FURORESE 125

• varianty léku

Varianty

Souhrn údajů o léku FURORESE 125 (SPC)

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

FURORESE 40

FURORESE 125

FURORESE 250

FURORESE 500

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

FURORESE 40: 40 mg furosemidum v jedné tabletě.

FURORESE 125: 125 mg furosemidum v jedné tabletě.

FURORESE 250: 250 mg furosemidum v jedné tabletě.

FURORESE 500: 500 mg furosemidum v jedné tabletě.

Pomocné látky viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Tableta.

Popis přípravku:

FURORESE 40: bílé, kulaté, mírně bikonvexní tablety s půlící rýhou na jedné straně

FURORESE 125: bílé, kulaté, ploché tablety se zkosenými hranami s půlící rýhou na jedné straně

FURORESE 250: bílé až nažloutlé, kulaté, bikonvexní tablety s dělitelným křížem na jedné straně

FURORESE 500: bílé až nažloutlé, podlouhlé, bikonvexní tablety se třemi dělícími rýhami na obou stranách

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

FURORESE 40

Léčba arteriální hypertenze.

FURORESE 40 /125

Léčba

• edémů vyvolaných onemocněním srdce nebo jater

• edémů vyvolaných poruchami ledvin (při nefrotickém syndromu je prioritní terapie základního onemocnění)

• edémů vyvolaných popáleninami

FURORESE 125 /250 /500

Podávání přípravků FURORESE s vysokými dávkami furosemidu je výjimečně indikováno u pacientů se značně sníženou glomerulární filtrací (nižší než 20 ml/min). Přípravky se používají k léčbě

- oligurie v pokročilých a terminálních stadiích renální insuficience (ve stadiích předcházejících nutnost dialýzy i ve stadiích dialýzu již vyžadujících) za přítomnosti edémů a/nebo hypertenze k udržení residuální diurézy (diuretickou účinnost je třeba kontrolovat občasným pokusným vysazením přípravku).

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování je třeba stanovit individuálně, především se zřetelem k dosaženým terapeutickým účinkům. Pro dospělé pacienty platí tato doporučení:

FURORESE 40

Arteriální hypertenze

Zpravidla se užívá 1 tableta přípravku FURORESE 40 (tj. 40 mg furosemidu) jednou denně, a to buď samostatně, anebo v kombinaci s jinými látkami.

FURORESE 40/125

Edémy vyvolané poruchami srdce nebo jater

Dospělí obvykle užívají jako zahajovací dávku 1 tabletu přípravku FURORESE 40 (tj. 40 mg furosemidu). Nedostaví-li se uspokojivá diuréza, může se po šesti hodinách jednotlivá dávka zdvojnásobit na 2 tablety přípravku FURORESE 40 (tj. na 80 mg furosemidu). Jestliže se přiměřená diuréza ani nyní nedostaví, může se po dalších šesti hodinách podat další 4 tablety přípravku FURORESE 40 (tj. 160 mg furosemidu). Je-li to nutné, může se ve výjimečných případech pod pečlivým lékařským dohledem podat úvodní dávky přesahující 200 mg furosemidu.

Udržovací denní dávka bývá 1 - 2 tablety přípravku FURORESE 40 (tj. 40 - 80 mg furosemidu).

Snížení tělesné hmotnosti, způsobené zvýšenou diurézou, nesmí překročit 1 kg tělesné hmotnosti denně.

Dětem se obvykle podává 1 (-2) mg furosemidu na 1 kg tělesné hmotnosti denně, maximálně však 40 mg denně.

Edémy vyvolané poruchami ledvin

Dospělí obvykle užívají jako zahajovací dávku 1 tabletu přípravku FURORESE 40 (tj. 40 mg furosemidu). Nedostaví-li se uspokojivá diuréza, může se po šesti hodinách jednotlivá dávka zdvojnásobit na 2 tablety přípravku FURORESE 40 (tj. na 80 mg furosemidu). Jestliže se přiměřená diuréza ani nyní nedostaví, může se po dalších šesti hodinách podat další 4 tablety přípravku FURORESE 40 (tj. 160 mg furosemidu). Je-li to nutné, může se ve výjimečných případech pod pečlivým lékařským dohledem podat úvodní dávky přesahující 200 mg furosemidu.

Udržovací denní dávka bývá 1 - 2 tablety přípravku FURORESE 40 (tj. 40 - 80 mg furosemidu).

Snížení tělesné hmotnosti, způsobené zvýšenou diurézou, nesmí překročit 1 kg tělesné hmotnosti denně.

Dětem se obvykle podává 1 (-2) mg furosemidu na 1 kg tělesné hmotnosti denně, maximálně však 40 mg denně.

Při nefrotickém syndromu je pro riziko zvýšené incidence nežádoucích účinků třeba volit dávku opatrně.

Edémy vyvolané popáleninami

Denní a/nebo jednotlivá dávka může ležet v rozmezí 1 až 2,5 tablet přípravku FURORESE 40 (tj. 40 - 100 mg furosemidu), až do 6 tablet přípravku FURORESE 40 (tj. 240 mg furosemidu) ve výjimečných případech poruchy renálních funkcí.

Deficit objemu intravazální tekutiny se musí kompenzovat před podáním přípravku FURORESE 40mg/125 mg.

FURORESE 125/250 /500

Oligurie v pokročilých a terminálních stadiích renální insuficience (ve stadiích předcházejících nutnost dialýzy i ve stadiích dialýzu již vyžadujících)

Pro zvýšení diurézy je možno podat až 1000 mg furosemidu denně za monitorování stavu hydratace a sérových elektrolytů. Občas je třeba furosemid pokusně vysadit, aby se zjistilo, zda při jeho podávání diuretický účinek stále ještě setrvával.

U pacientů s chronickou renální insuficiencí je třeba dávkování pečlivě přizpůsobit tak, aby se edémy vyplavovaly pozvolna a postupně. Vždycky je nutné zvolit nejnižší dávku, potřebnou pro vyvolání požadovaného účinku.

Přípravek FURORESE 500 se může použít pouze, jestliže odpověď na perorální podání 120 mg furosemidu denně není dostatečná. Dávku 1 tablety přípravku FURORESE 250 nebo 1/2 tablety přípravku FURORESE 500 (tj. 250 mg furosemidu) je možné zvýšit až na 2 tablety přípravku FURORESE 500 (tj. na 1000 mg furosemidu).

Způsob podávání a trvání terapie

Tablety se užívají nalačno, polykají se celé, nerozkousané, a zapíjejí se dostatečným množstvím tekutiny (např. 1/2 až jednou sklenicí vody).

Trvání léčby závisí na povaze a závažnosti onemocnění.

4.3 Kontraindikace

Furosemid se nesmí podat v těchto případech:

• při selhání ledvin s anurií

• při komatu a jaterním prekomatu

• při těžké hypokalemii

• při těžké hyponatremii

• při hypovolemii nebo dehydrataci

• při přecitlivělosti vůči furosemidu, sulfonamidům anebo jiné složce přípravku

• kojícím ženám.

Přípravek FURORESE 125 ve vysokých dávkách (při oligurii při pokročilé a terminální renální insuficienci) a přípravky FURORESE 250/500 se nesmějí podávat pacientům s normální ani porušenou funkcí ledvin, pokud jejich glomerulární filtrace dosahuje hodnot vyšších než 20 ml/min; u těchto pacientů je nebezpečí příliš veliké ztráty tekutin a elektrolytů.

4.4 Zvláštní upozornění a zvláštní opatření pro použití

Obzvlášť pečlivý lékařský dohled je nutný v těchto případech:

• při hypotenzi

• při manifestním nebo latentním diabetu (jsou nutné pravidelné kontroly glykémie)

• při dně (jsou nutné pravidelné kontroly koncentrace kyseliny močové v séru)

• při obstrukci močových cest(např.při hypertrofii prostaty, hydronefróze, stenóze ureteru)

• při hypoproteinemii např. při nefrotickém syndromu (je nutné pečlivě vytitrovat vhodnou dávku)

• při jaterní cirhóze a současném snížení renálních funkcí

• u pacientů, pro které by nechtěně hluboký pokles krevního tlaku představoval obzvláštní nebezpečí, např. u pacientů s poruchami mozkové perfuze anebo s ischemickou chorobou srdce

• u nedonošených (je riziko vývoje kalcifikace ledvin, ledvinných kaménků /nefrokalcinózy, nefrolitiázy/): je nutná kontrola renálních funkcí a sonografie ledvin.

U nedonošených kojenců se syndromem respirační tísně může terapie furosemidem v prvních týdnech života zvýšit riziko ductus arteriosus apertus.

U pacientů s poruchou močení (např.při hypertrofii prostaty) se furosemid může použít pouze, pokud není odtok moči vážně postižen, protože náhlá polyurie může vyvolat ischurii a nadměrnou distenzi močového měchýře.

Při dlouhodobé léčbě furosemidem je třeba v pravidelných intervalech monitorovat sérové koncentrace elektrolytů (zejména draslíku, sodíku a vápníku), hydrogenuhličitanu, kreatininu, močoviny a močové kyseliny a také glykémii.

V obzvlášť krátkých intervalech je nutné monitorování u pacientů s  vysokým rizikem vývoje elektrolytové dysbalance anebo po značné ztrátě tekutin (např. zvracením, průjmem nebo intenzivním pocením). Je třeba korigovat hypovolemii nebo dehydrataci i výrazné elektrolytové nerovnováhy nebo poruchy acidobazické rovnováhy. To si může vyžádat dočasné přerušení léčby furosemidem.

Úbytek tělesné hmotnosti vyvolaný zvýšenou diurézou nemá přesáhnout 1 kg denně, a to bez ohledu na množství vyloučené moči.

Dávkování je třeba volit opatrně při nefrotickém syndromu, protože je riziko zesílení nežádoucích účinků.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Při současném podávání kardiotonických glykosidů je třeba mít na paměti, že citlivost myokardu vůči těmto glykosidům je zvýšena při hypokalemii a/nebo hypomagnesiemii, které se při terapii furosemidem mohou vyvinout. Je zde zvýšené riziko komorových arytmií (včetně torsades de pointes) při současném používáníléčivých přípravků, které mohou vyvolat syndrom prodlouženého intervalu QT (např. terfenadinu, některých antiarytmik třídy I a III) a při elektrolytových dysbalancích.

Současné podávání furosemidu a glukokortikoidů, karbenoxolonu nebo projímadel může zvýšit ztráty draslíku. Lékořice má v tomto směru stejné účinky jako karbenoxolon.

Nesteroidní antiflogistika (např. indometacin a acetylsalicylová kyselina) mohou účinek furosemidu snížit. U pacientů s hypovolemií, vzniklou na základě léčby furosemidem,

anebo u dehydratovaných pacientů může současné podávání furosemidu a nesteroidních antiflogistik vyvolat akutní selhání ledvin. Furosemid může při současné aplikaci potencovat toxicitu vysokých dávek salicylátů.

Probenecid, methotrexat a další látky, které se podobně jako furosemid ve značné míře vylučují tubulární sekrecí ledvinami mohou účinnost furosemidu snížit. Furosemid může naopak snížit vylučování těchto látek ledvinami. Léčba vysokými dávkami (furosemidu i jiných léčiv) může vést ke zvýšení sérových koncentrací i ke zvýšení rizika nežádoucích účinků furosemidu nebo současně podávaných léčiv.

Furosemid může zvýšit toxicitu nefrotoxických antibiotik, (např. aminoglykosidů, cefalosporinů, polymyxinů).

Ototoxicita aminoglykosidů (např. kanamycinu, gentamicinu, tobramycinu) a dalších ototoxických léčivých přípravků se může zvýšit se současným podáváním furosemidu. Poruchy sluchu mohou být ireverzibilní. Současnému podávání uvedených látek společně s furosemidem je proto třeba se vyhnout.

Při současném podávání furosemidu a cisplatiny lze očekávat možnost poruchy sluchu. Jestliže je v průběhu léčby cisplatinou nutná forsírovaná diuréza, může se furosemid použít jenom ve velmi malé dávce (např. 40 mg při normální funkci ledvin) a při pozitivní bilanci tekutin. Jinak by se mohla projevit zvýšená nefrotoxicita cisplatiny.

Při současné aplikaci fenytoinu bylo popsáno snížení účinnosti furosemidu.

Furosemid může zesílit účinky jiných antihypertenziv. Případy hlubokého poklesu krevního tlaku až šokové stavy a exacerbace poruch renálních funkcí (ojediněle i akutní selhání ledvin) se objevily při kombinaci s  inhibitory ACE, pokud se inhibitory ACE podaly ponejprv anebo pokud se ponejprv podaly jejich vyšší dávky (hypotenze po první dávce). Podle možnosti se proto léčba furosemidem má přechodně přerušit anebo se má alespoň snížit dávkování tři dny před zahájením terapie inhibitorem ACE anebo před zvýšením dávky inhibitoru.

Účinek antidiabetik nebo presorických aminů (např. adrenalinu, noradrenalinu) se při současném podávání furosemidu může snížit.

Furosemid může potencovat účinky theofylinu nebo kurareformních myorelaxancií.

Současná léčba furosemidem a lithiem zvyšuje kardiotoxicitu a neurotoxicitu lithia, protože se snižuje vylučování lithia. U pacientů, léčených touto kombinací, se proto doporučuje pečlivě monitorovat koncentraci lithia v plazmě.

Ojediněle se při intravenózním podání furosemidu mohou objevit do 24 hodin po požití chloral-hydrátu pocity horka, návaly pocení, agitace, nauzea, zvýšení krevního tlaku a tachykardie. Současnému podávání furosemidu a chloral-hydrátu je proto třeba se vyhnout.

Současnému podání sukralfátu zároveň s furosemidem je třeba se vyhnout, protože sukralfát snižuje absorpci furosemidu a oslabuje proto i jeho účinek.

4.6 Těhotenství a kojení

Protože furosemid přestupuje placentou, smí se v průběhu těhotenství použít pouze krátkodobě a po velmi přesně stanovené diagnóze.

Diuretika mimoto nejsou vhodná pro rutinní terapii hypertenze a edémů v průběhu těhotenství, protože mohou porušit perfuzi placenty a tedy i růst plodu.

Pokud se při srdeční nebo renální insuficienci furosemid u těhotné ženy použít musí, je nutné pečlivě monitorovat elektrolyty a hematokrit, a také růst plodu. Dosud je předmětem diskuse vytěsnění bilirubinu z vazby na albumin, a tím i zvýšení rizika vzniku jádrového ikteru při hyperbilirubinemii účinkem furosemidu.

Furosemid se vylučuje do mateřského mléka a potlačuje tvorbu mléka. Žena léčená furosemidem proto nesmí kojit. Pokud je terapie furosemidem nutná, je třeba kojení ukončit (viz také bod 5.3 „Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti“, „Reprodukční toxicita“).

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

FURORESE 40

Terapie hypertenze tímto přípravkem vyžaduje pravidelné lékařské kontroly.

Protože reaktivita je individuálně rozdílná, může být snížena schopnost řídit motorová vozidla, obsluhovat stroje anebo pracovat ve výškách. To platí ve zvýšené míře pro začátek léčby, při zvyšování dávek, při přechodu na jiný přípravek a při současném požití alkoholu.

FURORESE 125/ 250 / 500

I při užívání doporučeným způsobem mohou tyto přípravky snížit reaktivitu takovou měrou, že omezí schopnost řídit motorová vozidla, obsluhovat stroje anebo pracovat ve výškách. To platí ve zvýšené míře pro začátek léčby, při zvyšování dávek, při přechodu na jiný přípravek a při současném požití alkoholu.

4.8 Nežádoucí účinky

V průběhu léčby furosemidem se často objevují poruchy elektrolytové a vodní rovnováhy v důsledku zvýšeného vylučování elektrolytů. Proto je indikováno pravidelné monitorování sérových elektrolytů (především draslíku, sodíku a vápníku).

Vliv na možnost vývoje elektrolytových nerovnovah mají základní onemocnění (např. jaterní cirhóza, srdeční insuficience), průvodní medikace (viz bod 4.5, „Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce“) a výživa.

Při nadměrné diuréze se mohou objevit cirkulační potíže, zejména u starých pacientů a u malých dětí; přednostní projevy jsou bolesti hlavy, závratě, poruchy vidění, sucho v ústech a žízeň, hypotenze a ortostatické dysregulace. Při excesivní diuréze se může objevit dehydratace, hypovolemií vyvolaný cirkulační kolaps a hemokoncentrace. Hemokoncentrace může hlavně u starších pacientů zvýšit sklon k trombózám.

Zejména při sníženém přívodu chloridu sodného mohou zvýšené ztráty sodíku vyvolat hyponatremii s příslušnou symptomatologií. Obvyklé příznaky nedostatku sodíku jsou apatie, lýtkové křeče, nechutenství, slabost, spavost, zvracení a stavy zmatenosti.

Zejména při současném omezení příjmu draslíku a/nebo při zvýšených extrarenálních ztrátách draslíku (např. zvracením nebo chronickým průjmem) mohou zvýšené renální ztráty draslíku vyvolat hypokalemii, která se projevuje symptomatologií neuromuskulární (svalovou slabostí, paresteziemi, parézami), gastrointestinální (zvracením, zácpou, meteorismem), renální (polyurií, polydipsií) a kardiální (poruchou tvorby a vedení vzruchu). Těžké ztráty draslíku mohou vyvolat paralytický ileus anebo poruchy vědomí až kóma.

Zvýšené renální ztráty vápníku mohou vyvolat hypokalcemii, která vzácně může vyústit v tetanii.

U nedonošených dětí léčených furosemidem se může vyvinout nefrolitiáza a/nebo nefrokalcinóza.

U nedonošených dětí se syndromem respirační tísně může léčba furosemidem zvýšit v prvních týdnech života riziko ductus arteriosus apertus.

Při zvýšených renálních ztrátách hořčíku se vzácně jako důsledek hypomagnesiemie objevila tetanie nebo srdeční arytmie.

Jako následek ztrát elektrolytů a vody se při terapii furosemidem může objevit metabolická alkalóza anebo se podstatně zhoršit stávající metabolická alkalóza.

V průběhu léčby furosemidem se často objevuje hyperurikemie. To může u predisponovaných pacientů vyvolat záchvat dny.

Při terapii furosemidem se často objevuje hyperglykémie. To může způsobit zhoršení metabolického stavu u pacientů s manifestním diabetem a vyvolat manifestaci diabetu u pacientů s latentním diabetem.

Při léčbě furosemidem se pozoruje zvýšení koncentrace cholesterolu a triacylglycerolů v séru i přechodné zvýšení sérových koncentrací kreatininu a močoviny.

Příznaky obstrukce močových cest (např. při hypertrofii prostaty, hydronefróze, stenóze ureteru) se při léčbě furosemidem mohou objevit anebo zhoršit.

V průběhu léčby furosemidem se občas mohou vyvinout alergické reakce. Mohou se projevit jako horečnaté stavy, pruritus, kožní a slizniční reakce (např. bulózní exantém, urtikarie, purpura, erythema multiforme, exfoliativní dermatitida, fotosenzitivita), jako vaskulitida nebo intersticiální nefritida.

Mohou se objevit změny krevního obrazu: trombocytopenie, leukopenie, eosinofilie nebo hemolytická anemie, vzácně aplastická anemie nebo agranulocytóza. Vzácně se vyvinul anafylaktický šok (viz také bod 4.9 „Předávkování“).

Mohou se objevit parestezie.

Vzácně se následkem ototoxicity furosemidu objeví - většinou přechodné - poruchy sluchu a/nebo tinnitus. Jejich vznik se dá očekávat především po příliš rychlé i.v. injekci furosemidu, a to zejména při současné insuficienci ledvin anebo hypoproteinemii (např. při nefrotickém syndromu).

Vzácně se objeví gastrointestinální obtíže (např. nauzea, zvracení, průjem).

Ojediněle se vyskytla akutní pankreatitida, intrahepatální cholestáza a zvýšení hodnot jaterních transamináz.

4.9 Předávkování

Příznaky předávkování

Klinický obraz akutního nebo chronického předávkování je závislý na rozsahu ztrát vody a elektrolytů. Předávkování může vést k hypotenzi, ortostatickým dysregulacím, elektrolytovým dysbalancím (hypokalemii, hyponatremii, hypochloremii) anebo k alkalóze. Větší ztráty tekutin mohou způsobit výraznou hypovolemii, dehydrataci, cirkulační kolaps a hemokoncentraci se sklonem k trombózám. V souvislosti s náhlými ztrátami vody a elektrolytů se mohou objevit delirantní stavy. Anafylaktický šok je vzácný (příznaky: návaly horka, nauzea, cyanóza, hluboký pokles krevního tlaku, poruchy vědomí až kóma atd.).

Terapie předávkování

Předávkování anebo známky hypovolemie (hypotenze, ortostatické dysregulace) nutí k okamžitému přerušení léčby furosemidem.

Jestliže poslední dávku furosemidu pacient užil perorálně před krátkou dobou, doporučuje se zahájit opatření používaná pro primární odstranění toxických látek (vyvolat emezi, provést výplach žaludku) a opatření snižující absorpci (aktivní uhlí).

V těžkých případech je nutné monitorovat životně důležité funkce, rovnováhu tekutin, elektrolytovou i acidobazickou rovnováhu, glykémii a sérové koncentrace látek běžně vylučovaných močí je třeba opakovaně kontrolovat a podle potřeby upravovat. U pacientů s poruchami močení (např. při hypertrofii prostaty) je nutno zajistit nerušený odtok moči, protože náhlá polyurie může u těchto pacientů způsobit ischurii a nadměrnou extenzi močového měchýře.

Terapie při hypovolemii:

Substituce objemu tekutiny.

Terapie při hypokalemii:

Substituce draslíku.

Terapie cirkulačního kolapsu:

Uložit pacienta do polohy používané při terapii šoku; podle potřeby další protišoková terapie.

Neodkladná opatření při anafylaktickém šoku

Jakmile se objeví první známky (např. kožní reakce jako urtikarie nebo flush, agitovanost, bolesti hlavy , návaly pocení , nauzea, cyanóza):

• je třeba zavést intravenózně kanylu

• navíc k ostatním obvyklým neodkladným opatřením je třeba uložit pacienta do polohy hlavou a hrudníkem níže, udržovat průchodné dýchací cesty a podávat kyslík!

Neodkladná medikamentózní opatření:

• okamžitě adrenalin (epinefrin) i.v.

Po naředění 1 ml komerčního roztoku adrenalinu (1:1000) do 10 ml anebo použitím roztoku 1:10 000 se první dávka 1 ml (tj. 0,1 mg adrenalinu) pomalu injikuje i.v. (pozor na arytmie!) za monitorování tepové frekvence a krevního tlaku. Aplikaci adrenalinu je možno opakovat.

• pak substituce objemu tekutiny i.v.

reklama