Příloha č. 1 ke sdělení sp.zn. sukls211134/2010

Příbalová informace – pro lék na lékařský předpisInformace pro použití, čtěte pozorně

D I G O X I N 0,125 LÉČIVA

(Digoxinum)

tablety

Držitel rozhodnutí o registraci a výrobceZentiva, k.s., Praha, Česká republika

SloženíLéčivá látka: Digoxinum 0,125 mg v 1 tabletě Pomocné látky: Monohydrát laktosy, kukuřičný škrob, sodná sůl kroskarmelosy, želatina, kalcium-stearát, polysorbát 80

Indikační skupinaKardiotonikum

Charakteristika

Digoxin je srdeční glykosid obsažený v listech náprstníku vlnatého (Digitalis lanata). Digoxin zlepšuje funkci srdce jako pumpy tím, že zesiluje sílu stahu srdečního svalu a zpomaluje jeho tepovou frekvenci. Zlepšuje se prokrvení ledvin, zvyšuje se tvorba moče, což pomáhá odstranit z organismu nadbytek vody, která se hromadí jako důsledek selhání srdce. Léčebný účinek se projeví snížením únavy, dušnosti, zmenšením otoků dolních končetin a zvýšením fyzické výkonnosti.

IndikacePřípravek se používá k léčbě chronické srdeční nedostatečnosti, zvláště je- li spojena s míháním síní a k léčbě některých poruch srdečního rytmu (míhání síní s rychlou odpovědí komor). Přípravek je určen k léčbě dospělých a dětí od 3 let.

Kontraindikace

Přípravek se nesmí užívat při známé přecitlivělosti na jeho složky, při zrychlené činnosti srdečních komor u čerstvého srdečního infarktu, u nemocných s poruchami vedení srdečního vzruchu (síňo - komorové blokády 2. a 3. stupně), u nemocných s hypertrofickou obstrukční kardiomyopatií (onemocnění srdeční svaloviny, které je způsobeno jejím zbytněním), u pacientů se srdeční slabostí v důsledku plicního onemocnění (cor pulmonale), u nemocných s pomalou srdeční činností (s pomalým tepem).

Nežádoucí účinkyBěhem léčby, zvláště při vyšším dávkování, se může vyskytnout žaludeční nevolnost, zvracení, průjem, bolest hlavy, ospalost, únava, dezorientace, brnění v končetinách, poruchy barevného vidění. Výjimečně se mohou vyskytnout reakce z přecitlivělosti (kožní vyrážka, svědění). V těchto případech nepřerušujte léčbu, ale vždy se poraďte s lékařem. V případě, že se objeví bušení srdce, bolest na hrudi nebo přechodná ztráta vědomí, léčbu přerušte a ihned vyhledejte lékaře.

InterakceÚčinky digoxinu a jiných současně užívaných léků se mohou vzájemně ovlivňovat. Uvědomte ošetřujícího lékaře o všech lécích, které v současné době užíváte, nebo které začnete užívat, a to na lékařský předpis i bez něj. Bez porady s lékařem neužívejte současně s přípravkem Digoxin 0,125 Léčiva žádný volně prodejný lék.Vstřebávání digoxinu snižuje živočišné uhlí, antacida (léky snižující žaludeční kyselost), léky proti průjmům. Kortikosteroidy a diuretika (močopudné léky) způsobující ztráty draslíku zvyšují riziko nežádoucích účinků digoxinu. Doporučuje se jíst hodně ovoce a zeleniny, někdy může lékař doporučit užívání přípravků s obsahem draslíku.

Dávkování a způsob použitíPřesné dávkování a délku léčby vždy určuje lékař. Dávky určené lékařem je nutno přesně dodržovat. Obvyklé udržovací dávky u dospělých se pohybují v rozmezí 0,125-0,500 mg tj. 1 –4 tablety přípravku Digoxin 0,125 Léčiva jedenkrát denně. Dávkování u dětí určí lékař v závislosti na tělesné hmotnosti dítěte.Tablety se užívají přibližně ve stejnou denní dobu, před jídlem, ale pokud se objeví žaludeční nevolnost, lze je užít i po jídle. Zapijí se malým množstvím tekutiny.

UpozorněníPři předávkování (projevuje se vystupňováním nežádoucích účinků) nebo náhodném požití tablet dítětem ihned vyhledejte lékaře!

UchováváníV suchu, při teplotě 10 – 25

oC, chránit před světlem.

VarováníNepoužívejte po uplynutí doby použitelnosti vyznačené na obalu.Uchovávejte mimo dosah a dohled dětí.

Balení30 tablet

Datum poslední revize1.12.2010

Příloha č. 2 ke sdělení sp.zn. sukls211134/2010

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1.

NÁZEV PŘÍPRAVKU

Digoxin 0,125 Léčiva

2.

KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Digoxinum 0,125 mg v 1 tabletě

3.

LÉKOVÁ FORMA

Tablety

Popis přípravku: Bílé až téměř bílé ploché tablety s půlící rýhou

4.

KLINICKÉ ÚDAJE

4.1

Terapeutické indikace

Srdeční selhávání u hypertrofických a dilatovaných srdcí při chronickém tlakovém a objemovém přetížení (arteriální hypertenze, aortální nebo mitrální insuficience, chronická ischemická choroba srdeční), zvláště je-li přítomna fibrilace síní s rychlou odpovědí komor. Dlouhodobé podávání digoxinu je indikováno u chronického srdečního selhání (při dobré kompenzaci trvající několik měsíců, zejména při nejasné původní indikaci digoxinu, je možné opatrné vysazení digoxinu za pečlivé klinické a laboratorní kontroly zejména u nemocných, u kterých je vyšší riziko intoxikace).

Fibrilace síní s rychlou odpovědí komor, zejména při současném srdečním selhání (pokud se nedá přímo přednost kardioverzi).

Přípravek je určen k léčbě dospělých a dětí od 3 let.

4.2

Dávkování a způsob podání

Je přísně individuální.

Vzhledem k úzkému terapeutickému rozmezí a velkému riziku intoxikace je třeba při dávkování přihlížet k aktuálnímu stavu myokardu, kvalitě funkce ledvin, hmotnosti pacienta, ostatním chorobám pacienta

a dalším

faktorům

ovlivňujícím

citlivost

myokardu

k srdečním

glykosidům

(lékové interakce), v případě potřeby je vhodné monitorovat sérové koncentrace digoxinu.

Dospělí: Obvykle se provádí postupná digitalizace: Dávka se pohybuje v rozmezí 0,250 - 0,500 mg denně, u starších pacientů se podává zpočátku dávka nižší. U nemocných s normální funkcí ledvin je ustáleného stavu dosaženo po 6 - 7 dnech podávání digoxinu.

Zcela výjimečně, při nutnosti dosažení rychlého klinického účinku je možno provést rychlou digitalizaci: 1. den se podává nárazová dávka 0,500 mg 1 - 2x denně, od 2. do 4. dne se podává 0,250 mg po 6 - 8 hodinách.

Obvyklá udržovací denní dávka je 0,125 - 0,250 mg p. o. 1x denně.

Dětem se podávají relativně vyšší dávky než dospělým. Nárazová počáteční dávka se pohybuje v rozmezí 10 - 50 µg/kg tělesné hmotnosti. Nárazová dávka se podává většinou ve 3 - 4 dílčích dávkách po 6 - 8 hodinách s pečlivou kontrolou klinického stavu první, popř. i druhý den léčby. Udržovací denní dávka se pohybuje v rozsahu 10 - 25 µg/kg tělesné hmotnosti 1x denně v závislosti na věku a funkci ledvin.

Při renální insuficienci je třeba udržovací denní dávku upravit úměrně poklesu clearance endogenního kreatininu (Clcr), popř. zvýšení koncentrace sérového kreatininu (Ccr). Při Clcr pod 0,83 ml/s, tj. pod 50 ml/min., popř. při Ccr nad 150 mikromol/l se udržovací denní dávka snižuje asi na ½ - 1/3. Při Clcr pod 0,42 ml/s, tj. pod 25 ml/min., resp. Při Ccr vyšší než 300 mikromol/l, se udržovací dennídávka snižuje na 1/3 i méně, nejlépe při současném monitorování sérových koncentrací digoxinu (absolutní požadavek při anurii či hemodialýze).

Nejvyšší jednotlivá dávka je 1 mg p. o., nejvyšší denní dávka jsou 2 mg p. o.

Způsob podání: Přípravek se užívá před jídlem. Pouze v případě výskytu žaludeční nevolnosti je možno ho užívat po jídle. Zapije se malým množstvím tekutiny. Doporučuje se podávat pravidelně ve stejnou denní dobu.

4.3

Kontraindikace

Přecitlivělost na účinnou látku nebo pomocné látky. Digitálisové intoxikace, komorové tachykardie u čerstvého infarktu myokardu, hypertrofická kardiomyopatie s obstrukcí, myokardiální selhávání s pomalým sinusovým nebo síňovým rytmem a AV blokády II. a III. stupně (intraventrikulární blokády nejsou kontraindikací); syndrom preexcitace (WPW syndrom) pro možnost zrychlení vedení aberantními anterográdními spoji.

4.4

Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Poměr rizika ku prospěchu léčby je třeba pečlivě zvážit u městnavé nedostatečnosti srdce zaviněné mechanickou překážkou bez současné fibrilace síní (těsnou mitrální stenózou se sinusovou tachykardií, stenózou aortálních chlopní, aneurysmatem, opakovanými embolizacemi do plic, cor pulmonale při respirační insuficienci, perikarditidou), akutní hypoxémie, akutního infarktu myokardu, akutní myokarditídy, u vyššího věku nemocných, u poruch elektrolytové a acidobazické rovnováhy (hypokalémie, hyperkalémie, hypomagnezémie, hypokalcémie, hyperkalcémie, acidózy), sick-sinus syndromu, u plánované kardioverze, u pacientů s myxedémem, s komorovou tachykardií a komorovými extrasystolami.

U pacientů s renální insuficiencí je třeba upravit dávkování podle hodnoty clearance kreatininu (viz. Dávkování). U akutního selhání levé komory srdeční podání diuretik a vazodilatancií obvykle předchází aplikaci digoxinu. Při akutním selhání pravé komory není většinou digoxin dobře účinný. U akutního infarktu myokardu není podání digoxinu vhodné, pouze při současném selhání myokardu a při fibrilaci síní.

4.5

Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Účinky digoxinu mohou ovlivnit léky, které mohou změnit jeho farmakokinetiku nebo farmakodynamiku. Absorpci digoxinu snižuje živočišné uhlí, aniontové iontoměniče, cholestyramin, colestipol, vlákniny, antacida, antidiarrhoika, metoklopramid, neomycin, sulfasalazin, kyselina para - aminosalicylová, gliadiny, aktinoterpie. Absorpci digoxinu prodlužuje, ale kvantitativně nepostihuje potrava. Kortikosteroidy a diuretika způsobující depleci kalia zvyšují toxicitu digoxinu. Nadbytek draslíku v myokardu zpomaluje vedení vzruchu síní a subnodálním systémem, snižuje automaticitu; při hypokalémii se zvyšuje frekvence výskytu a závažnost intoxikací. Hypermagnezémii, kterou může vyvolat intravenózní podání roztoku magnézia, mohou rovněž provázet poruchy rytmu i vedení. Intravenózní aplikace vápníku zvyšuje při současném podávání digoxinu riziko arytmií. Pokud je současné podání vápníku nezbytné, je nutná pečlivá monitorace EKG. Při současném podávání dalších antiarytmik je nebezpečí vzniku arytmie. Hypochloremická metabolická alkalóza (nejčastěji v důsledku diuretické léčby) zvyšuje toxicitu digoxinu, respirační acidóza může zvýšit toxicitu digoxinu a výskyt arytmií. Chinidin, blokátory kalciových kanálů (především verapamil a diltiazem), amiodaron, propafenon a spironolakton zvyšují koncentraci digoxinu v séru a tím jeho toxicitu. Při současném podání těchto léčiv spolu s digoxinem se doporučuje snížení dávek digoxinu. Současné podání digoxinu a -blokátorů může vést k bradykardii. Současné podávání depolarizujících periferních myorelaxancií může vést ke zvýšení

toxicity digoxinu. Současné užívání tetracyklinů, erytromycinu nebo neomycinu může vést ke zvýšení plazmatické koncentrace digoxinu.

4.6

Těhotenství a kojení

Digoxin prochází placentární bariérou - hladiny digoxinu v séru novorozence jsou stejně vysoké jako v séru matky. Studie u experimentálních zvířat nebyly prováděny.Vzhledem k nedostatku znalostí o možném riziku pro plod se doporučuje podávat digoxin jen v přísně indikovaných případech.

Digoxin přechází do mateřského mléka v obdobných koncentracích jako je v plazmě, toto množství ve srovnání s terapeutickými dávkami pro děti nemá farmakologický význam. Proto je podávání digoxinu během kojení možné, ale pouze ve zcela indikovaných případech.

4.7

Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Rozhodující je základní onemocnění - digoxin riziko omezení schopností v terapeutických dávkách nezvyšuje.

4.8

Nežádoucí účinky

Frekvence a závažnost nežádoucích účinků po podávání digoxinu závisí na dávce, jakož i na stavu nemocného a současné další farmakoterapii. Výskyt nežádoucích účinků se odhaduje až na 20 % (z toho asi 50 % kardiální příznaky, 25 % příznaky ze strany gastrointestinálního traktu, zbytek představují projevy CNS a ostatní nežádoucí účinky).

Kardiální příznaky: zhoršení kompenzace, bradykardie nebo naopak zrychlení komorové frekvence. EKG známky: AV blok 1. stupně, časté extrasystoly, bigeminie, supraventrikulání tachykardie s blokem a další arytmie.

Extrakardiální příznaky jsou málo specifické, protože mohou být rovněž způsobeny základním onemocněním (ateroskleróza, městnání): GIT (anorexie, nauzea, zvracení), CNS (bolesti hlavy, malátnost, únavnost, dezorientace), poruchy vidění (zdánlivě ostře bílé obrysy tmavých předmětů, poruchy barevného vidění, hlavně žluté a zelené barvy), výjimečně alergické příznaky.

4.9

Předávkování

Při předávkování dochází k vystupňování nežádoucích účinků. Na možnost intoxikace myslíme při příznacích jako jsou bigeminie, bradykardie, polytopní extrasystoly a síňokomorový blok, zejména ve spojení s centrálními, resp. gastroduodenálními příznaky, potvrzuje je stanovení sérových koncentrací nad 2,3 ng/ml.

Při intoxikaci je třeba především zastavit podání digoxinu! Provede se výplach žaludku (výplach žaludku se však nedoporučuje provádět při výrazné bradykardii pro nebezpečí vagového dráždění) a podá se aktivní uhlí k zabránění absorpce digoxinu. Antidotem digoxinu je antidigoxin (Digitalis-Antidot BM inj.). 80 mg antidota váže 1 mg digoxinu. Při jeho nedostupnosti se doporučuje kalium chloratum 4 - 10 g denně p. o. nebo v pomalé i. v. infuzi. Při poruchách komorového rytmu se po vyrovnání kalémie osvědčuje podání fenytoinu, resp. prokainamidu. -lytika je možno podat jen tam, kde nehrozí bradykardie. Při bradykardii a bloku je vhodný atropin. Ke kardioverzi lze přistoupit až po selhání předchozích zákroků. Při masivním předávkování může dojít k progresivní hyperkalémii. Podává se glukóza v infuzi, inzulin. Digoxin nelze odstranit z těla dialýzou. Terapie se provádí při trvalé kontrole EKG a elektrolytů v séru.

5.

FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1

Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Kardiotonikum.

Digoxin je srdeční glykosid z digitálisové skupiny. Svým přímým (na myokard a hladkou svalovinu cév) a nepřímým (vagomimetickým) účinkem působí pozitivně inotropně (zvyšuje sílu kontrakce myokardu), negativně chronotropně (zpomaluje srdeční frekvenci) a antiarytmicky (snižuje vodivost AV uzlem). Mechanizmem účinku je vazba digoxinu na NA+/K+-ATPázu v buněčné membráně. Její inhibicí dochází ke zvýšení nitrobuněčného obsahu sodíku a výměnným mechanizmem druhotně ke vzestupu nitrobuněčného obsahu vápníku a jeho vazbě na kontraktilní proteiny myofibril.

Při zlepšeném prokrvení ledvin se zvyšuje tvorba moči, dochází k snazšímu odstraňování nadbytku vody (která se hromadí jako důsledek selhávání srdce). Dochází ke zmenšení otoků dolních končetin, dušnosti a ke zvýšení fyzické výkonnosti.

5.2

Farmakokinetické vlastnosti

Po perorálním podání digoxinu v tabletách se z gastrointestinálního traktu vstřebává asi 70 % podané dávky. Přibližně 25 % digoxinu je vázáno na sérový albumin. Distribuční objem digoxinu je velký v důsledku extenzivní vazby digoxinu na svalovou tkáň, na tukovou tkáň se prakticky neváže. Digoxin proniká do cerebrospinálního likvoru a přes placentární bariéru, dostává se do mateřského mléka. Digoxin nelze odstranit z těla dialýzou. Distribuční fáze je ukončena za 6 - 8 hodin po podání, koncentrace digoxinu v krvi v ustáleném stavu se u většiny kompenzovaných nemocných pohybuje v terapeutickém rozmezí 0,5 - 2 ng/ml, je zde však velká interindividuální variabilita. Účinek digoxinu po perorálním podání nastupuje asi za 2 hodiny, vrcholí asi za 6 hodin po podání. Digoxin se vylučuje většinou nezměněn ledvinami, 30 - 50 % denní dávky za 24 hodin, enterohepatální oběh je bezvýznamný. Biologický poločas eliminace je 1,5 - 2 dny, u anurických pacientů se prodlužuje až na 4 - 6 dnů.

5.3

Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti přípravku

Akutní toxicita (LD50) u psa p. o. 0,3 mg/kg, u myši i. p. 5,5 mg/kg

Data o mutagenitě, karcinogenitě, teratogenitě a fertilitě nejsou k dispozici.

6.

FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1

Seznam všech pomocných látek (kvalitativně)

Kukuřičný škrob, sodná sůl kroskarmelosy, želatina, kalcium-stearát, želatina, polysorbát 80, monohydrát laktosy.

6.2

Inkompatibility

Nejsou známy.

6.3

Doba použitelnosti

3 roky

6.4

Zvláštní opatření pro uchovávání

V suchu, při teplotě 10 - 25

oC, chránit před světlem.

6.5

Druh obalu a velikost balení

Druh obalu: Blistr, příbalová informace, papírová skládačka.

Velikost balení: 30 tablet

6.6

Návod k použití přípravku

Pro perorální užití.

7.

DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Zentiva, k.s., Praha, Česká republika

8.

REGISTRAČNÍ ČÍSLO

41/300/69-A/C

9.

DATUM PRVNÍ REGISTRACE / PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

1969 / 19.11. 2008

10.

DATUM POSLEDNÍ REVIZE TEXTU

1.12.2010