SAMIXON 1000

Příbalový létak (Příbalové informace a informace pro použití - PIL)

Příbalová informace - Rp.

Informace pro použití, čtěte pozorně!

Samixon 500

Samixon 1000

(Ceftriaxonum dinatricum trihemihydricum)

Prášek pro přípravu injekčního/infuzního roztoku

Držitel rozhodnutí o registraci: Hikma Farmacêutica (Portugal), S.A., Terrugem, Portugalsko

Výrobce: Hikma Farmacêutica (Portugal), S.A., Terrugem, Portugalsko

Složení

Samixon 500: Ceftriaxonum dinatricum trihemihydricum 596,5 mg (odpovídá ceftriaxonum 500 mg) v 1 lahvičce.

Samixon 1000: Ceftriaxonum dinatricum trihemihydricum 1193,0 mg (odpovídá ceftriaxonum 1000 mg) v 1 lahvičce.

Pomocné látky: Samixon 500 ani Samixon 1000 neobsahují žádné pomocné látky.

Indikační skupina

Širokospektré systémové antibiotikum ze třetí generace cefalosporinů (ostatní beta-laktamová antibiotika).

ATC skupina: J01DA13.

Charakteristika

Mechanismus účinku

Ceftriaxon působí baktericidně. Cefalosporiny inhibují syntézu bakteriálního septa a buněčné stěny, pravděpodobně acylací transpeptidázových enzymů vázaných v buněčné membráně. Tím se zabraňuje vzájemnému propojování peptidoglykanových řetězců, které je nutné pro zajištění síly a pevnosti bakteriální stěny. Inhibovány jsou rovněž buněčné dělení a růst, a dochází k lýze a elongaci citlivých bakterií. Proto jsou na cefalosporiny nejcitlivější rychle se dělící bakterie.

Antibakteriální spektrum

Ceftriaxon má široké spektrum antibakteriální aktivity, je účinný proti grampozitivním aerobním, ale i některým anaerobním bakteriím.

Ceftriaxon, podobně jako většina cefalosporinů 3. generace, je velmi odolný vůči beta-laktamázám (penicilinázám a cefalosporinázám), a proto má vysokou účinnost proti kmenům rezistentním na jiné cefalosporiny.

Velmi citlivé kmeny jsou: Proteus mirabilis, Haemophilus influenzae, Neisseria gonorrhoeae, Neisseria meningitidis, Escherichia coli, Salmonella sp., Shigella sp., Klebsiella sp. (včetně K. pneumoniae), Enterobacter, indol-pozitivní Proteus, Streptococcus viridans, Streptococcus pneumoniae.

Středně citlivé kmeny: Serratia marcescens, Staphylococcus aureus, Bacteroides fragilis, Clostridium sp., Chlamydia trachomatis.

citlivé kmeny: Pseudomonas aeruginosa, Listeria monocytogenes, Streptococcus faecalis, enterokoky, Staphylococcus aureus (kmeny produkující penicilinázu), Campylobacter sp., Mycoplasma hominis a patogenní plísně.

Farmakokinetické údaje

Absorpce

Ceftriaxon je jen minimálně absorbován z gastrointestinálního ústrojí, a proto se podává parenterálně. Může být aplikován intravenózně nebo intramuskulárně. Ze všech cefalosporinů 3. generace je ceftriaxon nejvhodnější pro intramuskulární aplikaci. Po i.m. podání je ceftriaxon kompletně absorbován, přičemž maximální sérové koncentrace je dosaženo za 1-3 hodiny po podání.

Distribuce

Distribuční objem ceftriaxonu (vztažený na jednotku tělesného povrchu) se s věkem statisticky významně nemění. Při vyjádření ve vztahu k tělesné hmotnosti je však distribuční objem významně větší u novorozenců než u dospělých. Distribuční objem se u zdravých jedinců pohybuje v rozmezí 5,8-13,5 l. Při dávce 0,5 g činí distribuční objem 8,5-9,4 l, při dávce 2 g je 10-11,4 l.

Ceftriaxon se ve značné míře váže na plazmatické proteiny, podíl vázaného ceftriaxonu je závislý na jeho plazmatické koncentraci (85 % při koncentraci 300 mikrogramů/ml, 95 % při koncentracích pod 25 mikrogramů/ml). U kojenců a dětí dosahuje vazba ceftriaxonu na proteiny v krevní plazmě pouze 50% hodnot získaných u dospělých.

Ceftriaxon je velmi dobře distribuován do většiny tělesných tkání a tekutin. Při zánětu meningů ceftriaxon prochází do cerebrospinálního moku a dosahuje v něm terapeutických koncentrací účinných proti řadě patogenů. Do meningů zánětem nepostižených ceftriaxon penetruje jen v minimálním množství.

Ceftriaxon proniká v terapeuticky účinných koncentracích do široké řadě tkání (např. do tkáně myometria, endometria, vejcovodů, prostaty, žlučníku, kostí a kloubů, plicní tkáně i bronchiálních sekretů, očí, tonzil a sliznic středního ucha) a tělesných tekutin (např. synoviální, pleurální, peritoneální). Vysoké koncentrace ceftriaxonu jsou nacházeny v moči a ve žluči. Ceftriaxon je vylučován do mateřského mléka a prochází placentou.

Metabolismus

Ceftriaxon je částečně metabolizován. Přibližně 44 % ceftriaxonu se vylučuje žlučovými cestami; k jeho metabolizaci dochází ve střevním ústrojí. Asi 33-67 % podané dávky se vylučuje v nezměněné podobě ledvinami do moče. Minimální koncentrace neaktivních metabolitů a ceftriaxonu v nezměněné podobě byly zaznamenány ve stolici.

Vylučování

Ceftriaxon je vylučován ledvinami a játry. Přibližně 11-67 % podané dávky je eliminováno v nezměněné podobě do žluči, přičemž ke konečné inaktivaci dochází ve střevním ústrojí. Celková plazmatická clearance ceftriaxonu se zvyšuje s dávkou. Ceftriaxon má delší eliminační poločas než všechny ostatní cefalosporiny, které jsou dosud dostupné. U zdravých dobrovolníků je eliminační poločas ceftriaxonu 5,8-8,7 hodin. Způsob aplikace eliminační poločas významně neovlivňuje.

Vzhledem k dlouhému poločasu eliminace lze přípravek aplikovat jedenkrát denně.

Farmakokinetika u zvláštních skupin pacientů

Farmakokinetika ceftriaxonu byla studována u pacientů s různým stupněm poruch činnosti ledvin a jater a u starších pacientů.

U pacientů s mírnou až středně závažnou renální dysfunkcí je farmakokinetika ceftriaxonu ovlivněna jen v malé míře. Eliminační poločas ceftriaxonu u těchto nemocných činí 10-15 hodin. Při závažnější poruše funkce ledvin se může eliminační poločas prodloužit až na 50 hodin. Hemodialýza nezvyšuje clearance ceftriaxonu.

U pacientů s jaterní insuficiencí a u starších pacientů se farmakokinetika ceftriaxonu mění jen velmi málo. Eliminační poločas zůstává nezměněn.

Indikace

Přípravek je indikován k léčbě infekcí vyvolaných bakteriemi citlivými na ceftriaxon, jako jsou:

: infekce močového ústrojí

: infekce respiračního ústrojí

: septikémie

: endokarditida

: bakteriální meningitida

: intraabdominální infekce

: infekce kostní tkáně, kloubů, měkkých tkání, kůže a ranné infekce

: infekce pohlavních orgánů včetně gonorrhoey

: infekce v otorinolaryngologii a stomatologii

: prevence infekcí v chirurgii

: II. a III. stadium lymské borreliózy

: invazivní formy beta-hemolytických streptokoků a toxický šokový syndrom vyvolaný streptokoky

Při léčbě některých těžkých infekcí (vyvolaných Pseudomonas aeruginosa a některými kmeny Enterobacteriaceae) lze využít synergického působení ceftriaxonu v kombinaci s aminoglykosidy.

Přípravek může být podáván dospělým, mladistvým, dětem, kojencům a novorozencům.

Kontraindikace

Přípravek je kontraindikován u pacientů se známou hypersenzitivitou na ceftriaxon či na jiný cefalosporin a u porfyrie.

Bezpečnost podávání ceftriaxonu při léčbě infekčních onemocnění v průběhu gravidity zatím nebyla prokázána. Ceftriaxon by proto měl být během těhotenství používán pouze v případech, kdy očekávaný prospěch převáží potenciální riziko pro plod anebo matku.

Ceftriaxon se vylučuje v nízkých koncentracích do mateřského mléka (např. za přibližně 5 hodin po podání 1 g léku i.v. nebo i.m. se vrcholová koncentrace v mléku pohybuje v rozmezí 0,45-0,65 mikrogramů/ml). Vzhledem k tomu, že dosud není známa klinická významnost této skutečnosti, měl by být ceftriaxon podáván se zvýšenou opatrností a jen tehdy, pokud je to zcela nezbytné.

Nežádoucí účinky

Frekvence výskytu nežádoucích účinků je u ceftriaxonu podobná jako u ostatních cefalosporinů. Nežádoucí účinky jsou málo časté a jen výjimečně vyžadují přerušení léčby.

Mezi nejčastěji se vyskytující nežádoucí účinky patří:

: gastrointestinální (diarrhoea, zvracení, nauzea, abdominální bolesti, vzácně pseudomembranózní kolitida)

: dermatologické (exantém, alergická dermatitida a pruritus)

: hematologické (eozinofilie, trombocytóza, leukopenie a hemolytická anemie)

: hepatální (zvýšené hodnoty aminotransferáz, alkalické fosfatázy a gama-GT)

: CNS (bolesti hlavy, závratě, záchvaty generalizovaných křečí)

: jiné (hypersenzitivita, dyspnoe, zvýšená tělesná teplota, sérová nemoc, horečka)

: lokální reakce v místě aplikace (bolestivost, indurace a zvýšená citlivost, tromboflebitida, flebitické reakce po i.v. injekci). Bolestivost po intramuskulární injekci bývá obvykle pouze mírná a její výskyt je méně častý, pokud se ceftriaxon rozpustí v 1% roztoku lidokainu. Případné lokální reakci po i.m. aplikaci lze předejít střídáním místa vpichu.

Velmi specifickým nežádoucím účinkem při léčbě ceftriaxonem je vznik písku ve žlučníku, který se zde tvoří v důsledku změn ve složení žluče (lipidy a organické anionty) v průběhu terapie ceftriaxonem a fyzikálně-chemických podmínek ve žlučníku, usnadňujících tvorbu vápenaté soli ceftriaxonu a její precipitaci. Nález písku ve žlučníku je obvykle jen benigní a asymptomatický, objevuje se krátce po skončení léčby a brzy opět mizí. Jen výjimečně je písek příčinou koliky a bolestí; může však přetrvat v podobě žlučových kamenů, složených z vápenaté soli ceftriaxonu.

Terapie musí být přerušena, jakmile se objeví známky toxicity, bezprostřední hypersenzitivní reakce, příznaky sérové nemoci nebo těžký průjem s podezřením na pseudomembranózní kolitidu. Alternativní terapii je třeba uvážit v případě výskytu horečky, eozinofilie, hematurie nebo neutropenie.

Interakce

Interakce s jinými léky

Dosud nebyly zjištěny žádné klinicky významné lékové interakce.

K interakcím mezi ceftriaxonem a látkami s antikoagulačním účinkem nedochází. Probenecid neovlivňuje eliminaci ceftriaxonu. Dosud nebyl předložen žádný důkaz o tom, že by ceftriaxon zvyšoval nefrotoxicitu aminoglykosidových antibiotik.

Interakce s laboratorními testy

Ceftriaxon může ovlivnit výsledky stanovení glukózy v moči metodou redukce mědi, neinterferuje však se stanovením glukózo-oxidázovým testem.

Inkompatibility

Roztoky ceftriaxonu se nesmějí z důvodů možných inkompatibilit mísit s roztoky obsahujícími jiné antimikrobiální látky; není vhodné přidávat ceftriaxon ke krevním derivátům, proteinovým hydrolyzátům nebo aminokyselinám a rovněž k roztokům obsahujícím kalciové ionty (např. Hartmanův roztok, Ringerův roztok).

Konkrétně přidání beta-laktamových antibiotik (penicilinů a cefalosporinů) a aminoglykosidů může způsobit závažnou vzájemnou inaktivaci. Pokud je třeba podávat tato léčiva současně, je nutné je aplikovat samostatně na jiná místa.

Dávkování a způsob podání

Přípravek je určen k intramuskulární aplikaci nebo intravenózní injekci a infúzi. Dávkování a způsob aplikace ceftriaxonu musejí vycházet z citlivosti vyvolávajícího mikroorganismu a závažnosti infekce.

Dospělí a mladiství

Obvykle se podává dávka 1-2 g ceftriaxonu jedenkrát denně (každých 24 hodin). U těžkých infekcí vyvolaných středně citlivými mikroorganismy a u bakteriální meningitidy lze dávku zvýšit na 4 g, což je zároveň maximální denní dávka pro dospělé a adolescenty. V tomto případě se aplikují 2 g ceftriaxonu dvakrát denně (po 12 hodinách) intravenózní infúzí po dobu 30 minut.

U nekomplikované uretrální a anorektální gonorrhoey u obou pohlaví se doporučuje jednorázové intramuskulární podání 250 mg ceftriaxonu.

Děti

Doporučená denní dávka ceftriaxonu u dětí je 50-75 mg/kg tělesné hmotnosti jedenkrát denně. Celková denní dávka by neměla překročit 2 g.

Novorozenci

Doporučená denní dávka ceftriaxonu u novorozenců by neměla přesáhnout 50 mg/kg tělesné hmotnosti.

V případě těžkých infekcí nebo bakteriální meningitidy se kojencům a dětem podává 100 mg/kg tělesné hmotnosti, rozděleně ve 2 dílčích dávkách (po 12 hodinách).

Pacienti se sníženou činností ledvin anebo jater

U pacientů se sníženou činností ledvin, ale normální činností jater není třeba redukovat dávky. Pouze v případě preterminálního selhání ledvin (clearance kreatininu < 10 ml/min) by denní dávka neměla být vyšší než 2 g, přičemž se doporučuje monitorovat sérové koncentrace ceftriaxonu.

U pacientů s poškozenou činností jater, ale normální činností ledvin rovněž není třeba snižovat dávky.

V případě současného těžkého postižení ledvin i jater nesmí denní dávka překročit 2 g, přičemž se doporučuje monitorovat sérové koncentrace ceftriaxonu.

Trvání terapie závisí na závažnosti infekce; léčba by měla pokračovat ještě tři dny po ústupu symptomů onemocnění.

Aplikace

Ceftriaxon může být aplikován intramuskulárně, intravenózně nebo infúzí.

Intramuskulární injekce: 500 mg ceftriaxonu (Samixon 500) se rozpustí ve 2,0 ml 1% sterilního roztoku lidokainu. 1000 mg ceftriaxonu (Samixon 1000) se rozpustí ve 3,5 ml 1% sterilního roztoku lidokainu. Injekci je nutné aplikovat hluboko intragluteálně; případné lokální reakci po i.m. podání lze předejít střídáním místa vpichu. Nedoporučuje se aplikovat více než 1 g ceftriaxonu na každou stranu hýždě. Roztok lidokainu nesmí být aplikován intravenózně.

Intravenózní injekce: 1000 mg ceftriaxonu se rozpustí v 10 ml aqua pro iniectione a roztok se pomalu aplikuje přímo do žíly, nejméně po dobu 2 až 4 minut.

Intravenózní infúze: 1000 mg nebo 2000 mg ceftriaxonu se rozpustí ve 40 ml vhodného infúzního roztoku, který neobsahuje kalciové ionty (např. Infusio natrii chlorati 0,45% nebo 0,9%, Infusio glucosi 2,5%, 5% nebo 10%, Infusio fructosi 5%, Infusio dextrani 6% cum glucoso). Infúzní roztok je nutné aplikovat po dobu nejméně 30 minut.

Upozornění

Stejně jako u jiných cefalosporinů je nutno u všech pacientů brát v úvahu možnost vzniku anafylaktického šoku. Anafylaktický šok vyžaduje bezprostřední naléhavou léčbu.

Pacientům přecitlivělým na penicilin je třeba podávat ceftriaxon s opatrností z důvodu potenciální zkřížené alergické reakce.

Stejně jako téměř u všech antibiotik, objeví-li se po zahájení antibiotické léčby diarrhoea, je nutno vzít v úvahu diagnózu pseudomembranózní kolitidy.

Jako u jiných antibiotik se může vyskytnout superinfekce rezistentními mikroorganismy.

Opatrnosti je třeba při podávání přípravku nemocným s gastrointestinálním onemocněním, zejména kolitidou, v anamnéze, pacientům s poruchami krvácivosti v anamnéze a novorozencům s hyperbilirubinemií, zvláště nedonošeným.

Ojediněle se může vyskytnout hypoprotrombinemie a alterace protrombinového času. U pacientů se sníženou schopností syntetizovat vitamin K nebo s nízkými zásobami tohoto vitaminu (např. při chronickém jaterním onemocnění nebo malnutrici) je během léčby ceftriaxonem nutno monitorovat hematologické a koagulační parametry.

V průběhu prolongované terapie je třeba monitorovat krevní obraz.

Předávkování: Klinické známky předávkování zahrnují neuromuskulární hypersenzitivitu. Při vysokých koncentracích v CNS se mohou vyskytnout záchvaty generalizovaných křečí. Léčba předávkování je symptomatická. Není známo specifické antidotum ceftriaxonu. Zvýšené sérové koncentrace ceftriaxonu nelze snížit pomocí hemodialýzy nebo peritoneální dialýzy.

Možnost snížení pozornosti při řízení motorových vozidel a obsluze strojů: Dosud nebyly zaznamenány žádné údaje o tom, že by ceftriaxon snižoval pozornost či ovlivňoval schopnost řízení motorových vozidel, obsluhy strojů nebo jiné podobné činnosti.

Uchovávání

Před rekonstitucí uchovávejte při teplotě do 25°C, uchovávejte vnitřní obal v krabičce, aby byl přípravek chráněn před světlem.

Doba použitelnosti připravených roztoků:

Připravené roztoky si udržují fyzikální a chemickou stabilitu po 6 hodin při teplotě do 25°C.

Z mikrobiologického hlediska má být přípravek použit okamžitě po rekonstituci. Není-li použit okamžitě, doba a podmínky uchovávání přípravku po otevření před použitím jsou v odpovědnosti uživatele a normálně by doba neměla být delší než 24 hodin při 2-8°C, pokud rekonstituce neproběhla za kontrolovaných a validovaných aseptických podmínek.

Připravené roztoky mohou během uchovávání změnit barvu ze světle žluté na jantarovou - tento fakt neznamená změnu účinnosti ani bezpečnosti roztoku.

Varování

Nepoužívejte po uplynutí doby použitelnosti vyznačené na obalu.

Uchovávejte mimo dosah a dohled dětí.

Balení

Velikost balení: 1 lahvička, 10 lahviček, 20 lahviček

Datum poslední revize

20.6.2007

5