MANINIL 5

• varianty léku
• souhrný přehled údajů o léku
• příbalové informace a informace pro použití

nahoru

Varianty

Doplněk názvu:	TBL 120X5MG
Cesta:	Perorální podání
Léková forma:	Tableta
Balení:	120
Síla:	5MG

nahoru

Souhrn údajů o léku MANINIL 5 (SPC)

Souhrn údajů o přípravku

1. Název přípravku

MANINIL 5

2. Složení kvalitativní i kvantitativní

Glibenclamidum 5 mg v 1 tabletě.

3. Léková forma

Tablety

Růžové ploché tablety s půlící rýhou na jedné straně, o průměru 7 mm.

4. Klinické údaje

4.1. Indikace

Maninil 5 je indikován u diabetu typu II (non-insulin dependentní diabetes), kde není možno dosáhnout metabolické kompenzace dietou a fyzickou aktivitou.

Při nedostatečném účinku Maninilu je možno použít současné podávání inzulínu. Pokud však endogenní sekrece inzulínu není přítomna, pak kombinovaná terapie neprokázala lepší účinek, než monoterapie inzulínem.

4.2. Dávkování a způsob podání

Dávkování stanoví lékař individuálně podle stavu metabolické kompenzace.

Obvykle se terapie zahajuje dávkou 2,5 mg glibenklamidu (1/2 tablety Maninil 5) jedenkrát denně. Dávku je možno postupně zvyšovat v průběhu několika dnů až týdnů až do dosažení žádoucího snížení glykémie. Maximálního účinku je zpravidla dosaženo při podávání 15 mg glibenklamidu za den (3 tablety Maninil 5).

Denní dávka do 10 mg glibenklamidu (2 tablety Maninil 5) může být podávána najednou ráno před snídaní s trochou tekutiny. Pokud je zapotřebí podávat vyšší dávku, je vhodné denní dávku rozdělit na ranní a večerní v poměru 2:1.

Pokud pacient ráno pravidelně nesnídá, je vhodné podat první dávku před prvním jídlem.

Zapomene-li pacient vzít dávku v obvyklou dobu, může dávku užít ještě za 1-2 hodiny. Jinak je vhodnější dávku vynechat. V žádném případě nesmí být vynechaná dávka kompenzována později zvýšením dávky.

Používání u dětí a mladistvých:

Diabetes II typu je u mladistvých ojedinělý a proto i použití glibenklamidu u této věkové skupiny je naprosto vyjímečné.

Pacienti s tělesnou hmotností pod 50 kg dostávají obvykle 2,5 mg/den (1/2 tablety Maninil 5). Dále se postupuje obdobně jako u dospělých.

Kombinace glibenklamidu a inzulínu u diabetu typu I je neúčinná.

4.3. Kontraindikace

Maninil 5 nesmí být podáván u diabetu I. typu a v případě kompletního sekundárního selhání terapie glibenklamidem u diabetu typu II, kde jsou deriváty sulfonylurey kontraindikovány.

Dále se glibenklamid nesmí podávat u diabetu s metabolickou dekompenzací, jako je ketoacidóza, prekoma nebo diabetické koma, případně dekompenzace v průběhu infekčních onemocnění a po pankreatické resekci.

Glibenklamid je také kontraindikován u těžkého poškození jater a ledvin (clearance nižší než 30 ml/min), u oběhové, respirační nedostatečnosti, u známé přecitlivělosti na glibenklamid nebo další složky přípravku Maninil 5.

Maninil 5 je kontraindikován v těhotenství a v době kojení.

4.4. Speciální upozornění

V průběhu terapie glibenklamidem je nutno pacienta v pravidelných intervalech kontrolovat a sledovat metabolickou kompenzaci.

Zvláštní pozornost je nutno věnovat pacientům s jaterním poškozením, protože může být přítomna jak změna v kinetice glibenklamidu, tak i poruchy metabolismu. Spíše je možno předpokládat prodloužené působení malých dávek glibenklamidu.

Dlouhé hladovění, nedostatečný přívod glycidů, požívání většího množství alkoholu, případně kombinace všech uvedených faktorů výrazně zvyšuje možnost vzniku hypoglykémie.

Dávkování je nutno opatrně upravovat u starších pacientů. Pacienti obtížně kooperující s poruchou paměťových funkcí jsou obzvláště náchylní ke vzniku hypoglykémie.

4.5. Interakce

U pacientů dlouhodobě léčených glibenklamidem může jakákoliv další současná medikace ovlivnit nastavené dávkování, stejně tak jako vysazení souběžné terapie.

Hypoglykemický účinek glibenklamidu může být zesílen látkami, které zpomalují jeho eliminaci. K nim patří - sulfonamidy, chloramfenikol, phenylbutazon, sulfinpyrazon, kumarinová antikoagulancia a mikonazol.

Zesílení účinku mohou způsobit také léčiva, která snižují hladinu glukózy, nebo zvyšují citlivost k inzulínu. Sem patří na příklad metformin a akarbóza. Podobný účinek mohou mít i fenylbutazon, deriváty kyseliny p-aminosalicylové, MAO-inhibitory, fenfluramin, pentoxyfylin, oxytetracyklin, anabolické steroidy, ACE-inhibitory, fibráty, fluoxetin, cyklofosfamid a ifosfamid.

Také douhodobé podávání látek ovlivňujících sympatický systém jako na př. betablokátory, reserpin, klonidin a guanethidin může snižovat hladinu glukózy v plazmě. Tento typ látek také může snížit nervové a hormonální regulace a tak zeslabit vnímání prodromů hypoglykemie.

Barbituráty, fenytoin a rifampicin mohou indukcí enzymů zrychlit eliminaci glibenklamidu a tak snížit jeho účinek.

Hypoglykemizující účinek glibenklamidu může antagonizovat glukagon, adrenalin a další sympatomimetika, diuretika včetně acetazolamidu, deriváty kyseliny nikotinové (ve vysokých dávkách), diazoxid a sexuální hormony (perorální antikoncepce).

H₂ antagonisté mohou vyvolat jak zvýšení tak i snížení hladiny glukózy.

Akutní příjem alkoholu může vyvolat jak zvýšení tak i snížení hladiny glukózy a tak ovlivnit naprosto nepředvídatelně účinek glibenklamidu.

4.6. Těhotenství a laktace

Glibenklamid prochází placentou a může proto zvyšovat sekreci inzulínu u plodu. Přechází také do mléka kojících žen

Proto glibenklamid nesmí být používán v průběhu těhotenství a laktace.

Pokud žena plánuje otěhotnění, je vhodné převést pacientku na léčbu inzulínem.

4.7. Možnost snížení pozornosti při řízení motorových vozidel a obsluze strojů

Glibenklamid sám neovlivňuje schopnost řízení motorových vozidel a práci se stroji.

Avšak tyto schopnosti mohou být výrazně ovlivněny nástupem hypoglykémie.

Z toho důvodu, pokud není dosaženo úplné kompenzace pacienta a jeho stabilizace v průběhu léčby glibenklamidem, je nutno předpokládat možnost negativního ovlivnění schopnosti řídit motorová vozidla a obsluhovat stroje.

4.8. Nežádoucí účinky

Nejčastějším nežádoucím účinkem glibenklamdu je hypoglykemie, kerá může přejít v koma s následnou smrtí pacienta obvykle ve spojení s předávkováním, špatně stanovenou diagnózou, poškozením jaterních nebo renálních funkcí, konzumací alkoholu, výrazným hladověním, metabolickými poruchami vyvolanými poruchou hormonálních funkcí, případně lékovými interakcemi. Symptomy adrenergní kontraregulace nejsou přítomny, pokud se hypoglykemie pozvolna rozvíjí při současné terapii ovlivňující sympatický systém - zejména při podávání betalytik.

Na začátku terapie se mohou objevit poruchy vizu.

Příležitostně se mohou vyskytnout gastrointestinální obtíže jako nauzea, poruchy chuti, tlak v žaludku, zvracení, bolesti břicha a průjem.

Kožní hypersenzitivní reakce provázené fortosenzitivitou jsou relativně vzácné.

Byly pozorovány izolované případy generalizovaných hypersenzitivních reakcí (Erythema multiforme, Stevens-Johnsonův syndrom, Leyellův syndrom, exfoliativní dermatitida, erythrodermie, Erythema nodosum), cholestatické hepatitidy a zvýšení jaterních enzymů.

Velmi zřídka se vyskytly poruchy hematopoézy - trombocytopenie provázená purpurou, leukocytopenie, erytrocytopenie, granulocytopenie, pancytopenie, hemolytická anemie a vaskulitida. Tyto změny jsou reversibilní, ale mohou ohrozit život pacienta.

Byl pozorován slabý diuretický účinek glibenklamidu a může se objevit přibývání na váze.

Při dlouhodobém podávání je možný vznik hypothyroidismu.

Může se vyskytnout zkřížená alergická reakce s deriváty sulfonylurey, sulfanoamidy a probenecidem.

4.9. Předávkování

Akutní předávkování glibenklamidem, ale i dlouhodobé používání vysokých dávek může vyvolat douhodobou a život ohrožující hypoglykemii, která je provázena slabostí, bezvědomím a křečemi. Hypoglykemie se také může rozvinout při vynechání jídla, neobvyklé tělesné zátěži a při lékových interakcích.

Hypoglykemie je provázena symptomy:

- parasympatikotonie: bulimie, nauzea, vomitus, ceková slabost

- sympatikotonie: agitace, pocení, srdeční palpitace, tachykardie, tremor, mydriáza, hypertenze.

- ovlivnění CNS: bolesti hlavy, nespavost, poruchy psychiky (podrážděnost, agresivita, deprese, poruchy koncentrace, zmatenost), poruchy svalové koordinace, primitivní automatiky (grimasy, vyplazování jazyka), křeče, fokální příznaky (hemiplegie, afasie, diplopie), somnolence, koma, centrální poruchy regulace dýchání a cirkulace.

Terapie předávkování

Pacient může sám odstranit příznaky hypoglykemie (bez ztráty vědomí) požitím přibližně 20 g cukru (glukózy nebo sachorózy), nebo jídla s vysokým obsahem cukrů (ovocné šťávy, normální limonády).

Ovšem pokud pacient používá přípravky obsahující guar, pak může být absorpce glukózy výrazně zpomalena. Při současné léčbě akarbózou je možná perorální léčba hypoglykémie pouze glukózou a ne jinými oligosacharidy.

U těžké hypoglykémie (s poruchou vědomí) musí být použita intravenózní cesta podání. Obvykle se podává i.v. 40 - 100 ml 20% glokózy, nebo s.c. inj. 1 - 2 mg glukagonu.

Pro dlouhodobou profylaxi po nabytí vědomí je vhodné podávat orálně sacharidy (20 - 30 g každé 2 - 3 hodiny, nebo pokračovat v dlouhodobé infúzi glukózy (5 - 10 %) po dobu 24 - 48 hodin. Je možno také podávat glukagon 1 mg každých 6 hodin po dobu až 48 hodin.

Pravidelná kontrola glykemie po dobu nejméně 48 hodin je nezbytná.

Zejména u dětí musí být léčení hypoglykémie provázeno kontrolou glykemie v krátkých časových intervalech.

Spolu s výše uvedenou léčbou je vhodné se pokusit eliminovat léčivo ze žaludku výplachem a podáním aktivního uhlí.

5. Farmakologické vlastnosti

5.1. Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Antidiabetikum, derivát sulfonylurey.

ATC skupina - A10BB01

Glibenklamid je derivát sulfonylurey druhé generace. Snižuje hladinu glukózy v plazmě jak u pacientů s diabetem II. typu, tak i zdravých lidí zvýšením sekrece inzulínu z pankreatu. Stimulačním účinkem na beta buňky pankreatu dochází k vyplavení endogenního inzulínu a účinek glibenklamidu je proto závislý na zachování alespoň minimální přítomnosti endogenního inzulínu.

Byly popsány další účinky glibenklamidu, jako inhibice uvolňování glukagonu z A buněk pankreatu, zvýšení citlivosti extrapankreatických inzulínových receptorů, potenciace účinku inzulínu na postreceptorové úrovni a zpomalení odbourávání inzulínových receptorů. Klinická významnost těchto účinků však není dostatečně známa.

5.2. Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce u lidí po perorálním podání je relativně rychlá. V plazmě se glibenklamid váže z 98% na bílkoviny.

Glibenklamid je prakticky úplně metabolizován v játrech za vzniku dvou metabolitů - 4-trans-hydroxy glibenklamid a 3-cis-hydroxy glibenklamid. U laboratorních zvířat je 4-hydroxy glibenklamid farmakologicky aktivní, ale jeho účinek na snížení hladiny krevní glukózy dosahuje pouze 10 - 15 % účinku mateřské molekuly. Oba metabolity jsou vylučovány ve stejné míře do moči a do žluči.

Plazmatický eliminační poločas se pohybuje v rozmezí 1,5 - 3,5 hodiny. Doba farmakodynamického účinku však nekoresponduje eliminačnímu poločasu. Nebyla potvrzena přítomnost hlubokého kompartmentu (vytváření tkáňového depo) u lidí.

Eliminace z plazmy je zpomalena při poškození hepatálních funkcí. Oproti tomu eliminace glibenklamidu ani jeho metabolitů není výrazně ovlivněna u poškození ledvinných funkcí

(clearance kreatininu nad 30 ml/min) a ke zpomalení eliminace dochází až při terminálním renálním selhávání.

Biologická dostupnost závisí převážně na uvolňování aktivní látky z tablety a je závislá na kvalitě jejich přípravy. Z Maninil 5 tablet se in vitro uvolňuje přibližně 63 % aktivní substance v průběhu 15 minut a 72 % v průběhu 60 minut.

Současný příjem potravy s podáním tablet může snížit plazmatické koncentrace glibenklamidu ve srovnání s podáváním do vyprázdněného žaludku.

5.3. Preklinická data ve vztahu k bezpečnosti přípravku

Akutní toxicita

U laboratorních zvířat byla akutní i chronická toxicita glibenklamidu vyjímečně nízká. LD₅₀ glibenklamidu podaného per os byla vyšší než 15 g/kg u myší, potkanů a morčat, a vyšší než 10 g/kg u králíků a psů.

.

Chronická toxicita

Při sledování chronické toxicity nebyly nalezeny orgánové změny (makroskopické ani mikroskopické) při podávání dávek 0,2 - 20 mg/kg po dobu 45 dnů až 9 týdnů u potkanů a více než 18 měsíců u psů.

Kancerogenní a mutagenní potenciál

Nejsou dostupné žádné údaje o kancerogenním potenciálu.

Mutagenní účinek nebyl prokázán v celé řadě in vitro i in vivo testů (na př. Amesův test, mikronukleární test).

Reprodukční toxicita

V testech fertility u potkanů (samci i samice) nebyly zjištěny poruchy fertility při podávání dávek do 15 g/kg. Testy u potkanů a králíků neprokázaly žádné podezření na mutagenní, teratogenní nebo embryotoxický účinek, i když látka byla podávána v citlivých obdobích organogeneze. Pouze extrémně vysoké dávky (více než 10 000 krát vyšší než farmakologicky aktivní dávky) vyvolaly embryotoxický účinek u potkanů, myší. a králíků, který se projevil smrtí in utero nebo mírným vzestupem resorbovaných fetů.

6. Farmaceutické údaje

6.1. Seznam všech pomocných látek

Lactosum monohydricum, Solani amylum, Gelatina, Magnesii stearas, Talcum, Rubor Ponceau 4 R (E124).

6.2. Inkompatibility

Nejsou známy.

6.3. Doba použitelnosti

36 měsíců.

6.4. Skladování

V suchu, při teplotě do 25°C.

6.5. Druh obalu

Lahvička z bezbarvého skla se zátkou z plastické hmoty, papírová skládačka, příbalová informace.

Obsah lahvičky 120 tablet.

6.6. Návod k užití

Tablety užívat před jídlem celé, zapít malým množstvím tekutin.

7. Držitel registračního rozhodnutí

Berlin - Chemie, Menarini Group

Glienicker Weg 125,

D-12489 Berlin

Spolková Republika Německo

8. Registrační číslo

18/540/70-C

9. Datum registrace / Datum prodloužení registrace

1970 / 29.11.2000

10. Datum poslední revize textu 29.11.2000

nahoru

Příbalový létak (Příbalové informace a informace pro použití - PIL)

Příbalová informace - RP

Informace pro použití, čtěte pozorně!

MANINIL® 5

(glibenclamidum)

tablety

VÝROBCE

BERLIN-CHEMIE AG (MENARINI GROUP)

Glienicker Weg 125,

12489 Berlin

Spolková republika Německo

SLOŽENÍ

účinná látka:

1 tableta obsahuje glibenclamidum 5 mg

pomocné látky:

monohydrát laktózy

INDIKAČNÍ SKUPINA

Antidiabetikum

CHARAKTERISTIKA

Glibenklamid je derivát sulfonylmočoviny, perorální antidiabetikum druhé generace.

Zvyšuje vyplavování inzulínu ze slinivky břišní u nemocných s cukrovkou (diabetes

mellitus typu II) a zvyšuje citlivost inzulinových receptorů v periferních tkáních.

INDIKACE

Cukrovka (diabetes mellitus) II. typu, dříve nazývaná diabetes dospělých nebo

stařecký diabetes, při nedostatečnosti dietní léčby.

KONTRAINDIKACE

Maninil 5 nesmí být používán při cukrovce I. typu , při cukrovce mladistvých (juvenilní

diabets), nestabilních formách cukrovky, poruchách látkové přeměny cukrů (ketoacidóza,

prekóma, diabetické kóma), těžkých jaterních a ledvinových chorobách, srdeční

a plicní nedostatečnosti. Maninil 5 se nesmí používat při známé přecitivělosti

na látky v přípravku obsažené nebo močopudná léčiva. Nesmí se užívat v těhotenství

a v době kojení.

NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY

Nejčastějším nežádoucím účinkem Maninilu 5 je nežádoucí silný pokles hladiny

krevního cukru (hypoglykémie). Zejména při vynechání jídla, předávkování,mimořádné

tělesné námaze a nadměrném požití alkoholu může dojít k výraznému poklesu koncentrace

krevního cukru.Projevuje se většinou v podobě velkého hladu, pocení, třesu, bušení srdce, dráždivosti, depresivní nálady, bolestí hlavy a poruch spánku.Ve většině případů lze tento stav odstranit okamžitým požitím hroznového cukru nebo potravins vysokým obsahem cukru. Proto je pro pacienty velmi důležité, aby u sebe měliněkolik kousků kostkového či hroznového cukru, neboť při delším poklesu hladiny krevního cukru může dojít k bezvědomí a tím ke stavu ohrožení života. Diabetické cukrovinky nejsou k léčbě nedostatku krevního cukru vhodné.

Ošetřující lékař by měl být v každém případě informován o výskytu těchto příznaků, aby mohl překontrolovat dávku tablet a v případě potřeby ji upravit.

Na počátku léčby může přechodně dojít ke zrakovým poruchám. Občas se mohou vyskytnout žaludeční a střevní potíže doprovázené nevolností a zvracením.Ojediněle byla pozorována i přecitlivělost na sluneční a ultrafialové záření (tzv. fotosenzibilita). Vzácně se vyskytly poruchy v krvetvorném systému (trombocytopénie, granulocytopénie nebo erytrocytopénie, pancytopénie a agranulocytóza), reakce z přecitlivělosti (např. kožní vyrážka, horečka, kloubní

bolesti, poruchy funkce ledvin - proteinurie) .

V ojedinělých případech byla zjištěna určitá forma chudokrevnosti (hemolytická anémie) nebo jaterní onemocnění (cholestatický ikterus a hepatitida ).

Při případném výskytu některých z uvedených nežádoucích účinků nebo jiných neobvyklých reakcích informujte svého lékaře.

INTERAKCE

Účinky Maninilu a účinky jiných současně podávaných léčiv se mohou vzájemně ovlivňovat. Proto musí být lékař informován o všech ostatních lécích které užíváte a to jak na lékařský předpis, tak i volně prodejné. Než začnete užívat nějaký volně prodejný lék poraďte se se svým lékařem a pokud Vám lékař předepíše nějaký lék, informujte jej, že užíváte Maninil.

Současná léčba jinými přípravky k léčení cukrovky včetně inzulínu může zesilovat účinek přípravku Maninil 5.

Toto zesílení se může rovněž projevit, jestliže současně užíváte léky proti bolestem a horečce, při užívání protizánětlivých léků, léků bránících srážlivosti krve (nesteroidní antiflogistika, salicytáty), některých léků proti depresím (inhibitory MAO). Stejný účinek může mít též současné užívání některých antibiotik (např. tetracyklinových ), některých léků proti vysokému

krevnímu tlaku (ACE inhibitory), léků snižujících množství tuku v krvi (tzv. fibráty) a léků proti růstu nádorů (cyklofosfamid a jeho deriváty).

Také některé jiné léky určené k léčbě vysokého tlaku (beta blokátory, sympatolytika, clonidin, reserpin, guanethidin) mohou při dlouhodobé léčbě snižovat hladinu cukru v krvi a omezovat vnímání varovných příznaků, které se mohou objevovat při nedostatku cukru v krvi (hypoglykemii).

Účinnost přípravku Maninil 5 zeslabují glukokortikoidy (léky příbuzné kortizonu), některé ženské pohlavní hormony (estrogen-gestagenové kombinace-hormonální antikoncepce), adrenalin a jiná sympatomimetika (např.inhalační spreje, které se užívají k léčbě astmatu). Dále též glukagon (lék první pomoci při nízké hladině cukru v krvi - hypoglykemii), léky na uklidnění a k léčbě nespavosti (fenothiaziny), léky užívané k léčbě vysokého krevního tlaku, nebo k odvodnění (diazoxid,thiazidová diuretika) a léky, které snižují množství tuku v krvi

(deriváty kyseliny nikotinové ).

Alkohol může účinek Maninilu 5 jednak zesílit, jednak i oslabit (zejména při pravidelném požívání alkoholu ve větší míře).

DÁVKOVÁNÍ

Dávku stanoví lékař individuálně podle stavu látkové přeměny nemocného.

Přípravek určen pouze pro dospělé.

Není-li předepsáno jinak, začíná se obvykle dávkou půl tablety Maninilu 5 1x denně.

Dávku lze postupně zvyšovat až do dosažení žádoucího snížení hladiny krevniho cukru. Maximum účinku se zpravidla dosáhne dávkou 3 tablet Maninilu 5. Podle možnosti se tablety berou ve stejnou denní dobu (nejlépe ráno a večer). Polykají se celé asi půl hodiny před jídlem a zapijí se trochou tekutiny.

Jestliže někdy Maninil 5 zapomenete vzít v příslušnou dobu, vynechejte tuto dávku a další tabletu požijte v obvyklou dobu.

Vynechaná dávka nesmí být později vyrovnána zvýšením dávky !

UPOZORNĚNÍ

Léčba tímto přípravkem vyžaduje pravidelné lékařské kontroly.

Do doby zjištění optimální dávky, při přechodu na jiný lék, či při nepravidelném používání tohoto léčiva se reakce může změnit natolik, že je negativně ovlivněna schopnost řízení motorových vozidel nebo obsluhy strojů. Při požívání alkoholu (i příležitostném) může dojít k výraznému snížení hladiny cukru v krvi. Proto je při léčbě přípravkem Maninil 5 požívání alkoholu zakázáno. Předávkování: při předávkování nebo náhodném požití dítětem se neprodleně poraďte s lékařem.

VAROVÁNÍ

Přípravek nesmí být používán po uplynutí doby použitelnosti vyznačené na obalu.

Přípravek musí být uchováván mimo dosah dětí!

BALENÍ

120 tablet

DATUM POSLEDNÍ REVIZE 29.11.2000