DIAZEPAM DESITIN RECTAL TUBE 5 MG

• varianty léku
• souhrný přehled údajů o léku
• příbalové informace a informace pro použití

Varianty

Souhrn údajů o léku DIAZEPAM DESITIN RECTAL TUBE 5 MG (SPC)

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

DIAZEPAM DESITIN RECTAL TUBE 5 mg

DIAZEPAM DESITIN RECTAL TUBE 10 mg

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

2,5 ml roztoku (1 rektální tuba) obsahuje diazepamum 5 mg resp. 10 mg.

Pomocné látky viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Rektální roztok.

Popis přípravku: čirá, bezbarvá až nažloutlá tekutina.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

- status epilepticus;

- k akutní klinické intervenci při stavech úzkosti, napětí a vzrušenosti;

- k premedikaci před chirurgickými nebo diagnostickými zákroky a k pooperační medikaci;

- stavy se zvýšením svalového tonu;

- tetanus a febrilní křeče.

Přípravek je určen dospělým a dětem starším 6 měsíců.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování je individuální podle věku a hmotnosti pacienta a podle druhu a závažnosti onemocnění. Platí zásada podávat dávku pokud možno co nejnižší. Rektální aplikace je vhodná ve všech případech, kde i.v. nebo perorální podání je obtížné, nebo není vhodné. K optimální individuální medikaci jsou k dispozici rektální tuby s 5 mg a 10 mg diazepamu.

- Léčba status epilepticus

Dospělým zpočátku rektálně 5-10 mg diazepamu (max. 1 rekt. tubu s 10 mg). Pokud je to nezbytné, lze dávku opakovat po 10 až 15 minutách až do celkové maximální denní dávky 30 mg (tj. 6 rekt. tub po 5 mg, nebo 3 rekt. tuby po 10 mg).

Dětem podle věku a tělesné hmotnosti 0,2 až 0,5 mg/kg tělesné hmotnosti, tj. rektálně 5 až 10 mg diazepamu (maximální denní dávka je 20 mg). Od 6 měsíců a do 15 kg tělesné hmotnosti 5 mg diazepamu, od 15 kg tělesné hmotnosti 10 mg diazepamu, pokud je to nutné, lze opakovat (do 10 mg). Maximum účinku nastupuje po 11 až 23 minutách po aplikaci. Dávku lze opakovat, pokud je třeba, po 2-4 hodinách.

- Léčba akutních stavů úzkosti, napětí, vzrušenosti, dále tetanu a febrilních křečí

Dospělým se podává rektálně 5-10 mg diazepamu.

Dětem do 3 let s 10 až 15 kg tělesné hmotnosti rektálně 5 mg diazepamu, dětem starším 3 let s více než 15 kg tělesné hmotnosti rektálně 2x 5 mg nebo 1x 10 mg diazepamu. Pokud je nezbytně nutno, lze dávku opakovat po 3-4 hodinách, pokud nebyla současně podána jiná sedativní medikace.

- Premedikace před chirurgickými zákroky v anesteziologii a v chirurgii, při diagnostických vyšetřovacích zákrocích, postoperační medikace

Večer před operací 10-20 mg diazepamu, 1 hodinu před podáním narkózy aplikovat rektálně 5-10 mg diazepamu. Po operaci 5-10 mg, eventuálně i opakovaně.

- Léčba stavů se zvýšeným svalovým tonem (svalová hypertonie)

Zpočátku se podává 10 až 20 mg diazepamu denně jako celková dávka, rozdělená do několika jednotlivých dávek, rektálně v průběhu dne, anebo jako jednotlivá dávka 5-10 mg, aplikovaná rektálně večer. Děti dostávají zpravidla nižší dávky. Při pokračující léčbě, pokud nelze použít orální aplikaci, se doporučuje 5 až 10 mg diazepamu denně (max. 2 rekt. tuby po 5 mg) jako celková dávka, rozdělená do 2 jednotlivých dávek.

- Zvláštní upozornění pro dávkování

Mladiství s tělesnou hmotností více než 50 kg mohou dostávat dávky stejné jako dospělí. Starším nebo oslabeným pacientům, podobně jako pacientům s organickými mozkovými změnami, poruchami krevního oběhu nebo s dechovou insuficiencí a dále s omezenou jaterní či renální funkcí se podávají nižší dávky:

z počátku ne více než 1x denně 5 mg diazepamu rektálně. Případné nezbytné zvýšení dávky musí být pozvolné a řídí se podle dosaženého efektu. Jednotlivá rektální dávka nemá překročit 5 mg (1 rekt. tuba s 5 mg diazepamu). To platí také u pacientů, kteří užívají současně jiné centrálně působící léky.

Přípravek je vhodný především k akutní klinické intervenci, méně již k chronické terapii. Délka podávání přípravku je proto u akutních stavů omezena na jednotlivé podání nebo nejvýše na dobu několika dní.

4.3 Kontraindikace

Přecitlivělost na diazepam a jiné benzodiazepiny, nebo na jiné složky přípravku (viz bod 6.1 Pomocné látky). Rozvinutá závislost na benzodiazepiny (viz dále). Těžší formy myasthenia gravis. Akutní otrava alkoholem, hypnotiky nebo analgetiky či psychofarmaky (neuroleptika, antidepresiva a lithium), akutní glaukom (s uzavřeným úhlem), závažnější jaterní poškození (např. cholestatický ikterus), těžší chronické dechové insuficience ve stádiu akutního zhoršení (chronická bronchitis, asthma bronchiale).

U dětí a mladistvých nasazovat terapii diazepamem jen v nezbytných případech. U novorozenců a kojenců do 6 měsíců je podávání diazepamu vyloučeno.

4.4 Zvláštní upozornění a zvláštní opatření pro použití

Diazepam lze podávat jen se zvláštní opatrností u mozečkových a míšních ataxií a u apnoického spánkového syndromu. Při podávání diazepamu nelze pít alkohol, ani se nesmí podat osobám intoxikovaným alkoholem. Ne všechny stavy napětí, vzrušení a úzkosti vyžadují medikamentózní terapii. Často jsou projevem somatického nebo psychického onemocnění a lze je lépe ovlivnit adekvátní léčbou základního onemocnění.

Při dlouhodobém podávání diazepamu existuje riziko závislosti, která se může rozvinout již při podávání delším než 1 týden. Při podávání diazepamu po dobu přesahující 1 týden je nezbytné postupné vysazování. Vzhledem k obsahu benzylalkoholu nesmí být přípravek podáván novorozencům, zvláště nedonošeným a nezralým.

Opatření u rizikových skupin

Přípravek se nesmí podávat, resp. pouze ve výjimečných případech a po nezbytně nutnou, krátkou dobu pacientům se syndromem závislosti v anamnéze.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Alkohol: současná konzumace alkoholu se nedoporučuje. Může dojít k zesílení sedativního účinku diazepamu.

Anestetika a narkotická analgetika:

dochází k zesílení sedace nebo respirační a kardiovaskulární deprese.U narkotických analgetik se může objevit zesílená euforie vedoucí k nárůstu psychologické závislosti.

Antibiotika: - erytromycin a izoniazid interferují s metabolismem jaterních mikrozomů a mohou snižovat clearance diazepamu a zesilovat tak jeho účinek

- rifampicin - známý induktor jaterních enzymů, zvyšuje clearance diazepamu a snižuje tak jeho účinek.

Antidepresiva: dochází k zesílení sedace nebo respirační a kardiovaskulární deprese. Při současném podání fluvoxaminu dochází k vzrůstu plazmatických hladin diazepamu.

Antiepileptika: dochází k zesílení sedace nebo respirační a kardiovaskulární deprese. Induktory jaterních enzymů fenytoin a fenobarbital mohou zvyšovat clearance diazepamu. Ve vzácných případech může být působením diazepamu potlačen metabolismus fenytoinu a tím jeho účinek zesilován.

Antihistaminika: dochází k zesílení sedace nebo respirační a kardiovaskulární deprese.

Antihypertenziva: dochází k zesílení hypotenzního účinku. Při podání s alfa-blokátory dochází k zesílení sedace.

Antipsychotika: dochází k zesílení sedace nebo respirační a kardiovaskulární deprese. Vzácně byla u pacientů užívajících současně benzodiazepiny a klozapin hlášena těžká hypotenze, kolaps, respirační deprese a potenciálně fatální respirační zástava s bezvědomím. Při zahájení terapie klozapinem u pacientů užívajících benzodiazepiny je proto nutná zvýšená opatrnost.

Antiulcerózní léky: cimetidin a omeprazol snižují clearance benzodiazepinů a zvyšují tak jejich účinek.

Antivirotika: amprenavir a ritonavir snižují clearance benzodiazepinů a zvyšují tak jejich účinek. Může dojít k extrémní sedaci a respirační depresi.

Anxiolytika: dochází k zesílení sedace nebo respirační a kardiovaskulární deprese.

Digoxin: snížení clearance dioxinu

Disulfiram: snižuje clearance a zvyšuje tak účinek benzodiazepinů.

Dopaminergní látky: diazepam způsobuje inhibici levodopy.

Hypnotika, sedtiva: dochází k zesílení sedace nebo respirační a kardiovaskulární deprese.

Nikotin: akceleruje metabolismus diazepamu a urychluje tak jeho vylučování.

Teofylin: akceleruje metabolismus diazepamu.

Svalová relaxancia: vzrůst deprese CNS při současném podání baklofenu a tizanidinu.

4.6 Těhotenství a kojení

Diazepam nemá být podáván v těhotenství a po dobu kojení. V těhotenství smí být diazepam podán jen výjimečně v naléhavých indikacích, ne ve vysokých dávkách a ne po delší dobu. Podávání diazepamu v dalším průběhu gravidity, po delší dobu, nebo ve vysokých dávkách může vést u novorozenců postnatálně k návyku až závislosti s projevy abstinenčních příznaků (hyperaktivita, iritabilita). Podání v závěru těhotenství, před nebo v průběhu porodu může u novorozenců vyvolat hypotermii, hypotonii, dechové poruchy a oslabení sacího reflexu (tzv. Floppy-Infant Syndrom). U novorozenců je nutno dále počítat s možností poruch dýchání, které si mohou vynutit i zavedení řízené ventilace. Ošetřující lékař proto musí vyzvat pacientky, aby v průběhu léčby diazepamem mu ihned oznámily případné těhotenství a v takovém případě rozhodnout o dalším průběhu, resp. ukončení léčby diazepamem.

Diazepam nemá být podáván ani v průběhu kojení, protože přechází do mateřského mléka. Poměr plazmatická hladina/hladina v mléce zde vykazuje výrazné individuální rozdíly. Diazepam je u novorozenců zřetelně pomaleji metabolizován, než u dětí nebo dospělých. Proto je nutné při nezbytnosti léčby diazepamem kojení přerušit, aby se zabránilo nežádoucím efektům u kojence.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Přípravek může změnit reakční schopnost i při správném dávkování a užívání natolik, že ovlivní schopnost aktivní účasti v dopravě a při obsluze strojů. To platí ve zvýšené míře při spolupůsobení alkoholu. Během léčby diazepamem nesmí pacient nejméně 24 hodin po poslední rektální aplikaci řídit motorové vozidlo a obsluhovat mechanismy, kterými by mohl ohrozit další osoby. Pokud byl přípravek podán k diagnostickým účelům (vyšetření), měl by pacient odcházet domů v doprovodu další osoby.

Požití alkoholu při současném podání diazepamu ovlivňuje až 10 hodin po poslední dávce motorické funkce. I při běžné činnosti se tak zvyšuje riziko dopravní nehody a pracovního úrazu. Proto osoby užívající diazepam nesmějí řídit motorová vozidla, obsluhovat stroje nebo vykonávat jinou rizikovou činnost.

4.8 Nežádoucí účinky

Je nutno počítat s následujícími častými nežádoucími účinky: neočekávaně silná sedace s projevy únavy, somnolencí, malátností, pocitem omámenosti, s prodlouženým reakčním časem (zpomalené reakce), pocit závrati, s bolestmi hlavy, ataxií, zmateností, anterográdní amnézií. Po večerním podání diazepamu se může projevit efekt přetrvávajícího účinku večerní dávky: poruchy koncentrace pozornosti a přetrvávající únavnost, což může ovlivnit reakční pohotovost. Vzhledem k myorelaxačnímu účinku diazepamu je nutná opatrnost, zvláště u starších osob (nebezpečí pádu). U starých osob se může častěji objevit apnoe, hypotenze, bradykardie až zástava srdeční činnosti.

Zřídka se dostavuje nauzea až zvracení, tlak v epigastriu, zácpa či průjem, žloutenka, retence moči, spasmus glotis, bolesti na prsou, hypotenze, bradykardie, skleslost, pokles libida a u žen poruchy menstruačního cyklu, dále zvýšení chuti k jídlu, suchost v ústech, alergické kožní reakce (pruritus, urtika, flush), a také může nastat deprese dýchání. K té dochází zejména u pacientů s poškozením mozku. U pacientů s obstrukcí dýchacích cest se může stav zhoršit. To platí zvláště při kombinovaném podání s jinými centrálně působícími přípravky. U pacientů s depresivní poruchou může dojít ke zvýraznění symptomatiky, depresivní stavy však mohou nastat i u pacientů bez depresivní poruchy.

Zřídka se vyskytly poruchy krvetvorby - agranulocytóza, neutropénie nebo trombopénie.

Nežádoucí příznaky obvykle a obecně ustupují po snížení dávky a lze jim zpravidla předejít při pozorném individuálním dávkování. Po vícedenním podávání přípravku ve velmi vysokých dávkách (např. při tetanu) mohou nastat kolikovité bolesti břicha s průjmy. Při vysokém dávkování a delším podávání (což ovšem při této lékové formě přípravku sotva přichází v úvahu) se mohou projevit reverzibilní poruchy řeči, jako nezřetelná a zpomalená řeč (poruchy artikulace), nejistá chůze a poruchy hybnosti, dystonie a extrapyramidové poruchy zrakové poruchy (diplopie a nystagmus). Při výskytu halucinací, stejně jako "paradoxních" reakcí (např. stavů vzrušenosti, úzkosti, spánkových poruchách, záchvatech zuřivosti, zmnožených svalových spasmech a křečích) a při suicidiálních tendencích je nutné přípravek vysadit.

Při dlouhodobém nebo opakovaném podávání se mohou projevit příznaky rozvoje zvýšené tolerance a při náhlém vysazení, zvláště po dlouhodobějším denním užívání, se mohou vyskytnout po cca 2-4 dnech poruchy spánku se zmnoženými sny. Rovněž se mohou znovu zvýraznit pocity strachu, úzkosti, napětí až agitovanosti a vnitřního neklidu. Tyto symptomy se mohou zesilovat a kromě výskytu třesů a pocení, mohou vést až k závažným tělesným a psychickým reakcím, jako jsou záchvaty křečí, symptomatické psychózy a deliria z odnětí látky. Proto je nezbytné léčbu vysazovat pozvolna (postupné snižování dávek).

Diazepam je potenciálně primárně návykový. Při denním užívání již po několika týdnech vzrůstá nebezpečí rozvoje závislosti, což platí nejen pro zneužívání, resp. užívání vysokých dávek, ale také i pro dávky v normálním terapeutickém rozmezí.

4.9 Předávkování

Příznaky předávkování se zesilují při ovlivnění alkoholem a jinými centrálně tlumivými prostředky.

a/ Symptomy intoxikace: symptomy lehkého předávkování mohou být malátnost, somnolence, zmatenost, křeče, ataxie, dysartrie, hypotenze, svalová slabost. V případech těžší intoxikace může nastat útlum vitálních funkcí, především dechového centra (dechová a oběhová insuficience, cyanóza, ztráta vědomí, až k zástavě dechu a srdeční akce - nutná intenzivní péče!). Ve fázi odeznívání intoxikace může dojít k rychle se stupňujícím stavům neklidu.

b/ Terapie intoxikace: kromě kontroly dýchání, pulzové frekvence, TK a tělesné teploty jsou všeobecně indikovány i.v. podání tekutin a podpůrná opatření, včetně zajištění resuscitační péče pro případ možné obstrukce dýchacích cest. Hypotenzi lze léčit sympatomimetiky. Při dechové insuficienci, která může být způsobena též periferní myorelaxací, je nutno zavést řízené dýchání. Podávání antagonistů morfinu je kontraindikováno. Diazepam je omezeně dialyzovatelný.

Upozornění: Flumazenil (antagonista benzodiazepinů) lze doporučit ke zmírnění benzodiazepiny způsobeného centrálního útlumu. Má se proto podávat v následujících indikacích: ukončení benzodiazepiny uváděné a udržované narkózy u hospitalizovaných pacientů a ke zmírnění benzodiazepiny způsobené sedace v rámci terapeutických opatření u hospitalizovaných pacientů.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Indikační skupina: anxiolytika. ATC kód: N05BA01

Diazepam je psychotropní látka ze skupiny 1,4-benzodiazepinů s výrazným tlumivým účinkem na stavy napětí, vzrušení a úzkosti, dále s hypnotickým a sedativním efektem. Kromě toho způsobuje ve vyšších dávkách pokles svalového tonu a má antikonvulzivní účinky. Diazepam se váže na specifické receptory v CNS, jakož i v periferních orgánech. Benzodiazepinové receptory v CNS jsou v úzké funkční vazbě s receptory GABA-ergního transmiterového systému. Po navázání na benzodiazepinové receptory zesiluje diazepam supresivní účinek GABA-ergního přenosu.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Farmakokinetické parametry diazepamu jeví velkou interindividuální variabilitu.

Resorpce, maximální plazmatická hladina.

Po rektální aplikaci roztoku je diazepam velmi rychle a téměř úplně vstřebán sliznicí konečníku. Nástup účinku při rektální aplikaci roztoku začíná během několika minut a je rychlejší než u čípků (rychlost vzestupu plazmatické hladiny po rektální aplikaci roztoku odpovídá téměř intravenóznímu podání). Maximální plazmatické koncentrace je dosaženo po aplikaci 10 mg diazepamu v rektálním roztoku (cca 369 ng/ml) po asi 10 až 20 minutách, kdežto u čípků po 30 až 120 minutách (cca 272 ng/ml) - což závisí na galenickém složení.

Vazba na bílkoviny, distribuční objem.

Vazba na plazmatické proteiny u diazepamu dosahuje 95-99%, u ledvinových a jaterních poruch jsou hodnoty nižší. Distribuční objem se pohybuje (v závislosti na věku) mezi 0,95 až 2 litry na kg tělesné hmotnosti.

Metabolismus, eliminace.

Odbourávání diazepamu probíhá především v játrech systémem P 450 na rovněž farmakologicky aktivní metabolity:

N-desmetyldiazepam (nordazepam), temazepam a oxazepam, které se také objevují v moči jako glukuronoidy. Jen 20% metabolitů přechází v prvních 72 hodinách do moči. Ostatní metabolity mají následující plazmatické poločasy: N-desmetyldiazepam 30-100 hod., temazepam 10-20 hod., oxazepam 5-15 hod. Po opakované dávce diazepamu převažuje podíl N-desmetyldiazepamu, při velkých interindividuálních rozdílech. Tento hlavní metabolit vykazuje delší konečný poločas než mateřská substance. Při chronické medikaci diazepamu se eliminace navíc prodlužuje pro kumulaci a zvyšují se terapeuticky relevantní plazmatické koncentrace hlavních metabolitů. Z krevní plazmy je diazepam a jeho hlavní metabolity jen velmi zvolna eliminován. První eliminační fáze má poločas kolem 1 hodiny, pro druhou eliminační fázi se udává (v závislosti na věku a stavu jaterních funkcí) mezi 20 až 100 hodinami. Vylučování probíhá převážně ledvinami, částečně také do žluči. Je proto závislé na věku a na jaterní a ledvinové funkčnosti. Diazepam se u novorozenců metabolizuje a eliminuje zřetelně pomaleji než u dětí a u dospělých. U starých osob se eliminace rovněž prodlužuje, a to 2x až 4x. Při snížené funkci ledvin se z tohoto důvodu rovněž eliminace prodlužuje. U pacientů s jaterní poruchou (např. cirhózou) se eliminace prodlužuje dvojnásobně.

Prostupnost do likvoru.

Diazepam je lipofilní a prostupuje rychle i se svými aktivními hlavními metabolity do mozkomíšního moku.

Prostupnost placentou

Diazepam a jeho metabolity prostupují placentou a jsou vylučovány do mateřského mléka. Diazepam se kumuluje v organismu fétu a v krvi novorozence může dosáhnout až trojnásobku plazmatické koncentrace matky. U nedonošených plodů je eliminace vzhledem k nezralým jaterním a ledvinovým funkcím výrazně prodloužena a může trvat až 10 dní. Pokud je diazepam podán před, nebo v průběhu porodu, nebo pokud byly matce opakovaně aplikovány vysoké dávky, jsou jak u nezralých, tak u donošených novorozenců hodnoty Apgar-testů signifikantně nižší, četnost hyperbilirubinémie signifikantně vzrůstá a rovněž lze pozorovat až do 4 dnů po porodu výraznější edémy a svalovou hypotonii.

5.3  Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

a/ akutní toxicita - viz bod 4.9 Předávkování.

b/ chronická toxicita: vyšetření na různých druzích laboratorních zvířat neprokázalo žádné změny, vyvolané podávanou látkou.

c/ mutagenní a kancerogenní potenciál: dlouhodobé studie na zvířatech, zkoumající tumorigenní potenciál diazepamu nebyly dosud předloženy. V některých studiích jsou uváděny odkazy na mutagenní potenciál diazepamu ve vysokých koncentracích, které ovšem vysoce překračují běžné terapeutické dávkování.

d/ reprodukční toxicita: u lidí se jeví riziko malformací při podávání terapeutických dávek benzodiazepinů jako nepatrné. Existují však některé epidemiologické studie, poskytující důkazy pro zvýšené riziko výskytu rozštěpových vad. Byly rovněž předloženy zprávy o případech vývojových vad a mentální retardaci u dětí, které byly prenatálně exponovány předávkování a intoxikaci benzodiazepiny.

Výsledky experimentálních studií na zvířatech.

U myší vedla prenatální expozice diazepamem k výskytu rozštěpů patra. U křečků se při velmi vysokých prenatálních dávkách diazepamu projevily kromě rozštěpů také výhřezy mozku a vývojové malformace končetin. U potkanů a primátů nebyl zjištěn teratogenní účinek. Experimenty na zvířatech však prokazují následné poruchy chování u dlouho exponovaných zvířecích samic. U myší se projevily po 1 až 6 týdenním podávání diazepamu anomálie hlaviček spermií.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Kyselina benzoová, benzyalkohol, natrium-benzoát, ethanol 96 % (V/V), propylenglykol, čištěná voda.

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

3 roky.

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.

6.5 Druh obalu a velikost balení

Tuba z LDPE, sáček z PET-AL-PE folie, papírová krabička

Velikost balení: Diazepam Desitin rectal tube 5 mg : 5 x 2,5 ml

Diazepam Desitin rectal tube 10 mg : 5 x 2,5 ml

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Návod k použití přípravku, zacházení s ním (a k jeho likvidaci)

Roztok se aplikuje rektálně. Dětem se podává pokud možno vleže na břiše nebo na boku, dospělým vleže na boku. Obsah rektální tuby se má vyprázdnit naráz při jedné aplikaci.

1. Roztrhnout ochrannou folii. Otáčivým pohybem sejmout uzávěr.

2. Celou délku aplikátoru tuby zavést do konečníku (u malých dětí jen do cca poloviny délky aplikátoru), přitom držet rektální tubu směrem dolů. Obsah tuby vyprázdnit silným stisknutím palce a ukazováku.

3. Za stálého tlaku prstů tubu vyjmout, aby se zabránilo zpětnému nasání roztoku. Po aplikaci přidržíme pacientovi na chvíli hýždě u sebe.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Desitin Arzneimittel GmbH

Hamburg

Německo

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

DIAZEPAM DESITIN RECTAL TUBE 5 mg: 70/823/92-A/C

DIAZEPAM DESITIN RECTAL TUBE 10 mg: 70/823/92-B/C

9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

18.12.1992/ 17.1.2007

10. DATUM REVIZE TEXTU

17.1.2007

reklama