FRISIUM 10

• varianty léku
• souhrný přehled údajů o léku
• příbalové informace a informace pro použití

Varianty

Souhrn údajů o léku FRISIUM 10 (SPC)

Souhrn údajů o přípravku

1. Název přípravku

Frisium 10

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITAVNÍ Složení

Léčivá látka : clobazamum 10 mg v jedné tabletě

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. Léková forma

tablety

Popis přípravku: bílé ploché válcovité tablety s dělící rýhou a vyraženým BGL/BGL na jedné straně a logem firmy Hoechst na straně druhé

4. Klinické údaje

4.1 Terapeutické indikace

Akutní a chronické stavy úzkosti objevující se zejména u následujících stavů:

strach, napětí, vnitřní neklid, rozčilení, podrážděnost, emočně podmíněné poruchy spánku, psychovegetativní a psychosomatické poruchy (např. oběhové nebo gastrointestinální), náladovost. Při psychovegetativních nebo psychosomatických poruchách se musí lékař pokusit objasnit možnou organickou příčinu.

Podpůrná léčba u pacientů s epilepsií, kteří jsou nedostatečně stabilizováni základní terapií.

4.2 Dávkování a způsob podávání

Léčba úzkostných stavů : na úvod se podává 20 mg Frisia denně. Podle potřeby lze dávku zvýšit až na 30 mg denně.

U starších pacientů často stačí denní dávka 10 - 15 mg.

U dětí mezi 3 a 15 lety bývá dostačující celková denní dávka 5 - 10 mg.

Ukončení léčby stavů úzkosti : po zlepšení potíží lze lék vysadit. Při dlouhodobém podávání nemá být přípravek Frisium vysazen náhle. Dávku je třeba za lékařského dozoru postupně snižovat, jinak dochází k projevům jako je neklid, stavy strachu a nespavost.

Pokud se celková denní dávka podává v několika dílčích dávkách denně, má být nejvyšší dávka podána večer. Při dávkování až do 30 mg může být Frisium podáno v jedné denní dávce večer.

Pokud jsou v popředí poruchy spánku podmíněné napětím, doporučuje se jedna denní dávka večer.

Kombinovaná léčba při epilepsii : s jedním nebo více antiepileptiky :

stejně jako u jiných benzodiazepinů musí se i u Frisia počítat s možným klesajícím antiepileptickým účinkem.

Dávkování u dospělých a mladistvých nad 15 let: postupné dávkování (úvodní dávka : 5 - 15 mg denně) s pozvolným zvyšováním dávky až k maximální denní dávce asi 80 mg. Dále je doporučeno ustálené dávkování (např. 20 mg denně) a terapie v intervalech (cyklická terapie Frisiem s intervaly bez léčby).

Dávkování u dětí od 3 do 15 let: léčba má být zahájena 5 mg Frisia a obvykle stačí udržovací dávka 0,3 - 1 mg na kg tělesné hmotnosti denně.

Ukončení kombinované terapie u epilepsie: při ukončení léčby - také u případů s nedostatečnou terapeutickou odpovědí - se dávka postupně snižuje, protože nelze vyloučit zvýšenou pohotovost k záchvatům.

Pokud se podává několik dílčích dávek denně, má být podávána nejvyšší dávka večer. Dávkování až do 30 mg Frisia lze podat v jedné dávce večer.

Pokud jsou v popředí poruchy spánku podmíněné napětím, doporučuje se jedna dávka večer.

Při snížené funkci jater a ledvin se podává snížená dávka Frisia a při dlouhodobém podávání je třeba pečlivě kontrolovat renální i hepatální funkce.

Způsob podávání

Tablety se polykají nerozkousané a zapíjejí dostatečným množstvím tekutiny.

Způsob podání, dávkování a doba podávání musí upravena podle individuální snášenlivosti, indikace a závažnosti onemocnění.

Zásadně platí, že má být podávána nejmenší terapeuticky účinná dávka.

Při akutním onemocnění má být Frisium podáno jednorázově nebo po dobu několika málo dní.

Při chronickém onemocnění se řídí doba podávání podle průběhu choroby. Po dvoutýdenním podávání Frisia denně musí lékař při postupném snižování dávky určit, zda je třeba v léčbě Frisiem pokračovat.

Léčba se ukončuje pomalým snižováním dávky.

4.3 Kontraindikace

Frisium se nesmí podávat při přecitlivělosti na léčivou látku klobazam nebo na kteroukoliv pomocnou látku přípravku, dále při závislosti v anamnese a v prvním trimestru těhotenství. Nesmí se podávat ani během kojení.

4.4 Zvláštní upozornění a zvláštní opatření pro použití

Přípravek Frisium smí být podáván pouze za zvláštního dohledu pacientům s myastenia gravis, spinální nebo cerebrální ataxií, při akutní otravě alkoholem, spolu s léky proti nespavosti nebo bolesti jako jsou neuroleptika, antidepresiva a litium, při těžkém poškození jater (např. cholestatická žloutenka) a při syndromu spánkové apnoe.

Při akutní těžké dušnosti (respirační nedostatečnost) je třeba sledovat dýchací funkce.

Děti ve věku od 6 měsíců do 3 let mohou být léčeni Frisiem pouze ve výjimečných případech v naléhavých indikacích (antikonvulsivum).

Stejně jako u jiných léčiv benzodiazepinového charakteru je třeba při dlouhodobém podávání Frisia zvážit terapeutický přínos ve srovnání s možným rizikem návyku a závislosti. V podávání lze pokračovat jen v naléhavých indikacích, po pečlivém zvážení terapeutické potřeby a rizika návyku a závislosti.

Ne všechny stavy napětí, rozčilení a strachu potřebují medikamentosní terapii. Často jsou výrazem tělesného nebo duševního onemocnění a mohou být ovlivněny jinými prostředky nebo léčbou základního onemocnění.

V úvodu terapie musí ošetřující lékař kontrolovat individuální reakce pacienta na léčivý přípravek, aby případně co nejrychleji rozpoznal relativní předávkování. To platí zejména u dětí, starších pacientů, pacientů se špatným celkovým stavem, pacientů se změnami vyvolanými orgánovým poškozením mozku nebo s insuficiencí oběhu či dechu. Zvláště u pacientů se sníženou jaterní funkcí je třeba počítat se zesílením a prodloužením účinku Frisia. Pacienti mají být přesně poučeni o chování v běžných každodenních se zřetelem na specifické životní situace (zaměstnání).

Frisium smí být podáváno pouze na lékařský předpis a za lékařské kontroly.

Při delším podávání (více než 1 týden) má být při vysazování dávka Frisia postupně snižována. Někdy lze přitom pozorovat rozvoj syndromu z vysazení. Zvláště při podávání Frisia jako antikonvulsiva může při náhlém vysazení dojít k provokaci záchvatu křečí.

Při podávání jako antikonvulsiva je třeba při několikaměsíčním podávání počítat s rozvojem tolerance.

Při dlouhodobém podávání je třeba kontrolovat renální a hepatální funkce.

Doplnění celkové informace pro lékaře k obecným opatřením při podávání benzodiazepinů, trankvilizerů a hypnotika :

Benzodiazepiny představují pokrok v medikamentosní terapii těžkých stavů úzkosti a rovněž představují většinu medikamentosní léčby poruch spánku. Vedle premedikace a sedace při těžkých somatických onemocněních (např. infarkt myokardu) je indikováno krátkodobé podávání (do 6 týdnů) při výrazných stavech úzkosti, které nelze odstranit pohovorem s lékařem. Jsou např. také indikovány při zahájení antidepresivní terapie a při těžkých reaktivních stavech při výjimečně zatěžujících situacích. Pro riziko spojené s dlouhodobým podáváním benzodiazepinů (více než 2 měsíce) pacientům s chronickými stavy strachu vyžadujícími léčbu nejsou dosud žádné vědecky uznávané poznatky.

Riziko představuje snížení schopnosti reagovat (např.dopravní situace), paranoidní reakce, náchylnost ke kumulaci určitých látek zejména u starých osob. Nově se objevuje nebezpečí zneužívání a závislosti i po malých dávkách, proto by lékaři měli dodržovat následující zásady:

a) pečlivé stanovení diagnosy

b) u pacientů se závislostí v anamnese je třeba dávat zvláště pozor, obecně by se benzodiazepiny vůbec neměly předepisovat

c) předepisovat co nejmenší možné, ale dostačující dávkování. Dávku lze snížit nebo zvýšit již během prvního týdne

5. nutnost trvání léčby je třeba přezkoumat v krátkých časových odstupech. K závislosti může dojít i bez zvyšování dávek (tzv. závislost při nízkých dávkách). I zcela běžné dávky mohou vést k závislosti.

f) po dlouhodobém podávání je třeba dávku postupně snižovat, aby nedošlo k abstinenčním příznakům jako např. neklid, strach, poruchy spánku, delirium nebo návaly křečí. Lehké abstinenční příznaky mohou vést k obnovenému podávání.

h) informování pacientů, že bezodiazepiny v žádném případě nemohou přenechávat dalším osobám.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Při současném podávání jiných sedativních léků může dojít k zesílení sedace. To platí zejména pro současném požívání alkoholických nápojů, při kterém se účinek zesiluje a modifikuje nepředívatelným způsobem.

Může být zesílen účinek svalových relaxancií, analgetik a oxidu dusného. Současné podávání léčiv tlumících systém monooxygenasy, jako např. cimetidin, může zesílit a prodloužit účinek klobazamu.

Karbamazepin a fenytoin indukují biotransformaci klobazamu na N-desmetylklobazam. Při současném podávání kyseliny valproové a Frisia může dojít k mírnému i výraznému vzestupu plasmatické koncentrace kyseliny valproové.

Při současném podávání antiepileptik v léčbě záchvatu onemocnění musí úvodní fáze proběhnout za lékařského dozoru (kontrola EEG). V těchto případech musí být podle možností stanovena plasmatická hladina účinné látky.

4.6 Těhotenství a kojení

Frisium se nesmí podávat v prvním trimestru těhotenství.

Dokud nebude dostatek odborných informací, lze podávat Frisium ve druhých dvou trimestrech těhotenství pouze ve výjimečných případech v naléhavých indikacích. Dosavadní pozorování na zvířatech neukazují na teratogenní účinky Frisia v terapeutických dávkách. Humánní studie nejsou k disposici.

Ošetřující lékař má upozornit ženy v reprodukčním věku, že mají okamžitě ohlásit těhotenství, ke kterému došlo během léčby Frisiem a lékař musí individuálně rozhodnout o dalším pokračovaní nebo přerušení terapie.

Dlouhodobé používání Frisia během těhotenství může vést k abstinenčním symptomům u novorozence. Podávání větších dávek Frisia těsně před porodem nebo během porodu může u novorozence vyvolat hypotermii, hypotonii, lehkou depresi dechu a obtíže při pití (tzv. "floppy infant syndrom").

Frisium nemá být podáváno během kojení, protože přestupuje do mateřského mléka. V naléhavých indikacích má být kojení přerušeno.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

I přes některá opatření může podávání Frisia značně ovlivnit schopnost aktivní účasti na dopravním provozu a na obsluze strojů.

To platí ve zvýšené míře při současném požívání alkoholu.

Z těchto důvodů má být řízení motorových vozidel, obsluha strojů a jiná nebezpečná činnost úplně vyloučena, zejména první den léčby. Rozhodnutí v každém individuálním případě závisí na ošetřujícím lékaři s ohledem na individuální reakce a na dávkování.

4.8 Nežádoucí účinky

Příležitostně se objevují následující nežádoucí účinky :

únava, spavost, závratě, omámenost, ataxie, opožděné reakce, zmatenost, bolesti hlavy.

Ojediněle a většinou přechodně sucho v ústech, zácpa, snížená chuť k jídlu, nausea, třes, dále kožní reakce přecitlivělosti na světlo.

K depresi dechu může dojít při obstrukci dýchacích cest nebo při poškození mozku.

Zvláště při podávání vysokých dávek a při dlouhodobém podávání může dojít k reversibilním poruchám jako např. zpomalená nebo nezřetelná řeč (porucha artikulace), nejistota pohybů a chůze, poruchy zraku (dvojité vidění, nystagmus), přírůstek hmotnosti a ztráta libida.

Dále může dojít k nástupu "paradoxní reakce" jako je zvýšená agresivita, akutní stavy vzrušení, strach, sebevražedné sklony, zvýšené svalové spasmy, zhoršené usínání, poruchy spánku. Při nástupu takových reakcí má být podávání Frisia ukončeno.

Při dlouhodobém denním podávání Frisia může náhlé vysazení léčby vést k poruše spánku a zmnožení snů. Strach, napětí stejně jako vzrušení a vnitřní neklid mohou znovu zesílit. Příznaky se mohou projevit třesem a pocením a mohou se stupňovat až k výrazným tělesným a duševním reakcím, jako jsou záchvaty křečí, symptomatické psychosy (např. abstinenční delirium).

Frisium má primární potenciál závislosti. Již při denním podávání po dobu několika málo týdnů je nebezpečí rozvoje závislosti. Toto neplatí pouze pro podávání v obzvlášť vysokých dávkách, ale také pro dávky v terapeutickém rozmezí.

Je-li Frisium podáváno jako doplňková medikace při epilepsii, může patřit mezi vzácné nežádoucí účinky neklid a svalová slabost.

4.9 Předávkování

Příznaky intoxikace

Dosud nejsou žádné literární údaje o případech předávkování (při požití až desetinásobku doporučené terapeutické dávky), které vedly ke klinicky významnému poškození. Popsané příznaky byly akustickým podrážděním přerušené spaní, eventuelně omámenost a zastřené vědomí a jeden den trvající slabost v nohou.

U většiny akutních otrav udávaných výrobcem, při kterých bylo požito i Frisium, se jednalo o kombinovanou otravu s jinými psychofarmaky nebo hypnotiky.

Byly popsány tři případy předávkování Frisiem, které zapříčinili sami pacienti. U dvou byla požitá dávka neznámá, maximální sérová hladina klobazamu byla mezi 2,8 - 1,5 ug/ml. Ve třetím případě bylo požito 880 mg Frisia.

V těchto třech případech došlo ke stavům spavosti až ke komatosním stavům, trvajícím 8 - 24 dní. Jeden pacient nereagoval během prvních 5 dní na bolestivé podněty. U všech případů bylo zachováno spontánní dýchání.

Léčba intoxikace

Kromě kontroly dýchání, tepové frekvence a krevního tlaku je indikován výplachu žaludku, intravenosní náhrada tekutin a všeobecná podpůrná opatření.

Musí být možnost zvládnutí takových komplikací, jako je obstrukce dýchacích cest nebo respirační insuficience.

Hypotenzi lze léčit náhradou plasmy a podáním sympatomimetik.

Sekundární eliminace látky (forsírovanou diuresou nebo hemodialysou) je neúčinná.

K posouzení účinnosti současného podání cholinergika fysostigminu nebo antagonisty benzodiazepinu flumazenilu nejsou dostatečné zkušenosti.

5. Farmakologické vlastnosti

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Trankvilisující účinek

Na experimentálních modelech s různými zvířecími druhy byl prokázán výrazný trankvilizující účinek klobazamu. V terapeutických dávkách dochází k trankvilisujícímu účinku bez snížení motoriky.

Ovlivnění motorické koordinace

Stejně jako ostatní benzodiazepiny ovlivňuje i klobazam svalovou koordinaci. Na rozdíl od ostatních látek, např. diazepinu nebo chlordiazepoxidu, ji podstatně méně snižuje.

Antikonvulsivní účinek

U různých zvířecích modelů byl prokázán antikonvulsivní účinek klobazamu větší, než byl pozorován u chlordiazepoxidu.

Analgetický účinek a potenciace narkosy

Klobazam u myší vede po podání různých baribiturátů k prodloužení trvání narkosy. Také alkoholová narkosa byla prodloužena.

U tří různých testů bolestivosti se prokázal analgetický účinek klobazamu.

Vliv na kardiovaskulární systém

U různých zvířecích druhů byl testován účinek klobazamu na kardiovaskulární systém. Přitom se při 20 - 200násobném podání dávky odpovídající lidské dávce projevilo nepatrné ovlivnění kardiovaskulárního systému ve formě mírného snížení krevního tlaku a tepové a dechové frekvence.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Klobazam je ve vodě téměř nerozpustný (1 : 12 500), jeho relativní dělicí koeficient je asi 9 (N-oktanol/fosfát puffer: pH 7,4).

Klobazam se po orálním podání rychle a nejméně z 87 % vstřebává. Relativní biologická dostupnost klobazamu (40 mg) po podání ve formě kapslí, tablet nebo roztoku (v propylenglykolu) není signifikantně rozdílná. Po jednorázovém podání 20 mg klobazamu interindividuální maximální plasmatické koncentrace silně kolísají (222 - 1036 ng/ml během 0,25 - 4 hod). Současné požití alkoholu zvyšuje biologickou dostupnost klobazamu o 50 %.

Klobazam se váže na plasmatické proteiny z 85 - 91 %, zatímco vazba na buněčné krevní elementy je malá.

Biologický poločas sérové eliminace je 18 hodin bez závislosti na dávce (10 - 40 mg/den). Klobazam přestupuje placentou a je měřitelný v mateřském mléce. Ve fetální krvi a v mateřském mléce může dosáhnout účinných koncentrací.

Klobazam je vylučován hlavně játry, přičemž u žen je biotransformace klobazamu pomalejší než u mužů. V plasmě jsou hlavní metabolity N-desmetylklobazam a 4-hydroxyklobazam. Metabolit 4-hydroxy-N-desmetylklobazam se vyskytuje pouze v zanedbatelném množství. Po jednorázovém podání 30 mg klobazamu dosahuje N-desmetylklobazam maximální plasmatické koncentrace po 24 - 72 hodinách. Eliminační poločas je kolem 50 hodin.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Studie toxicity u myší, potkanů, králíků a morčat ukázaly jako akutní příznaky předávkování klobazamem sedaci, ataxii, ztrátu reflexů a hypotermii.

Při studiích chronické toxicity u potkanů (dávkovací rozmezí 12 -1000 mg/kg tělesné hmotnosti klobazamu denně per os) se udává na dávce závislé snížení spontánní aktivity a při podávání vysokých dávek snížení váhového přírůstku, deprese dechu a hypotermie.

U psů se v dávkovacím rozmezí 2,5 - 80 mg/kg tělesné hmotnosti denně prokázala na dávce závislá sedace, somnolence, ataxie, lehký třes. V dalším průběhu tyto příznaky zcela vymizí. Podobné na dávce závislé účinky byly pozorovány u opic v dávkovacím rozmezí 2,5 - 20 mg/kg tělesné hmotnosti klobazamu denně per os.

Vyšetření reprodukční toxicity u myší, potkanů a králíků citlivých k thalidomidu při denní dávkce až 100 mg/kg tělesné hmotnosti klobazamu neukázalo teratogenní účinek.

Vyšetření fertility u myší, které dostávaly dávku 200 mg/kg tělesné hmotnosti klobazamu denně a potkanů které dostávaly dávku 85 mg/kg tělesné hmotnosti denně neukázalo poruchy fertility a ovlivnění těhotenství.

U potkanů, které dostávaly nejvyšší dávku (100 mg/kg tělesné hmotnosti) došlo k významnému zmnožení adenomů z folikulárních buněk. Je známo, že klobazam, stejně jako jiné benzodiazepiny, vede u potkanů k aktivitě štítné žlázy. Při sledování jiných druhů (myš, pes, opice) nebyly tyto změny pozorovány. Klobazam není genotoxický a netransformuje buňky. V klinicky relevantním dávkovacím rozmezí (20 - 80 mg) nebyly u lidí pozorovány projevy poruchy štítné žlázy.

6. Farmaceutické údaje

6.1 Seznam pomocných látek

Monohydrát laktózy, kukuřičný škrob, koloidní bezvodý oxid křemičitý, mastek, magnesium-stearát

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

1. Doba použitelnosti

5 let.

6.4 Zvláštní podmínky pro uchovávání

Uchovávejte při teplotě do 25 ⁰C.

6.5 Druh obalu a velikost balení

Blistr, krabička

Balení: 20 tablet

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku

Žádné zvláštní požadavky.

7. Držitel rozhodnutí o registraci

sanofi-aventis, s.r.o., Evropská 33c, Praha 6, Česká republika

8. Registrační číslo

70/177/97 - C

9. Datum první registrace / prodloužení registrace

12.3.1997 / 30.11.2005

reklama