SABRIL

• varianty léku
• souhrný přehled údajů o léku
• příbalové informace a informace pro použití

Varianty

Souhrn údajů o léku SABRIL (SPC)

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Sabril

Potahované tablety.

2. Kvalitativní a kvantitativní SLOŽENÍ

Léčivá látka: vigabatrinum 500 mg v jedné potahované tabletě

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Potahovaná tableta.

Popis přípravku: bílé nebo téměř bílé oválné, potahované tablety s dělící rýhou na jedné straně a označené SABRIL na straně druhé.

Tabletu lze dělit na dvě stejné poloviny.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Sabril se užívá v kombinaci s dalšími antiepileptiky pro léčbu rezistentní parciální epilepsie s i bez sekundární generalizace, kterou nelze uspokojivě zvládnout jinými antiepileptiky nebo pokud nejsou jiné kombinace antiepileptik tolerovány.

Používá se v monoterapii infantilních spasmů (Westův syndrom).

4.2 Dávkování a způsob podání

Léčba Sabrilem může být zahájena pouze specialistou na epilepsii, neurologii nebo dětskou neurologii. Následné kontroly by měly být prováděny pod dohledem odborníka na epilepsii, neurologii nebo dětskou neurologii.

Sabril se užívá jedenkrát nebo dvakrát denně, může se užívat před nebo po jídle.

Jestliže se kontrola epilepsie významně nelepší, léčba vigabatrinem by měla být ukončena. Vigabatrin by se měl postupně vysadit pod přísným lékařským dohledem.

Dospělí

Maximální účinnosti bývá obvykle dosaženo při použití dávek v rozmezí od 2 do 3 g denně.Počáteční dávka 1 g denně by měla být přidána k současné pacientově antiepileptické léčbě. Je-li třeba, denní dávka může být postupně zvyšována vždy o 0,5 g v týdenních nebo delších intervalech v závislosti na klinické odpovědi a snášenlivosti. Nejvyšší doporučovaná dávka jsou 3 g denně.

Neexistuje přesný vztah mezi plazmatickou koncentrací a účinností. Trvání účinku léku je závislé spíše na rychlosti resyntézy transaminázy GABA než na plazmatické koncentraci léku (viz také 5.1 Farmakodynamické vlastnosti a 5.2 Farmakokinetické vlastnosti)

Děti

Doporučená počáteční dávka je 40 mg/kg/den. Doporučené udržovací dávky v závislosti na tělesné hmotnosti jsou:

Tělesná hmotnost: 10 až 15 kg 0,5 - 1 g/den

15 až 30 kg 1 - 1,5 g/den

30 až 50 kg 1,5 - 3 g/den

> 50 kg 2 - 3 g/den

Maximální doporučená dávka v každé kategorii by neměla být překročena.

Kojenci - Monoterapie infantilních spasmů (Westův syndrom). Doporučená počáteční dávka je 50 mg/kg/den. Ta může být postupně v týdenních intervalech zvyšována, pokud je nutné,až do maximální dávky 150 mg/kg/den.

Starší pacienti a pacienti s poruchami renálních funkcí

Protože se vigabatrin vylučuje ledvinami, je třeba věnovat zvýšenou opatrnost starším pacientům a zvláště pacientům s clearancí kreatininu nižší než 60 ml/min. Zvážena by měla být úprava dávky nebo dávkovacích intervalů. U těchto pacientů mohou být účinné nižší udržovací dávky přípravku. U těchto pacientů musí být pečlivě monitorovány nežádoucí účinky zejména projevy útlumu a zmatenosti (viz 4.4 Zvláštní upozornění a zvláštní opatření pro použití a 4.8 Nežádoucí účinky).

4.3 Kontraindikace

Přecitlivělost na vigabatrin nebo na kteroukoliv pomocnou látku přípravku.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

S výjimkou léčby infantilních spasmů by léčba Sabrilem neměla být zahájena jako monoterapie.

Zvláštní upozornění:

Defekty Zorného Pole (DZP)

Poruchy zorného pole byly hlášeny u přibližně 1/3 pacientů užívajících vigabatrin. U mužů může být riziko vyšší než u žen.

Na základě dostupných dat je obvyklým modelem koncetrické zúžení zorného pole na obou očích obecně větší nazálně než temporálně. V oblasti centrální části zorného pole (v mezích 30° excentricky) je často patrný prstencovitý nasální defekt. Centrální zraková ostrost není porušena.

Většina pacientů s perimetricky potvrzenými defekty nezaregistrovala spontánně žádné symptomy, ani v tom případě, kdy byl na perimetru pozorován těžký defekt. Z tohoto důvodu může být tento nežádoucí účinek spolehlivě zjištěn pouze systematickou perimetrií, která je obvykle možná pouze u pacientů starších 9 let.

Závažné případy defektů zorného pole mohou mít pro pacienty praktické následky. Dostupné důkazy naznačují, že DZP mohou přetrvávat i po přerušení léčby vigabatrinem. Objevují se po měsících až letech terapie vigabatrinem.

Možná spojitost mezi rizikem poškození zorného pole a mírou užívání vigabatrinu (velikost denní dávky od 1 g do více než 3 g a doba trvání léčby) byla prokázána v otevřené klinické studii.

Data získaná systematickým sledováním pacientů v klinických studiích prokázala, že riziko poškození zorného pole je při přetrvávající léčbě vigabatrinem nízké, pokud se poškození zorného pole u pacienta po 3 až 4 letech léčby neobjeví.

Vigabatrin by neměl být užíván současně s jinými retinotoxickýcmi léky.

Ze současně dostupných dat vyplývá, že defekt zorného pole může způsobovat zvýšená koncentrace GABA v sítnici.

Zvláštní opatření pro použití:

Vigabatrin je nutno užívat s opatrností u pacientů s anamnézou psychózy, depresí nebo behaviorálních poruch. V průběhu léčby vigabatrinem byly zaznamenány některé psychiatrické nežádoucí účinky (např. agitace, deprese, abnormální myšlení, paranoidní reakce). Tyto účinky se vyskytovaly u pacientů s psychiatrickou anamnézou i bez ní. Byly obvykle reversibilní a vymizely při snížení dávky nebo postupném vysazování přípravku. V klinických studiích se deprese vyskytovaly u méně než 10% pacientů a zřídka vyžadovaly vysazení vigabatrinu. Méně časté příhody zahrnovaly psychotické příznaky.

Vzácná hlášení encefalopatických příznaků jako jsou výrazná sedace, strnulost a zmatenost ve spojení s nespecifickými pomalými vlnami na elektroencefalogramu byly popsány brzy po zahájení léčby vigabatrinem. Rizikové faktory pro rozvoj takovýchto reakcí jsou zahajovací dávky vyšší než doporučené, rychlejší zvyšování dávky než je doporučeno a selhání ledvin. Tyto účinky byly reverzibilní po snížení dávky nebo přerušení léčby vigabatrinem (viz 4.8 Nežádoucí účinky).

Poruchy zorného pole

Vigabatrin není doporučován k užívání pacientům s preexistujícími klinicky signifikantními defekty zorného pole. Pacienti by se měli na začátku podávání vigabatrinu podrobit systematickému screeningovému vyšetření a pak v pravidelných intervalech ke zjištění defektů zorného pole.

Je-li to možné, je vhodný test zorného pole (perimetrie) za použití standardního statického perimetru (Humphrey nebo Octopus) nebo kinetického perimetru (Goldmannova). Tento test musí být proveden před zahájením léčby a pak v šestiměsíčních intervalech. Pro zjišťování DZP spojených s vigabatrinem je vhodnější statická perimetrie.

Elektroretinografie může být užitečná, ale měla by být použita pouze u dospělých, kteří nejsou schopni spolupracovat při perimetrii, a u dětí mladších 3 let. Na základě dostupných dat prvý oscilační potenciál a 30Hz kmitočtová odpověď elektroretinogramu ukazuje srovnatelnost  vigabatrinem asociovaných DZP. Odpovědi jsou opožděné a redukované pod normální limity. Takovéto změny nejsou viditelné u pacientů léčených vigabatrinem a bez DZP.

Pacientovi nebo pečovateli musí být poskytnut důkladný popis četnosti a průvodních jevů vývoje DZP v průběhu léčby vigabatrinem. Pacient musí být poučen o nutnosti sdělení jakýchkoliv zrakových problémů a symptomů, jež mohou souviset se zúžením zorného pole. Pokud se vyvinou zrakové symptomy, musí být pacient vyšetřen oftalmologem.

Je-li v průběhu sledování pozorováno zúžení zorného pole, rozhodnutí, zda pokračovat v léčbě vigabatrinem nebo ji přerušit by mělo být učiněno na základě posouzení prospěchu/rizika pro pacienta.. Pokud je rozhodnuto v léčbě pokračovat, je třeba častější sledování (perimetrické), aby byla zjištěna progrese či hrozící defekt zraku.

Děti

Málokdy je možná perimetrie u dětí mladších než 9 roků. Velmi pečlivě musí být uváženo riziko léčby proti přínosu léčby pro dítě. V současné době není vytvořena metoda diagnostiky nebo vyloučení defektů zorného pole dětí, u kterých nemůže být provedena standardní perimetrie. Ke zjištění přítomnosti periferního vidění u dětí ve věku 3 a více let je vyvinuta speciální metoda založená na specificky evokovaných zrakových potenciálech sítnicových polí (Visual Evoked Potencials VEP. Jestliže metoda odhalí normální centrální zrakovou odpověď a chybějící periferní odpověď, musí být znovu posouzen poměr prospěchu a rizika léčby vigabatrinem a zváženo postupné vysazení přípravku. Přítomnost periferního vidění nevylučuje možnost rozvoje DZP. Elektroretinografie může být užitečná, ale měla by být použita pouze u dětí mladších 3 let.

Neurologické a psychiatrické stavy

Podobně jako u jiných antiepileptik se při léčbě vigabatrinem u některých pacientů může zvýšit frekvence záchvatů včetně status epileptikus nebo se může objevit nový typ záchvatů. Ve vzácných případech se může objevit nový začátek myoklonu nebo exacerbace stávajících myoklonů (viz bod 4.8 Nežádoucí účinky). Tento jev může být také následkem předávkování, poklesu plazmatické koncentrace současné antiepileptické léčby nebo paradoxním efektem.

Podobně jako u jiných antiepileptik náhlé vysazení vigabatrinu může vést ke vzniku tzv. "rebound" záchvatů. Proto se v případech, kdy je třeba vigabatrin vysadit, doporučuje vysazovat jej pozvolna, postupným snižováním dávek po dobu 2 - 4 týdnů.

Starší pacienti a pacienti s poruchami renálních funkcí

Vigabatrin se vylučuje ledvinami, a proto by měl být užíván se zvýšenou opatrností u pacientů s clearance kreatininu nižší než 60 ml/min a u starších pacientů. U těchto nemocných by měly být pečlivě monitorovány nežádoucí účinky, především projevy útlumu a zmatenosti(viz bod 4.2 Dávkování a způsob podání).

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Vzhledem k tomu, že vigabatrin není metabolizován ani se neváže na bílkoviny a neindukuje enzymy jaterního cytochromu P450, které se podílejí na metabolizaci léků, jsou interakce s ostatními léky nepravděpodobné. Avšak v některých studiích bylo při současném podávání s vigabatrinem pozorováno snížení plazmatické hladiny fenytoinu o 16 - 33 %. Přesný důvod tohoto poklesu není zatím znám, nicméně ve většině případů se uvedená interakce nezdá být klinicky relevantní.

V průběhu klinických studií byly sledovány plazmatické koncentrace karbamazepinu, fenobarbitátů, primidonu a valproátu sodného a žádné signifikantní interakce nebyly pozorovány.

Vigabatrin může vést ke snížení měřené plazmatické aktivity alanin aminotransferázy (ALT) a k menšímu rozsahu aspartát aminotransferázy (AST). Velikost suprese ALT se pohybuje mezi 30 % a 100 %. Proto mohou být jaterní testy u pacientů užívajících vigabatrin kvantitativně nespolehlivé (Viz 4.8 Nežádoucí účinky).

Vigabatrin může zvýšit množství aminokyselin v moči a to může vést k falešně pozitivním testům u určitých vzácně se vyskytujících genetických poruchách metabolismu (např. alfa aminoadipová acidurie).

4.6 Těhotenství a kojení

U těhotných žen nebyly provedeny žádné adekvátní kontrolované studie s vigabatrinem.

Vigabatrin by měl být podáván v těhotenství pouze v případě, že možný benefit z léčby převýší potenciální riziko pro plod.

Riziko vrozených vad u dětí narozených matkám léčeným antiepileptiky se zvyšuje dvojnásobně až trojnásobně; nejčastěji hlášenými jsou rozštěp rtu, kardiovaskulární poruchy a poruchy uzavírání nervového kanálu (NTD). Současné podávání vigabatrinu s antiepileptiky může být doprovázeno vyšším rizikem vrozených malformací než monoterapie.

Ze spontánních hlášení jsou dostupné údaje o limitovaném počtu těhotných žen užívajících vigabatrin, u jejichž potomků byly hlášeny vrozené vady, nebo došlo ke spontánnímu potratu.. Nelze dospět k žádnému definitivnímu závěru, zda vigabatrin vyvolává zvýšené riziko malformací, pokud je užíván během těhotenství, z důvodu omezených údajů a současné léčby dalšími antiepileptiky během zaznamenaných těhotenství.

Všem pacientkám, které mohou otěhotnět, by měla být poskytnuta odborná konzultace. Jestliže pacientka plánuje otěhotnět, je nutné antiepileptickou léčbu zvážit. Pokud je pacientka těhotná, antiepileptická léčba by neměla být náhle přerušena, z důvodu rizika relapsu epileptických záchvatů, které mohou mít závažné následky pro matku a plod.

U králíků souviselo podávání vigabatrinu s minimálním výskytem rozštěpu patra u plodu při dávce 150 (2%) a 200 (9%) mg/kg/den (trojnásobek až čtyřnásobek doporučené dávky u lidí). Posuzováno dle snížení tělesné váhy a spotřeby potravy, byly tyto vyšší dávky toxické rovněž pro matku. Snížená tělesná hmotnost a různé kostní deformace byly pozorovány u plodů myší, kterým byla aplikována jednorázová dávka vigabatrinu 300mg/kg intraperitoneálně (šestinásobek doporučené dávky u lidí); další účinky na embryo byly pozorovány po jednorázové dávce 450 mg/kg IP (devítinásobek doporučené lidské dávky) a to zvýšená resorpce a 2% incidence pupeční kýly; samičí úmrtnost byla pozorována po dávce 600mg/kg IP. Při ústním podání v dávce do 150mg/kg/den (trojnásobek doporučené lidské dávky), nebyl vigabatrin u potkanů teratogenní.

Plodnost

Studie týkající se rozmnožování a plodnosti používající dávky až 150mg/kg/den (odpovídá přibližně trojnásobku doporučené lidské dávky), neprokázaly vliv na plodnost samců a samic potkanů.

Kojení

Vigabatrin se v nízkých koncentracích vylučuje do mateřského mléka. Na základě koncentrace vigabatrinu v mateřském mléce od jedné pacientky bylo stanoveno, že 0,3% denní dávky matky z 2 g denně bylo vyloučeno do mateřského mléka. Proto by při rozhodování, zda přerušit kojení či léčbu vigabatrinem, měla být posouzena důležitost léčiva pro matku.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Pacienti s nekontrolovanou epilepsií obecně nesmí řídit ani manipulovat s potenciálně nebezpečnými stroji. Vzhledem ke skutečnosti, že v klinických studiích byly pozorována ospalost při užívání přípravku Sabril, pacienti by měli být upozorněni na tuto skutečnost před zahájením léčby.

Významně mohou schopnost řídit a obsluhovat stroje ovlivnit také defekty zorného pole, které byly často hlášeny v souvislosti s užíváním Sabrilu. Pacient proto musí být pravidelně perimetricky kontrolován (viz. 4.4. Zvláštní upozornění a zvláštní opatření pro použití). Zvláštní opatrnosti je třeba při řízení motorových vozidel, obsluze strojů, práci ve výškách apod.

4.8 Nežádoucí účinky

Shromážděné údaje z průzkumu prevalence naznačují, že až u 1/3 pacientů užívajících vigabatrin se vyvinou defekty zorného pole (viz také 4.4 Zvláštní upozornění a zvláštní opatření pro použití).

Nežádoucí účinky souvisí nejčastěji s CNS, např. sedace, ospalost, únava a zhoršená koncentrace. Avšak u dětí jsou časté excitace nebo agitace. Incidence těchto nežádoucích účinků je obecně vyšší v začátku léčby a po čase klesá.

Stejně jako u jiných antiepileptik může být v některých případech při léčbě vigabatrinem zvýšena frekvence záchvatů, včetně status epilepticus. Zejména u pacientů s myoklonickými záchvaty se tento účinek může vyskytnout. Nový začátek myoklonu a exacerbace stávajících myoklonů se vyskytuje vzácně.

Velmi vzácně byly hlášeny jaterní reakce (včetně hepatitidy).

Nežádoucí účinky jsou tříděné podle frekvence výskytu následovně:

Velmi časté (>=1/10); časté (>=1/100, <1/10); méně časté (>=1/1000, <1/100); vzácné (>=1/10000, <1/1000); velmi vzácné (<1/10000); neznámé (nemohou být odhadnuty z dostupných dat).

Laboratorní vyšetření*

Časté: zvýšení hmotnosti

Poruchy nervového systému

Velmi časté: somnolence

Časté: porucha řeči, bolest hlavy, závrať, parestesie, poruchy koncentrace a paměti, mentální poruchy (porucha myšlení), třes

Méně časté: poruchy koordinace (ataxie)

Vzácné: encefalopatie**

Velmi vzácné: zánět očního nervu

Oční poruchy:

Velmi časté: defekt zorného pole

Časté: rozmazané vidění, diplopie, nystagmus

Vzácné: onemocnění sítnice (např. periferní atrofie sítnice)

Velmi vzácné: atrofie optického nervu

Gastrointestinální poruchy:

Časté: nauzea, bolest břicha

Poruchy kůže a podkoží:

Méně časté: vyrážka

Vzácné: angioedém, kopřivka

Celkové a jinde nezařazené poruchy:

Velmi časté: únava

Časté: edém, podrážděnost

Psychiatrické poruchy***:

Velmi časté: excitace (u dětí), agitace (u dětí)

Časté: agitace, agrese, nervozita, deprese, paranoidní reakce

Méně časté: hypomanie, manie, psychotické poruchy

Vzácné: sebevražedné pokusy

Velmi vzácné: halucinace

__________________________________________________________________________________

__________________________________________________________________________________

*Chronické podávání vigabatrinu může být spojeno s mírným poklesem hemoglobinu, který vzácně dosahuje klinického významu.Bylo pozorováno snížení hodnot ALT a AST, které je považováno za důsledek inhibice těchto aminotranferáz vigabatrinem.

** Vzácná hlášení encefalopatických příznaků jako je výrazná sedace, strnulost a zmatenost ve spojení s nespecifickými pomalými vlnami na elektroencefalogramu byly popsány brzy po zahájení léčby vigabatrinem. Tyto reakce byly plně reverzibilní po snížení dávky nebo přerušení léčby vigabatrinem (viz 4.4 Zvláštní upozornění a zvláštní opatření pro použití).

*** Během léčby vigabatrinem byly hlášeny psychiatrické reakce. Tyto reakce se objevily u pacientů s i bez psychiatrické anamnézy a byly obvykle reverzibilní, byly-li dávky vigabatrinu sníženy nebo postupně vysazeny (viz 4.4 Zvláštní upozornění a zvláštní opatření pro použití). Deprese byla častou psychiatrickou reakcí v klinických studiích, ale zřídka vyžadovala přerušení léčby vigabatrinem.

4.9 Předávkování

Příznaky

Byly zaznamenány případy předávkování vigabatrinem. U popsaných případů předávkování se dávky přípravku pohybovaly v rozmezí od 7,5 do 30 g, i když bylo popsáno i požití 90 g. Téměř v polovině případů se jednalo o podání více léků. Nejčastějšími příznaky předávkování byly ospalost nebo koma, dalšími méně častými vertigo, bolest hlavy, psychóza, respirační deprese nebo apnoe, bradykardie, hypotenze, agitace, podrážděnost, zmatenost, abnormální chování, poruchy řeči. Předávkování v žádném z případů nevedlo k úmrtí.

Léčba

V případě předávkování vigabatrinu neexistuje žádné specifické antidotum, léčba je symptomatická. Měla by být zvážena opatření vedoucí k odstranění nevstřebané látky. Podle studií in vitro aktivní uhlí vigabatrin významně neadsorbovalo. Efektivnost hemodialýzy při předávkování vigabatrinu není známa. V ojedinělých případech u pacientů s renálním selháním, kteří dostali plné terapeutické dávky vigabatrinu, hemodialýza snižovala jeho plazmatické hladiny o 40 až 60 %.

reklama