišťuje pomocí dělitelné tablety 40 mg. Cílová maximální dávka je 160 mg dvakrát denně. Obecně se doporučuje, aby pacienti dosahovali dávkovou hladinu 80 mg dvakrát denně v průběhu dvou týdnů po zahájení léčby, a aby se dosáhlo cílové maximální dávky 160 mg dvakrát denně do tří měsíců, v závislosti na pacientově snášenlivosti valsartanu během titrace. Pokud se vyskytne symptomatická hypotenze nebo renální dysfunkce, je třeba uvažovat snížení dávky.

Valsartan lze používat u pacientů spolu s dalšími způsoby léčby po infarktu myokardu, např. trombolytiky, kyselinou acetylsalicylovou, beta-blokátory, statiny a diuretiky.

Nedoporučuje se kombinace s inhibitory ACE (viz body 4.4, 4.8 a 5.1).

Poškození ledvin:

U pacientů s mírným až středním poškozením ledvin se nepožaduje žádná úprava dávky při indikaci po infarktu myokardu. V současné době nejsou k dispozici žádné údaje o pacientech po infarktu myokardu se závažným renálním poškozením (kreatinin v krevním séru
221 μmol/l). Proto by se u takových pacientů měl valsartan používat s opatrností, s příslušným vyhodnocením funkce ledvin (viz bod 4.4).

Poškození jater:

U pacientů s mírným až středním poškozením jater by měly být dávky vyšší než 80 mg dvakrát denně zvažovány pouze, pokud je pravděpodobné, že klinický prospěch převáží nad možným rizikem souvisejícím se zvýšenou expozicí valsartanu. Pacienti se závažným poškozením jater, cirhózou nebo biliární obstrukcí by valsartan neměli užívat (viz bod 4.3).

Starší osoby

Starším pacientům může být podávána stejná dávka jako pacientům mladším.

Děti a dospívající

Valsacor se nedoporučuje u dětí a dospívajících mladších 18ti let vzhledem k nedostatku údajů o bezpečnosti a účinnosti. Bezpečnost a účinnost valsartanu nebyla u dětí stanovena.

4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku valsartan nebo na kteroukoliv pomocnou látku tohoto přípravku.

Závažné poškození jater, cirhóza, biliární obstrukce.

Těhotenství (viz bod 4.6).

4.4 Zvláštní varování a opatření pro použití

Pacienti se ztrátami sodíku a objemu tekutin

U pacientů se závažnými ztrátami sodíku a/nebo objemu tekutin, jako jsou pacienti dostávající vysoké dávky diuretik, může ve vzácných případech nastat po zahájení léčby valsartanem symptomatická hypotenze. Před zahájením léčby valsartanem by se měly ztráty sodíku a objemu tekutin upravit, například snížením dávky diuretika. Pokud dojde k hypotenzi, měl by se pacient umístit do polohy vleže na zádech a v případě potřeby by měl dostat intravenózní infuzi fyziologického roztoku. Po stabilizaci krevního tlaku může léčba pokračovat.

Stenóza renální arterie

U pacientů s bilaterální stenózou renální arterie nebo stenózou arterie solitární ledviny nebylo bezpečné užívání valsartanu stanoveno.

Krátkodobé podávání valsartanu dvanácti pacientům se sekundární renovaskulární hypertenzí na základě unilaterální stenózy renální arterie nevyvolalo žádné významné změny renální hemodynamiky, kreatininu v krevním séru ani v obsahu dusíku močoviny v krvi (BUN). Avšak jelikož jiné léky, které ovlivňují systém renin-angiotensin-aldosteron, mohou zvyšovat hladiny močoviny v krvi a kreatininu v krevním séru pacientů s unilaterální stenózou renální arterie, doporučuje se z bezpečnostního hlediska pacienty sledovat.

Poškozená funkce ledvin

Jako následek inhibice systému renin-aldosteron-angiotensin byly uváděny vzrůsty hladin močoviny v krvi a kreatininu v krevním séru a změny renálních funkcí včetně (velmi vzácně) renálního selhání, zejména u pacientů s dříve přítomnou renální dysfunkcí nebo u osob se závažnou srdeční nedostatečností.

Poškozená funkce jater

U pacientů s mírným až středně závažným poškozením jater bez cholestázy se vyžaduje úprava dávkování. Dávka valsartanu by neměla překročit 80 mg (viz bod 4.2.) Valsartan se většinou vylučuje v nezměněné formě žlučí a u pacientů s biliárními obstrukčními poruchami byla prokázána nižší clearance valsartanu (viz bod 5.2). Proto by se u těchto pacientů neměl valsartan používat. Avšak nejsou k dispozici žádné údaje o užívání valsartanu u pacientů se závažnou jaterní dysfunkcí.

Srdeční selhání/stav po infarktu myokardu

Užívání valsartanu u pacientů se srdečním selháním nebo u pacientů po infarktu myokardu běžně vede k určitému snížení krevního tlaku, avšak obvykle není nutné léčbu kvůli pokračující symptomatické hypotenzi přerušit, pokud jsou dodrženy pokyny ohledně dávkování. Při zahájení terapie u pacientů se srdečním selháním nebo po infarktu myokardu je opatrnost nutná.

U citlivých osob lze očekávat změny renálních funkcí jako následek inhibice systému renin-angiotensin-aldosteron. U pacientů, jejichž renální funkce mohou záviset na aktivitě systému renin-angiotensin-aldosteron (například u pacientů se závažným městnavým srdečním selháním), souvisela léčba inhibitory enzymu přeměňujícího angiotensin s oligurií a/nebo progresivní azotemií a ve vzácných případech s akutním selháním ledvin.

Zhodnocení stavu pacientů se srdečním selháním nebo pacientů po infarktu myokardu by mělo vždy zahrnovat posouzení funkce ledvin.

U pacientů se srdečním selháním nevykázala trojkombinace inhibitoru ACE, beta-blokátoru a valsartanu žádný klinický prospěch (viz bod 5.1.). Tato kombinace zřejmě zvyšuje riziko nepříznivých účinků, a proto se nedoporučuje. U pacientů se srdečním selháním by se trojkombinace inhibitoru ACE, beta-blokátoru a valsartanu měla používat s opatrností (viz bod 5.1).

U pacientů po nedávném infarktu myokardu neprokázala dvojkombinace kaptoprilu a valsartanu žádný přídavný klinický prospěch; místo toho vzrostlo riziko nepříznivých účinků ve srovnání s léčbou jednotlivými léky (viz body 4.8 a 5.1 ). Proto se tato kombinace nedoporučuje.

Zvláštní týkající se pomocných látek

Valsacor obsahuje monohydrát laktosy. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy nesnášenlivosti galaktosy, Lappovy nedostatečnosti laktasy nebo malabsorpce glukosy-galaktosy by neměli tento lék užívat.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Nebyly nalezeny žádné klinicky významné farmakokinetické interakce s následujícími léky, které se obvykle používají pro léčbu hypertoniků: cimetidin, warfarin, furosemid, digoxin, atenolol, indometacin, hydrochlorothiazid, amlodipin, glibenklamid.

Jelikož se valsartan významnou měrou nemetabolizuje, nelze očekávat klinicky relevantní interakce mezi léky ve formě metabolické indukce či inhibice systému cytochromu P450. I když se valsartan značně váže na bílkoviny krevní plasmy, studie in vitro neprokázaly na této úrovni s řadou molekul, které rovněž vykazují značnou vazbu na bílkoviny, jako je diklofenak, furosemid, a warfarin žádnou interakci.

Současné užívání diuretik šetřících draslík (například spironolakton, triamteren, amilorid), draslíkových doplňků nebo náhrad soli s obsahem draslíku může vést ke vzrůstu hladiny draslíku v krevním séru a u pacientů se srdečným selháním ke vzrůstu hladiny kreatininu v krevním séru. Jestliže je současné užívání nezbytné, je nutná zvýšená opatrnost.

Kombinace s NSAID: Pokud se antagonisté angiotensinu II podávají současně s nesteroidními protizánětlivými léky (například se selektivními inhibitory COX-2, kyselinou acetylsalicylovou (>3 g/den) a neselektivními NSAID), může nastat zeslabení antihypertenzních účinků.

Podobně jako u inhibitorů ACE může současné užívání antagonistů angiotensinu II a NSAID vést ke zvýšenému riziku zhoršení funkce ledvin včetně možného akutního renálního selhání a vzrůstu hladiny draslíku v krevním séru, zejména u pacientů s dříve existující zhoršenou funkcí ledvin. Tato kombinace by se měla podávat s opatrností, zejména u starších pacientů. Pacienti by měli být odpovídajícím způsobem hydratováni a je třeba věnovat pozornost sledování renálních funkcí po zahájení současné léčby a poté periodicky.

Současné užívání valsartanu a léků obsahujících lithium může zvyšovat nežádoucí účinky lithia v důsledku zvýšené reabsorpce lithia v proximálních tubulech. Proto se doporučuje sledování hladin lithia v krevním séru.

Současné užívání jiných antihypertenzních přípravků může zvyšovat hypotenzní účinek valsartanu.

4.6 Těhotenství a kojení

Vzhledem k mechanismu působení antagonistů angiotensinu II nelze vyloučit riziko pro plod. Uvádí se, že expozice inhibitorům enzymu přeměňujícího angiotensin (ACE) podávaného těhotným ženám, ke které došlo nitroděložně během druhého a třetího trimestru, způsobila poškození a smrt vyvíjejícího se plodu. Byly hlášeny spontánní potraty, nedostatek amniotické tekutiny a novorozenecké renální dysfunkce, pokud těhotné ženy braly svévolně valsartan. Podobně jako u jiných léků, které rovněž působí přímo na systém renin-angiotensin-aldosteron, by se valsartan neměl v těhotenství používat. Pokud se těhotenství zjistí v průběhu terapie, je třeba podávání valsartanu co nejdříve přerušit.

Není známo, zda se valsartan vylučuje do mateřského mléka. Valsartan se vylučuje do mléka krys. Proto by kojící ženy neměly valsartan používat.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Podobně jako je tomu u jiných antihypertenzních léčivých přípravků, je při řízení motorových vozidel nebo provozování strojního zařízení nutná opatrnost.

8. Nežádoucí účinky

V kontrolovaných klinických studiích u hypertoniků byl celkový výskyt nepříznivých účinků srovnatelný s placebem. Výskyt nepříznivých účinků nevykazoval vztah k dávce nebo trvání léčby a také neukázal žádné spojitost s pohlavím, stářím nebo rasou. Tabulka níže shrnuje nežádoucí účinky z 10 placebem kontrolovaných klinických studií u pacientů léčených různými dávkami valsartanu (10 až 320 mg) do doby 12 týdnů.

Nepříznivé účinky hlášené v klinických studiích u hypertoniků bez ohledu na jejich kauzální souvislost s valsartanem, které se vyskytly častěji s valsartanem než s placebem, a nepříznivé lékové reakce z jednotlivých zpráv se uvádějí níže podle klasifikace orgánových systémů. Z 2 316 pacientů bylo 1 281 osob léčeno dávkou 80 mg a 660 osob dávkou 160 mg valsartanu denně. Žádný z nežádoucích účinků nesouvisel s dávkou ani s dobou léčby; proto byly nežádoucí účinky vyskytující se při různých dávkách shrnuty do jedné skupiny. Výskyt nežádoucích účinků neměl souvislost s pohlavím, stářím ani rasou pacientů. Veškeré nežádoucí účinky ve skupině pacientů léčených valsartanem, s výskytem 1% nebo vyšším, jsou zahrnuty v tabulce bez ohledu na kauzální vztah ke studovanému léku.

Bezpečností profil valsartanu u pacientů po infarktu myokardu byl konzistentní s farmakologií tohoto léku a obecně se vztahoval k výchozímu onemocnění. V tabulce níže jsou zahrnuty závažné nefatální nežádoucí účinky související s podezřením na vztah ke studovanému léku a pozorované ve studii po infarktu myokardu s výskytem ≥ 0.1%.

Nežádoucí účinky hlášené v klinických studiích u pacientů se srdečním selháním, pozorované s větším výskytem než 1% a vyskytující se častěji ve skupině valsartanu než ve skupině placebo, jsou rovněž zahrnuty do tabulky uvedené níže.

Četnosti se definují jako: velmi časté (>1/10), časté (>1/100, <1/10), méně časté (>1/1000, <1/100), vzácné (>1/10 000, <1/1000), velmi vzácné (<1/10 000).