PURINOL 100MG

• varianty léku
• souhrný přehled údajů o léku
• příbalové informace a informace pro použití

Varianty

Souhrn údajů o léku PURINOL 100MG (SPC)

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Purinol 100 mg

Purinol 300 mg

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Allopurinolum 100 mg nebo 300 mg v 1 tabletě.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1

3. LÉKOVÁ FORMA

Tablety.

Popis přípravku

Purinol 100 mg

Kulaté, bílé, bikonvexní tablety o průměru 9 mm s půlicí rýhou na jedné straně.

Purinol 300 mg

Kulaté, bílé, bikonvexní tablety o průměru 12 mm s půlicí rýhou na jedné straně.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1. Terapeutické indikace

1. Léčba dny primární i sekundární.

2. Léčba primární nebo sekundární nefropatie podmíněné zvýšenou hladinou kyseliny močové a provázené i neprovázené příznaky dny.

3. Profylakticky k zábraně ukládání urátů do tkání a k zábraně vzniku ledvinových kamenů u onkologických pacientů léčených protinádorovou léčbou (ozařováním nebo cytotoxickými látkami).Také při léčbě a profylaxi akutní urátové nefropatie u pacientů s nádorovými onemocněními.

4. Prevence vzniku a recidivy urátové a kalciové nefrolitiázy u pacientů s hyperurikémií

a/nebo hyperurikosúrií.

5. U dětí se alopurinol podává pouze k léčbě sekundární hyperurikémie provázející maligní onemocnění a Lesch-Nyhanova syndromu.

4.2. Dávkování a způsob podání

Dospělí

Obecné pokyny

Celková denní dávka by měla být podána v 1 až 3 dílčích dávkách. Denní dávky do 300 mg mohou být podány v jediné dávce. Denní dávky vyšší než 300 mg by měly být rozděleny do dílčích dávek nepřesahujících 300 mg. Alopurinol je obvykle lépe snášen, je-li užíván po jídle.

Léčba dny

Dávka alopurinolu kolísá podle závažnosti onemocnění. Minimální účinná dávka je 100 až 200 mg. Průměrná dávka u pacientů s mírnou dnou je 200 až 300 mg alopurinolu denně, u pacientů se středně těžkou dnou s tofy je 400 až 600 mg alopurinolu denně a u těžké dny 700 až 800 mg alopurinolu denně.

Maximální doporučená denní dávka u pacientů s normální funkcí ledvin je 800 mg alopurinolu.

Jelikož neexistuje žádná jednoduchá metoda stanovení koncentrace alopurinolu v krvi, je nejlépe stanovit dávky a dávkovací intervaly alopurinolu vhodné k udržení hladiny močové kyseliny v séru v normálním rozmezí podle hladin kyseliny močové v séru.

Po stanovení denní dávky alopurinolu potřebné k udržení hladiny kyseliny močové v séru na požadované výši by měla být tato dávka alopurinolu podávána tak dlouho, dokud hladiny kyseliny močové v séru neindikují potřebu další úpravy dávkování.

Normální hladiny urátů v séru jsou dosaženy během 1 až 3 týdnů. Horní hranice normálních hladin kyseliny močové je 357 mikromol/l pro muže a pro ženy po menopauze a 297,5 mikromol/l pro ženy před menopauzou. Podáním vhodné dávky alopurinolu a u některých pacientů i současným podáváním urikosurik je možné snížit hladiny kyseliny močové v séru na normální hodnoty a je-li třeba, je možné je udržet na úrovni 119-178,5 mikromol/l. Kombinovaná léčba alopurinolem a urikosurikem často umožní snížení dávek obou léčiv.

V průběhu časné fáze podávání alopurinolu může dojít ke zvýšení počtu akutních dnavých záchvatů. Doporučuje se proto zahájit léčbu nízkými dávkami alopurinolu (100 až 200 mg denně) a dávkování v týdenních intervalech zvyšovat o 100 mg dokud není dosaženo hladiny kyseliny močové v séru okolo 357 *mol/l nebo méně. Během prvních 3-6 měsíců léčby alopurinolem by rovněž měla být podávána profylaktická dávka kolchicinu (nebo nesteroidních protizánětlivých látek u pacientů, kteří nemohou být léčeni kolchicinem) a u pacienta by měl být zajištěn vysoký příjem tekutin.

U pacientů léčených urikosuriky, kolchicinem a nebo antiflogistiky je vhodné pokračovat v této léčbě během úpravy dávkování alopurinolu až do dosažení normální hladiny kyseliny močové v séru a absence akutních záchvatů po dobu několika měsíců. Je-li to žádoucí, může být poté pacient převeden na léčbu samotným alopurinolem.

Prevence urátové nefropatie během intenzívní léčby nádorových onemocnění

Doporučuje se podávání 600 až 800 mg alopurinolu denně po dva až tři dny před chemoterapií nebo radioterapií. Léčba by měla pokračovat v dávkách upravených podle hladin kyseliny močové v séru až do doby, kdy již nehrozí nebezpečí hyperurikémie a hyperurikosúrie.

V léčbě alopurinolem je možné pokračovat během antimitotické léčby pro profylaxi hyperurikémie, která může vzniknout během přirozených krizí onemocnění. Při prolongované léčbě obvykle ke kontrole hladiny kyseliny močové v séru postačí denní dávka 300 až 400 mg alopurinolu.

Během léčby alopurinolem je nezbytné udržovat denní výdej moči v množství 2 litrů nebo více a je žádoucí zajistit neutrální nebo zásadité pH moči a uplatnit zákaz požívání alkoholických nápojů.

Profylaxe renální urátové litiázy

Podává se 100-200 mg alopurinolu 1-4krát denně nebo 300 mg v jediné denní dávce.

Profylaxe renální kalcium-oxalátové litiázy

Doporučená úvodní dávka alopurinolu pro prevenci recidivujících kalcium-oxalátových kaménků je 200 až 300 mg denně v jediné dávce nebo ve více dílčích dávkách. V léčbě je možné pokračovat po neomezenou dobu. Někteří pacienti užívali udržovací dávku 200-300 mg denně po více než sedm let. U některých pacientů je možné udržovací dávku snížit na 100-200 mg denně.

Děti a adolescenti mladší 15 let (pouze u hyperurikémie vyvolané cytostatiky či radioterapií nebo při Lesch-Nyhanově syndromu)

Obvyklá denní dávka alopurinolu je 10-20 mg/kg tělesné váhy.

Děti mladší 6 let užívají 3 krát denně 50 mg, děti ve věku 6-15 let užívají 3 krát denně 100 mg nebo 300 mg jednou denně.S podáváním se začíná 3. nebo 2. den před zahájením chemoterapie nebo radioterapie, dávky se upravují podle plazmatické hladiny kyseliny močové.

Pacienti s poruchami funkce ledvin nebo jater by měli být během časné fáze léčby alopurinolem pečlivě sledováni a při dalším zhoršení těchto funkcí by léčba měla být přerušena.

Při těžší poruše funkce ledvin je nutná redukce dávky následujícím způsobem:

Při CL_cr 70-50ml/min se dávka snižuje na 75%, při CL_cr 50-10ml/min na 50%, při CL_cr 10-3ml/min a při CL_cr pod 3 ml/min 100 mg obden.

Alopurinol i jeho metabolity jsou dialyzovatelné. Po každé dialýze je doporučeno podat 300 - 400 mg alopurinolu.

Starší pacienti

Allopurinol by měl být podáván s opatrností starším pacientům, u nichž je vyšší prevalence renálního onemocnění. Je třeba vzít do úvahy, že při snížené glomerulární filtraci se může prodloužit t _1/2, a zvýšit steady-state koncentrace, proto je třeba dávku upravit podle renálních funkcí.

U všech pacientů léčených alopurinolem by měly být prováděny periodické kontroly jaterních testů.

4.3. Kontraindikace

Hypersensivita na alopurinol nebo na kteroukoli pomocnou látku.

Alopurinol nesmí být podáván kojícím ženám.

Alopurinol nesmí být podáván dětem a adolescentům do 15 let s výjimkou dětí se sekundární hyperurikémií u neoplastických onemocnění nebo s Lesch-Nyhanovým syndromem, protože u jiných stavů nebyla v této věkové kategorii bezpečnost a účinnost alopurinolu stanovena.

4.4. Zvláštní upozornění a zvláštní opatření pro použití

Alopurinol je relativně kontraindikován při poruchách funkce jater nebo ledvin.

Alopurinol by měl být vysazen při výskytu kožní vyrážky, která může být v některých případech následována závažnějšími projevy hypersenzitivity.

Při zahájení léčby alopurinolem u nových pacientů se mohou vyskytnout akutní dnavé záchvaty, které mohou pokračovat i poté, kdy hladina kyseliny močové v séru začne klesat. Vhodné je po dobu prvních 3-6 měsíců podávání profylaktických dávek kolchicinu anebo nesteroidních protizánětlivých látek u pacientů, kteří nemohou být kolchicinem léčeni Dále se doporučuje zahajovat léčbu nízkými dávkami alopurinolu (100 až 200 mg denně) a dávku postupně zvyšovat do dosažení sérové hladiny kyseliny močové 357 *mol/l nebo méně (viz Dávkování a způsob podávání).

4.5. Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Při současném podávání s merkaptopurinem a azathioprimem je nutné snížení dávek těchto farmak na jednu čtvrtinu.

Současné podávání s probenecidem, sulfinpyrazonem nebo vysokými dávkami salicylátů snižuje účinnost alopurinolu. Pokud se však nepřekročí kapacita ledvin vylučovat uráty, může být tato kombinace terapeuticky prospěšná.

Dosavadní studie nepotvrzují klinicky významnou interakci s perorálními antikoagulancii, antidiabetiky ani s fenytoinem. Pečlivá klinická i laboratorní kontrola je však při těchto kombinacích vhodná.

Současné podávání s ampicilinem nebo amoxicilinem zvyšuje výskyt toxických kožních projevů.

4.6. Těhotenství a kojení

Alopurinol by měl být podáván těhotným ženám a ženám v reprodukčním věku pouze tehdy, jestliže potenciální přínos pro ženu převažuje nad potenciálním rizikem pro plod.

Alopurinol a jeho metabolit oxipurinol přestupují do mateřského mléka, a proto nesmí být alopurinol podáván kojícím ženám.

4.7. Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Jelikož alopurinol může příležitostně vyvolat ospalost, může negativně ovlivnit činnosti vyžadující zvýšenou pozornost, koordinaci pohybů a rychlé rozhodování, jako jsou řízení motorových vozidel a obsluha strojů.

4.8. Nežádoucí účinky

Z nežádoucích účinků jsou nejčastější alergické kožní reakce (pruritus, kopřivka, makulopapulózní exantém, olupování kůže, výjimečně jako exfoliativní dermatitida nebo toxická epidermální nekrolýza). Při výskytu vyrážky by měl být alopurinol okamžitě vysazen. Byly-li kožní projevy velmi mírné, může být po jejich odeznění opatrně znovu zahájeno podávání malých dávek (např. 50 mg/den) přípravku, které mohou být postupně zvyšovány. Při opětovném výskytu vyrážky musí být léčba alopurinolem definitivně ukončena.

Vyrážky mohou být následovány celkovou reakcí z přecitlivělosti (horečka, zimnice, nausea, zvracení, bolesti svalů, kloubů, lymfadenopatie, eosinofilie, projevy hepatotoxicity, případně i akutní selhání ledvin). Tyto příznaky se mohou vyskytnout kdykoli během léčby a jsou častější u nemocných s předchozí poruchou funkce ledvin a nebo jater. Při jejich výskytu musí být alopurinol okamžitě a natrvalo vysazen. V jejich léčbě se osvědčují glukokortikoidy.

Následující tabulka uvádí četnost nežádoucích účinků dle následujících kritérií:

velmi časté (>1/10); časté (>1/100, <1/10); méně časté (>1/1000, <1/100); vzácné

(>1/10 000, <1000); velmi vzácné (<1/10 000), včetně jednotlivých hlášených případů

4.9. Předávkování

Předávkování alopurinolu se obvykle projeví nauseou a zvracením. Pokud je přívod léčiva zastaven a je zajištěna přiměřená hydratace k urychlení exkrece alopurinolu, není obvykle zapotřebí žádná léčba. Jestliže se však vyskytnou další akutní obtíže, měl by být zvážen výplach žaludku; jinak je léčba symptomatická.

Je-li třeba, lze použít hemodialýzu.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1. Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Antiuratikum.

ATC kód: M04AA01

Purinol je antiuratikum, inhibitor xanthinoxidázy. Alopurinol je kompetitivním inhibitorem tohoto enzymu a jeho metabolit aloxanthin inhibuje xanthinoxidázu nekompetitivně. Při léčení alopurinolem se snižuje koncentrace kyseliny močové v krvi i v moči. Snížení koncentrace urátů v tělesných tekutinách usnadňuje mobilizaci urátových depozit ve tkáních. Těmito mechanizmy se alopurinol příznivě uplatňuje v léčbě primární i sekundární hyperurikémie a dny v období mimo záchvaty.

5.2. Farmakokinetické vlastnosti

Po perorálním podání se z trávicího ústrojí vstřebává přibližně 80% podané dávky alopurinolu. Maximální sérové koncentrace jsou dosaženy asi za 2-6 hodin. Po podání dávky 500 mg jsou průměrné maximální koncentrace léčiva v krvi 3,3 mg/l. Alopurinol se prakticky neváže na plazmatické proteiny. S výjimkou mozkové tkáně se alopurinol distribuuje rovnoměrně do všech tkání. Hlavním metabolitem je farmakologicky aktivní oxipurinol, který s alopurinoilem přestupuje do mateřského mléka. Močí se vyloučí přibližně 76% podané dávky, převážně ve formě volného oxipurinolu. Eliminační poločas alopurinolu je 1-2 hodiny a oxipurinolu 18-30 hodin. Při snížené funkci ledvin se může kumulovat alopurinol i jeho metabolit.

5.3. Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti přípravku

Mutagenita

Cytogenetické studie ukazují, že alopurinol in vitro nevyvolává při koncentracích do 100 mikrogramů/ml a in vivo při dávkách do 60 mg/den po průměrnou dobu podávání 40 měsíců v lidských krvinkách chromozomální aberace.

Alopurinol nevede in vitro k tvorbě nitrosloučenin ani neovlivňuje lymfocytární transformaci.

Výsledky biochemických a jiných cytologických, vyšetření s vysokou spolehlivostí napovídají, že alopurinol nemá negativni vliv na DNA v jakémkoliv stadiu buněčného cyklu a není mutagenní.

Kancerogenita

U myší a potkanů, jimž byl po dobu až 2 let podáván alopurinol, nebyla zjištěna kancerogenita této látky.

Teratogenita

V jedné studii, v níž byly myším 10. nebo 13. den březosti intraperitoneálně podány dávky 50 nebo 100 mg/kg těl. hmotnosti, byl zjištěn abnormálni vývoj plodů, avšak v podobné studii u potkanů, kterým byla podána dávka 120 mg/kg těl. hmotnosti 12. den březosti, nebyly žádné abnormality pozorovány. Rozsáhlé studie podávání vysokých perorálních dávek alopurinolu (u myší až do výše 100 mg/kg/den, u potkanů v dávkách až 200 mg/kg/den a u králíků až do výše 150 mg/kg/den) podávaných 8.-16. den březosti neprokázaly žádný teratogenní účinek alopurinolu.

Jedna in vitro studie používající ke zjištění embryotoxicity slinné žlázy myšího plodu v kulturách ukázala, že u alopurinolu nelze očekávat žádnou embryotoxicitu bez současného vyvolání

toxicity u matky.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1. Seznam pomocných látek