UROMITEXAN TABLETS 600 MG

• varianty léku
• souhrný přehled údajů o léku
• příbalové informace a informace pro použití

Varianty

Souhrn údajů o léku UROMITEXAN TABLETS 600 MG (SPC)

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Uromitexan tablets 400 mg

UROMITEXAN TABLETS 600 mg

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Léčivá látka:

Uromitexan tablets 400 mg: 1 potahovaná tableta obsahuje mesnum (mesna) 400mg

Uromitexan tablets 600 mg: 1 potahovaná tableta obsahuje mesnum (mesna) 600mg

3. LÉKOVÁ FORMA

Potahované tablety.

Popis přípravku:

Uromitexan tablets 400 mg - bílé, oválné, bikonvexní potahované tablety, s půlící rýhou na jedné straně, na druhé straně vyryto M4

Uromitexan tablets 600 mg - bílé, oválné, bikonvexní potahované tablety, s půlící rýhou na jedné straně, na druhé straně vyryto M6

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Indikace

Uromitexan je indikován jako profylaktické agens ke snížení výskytu hemoragické cystitidy navozené oxazafosforinovými deriváty (ifosfamid, cyklofosfamid, trofosfamid). Uromitexan by měl být podáván spolu s ifosfamidem. Je-li podáván cyklofosfamid nebo trofosfamid, Uromitexan by měl být současně podáván při dávkách oxazafosforinů vyšších než 10 mg/kg a u všech rizikových pacientů. Základní rizikové faktory jsou: stav po radioterapii pánevní oblasti, cystitida po předchozí léčbě ifosfamidem, cyklofosfamidem a trofosfamidem nebo choroby močového útrojí v anamnéze.

4.2 Dávkování a způsob podání

K dosažení adekvátní ochrany pacienta před urotoxickými účinky oxazafosforinů je nutno podávat Uromitexan v dostatečném množství.

Výdej moči by měl být udržován na úrovni 100 ml/h (jak to vyžaduje terapie oxazafosforinem) a po celou dobu léčby je třeba vyšetřovat moč na hematurii a proteinurii.

Uromitexan má být podáván po celé období léčby oxazafosforinem a po jejím ukončení má léčba pokračovat ještě tak dlouho, dokud koncentrace metabolitů oxazafosforinu v moči neklesne na netoxickou úroveň. K takovému poklesu obvykle dochází za 8-12 hodin po ukončení oxazafosforinové terapie, ovšem časový limit se může měnit v závislosti na použitém dávkovacím schematu oxazafosforinu.

Děti

Bezpečnost a účinnost podávání Uromitexanu dětem nebyla ověřena.

U dětí může být nutné zkrácení intervalu mezi dávkami anebo zvýšení počtu jednotlivých dávek. Takový režim chrání děti, které obecně častěji močí. Při výpočtu potřebné dávky je třeba množství Uromitexanu zaokrouhlit směrem dolů na nejbližší počet celých tablet.

Pacienti pokročilého věku

Klinické studie s Uromitexanem nezahrnovaly dostatečný počet subjektů starších 65 let, aby bylo možné zjistit, zda starší pacienti reagují odlišně od mladších subjektů. Obecně je třeba dávkovat u starších pacientů opatrně, s ohledem na častější výskyt poruch jaterních, renálních a kardiálních funkcí a současná jiná onemocnění a další léčbu. Poměr dávek Uromitexanu a oxazafosforinů by však měl zůstat nezměněn.

Vysoce rizikoví pacienti

Pacienti s urothelem poškozeným předchozí léčbou oxazafosforiny nebo ozářením pánve, nebo pacienti nedostatečně chránění standardní dávkou Uromitexanu, např. pacienti s onemocněním močového ústrojí v anamnéze: dávka rovnající se 40% dávky oxazafosforinu by měla být podávána v intervalech kratších než 4 hodiny a počet dávek by měl být zvýšen.

Při výpočtu dávky by mělo být množství zaokrouhleno dolů na celé tablety.

Ve srovnání s intravenózním podáním je celková dostupnost Uromitexanu v moči po perorálním podání asi 50% a nástup jeho vylučování močí je opožděn až o 2 hodiny a je delší než po intravenózním podání.

Při intermitentní terapii oxazafosforinem

Perorální podání 40% (hmotnosti) dávky oxazafosforinu, zaokrouhleno dolů na nejbližší počet celých tablet. Perorální dávka Uromitexanu by měla být podána 2 hodiny před aplikací oxazafosforinu a dále 2 hodiny a 6 hodin po aplikaci oxazafosforinu.

Je-li třeba podat Uromitexan intravenózně, má být perorální dávka v čase -2 hodiny nahrazena intravenózní aplikací 20% dávky oxazafosforinu v čase 0 hodin.

Dávkování při terapii ifosfamidem ve 24 hodinové infuzi

První perorální dávka Uromitexanu by měla být podána v okamžiku ukončení kombinované infuze ifosfamidu a Uromitexanu, a dále 2 hodiny a 6 hodin po ukončení infuze. Každá z těchto tří dávek Uromitexanu má činit 40% (hmotnosti) dávky ifosfamidu, zaokrouhleno dolů na nejbližší počet celých tablet.

Dávkování při terapii ifosfamidem v dlouhodobé kontinuální infuzi

Perorální dávka Uromitexanu má být podána v okamžiku ukončení kombinované infuze ifosfamidu a Uromitexanu, dále 2 hodiny a 6 hodin po ukončení infuze. Každá z těchto perorálních dávek má být 40% (hmotnosti) celkové 24-hodinové dávky ifosfamidu, zaokrouhleno dolů na nejbližší počet celých tablet.

4.3 Kontraindikace

Uromitexan je kontraindikován u pacientů se známou přecitlivělostí na mesnu, některou z pomocných látek nebo jinou thiolovou sloučeninu.

4.4 Zvláštní upozornění

Po léčbě Uromitexanem byl hlášen výskyt reakcí z přecitlivělosti. U pacientů s autoimunitním onemocněním léčených cyklofosfamidem a mesnou byl hlášen častější výskyt alergických reakcí: kožní a slizniční reakce různého rozsahu a stupně závažnosti (pruritus, rash, kopřivka, exantém, enantém, Lyellův syndrom, Stevensův-Johnsonův syndrom), místní otok (kopřivkový edém), konjunktivitida, vzácné případy hypotenze spojené s oběhovými reakcemi a tachykardií vyšší než 100/min, stejně jako zrychlené dýchání (tachypnoe) jsou způsobeny závažnými reakcemi z přecitlivělosti (anafylaktoidní reakce), hypertenze, elevace ST segmentu, myalgie a také přechodný vzestup jaterních testů (např. transamináz). U těchto pacientů s autoimunitními chorobami by proto měla být profylaxe urotoxicty Uromitexanem prováděna pouze po pečlivém zvážení poměru rizika vzhledem k prospěchu léčby a pod dohledem lékaře.

Mesna byla vyvinuta jako látka snižující riziko vzniku hemoragické cystitidy navozené oxazafosforinem. Nesnižuje riziko vzniku jiných nežádoucích účinků a toxicit spojené s léčbou oxazaforsforiny.

Uromitexan nezabraňuje vzniku hemoragické cystitidy u všeh pacientů. Vzorek ranní moči by měl být vyšetřen na přítomnost hematurie (mikroskopický průkaz erytrocytů) denně před zahájením léčby oxazafosforiny. Objeví-li se v průběhu léčby mesnou spolu s oxazaforsforinem dle doporučeného dávkování hematurie, může být v závislosti na závažnosti hematurie dávka snížena nebo může být terapie oxazafosforinem přerušena.

U pacientů trpících zvracením nebo u pacientů po chirurgickém výkonu v gastrointestinální oblasti by měla být perorální aplikace Uromitexanu nahrazena aplikací intravenózní.

U pacientů léčených celotělovým ozářením v kombinaci s vysokou dávkou cyklofosfamidu může být nezbytné nahradit perorální aplikaci mesny aplikací intravenózní.

4.5 Interakce

Uromitexan neovlivňuje systémové účinky oxazafosforinů. V klinických studiích bylo prokázáno, že ani předávkování Uromitexanem nesnižuje akutní toxicitu, subakutní toxicitu, vliv na leukocyty ani imunosupresívní účinky oxazafosforinů. Studie vlivu ifosfamidu a cyklofosfamidu na řadu tumorů u zvířat rovněž prokázaly, že Uromitexan neinterferuje s jejich antineoplastickými účinky.

Léčba Uromitexanem může způsobit falešně pozitivní výsledky testů na ketolátky (např.Rotheraův test indikátorový proužek N-Multistix) a falešně pozitivní nebo falešně negativní výsledky testů indikátorovými proužky na erytrocyty v moči. Barevná reakce na ketony je spíše červenofialová než fialová, je méně stabilní a mizí okamžitě po přidání ledové kyseliny octové. K přesnému stanovení přítomnosti erytrocytů v moči se doporučuje mikroskopické vyšetření moči.

Uromitexan rovněž nemá vliv na antineoplastický účinek jiných cytostatik (např. doxorubicinu, BCNU, methotrexatu, vinkristinu) ani na terapeutický efekt jiných léčiv jako např. digitalisových srdečních glykosidů.

4.6 Těhotenství a kojení

Vzhledem k tomu, že Uromitexan se používá jako detoxikující agens při cytostatické léčbě oxazafosforiny, jeho použití během těhotenství a kojení se řídí kritérii pro tento typ cytostatické léčby.

Těhotenství:

Neexistují odpovídající kontrolované studie u těhotných žen. Ve studiích na zvířatech nebyly zjištěny známky embryotoxických ani teratogenních účinků Uromitexanu. Vzhledem k tomu, že studie u zvířat nemusí vždy přesně předpovídat reakce u lidí, měl by být tento přípravek podáván v těhotenství pouze v případech jednoznačné potřeby.

Kojení:

Není známo, zda jsou mesna nebo dimesna vylučovány mateřským mlékem. Vzhledem k tomu, že řada léčiv se vylučuje do mateřského léka a vzhledem k možným nežádoucím reakcím po podání Uromitexanu u kojených dětí, je třeba při rozhodování, zda přerušit kojení či podání léčiva, vzít v úvahu význam podání přípravku matce.

4.7 Možnost snížení pozornosti při řízení vozidel a obsluze strojů

Nemá opodstatnění.

4.8 Nežádoucí účinky

Vzhledem k tomu, že Uromitexan je podáván v kombinaci s oxazafosforiny nebo při kombinované chemoterapii zahrnující oxazafosforin, je obtížné rozlišit nežádoucí účinky související s Uromitexanem od nežádoucích účinků při současné cytostatické léčbě.

• Některé často hlášené nežádoucí účinky z klinických studií, např. leukopenie, granulocytopenie, anémie, alopecie a pneumonie patrně nesouvisejí s Uromitexanem a je třeba je považovat za důsledek současné léčby cytostatiky.

• Jiné často hlášené nežádoucí účinky z klinických studií nebo spontánních hlášení by však mohly s podáním Uromitexanu souviset. Je to např. nauzea, zvracení, plynatost, průjem, zácpa, kolika (např. bolest břicha), nechutenství, chřipkové příznaky, horečka, zimnice, horkost, kašel, faryngitida, malátnost, somnolence, bolest hlavy, bolesti zad, arthralgie.

• Byly hlášeny izolované případy částečně orgánově vázaných reakcí z přecitlivělosti (hyperergní reakce), v některých případech např. spojené s poklesem počtu trombocytů, kožními a slizničními reakcemi různého rozsahu a stupně závažnosti (pruritus, zarudnutí, kopřivka, exantém, enantém, Lyellův syndrom, Stevensův-Johnsonův syndrom), místní otok (kopřivkový edém), konjunktivitida, vzácné případy hypotenze spojené s oběhovými reakcemi a tachykardií vyšší než 100/min, stejně jako zrychlené dýchání (tachypnoe) jsou způsobeny závažnými reakcemi z přecitlivělosti (anafylaktoidní reakce), hypertenze, elevace ST segmentu, myalgie a také přechodný vzestup jaterních testů (např. transamináz).

• U zdravých dobrovolníků se po podání jediné dávky 60-70 mg/kg (i.v.) denně objevily následující nežádoucí účinky: nauzea, zvracení, kolika, průjem, bolest hlavy, únava, bolesti kyčlí a kloubů, úbytek energie ve smyslu vyčerpání a slabosti, deprese, podrážděnost, vyrážka, hypotenze a tachykardie.

• Klinické studie zahrnovaly pacienty starší 65 let a nebyly hlášeny žádné nežádoucí účinky specifické pro tuto věkovou skupinu.

4.9 Předávkování

Specifické antidotum Uromitexanu není známo. Vzhledem k možnosti anafylaktoidních reakcí popsaných v kapitolách 4.3. a 4.8. by měla být k dispozici odpovídající léčba.

Předávkování může vést k reakcím pozorovaným ve studii snášenlivosti popsané v kapitole 4.8.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Uromitexan (mesna) je detoxikující látka předcházející urotoxickým nežádoucím účinkům spojeným s oxazafosforiny. Léčivá látka mesna (mesnum) je syntetická sulfhydrylová sloučenina označovaná jako 2-merkaptoethan sulfonát sodný s molekulárním vzorem C2H5NaO3S2 a molekulovou hmotností 164,18. Strukturální vzorec je následující: HS-CH2-CH2SO3-Na+.

Rozsáhlé farmakologické a toxikologické výzkumy v širokém rozmezí dávek prokázaly, že mesna nemá vnitřní farmakodynamickou aktivitu a vykazuje nízkou toxicitu. Farmakologická a toxikologická inertnost mesny po celkovém podání a její výborný detoxikující účinek ve vývodném močovém ústrojí a močovém měchýři jsou důsledkem jejích farmakokinetických vlastností.

Analogicky fyziologickému cystein-cysteinovému systému se mesna rychle oxiduje na svůj nejdůležitější metabolit, mesna-disulfid (dimesna). Mesna disulfid zůstává v intravaskulárním prostoru a je rychle vylučována ledvinami.

V ledvinách je mesna disulfid redukován na volnou thiolovou sloučeninu mesna, která chemicky reaguje s urotoxickými metabolity oxazafosforinů (akrolein a 4-hydroxy-ifosfamid nebo 4-hydroxy-cyklofosfamid), což vede k jejich detoxikaci. Prvním stupněm detoxikace je vazba mesny na 4-hydroxy-metabolit za vzniku neurotoxického 4-sulfoethylthio metabolitu. Mesna se váže také na dvojitou vazbu akroleinu a na další urotoxické metabolity.

V mnohých modelových studiích omezeného rozsahu s lidskými xenografty a tumory hlodavců, s použitím intravenózní nebo intraperitoneální cesty podání nebyla prokázána interference mesny s antitumorózním účinkem ifosfamidu (v až dvacetinásobné dávce podané v jednom nebo více cyklech).

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Uromitexan (mesna) se snadno a rychle transformuje autooxidací na svůj jediný metabolit mesna-disulfid (dimesna). Dimesna zůstává v intravaskulárním kompartmentu a je rychle transportována do ledvin. V epitelu renálních tubulů je dimesna redukována na volnou thiolovou sloučeninu, která je pak schopna v moči chemicky reagovat s toxickými metabolity oxazafosforinů. Po perorálním podání dochází k absorpci v tenkém střevě. V průměru je dosaženo maximálních koncentrací volného thiolu v moči mezi 2. a 4. hodinou po podání. V průběhu prvních 4 hodin po podání se v moči objeví jako volná mesna přibližně 25±10% podané dávky. Při dávkování 2-4 g/m² je výsledný poločas eliminace ifosfamidu přibližně 4-8 hodin. K udržení odpovídajících hladin mesny v močovém měchýři během eliminace urotoxických metabolitů oxazafosforinů je proto nutné opakované dávkování.

Poločas mesny po současném intravenózním a perorálním podání se pohyboval v rozmezí 1,2 až 3,8 hodin. Dostupnost perorálně podaného Uromitexanu v moči je přibližně 45-79% ve srovnání s intravenózním podáním. Jídlo dostupnost mesny v moči neovlivňuje. Přibližně 18-26% kombinované intravenozní a perorální dávky Uromitexanu se objevuje v moči jako volná mesna. Ve srovnání se samotným podáním Uromitexanu i.v. představuje kombinace intravenózního a perorálního podání lepší systémovou expozici (150%) a plynulejší vylučování mesny do moči během 24 hodin. Přibližně 5% dávky mesny se vyloučí v intervalu 12-24 hodin, ve srovnání se zanedbatelným množstvím u pacientů, kterým je přípravek podáván intravenózně. Část podané dávky mesny, která je vylučována močí, je nezávislá na dávce. Vazba mesny na proteiny se pohybuje ve středním rozmezí (69-75%).

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti přípravku

Mesna je farmakologicky a fyziologicky téměř inertní a netoxická thiolová sloučenina, která je velmi rychle vylučována ledvinami a která neproniká do tkání. Její detoxikační aktivita je omezena na močové cesty, mesna nemá vliv na systémové nežádoucí účinky a antineoplastickou účinnost oxazafosforinů. Studie u zvířat nesvědčí pro mutagenní, kancerogenní embryotoxické nebo teratogenní vlastnosti mesny.

Reprodukční studie byly prováděny u potkanů a králíků, v perorálních dávkách 1000 mg/kg u králíků a 2000 mg/kg u potkanů (přibližně desetinásobek maximální doporučené celkové denní dávky v režimu i.v.-p.o.-p.o. s ohledem na tělesný povrch) a neprokázaly žádné poškození fetu po podání mesny.

Perorální dávky 6,1 a 4,3 g/kg byly letální pro myši a potkany. Tyto dávky jsou přibližně 15x až 22x vyšší než doporučované denní dávky odvozené od tělěsného povrchu. Úmrtí předcházel průjem, třes, křeče, poruchy dýchání a cyanóza.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam všech pomocných látek

Lactosum monohydricum, Cellulosum microcristallinum, Calcii hydrogenophosphas dihydricus, Maydis amylum, Povidonum K 25, Magnesii stearas, Hyprolosum, Macrogolum 6000, Titanii dioxidum, Dimethiconum activatum

6.2 Inkompatibility

In vitro je mesna inkompatibilní s cisplatinou a karboplatinou.

6.3 Doba použitelnosti

3 roky

6.4 Uchovávání

Žádné zvláštní podmínky uchovávání.

6.5 Velikost balení a druh obalu

Al/PVC blistr s 10 potahovanými tabletami, příbalová informace v českém jazyce, papírová skládačka.

Velikost balení: 10 tablet

6.6 Návod k užití

Žádná zvláštní doporučení

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Baxter Oncology GmbH, Daimlerstrasse 40, 60314 Frankfurt, SRN

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO

Uromitexan tablets 400 mg: 19/321/97-C

Uromitexan tablets 600 mg: 19/322/97-C

9. DATUM REGISTRACE / DATUM PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

23.4.1997

10. DATUM POSLEDNÍ REVIZE TEXTU

9. 7. 2003

4

Příbalový létak (Příbalové informace a informace pro použití - PIL)

Informace pro použití, čtěte pozorně!

Uromitexan tablets 400 mg

UROMITEXAN TABLETS 600 mg

(mesnum)

Potahované tablety

Držitel rozhodnutí o registraci:

Baxter Oncology GmbH, Daimlerstrasse 40, 60314 Frankfurt, SRN

Výrobce:

Temmler Pharma, GmbH, Temmlerstrasse 2, 35039 Marburg, SRN

Složení

Léčivá látka:

Uromitexan tablets 400 mg: 1 potahovaná tableta obsahuje mesnum (mesna) 400mg

Uromitexan tablets 600 mg: 1 potahovaná tableta obsahuje mesnum (mesna) 600mg

Pomocné látky:

Monohydrát laktózy, mikrokrystalická celulóza, dihydrát hydrogenfosforečnanu vápenatého, kukuřičný škrob, povidon 25, stearan hořečnatý, hydroxypropylmethylcelulóza, makrogol 6000, oxid titaničitý, simetikon

Charakteristika

Uromitexan (mesna) se podává pouze společně s protinádorovými léky ze skupiny oxazafosforinů (ifosfamidem nebo cyklofosfamidem).

Ifosfamid a cyklofosfamid jsou přípravky, které mohou poškozovat urotel (buněčnou výstelku močového měchýře). Toto poškození se může projevit přítomností krve v moči.

Uromitexan slouží k ochraně výstelky močového měchýře před poškozením tím, že váže škodlivé metabolity ifosfamidu či cyklofosfamidu.

Indikace

Přípravek se používá k prevenci poškození urotelu u pacientů léčených ifosfamidem nebo cyklofosfamidem v dávkách, které na urotel působí toxicky.

Kontraindikace

Přecitlivělost na mesnu nebo jiné thiolové sloučeniny.

Nežádoucí účinky

Vzhledem k tomu, že Uromitexan je podáván v kombinaci s cytostatiky, je obtížné rozlišit nežádoucí účinky související s Uromitexanem od nežádoucích účinků při současné cytostatické léčbě.

U zdravých dobrovolníků se po podání jediné dávky 60-70 mg/kg denně objevily následující nežádoucí účinky: nevolnost, zvracení, kolika, průjem, bolest hlavy, únava, bolesti kyčlí a kloubů, úbytek energie ve smyslu vyčerpání a slabosti, deprese, podrážděnost, vyrážka, hypotenze (pokles tlaku) a tachykardie (zrychlení tepové frekvence). Vzácně byly hlášeny pseudoalergické reakce (vyrážka, svědění, odlupování kůže a sliznic, kopřivka, náhlá hypotenze, tachykardie a přechodné zvýšení jaterních testů). Tyto pseudoalergické reakce jsou častější u pacientů s autoimunitním onemocněním.

Interakce

Uromitexan neovlivňuje systémové účinky cytostatik ze skupiny oxazafosforinů. V klinických studiích bylo prokázáno, že ani předávkování Uromitexanem nesnižuje akutní toxicitu, subakutní toxicitu, vliv na leukocyty ani imunosupresívní účinky oxazafosforinů. Studie vlivu ifosfamidu a cyklofosfamidu na řadu tumorů u zvířat rovněž prokázaly, že Uromitexan neinterferuje s jejich protinádorovými účinky.

Uromitexan rovněž nemá vliv na protinádorový účinek jiných cytostatik (např. doxorubicinu, BCNU, methotrexatu, vinkristinu) ani na léčebný efekt jiných léčiv jako např. digitalisových srdečních glykosidů. Potrava neovlivňuje absorpci mesny a její vylučování do moči.

Dávkování a způsob podání

K dosažení odpovídající ochrany pacienta před urotoxickými účinky oxazafosforinů je nutno podávat Uromitexan v dostatečném množství. Uromitexan má být podáván po celé období léčby oxazafosforinem a po jejím ukončení má léčba pokračovat ještě tak dlouho, dokud koncentrace metabolitů oxazafosforinu v moči neklesne na netoxickou úroveň. K takovému poklesu obvykle dochází za 8-12 hodin po ukončení léčby oxazafosforiny, ovšem časový limit se může měnit v závislosti na použitém dávkovacím schematu oxazafosforinu. Při výpočtu dávky by mělo být množství zaokrouhleno dolů na celé tablety. Výdej moči by měl být udržován na úrovni 100 ml/h (jak to vyžaduje léčba oxazafosforinem) a po celou dobu léčby je třeba vyšetřovat přítomnost krve a bílkoviny v moči. Ve srovnání s intravenózním podáním je celková dostupnost Uromitexanu v moči po perorálním podání asi 50% a nástup jeho vylučování močí je opožděn až o 2 hodiny a je delší než po intravenózním podání.

Při intermitentní terapii oxazafosforinem

Perorální podání 40% dávky oxazafosforinu na základě hmotnostního poměru, zaokrouhleno dolů na nejbližší počet celých tablet. Perorální dávka Uromitexanu by měla být podána 2 hodiny před aplikací oxazafosforinu a dále 2 hodiny a 6 hodin po aplikaci oxazafosforinu.

Je-li třeba podat Uromitexan nejprve intravenózně, má být perorální dávka v čase -2 hodiny nahrazena intravenózní aplikací 20% dávky oxazafosforinu v čase 0 hodin.

Dávkování při terapii ifosfamidem ve 24 hodinové infuzi

Perorální dávka Uromitexanu by měla být podána v okamžiku ukončení kombinované infuze ifosfamidu a Uromitexanu, a dále 2 hodiny a 6 hodin po ukončení infuze. Každá z těchto tří dávek Uromitexanu má činit 40% dávky ifosfamidu (hmotnostní poměr), zaokrouhleno dolů na nejbližší počet celých tablet.

Dávkování při terapii ifosfamidem v dlouhodobé kontinuální infuzi

Perorální dávka Uromitexanu má být podána v okamžiku ukončení kombinované infuze ifosfamidu a Uromitexanu, dále 2 hodiny a 6 hodin po ukončení infuze. Každá z těchto perorálních dávek má být 40% (hmotnosti) celkové 24-hodinové dávky ifosfamidu, zaokrouhleno dolů na nejbližší počet celých tablet.

Děti

U dětí může být nutné zkrácení intervalu mezi dávkami anebo zvýšení počtu jednotlivých dávek. Takový režim chrání děti, které obecně častěji močí.

Pacienti pokročilého věku

Klinické studie s Uromitexanem nezahrnovaly dostatečný počet subjektů starších 65 let, aby bylo možné zjistit, zda starší pacienti reagují odlišně od mladších subjektů. Obecně je třeba dávkovat u starších pacientů opatrně, s ohledem na častější výskyt poruch jaterních, renálních a kardiálních funkcí a současná jiná onemocnění a další léčbu. Poměr dávek Uromitexanu a oxazafosforinů by však měl zůstat nezměněn.

Vysoce rizikoví pacienti

Pacienti s urotelem poškozeným předchozí léčbou oxazafosforiny nebo ozářením pánve, nebo pacienti nedostatečně chránění standardní dávkou Uromitexanu, např. pacienti s onemocněním močového ústrojí v anamnéze: dávka rovnající se 40% dávky oxazafosforinu by měla být podávána v intervalech kratších než 4 hodiny a počet dávek by měl být zvýšen.

Upozornění

U pacientů s autoimunitním onemocněním byl zaznamenán častější výskyt pseudoalergických reakcí. Objevily se kožní a slizniční reakce (svědění, vyrážka, kopřivka), přechodný vzestup tranzamináz a nespecifické celkové příznaky, jako je horečka, únava, nevolnost a zvracení. Vzácně se došlo k oběhovým reakcím ve smyslu hypotenze a tachykardie. Proto by měl být Uromitexan k prevenci urotoxicity podáván pouze pod lékařským dohledem, po pečlivém zvážení rizika vzhledem k přínosu léčby. Léčba Uromitexanem může způsobit falešně pozitivní výsledky testů na ketolátky (např.Rotheraův test indikátorový proužek N-Multistix) a falešně pozitivní nebo falešně negativní výsledky testů indikátorovými proužky na erytrocyty v moči. Barevná reakce na ketony je spíše červenofialová než fialová, je méně stabilní a mizí okamžitě po přidání ledové kyseliny octové. K přesnému stanovení přítomnosti erytrocytů v moči se doporučuje mikroskopické vyšetření moči. U pacientů trpících zvracením je vhodné nahradit perorální léčbu Uromitexanem léčbou intravenózní.U pacientů léčených celkovým ozářením v kombinaci s vysokodávkovanou cytostatickou léčbou může být rovněž nutné nahradit perorální léčbu mesnou léčbou intravenózní.

Těhotenství a kojení

Vzhledem k tomu, že Uromitexan se používá jako detoxikující agens při cytostatické léčbě oxazafosforiny, jeho použití během těhotenství a kojení se řídí kritérii pro tento typ cytostatické léčby.

Ovlivnění pozornosti při řízení motorových vozidel a obsluze strojů

Vzhledem k možným nežádoucím účinkům, např. nevolnost a zvracení, a z nich plynoucí možnosti oběhové nedostatečnosti, rozhoduje o aktivní účasti v silničním provozu či o ovládání strojů u pacientů léčených cyklofosfamidem v jednotlivých případech lékař.

Uchovávání

Žádné zvláštní podmínky uchovávání.

Varování

Přípravek se nesmí používat po uplynutí doby použitelnosti vyznačené na obalu.

Velikost balení

10 x 400 mg

10 x 600 mg

Datum poslední revize

9. 7. 2003

1