CEFTRIAXON TORREX 1 G

• varianty léku
• souhrný přehled údajů o léku
• příbalové informace a informace pro použití

Varianty

Souhrn údajů o léku CEFTRIAXON TORREX 1 G (SPC)

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

CEFTRIAXON TORREX 0,5 g

CEFTRIAXON TORREX 1 g

CEFTRIAXON TORREX 2 g

CEFTRIAXON TORREX 2,0 g infuse

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

CEFTRIAXON TORREX 0,5 g

CEFTRIAXON TORREX 1 g

CEFTRIAXON TORREX 2 g

CEFTRIAXON TORREX 2,0 g infuse

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

CEFTRIAXON TORREX 0,5 g:

Ceftriaxonum dinatricum trihemihydricum 596,5 mg (odpovídá ceftriaxonum 0,5 g) v jedné lahvičce.

CEFTRIAXON TORREX 1 g:

Ceftriaxonum dinatricum trihemihydricum 1,193 g (odpovídá ceftriaxonum 1,0 g) v jedné lahvičce.

CEFTRIAXON TORREX 2 g a CEFTRIAXON TORREX 2,0 g infuse:

Ceftriaxonum dinatricum trihemihydricum 2,386 g (odpovídá ceftriaxonum 2,0 g) v jedné lahvičce.

Pomocné látky viz. 6.1

3. LÉKOVÁ FORMA

Prášek pro přípravu injekčního roztoku.

Prášek pro přípravu infuzního roztoku (CEFTRIAXON TORREX 2, 0 g infuse)

Popis přípravku: téměř bílý nebo nažloutlý krystalický prášek

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Přípravek CEFTRIAXON TORREX je indikován k léčbě infekcí, vyvolaných citlivými mikroorganismy. Mohou to být např. tyto infekce:

- sepse

- meningitida - disseminovaná lymská borelióza (časná i pozdní stadia)

- břišní infekce (peritonitidy, infekce žlučových cest, žaludeční a střevní infekce)

- infekce kostí, kloubů, měkkých tkání, kůže i ran

- infekce ledvin a močových cest

- infekce dýchacích cest, zejména pneumonie a infekce v oblasti otorinolaryngeální

- infekce pohlavních orgánů, včetně gonorey.

Dále se používá k profylaxi infekcí v perioperačním období a u pacientů s oslabenými imunitními reakcemi.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování dospělým, mladistvým a dětem starším než 12 let:

Obvykle se podává 1 - 2 g ceftriaxonu jednou denně (každé 24 hodiny). Při těžkých, život ohrožujících infekcích, jako např. při sepsi, nosokomiálních pneumoniích, bakteriálních meningitidách aj. a při infekcích jen slabě vnímavými mikroby je možné dávku zvýšit na jednou denně 4 g.

Dávkování kojencům od 15. dne věku a dětem do 12. roku:

Podává se jednou denně (každé 24 h) dávku 20 až 80 mg/kg tělesné hmotnosti podle závažnosti infekce.

Dětem o tělesné hmotnosti 50 kg anebo více je třeba podávat dávku pro dospělého.

Dávkování nedonošencům a novorozenmcům do 14. dne:

Podává se jednou denně dávka 20 mg/kg až maximálně 50 mg/kg tělesné hmotnosti podle závažnosti infekce.

Není třeba rozlišovat mezi dětmi nedonošenými a narozenými v termínu.

Dávkování pacientům vyššího věku:

Používá se dávkování, doporučené pro dospělé středního věku; není třeba dávky zvlášť upravovat.

Dávkování při poruchách renálních a jaterních funkcí:

Pokud jsou jaterní funkce intaktní, není třeba u pacientů s poruchou renálních funkcí dávkování ceftriaxonu upravovat; jenom u pacientů s preterminální renální insuficiencí (s kreatininovou clearancí <10 ml/min) se denní dávka 2 g ceftriaxonu nesmí překročit.

Při poruchách jaterních funkcí není třeba dávkování ceftriaxonu snižovat, pokud jsou renální funkce intaktní.

Při současné těžké insuficienci ledvin i jater je třeba pravidelně kontrolovat koncentrace ceftriaxonu v plazmě a podle potřeby dávkování upravovat.

U dialyzovaných pacientů není třeba po ukončení dialýzy podat dodatečnou dávku ceftriaxonu. Rozhodně by se však měly monitorovat koncentrace ceftriaxonu v séru, aby se zjistilo, zda je nutná úprava dávkování. U těchto pacientů by totiž mohla být rychlost vylučování antibiotika snížena.

Trvání terapie:

Trvání terapie se řídí průběhem choroby. Tak jak je to běžné při terapii antibiotiky, má se ceftriaxon podávat ještě nejméně 48 až 72 h poté, kdy pominula horečka anebo kdy byly bakterie průkazně zničeny.

Zvláštní dávkování při vybraných indikacích:

Dávkování při meningitidě:

Při bakteriální meningitidě dětí a malých dětí se terapie zahajuje dávkami 100 mg/kg tělesné hmotnosti jednou denně, přičemž však celková denní dávka nesmí překročit 4 g. Jakmile se podařilo indentifikovat původce onemocnění a jeho citlivost, je možné dávkování odpovídajícím způsobem snížit.

Osvědčila se tato trvání léčby v závislosti na původci onemocnění:

Neisseria meningitidis 4 dny

Haemophilus influenzae 6 dnů

Streptococcus pneumoniae 7 dní

Dávkování při lymské borelióze:

Dětem a dospělým se podává jednou denně 50 mg/kg tělesné hmotnosti, maximálně až 2 g. Terapie trvá 14 dní.

Dávkování při gonoree:

Při infekci kmeny produkujícími penicilinázu i kmeny neprodukujícími penicilinázu se jednorázově podá i.m. 250 mg ceftriaxonu.

Dávkování při profylaxi v perioperačním období:

Aby se zabránilo infekcím při výkonu v kontaminovaném anebo potenciálně kontaminovaném terénu, doporučuje se v závislosti na riziku infekce podat jednorázovou dávku 1 až 2 g ceftriaxonu, a to 30 až 90 minut před začátkem operačního výkonu.

Při kolorektálních výkonech se může buď podat ceftriaxon samotný, anebo se může podat současně (ale v oddělené injekci) s některým derivátem metronidazolu.

Způsob podání a příprava injekčního roztoku:

Přípravek se aplikuje injekčně anebo infúzí jednou denně. Po rozpuštění v odpovídajícím rozpustidle, které nesmí obsahovat soli vápníku, musí roztok zůstat čirý.

Intravenózní infúze:

Infúze sama by měla trvat nejméně 30 minut.

K i.v. infúzi se používá přípravek CEFTRIAXON TORREX 2 g; 2 g ceftriaxonu se rozpustí ve 40 ml některého z těchto infúzních roztoků, neobsahujících soli vápníku:

0,9% roztok chloridu sodného; roztok s 0,45% chloridu sodného + 2,5% glukózy; 5% roztok glukózy; 10% roztok glukózy; 5% roztok levulózy; 6% roztok dextranu v roztoku glukózy; 10% roztok hydroxyethylškrobu; 5% roztok hydroxyethylškrobu; voda na injekci.

(Pokud by se použil přípravek CEFTRIAXON TORREX 1g, rozpustí se 1 g ve 20 ml některého z uvedených rozpustidel; pokud by se použil CEFTRIAXON TORREX 0,5 g, rozpustí se v 0,5 g v 10 ml.)

Intraarteriální krátkodobá infúze:

Ceftriaxon se může podat také intraarteriálně. Používá se přípravek CEFTRIAXON TORREX 2 g. 2 g ceftriaxonu se rozpustí v 50 ml 0,9% roztoku chloridu sodného a perfúzní pumpou se aplikuje v průběhu 15 minut do arteria femoralis.

Intramuskulární injekce:

CEFTRIAXON TORREX 2 g:

Pro intramuskulární injekci se 2 g ceftriaxonu rozpustí ve 20 ml vody na injekci anebo - k zamezení bolestivosti injekce - v 7 ml 1% roztoku lidokainu. Připravený roztok se injikuje hluboko intragluteálně. Doporučuje se nepodávat více než 1 g do jednoho gluteu. Roztok s obsahem lidokainu se nikdy nesmí podat intravenózně.

CEFTRIAXON TORREX 1 g:

Pro intramuskulární injekci se 1 g ceftriaxonu rozpustí v 10 ml vody na injekci anebo - k zamezení bolestivosti injekce - v 3,5 ml 1% roztoku lidokainu. Připravený roztok se injikuje hluboko intragluteálně. Doporučuje se nepodávat více než 1 g do jednoho gluteu. Roztok s obsahem lidokainu se nikdy nesmí podat intravenózně.

CEFTRIAXON TORREX 0,5 g:

Pro intramuskulární injekci se 0,5 g ceftriaxonu rozpustí v 5 ml vody na injekci anebo - k zamezení bolestivosti injekce - ve 2 ml 1% roztoku lidokainu. Připravený roztok se injikuje hluboko intragluteálně. Doporučuje se nepodávat více než 1 g do jednoho gluteu. Roztok s obsahem lidokainu se nikdy nesmí podat intravenózně.

Intravenózní injekce:

Pokud by potřebná jednotlivá i.v. podávaná dávka dosáhla anebo překročila 50 mg na 1 kg tělesné hmotnosti, doporučuje se podávat ji ve formě infúze po dobu alespoň 30 minut. CEFTRIAXON TORREX 2 g:

Pro intravenózní injekci se rozpustí 2 g ceftriaxonu ve 20 ml vody na injekci a podává se pomalu intravenózně po dobu 2 až 4 minut.

CEFTRIAXON TORREX 1 g:

Pro intravenózní injekci se rozpustí 1 g ceftriaxonu v 10 ml vody na injekci a podává se pomalu intravenózně po dobu 2 až 4 minut.

CEFTRIAXON TORREX 0,5 g:

Pro intravenózní injekci se rozpustí 0,5 g ceftriaxonu v 5 ml vody na injekci a podává se pomalu intravenózně po dobu 2 až 4 minut.

4.3 Kontraindikace

Přípravek je kontraindikován při přecitlivělosti vůči cefalosporinovým antibiotikům.

4.4 Zvláštní upozornění a zvláštní opatření pro použití

Při přecitlivělosti vůči penicilinovým antibiotikům je třeba mít na zřeteli možnosti zkřížené alergie.

Studie in vitro ukázaly, že ceftriaxon stejně jako některá jiná cefalosporinová antibiotika může vytěsňovat bilirubin z vazby na sérový albumin. Proto je třeba opatrnosti při léčbě novorozenců s hyperbilirubinémií. Novorozencům a zejména nedonošencům by se ceftriaxon měl podávat jen zcela výjimečně, pokud jsou pro to velmi závažné důvody: u těchto pacientů je možné riziko bilirubinové encefalopatie.

Vznik anafylaktického šoku nelze plně vyloučit ani po pečlivé anamnéze, zacílené na tuto možnost. V takovém případě je třeba okamžitá terapie vzniklé situace.

Při alergické diatéze (zejména pokud je známo, že pacient trpí alergiemi na léčiva) je třeba uvážit zvýšené nebezpečí senzibilizace. Stíny, které se obvykle po vyšších než doporučených dávkách ceftriaxonu objeví při ultrazvukovém vyšetření žlučníku, se dříve omylem přisuzovaly žlučovým kamenům. Ve skutečnosti to však jsou jen vápenaté soli ceftriaxonu, které vypadly z roztoku a které po ukončení nebo přerušení léčby ceftriaxonem opět vymizí. Tyto nálezy jsou v naprosté většině případů asymptomatické. Pokud vzácně vyvolávají příznaky, doporučuje se konzervativní, nechirurgická terapie. Ukončení terapie ceftriaxonem u pacienta s těmito příznaky je třeba ponechat na úvaze lékaře.

V průběhu dlouhodobější terapie se doporučuje pravidelně kontrolovat krevní obraz.

Při těžkých a setrvávajících průjmech je třeba pomyslet na pseudomebranózní kolitidu, vyvolanou antibiotickou terapií; projevuje se vodnatými průjmy s obsahem krve a hlenu, tupou difúzní až kolikovitou bolestí v břiše, horečkou, příležitostně tenesmy. Pseudomembranózní kolitida může ohrožovat život pacienta. Proto je třeba v těchto případech aplikaci ceftriaxonu okamžitě ukončit a zahájit terapii v závislosti na prokázaném původci kolitidy (např. p.o. vankomycin 4krát denně 250 mg). Přípravky tlumící peristaltiku jsou kontraindikovány.

Tak jako při terapii jinými antibiotiky se i po ceftriaxonu mohou objevit superinfekce necitlivými mikroorganismy.

Ceftriaxon může prodlužovat tromboplastinový čas. Při podezření na hypovitaminózu K se proto doporučuje kontrola Quickovým testem.

Pokud při terapii gonorey je současně podezření i na lues, je třeba zároveň provést potřebnou diagnostiku včetně vyšetření v temném poli. V těchto případech je pak nutné serologické monitorování pacienta nejméně po další 4 měsíce.

Obsah natria v jedné lahvičce přípravku CEFTRIAXON TORREX 2 g s 2,386 g ceftriaxonum dinatricum je 166 mg Na (7,2 mmol Na).

Obsah natria v jedné lahvičce přípravku CEFTRIAXON TORREX 1 g s 1,193 g ceftriaxonum dinatricum je 83 mg Na (3,6 mmol Na).

Obsah natria v jedné lahvičce přípravku CEFTRIAXON TORREX 0,5 g s 596,5 mg ceftriaxonum dinatricum je 41,5 mg Na (1,8 mmol Na).

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Experimentálně byl prokázán synergismus ceftriaxonu a aminoglykosidů na četné gramnegativní baktérie. Ačkoliv zvýšená účinnost takové kombinace není vždy jistá, je vhodné mít tuto možnost na paměti při těžkých, život ohrožujících infekcí, vyvolaných např. Pseudomonas aeruginosa. Protože tyto dvě látky jsou farmaceuticky (fyzikálně) inkompatibilní, je třeba podávat je vždy odděleně.

Ve studiích in vitro bylo nalezeno antagonické působení chloramfenikolu a ceftriaxonu.

Nebyly nalezeny nežádoucí účinky na renální funkce při kombinaci ceftriaxonu se silnými diuretiky, např. furosemidem; nebyly nalezeny náznaky zvýšené nefrotoxicity aminoglykosidů při kombinaci s ceftriaxonem. Nebyl nalezen "disulfiramový" účinek ceftriaxonu při požívání alkoholu; na rozdíl od některých jiných cefalosporinů ceftriaxon neobsahuje N-methylthiotetrazolovou skupinu, která by mohla způsobit intoleranci alkoholu a krvácivost.

Probenecid neovlivňuje eliminace ceftriaxonu.

4.6 Těhotenství a kojení

V pokuse na zvířatech nebyly nalezeny mutagenní účinky ani nepříznivé ovlivnění fertility; nejsou známy ani údaje o poškození lidského plodu. Protože však výsledky objektivně hodnotitelných klinických testů u člověka nejsou k dispozici, doporučuje se v graviditě a zejména v jejím prvním trimestru použít ceftriaxon pouze, pokud jsou pro to obzvlášť závažné důvody.

Ceftriaxon se v nízkých koncentracích vylučuje mateřským mlékem, a proto se kojícím ženám může podávat jen po pečlivém zvážení míry očekávaného prospěchu a možného rizika.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

CEFTRIAXON TORREX lze považovat za přípravek z tohoto hlediska bezpečný.

4.8 Nežádoucí účinky

Ceftriaxon se obvykle dobře snáší, vzácně se však mohou objevit nežádoucí účinky; ty odeznívají buď spontánně v průběhu léčby anebo po vysazení léku.

Celkové nežádoucí účinky:

Trávicí ústrojí: Měkké stolice až průjem, nauzea, zvracení, stomatitida, glositida.

Krev: Eosinofilie, leukopenie, granulocytopenie, hemolytická anémie, trombocytopenie. Ojediněle se objevila agranulocytóza (<500 buněk/mm3), většinou po 10denním podávání a po celkových dávkách 20 g anebo více.

Kůže: Exantémy, alergická dermatitida, pruritus, urtikarie, edém. Ojediněle se objevily těžké kožní reakce (erythema multiforme, Stevensův-Johnsonův syndrom nebo Lyellův syndrom - toxická epidermolýza).

Jiné poruchy: Bolesti hlavy, závratě, zvýšená aktivita jaterních enzymů, vypadávání vápenaté soli ceftriaxonu v žlučníku s průvodními příznaky, oligurie, zvýšená hladina kreatininu v séru, mykózy genitálního ústrojí, horečka, zimnice, anafylaktické anebo anafylaktoidní reakce.

Ojedinělé poruchy: Pseudomembranózní enterokolitida, poruchy koagulace. Tak jako po jiných cefalosporinech může následkem přerůstání Candida albicans vzniknout vaginitida.

Ve velmi vzácných případech byla popsána precipitace cefalosporinu v ledvinách, a to většinou u dětí starších než 3 roky, které dostávaly velmi vysoké dávky ceftriaxonu (např. 80 mg/kg a více denně) anebo velmi vysoké celkové dávky (více než 10 g), přičemž se u nich vyskytovaly další rizikové faktory (např. omezení příjmu tekutin, klid na lůžku aj.). Vysrážení v ledvinách může probíhat asymptomaticky anebo vyvolávat příznaky, může způsobit insuficienci ledvin, ale je reverzibilní po ukončení aplikace ceftriaxonu.

Změny laboratorních parametrů: Při terapii ceftriaxonem se vzácně může objevit chybně pozitivní Coombsův test. Také neenzymatické metody stanovení glykosurie mohou být chybně pozitivní; proto je třeba stanovit cukr v moči enzymatickými metodami. Tak jako jiná antibiotika také ceftriaxon může způsobit chybně pozitivní výsledky stanovení galaktosémie.

Lokální nežádoucí účinky:

Intramuskulární injekce bez přísady lidokainu je bolestivá.

Vzácně se po i.v. injekci může vyvinout zánětlivá reakce žilní stěny; pomalou aplikací (trvání i.v. injekce 2 - 4 minuty) minimalizuje incidenci i závažnost těchto změn.

4.9 Předávkování

Nadměrně vysoké koncentrace ceftriaxonu v plazmě nelze snížit ani hemodialýzou, ani peritoneální dialýzou. Specifické antidotum neznáme. Případné předávkování se léčí symptomaticky.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

CEFTRIAXON TORREX je cefalosporinové antibiotikum.

Ceftriaxon je dlouhodobě působící cefalosporinové antibiotikum 3. generace se širokým spektrem a k parenterálnímu použití.

Tak jako jiná cefalosporinová antibiotika inhibuje syntézu buněčné stěny vnímavých mikrobů a vyvolává bakteriolýzu.

Mikrobiologie:

Baktericidní působení ceftriaxonu je dáno inhibicí tvorby buněčné stěny vnímavých mikrobů. Ceftriaxon působí in vitro na široké spektrum gramnegativních i grampozitivních mikroorganismů.

Ceftriaxon se vyznačuje vysokým stupněm rezistence vůči beta-laktamázám grampozitivních i gramnegativních bakterií, a to jak vůči penicilinázám, tak i vůči cefalosporinázám. In vitro i při klinických infekcích je obvykle možné charakterizovat jednotlivé skupiny mikrobů podle citlivosti na ceftriaxon takto:

Citlivé bakterie (průměrná MIK 50 i MIK 90 nejvýše 2 mg/l):

Streptococcus pneumoniae, beta-hemolytické streptokoky skupiny A (Str. pyogenes), B (Str. agalactiae), C, G a F, Streptococcus viridans, Streptococcus bovis, Aeromonas spp., Escherichia coli, Haemophilus ducreyi, Haemophilus influenzae (včetně kmenů produkujících penicilinázu), Haemophilus parainfluenzae, Klebsiella spp. (včetně K. pneumoniae), Morganella morganii, Neisseria gonorrhoeae (včetně kmenů produkujících penicilinázu), Neisseria meningitidis, Plesiomonas shigelloides, Proteus mirabilis, Providencia spp., Salmonella spp. (včetně S. typhi), Shigella sp., Vibrio spp. (včetně V. cholerae), Moraxella spp. (nikoli catarrhalis), Hafnia alvei, Pasteurella multocida, Citobacter diversus. - Borrelia burgdorferi. - Treponema pallidum - Peptostreptococcuus spp., Gaffkia anaerobica (dříve: Peptococcus).

Omezeně citlivé bakterie (průměrná MIK 50 2 mg/l a vyšší, MIK 90 4 mg/l a vyšší):

Acinetobacter spp. - Staphylococcus aureus (kmeny citlivé vůči methicilinu, včetně kmenů produkujících penicilinázu), koagulázonegativní stafylokoky. - Alcaligenes spp., Moraxella (B.) catarrhalis (beta-laktamázonegativní i beta-laktamázopozitivní kmeny), Citrobacter spp. (nikoli diversus), Enterobacter spp. (některé kmeny jsou rezistentní), Klebsiella oxytoca, Proteus vulgaris, Serratia spp., Yersinia spp. (včetně Y. enterocolitica), Clostridium spp. (s vyjímkou Cl. difficile), Fusobacterium spp. (s vyjímkou F. mortiferum a F. varium). - Pseudomonas spp. (nikoli aeruginosa),

Rezistentní bakterie:

Klinické izoláty Pseudomonas aeruginosa jsou většinou vůči ceftriaxonu rezistentní. Enterokoky (E. faecalis, E. feacium), methicilinrezistentní stafylokoky (S. aureus, S. epidermidis, S. haemolyticus) a Listeria monocytogenes jsou rezistentní vůči cefalosporinům včetně ceftriaxonu. Enterobacteriaceae, vytvářející beta-laktamázu třídy C (např. Enterobacter cloacae, Citrobacter freundii a Serratia marcescens) jsou vůči ceftriaxonu rezistentní. Enterobacteriaceae - především Klebsiella pneunoniae - vytvářející široké (extendované) spektrum beta-laktamáz (ESBLA), se při běžných testech citlivosti nedají spolehlivě poznat, a jsou v závislosti na typu ESBLA rezistentní vůči cefalosporinům 3. generace včetně ceftriaxonu. Bacteroides spp. a Clostridium difficile jsou často rezistentní. - Tak jako všechna beta-laktamová antibiotika je i ceftriaxon neúčinný proti mykoplazmatům, chlamydiím a ureaplazmatům.

Upozornění:

Četné kmeny výše uvedených mikrobů, které mají mnohonásobnou rezistenci vůči jiným antibiotikům (např. penicilinům, starším cefalosporinům a aminoglykosidům), jsou citlivé na ceftriaxon. Treponema pallidum je citlivá in vitro i v pokuse na zvířeti. Klinické výzkumy naznačují, že primární i sekundární syfilis je ceftriaxonem dobře ovlivnitelná.

Citlivost na ceftriaxon se dá určit diskovým difúzním testem anebo dilučním testem na agaru nebo bujónu; používají se standardizované metodiky, např. postupy doporučené National Committee for Clinical Laboratory Standards (NCCLS). NCCLS k interpretaci citlivosti va ceftriaxon vymezuje tyto hraniční hodnoty:

__________________________________________________________________

Test citlivé mírně citlivé rezistentní

__________________________________________________________________

Diluční test,

inhibiční koncentrace

v mg/l nejvýše 8 16 - 32 64 a více

Difuzní test

(disk se 30

Příbalový létak (Příbalové informace a informace pro použití - PIL)

PŘÍBALOVÁ INFORMACE

Informace pro použití, čtěte pozorně!

Název

CEFTRIAXON TORREX 0,5 g

CEFTRIAXON TORREX 1 g

CEFTRIAXON TORREX 2 g

(Ceftriaxonum dinatricum trihemihydricum)

Prášek pro přípravu injekčního roztoku

CEFTRIAXON TORREX 2,0 g infuse

(Ceftriaxonum dinatricum trihemihydricum)

Prášek pro přípravu infusního roztoku

Držitel rozhodnutí o registraci

Torrex Chiesi CZ, s. r. o.

Na Květnici 33, Praha 4,

Česká republika

Výrobce

Torrex Chiesi Pharma GmbH, Wien, Rakousko

Složení

CEFTRIAXON TORREX 0,5 g:

Ceftriaxonum dinatricum trihemihydricum 596,5 mg (odpovídá ceftriaxonum 0,5 g) v jedné lahvičce.

CEFTRIAXON TORREX 1 g:

Ceftriaxonum dinatricum trihemihydricum 1,193 g (odpovídá ceftriaxonum 1,0 g) v jedné lahvičce.

CEFTRIAXON TORREX 2 g a CEFTRIAXON TORREX 2,0 g infuse:

Ceftriaxonum dinatricum trihemihydricum 2,386 g (odpovídá ceftriaxonum 2,0 g) v jedné lahvičce.

Indikační skupina

CEFTRIAXON TORREX je cefalosporinové antibiotikum.

Charakteristika

Ceftriaxon je dlouhodobě působící cefalosporinové antibiotikum 3. generace se širokým spektrem k parenterálnímu použití.

Tak jako jiná cefalosporinová antibiotika inhibuje syntézu buněčné stěny vnímavých mikrobů a vyvolává bakteriolýzu.

Mikrobiologie:

Baktericidní působení ceftriaxonu je dáno inhibicí tvorby buněčné stěny vnímavých mikrobů. Ceftriaxon působí in vitro na široké spektrum gramnegativních i grampozitivních mikroorganismů.

Ceftriaxon se vyznačuje vysokým stupněm rezistence vůči beta-laktamázám grampozitivních i gramnegativních bakterií, a to jak vůči penicilinázám, tak i vůči cefalosporinázám. In vitro i při klinických infekcích je obvykle možné charakterizovat jednotlivé skupiny mikrobů podle citlivosti na ceftriaxon takto:

Citlivé bakterie (průměrná MIK 50 i MIK 90 nejvýše 2 mg/l):

Streptococcus pneumoniae, beta-hemolytické streptokoky skupiny A (Str. pyogenes), B (Str. agalactiae), C, G a F, Streptococcus viridans, Streptococcus bovis, Aeromonas spp., Escherichia coli, Haemophilus ducreyi, Haemophilus influenzae (včetně kmenů produkujících penicilinázu), Haemophilus parainfluenzae, Klebsiella spp. (včetně K. pneumoniae), Morganella morganii, Neisseria gonorrhoeae (včetně kmenů produkujících penicilinázu), Neisseria meningitidis, Plesiomonas shigelloides, Proteus mirabilis, Providencia spp., Salmonella spp. (včetně S. typhi), Shigella sp., Vibrio spp. (včetně V. cholerae), Moraxella spp. (nikoli catarrhalis), Hafnia alvei, Pasteurella multocida, Citobacter diversus. - Borrelia burgdorferi. - Treponema pallidum - Peptostreptococcuus spp., Gaffkia anaerobica (dříve: Peptococcus).

Omezeně citlivé bakterie (průměrná MIK 50 2 mg/l a vyšší, MIK 90 4 mg/l a vyšší):

Acinetobacter spp. - Staphylococcus aureus (kmeny citlivé vůči methicilinu, včetně kmenů produkujících penicilinázu), koagulázonegativní stafylokoky. - Alcaligenes spp., Moraxella (B.) catarrhalis (beta-laktamázonegativní i beta-laktamázopozitivní kmeny), Citrobacter spp. (nikoli diversus), Enterobacter spp. (některé kmeny jsou rezistentní), Klebsiella oxytoca, Proteus vulgaris, Serratia spp., Yersinia spp. (včetně Y. enterocolitica), Clostridium spp. (s vyjímkou Cl. difficile), Fusobacterium spp. (s výjimkou F. mortiferum a F. varium). - Pseudomonas spp. (nikoli aeruginosa),

Rezistentní bakterie:

Klinické izoláty Pseudomonas aeruginosa jsou většinou vůči ceftriaxonu rezistentní. Enterokoky (E. faecalis, E. feacium), methicilinrezistentní stafylokoky (S. aureus, S. epidermidis, S. haemolyticus) a Listeria monocytogenes jsou rezistentní vůči cefalosporinům včetně ceftriaxonu. Enterobacteriaceae, vytvářející beta-laktamázu třídy C (např. Enterobacter cloacae, Citrobacter freundii a Serratia marcescens) jsou vůči ceftriaxonu rezistentní. Enterobacteriaceae - především Klebsiella pneunoniae - vytvářející široké (extendované) spektrum beta-laktamáz (ESBLA), se při běžných testech citlivosti nedají spolehlivě poznat, a jsou v závislosti na typu ESBLA rezistentní vůči cefalosporinům 3. generace včetně ceftriaxonu. Bacteroides spp. a Clostridium difficile jsou často rezistentní. - Tak jako všechna beta-laktamová antibiotika je i ceftriaxon neúčinný proti mykoplazmatům, chlamydiím a ureaplazmatům.

Upozornění:

Četné kmeny výše uvedených mikrobů, které mají mnohonásobnou rezistenci vůči jiným antibiotikům (např. penicilinům, starším cefalosporinům a aminoglykosidům), jsou citlivé na ceftriaxon. Treponema pallidum je citlivá in vitro i v pokuse na zvířeti. Klinické výzkumy naznačují, že primární i sekundární syfilis je ceftriaxonem dobře ovlivnitelná.

Citlivost na ceftriaxon se dá určit diskovým difúzním testem anebo dilučním testem na agaru nebo bujónu; používají se standardizované metodiky, např. postupy doporučené National Committee for Clinical Laboratory Standards (NCCLS). NCCLS k interpretaci citlivosti na ceftriaxon vymezuje tyto hraniční hodnoty:

Test citlivé mírně citlivé rezistentní

_________________________________________________________________

Diluční test,

inhibiční koncentrace

v mg/l nejvýše 8 16 - 32 64 a více

Difuzní test

(disk se 30 μg

ceftriaxonu)

průměr inhibičního nejméně 21 20 - 14 13 a méně

dvorce v mm

_________________________________________________________________

Mikroorganismy by se měly testovat ceftriaxonovým diskem, protože se při testech in vitro ukázalo, že ten je účinný i proti určitým kmenům, rezistentním vůči diskům, pokrývajícím celou skupinu cefaslosporinů. Namísto doporučení NCCLS se mohou pro stanovení míry rezistence použít i jiná normovaná kriteria, jako např. DIN (Deutsche Industrie Norm) nebo kriteria ICS (International Committee for Standardization).

Farmakokinetické údaje

Farmakokinetika ceftriaxonu nemá lineární charakter a všechny základní parametry s výjimkou eliminačního poločasu jsou závislé na podané dávce resp. dosažené koncentraci léčivé látky.

Absorpce:

Po intramuskulárním podání 1,0 g ceftriaxonu je maximální koncentrace v plazmě zhruba 81 mg/l dosaženo za 2 až 3 hodiny. AUC (plocha pod křivkou koncentrace v plazmě - čas) po i.v. i i.m. podání jsou ekvivalentní; biologickou dostupnost po i.m. podání lze proto hodnotit jako 100%.

Distribuce:

Distribuční objem je závislý na dávce a pohybuje se mezi 7 a 12 l.

Po intravenózním podání ceftriaxon rychle přestupuje do intersticiální tekutiny, kde se déle než 24 hodiny udržují koncentrace, baktericidní vůči citlivým mikrobům.

Po dávce 1 až 2 g ceftriaxon dobře proniká do tkání a tělesných tekutin. Koncentrace, převyšující minimální inhibiční koncentraci pro většinu patogenů, bylo možno zjistit ve více než 60 tkáních resp. tkáňových tekutinách, včetně plic, srdce, žlučových cest, jater, středního ucha, nosní sliznice, kostí, prostaty, cerebrospinální tekutiny, pleurální tekutiny i synoviální tekutiny.

Ceftriaxon prostupuje placentární bariérou a v nízkých koncentracích se vylučuje mateřským mlékem.

Vazba na bílkoviny:

Ceftriaxon se reverzibilně váže na bílkoviny. Vazba se snižuje se zvyšující se koncentrací látky - při celkové koncentraci 100mg/l je vazba zhruba 95%, při celkové koncentraci 300 mg/l je vazba zhruba 85%. Protože koncentrace albuminu v intersticiální tekutině je nižší než v plazmě, je v intersticiální tekutině podíl volného a tedy účinného ceftriaxonu vyšší.

Přestup do likvoru:

Ceftriaxon proniká do zánětlivých mening novorozenců, batolat i větších dětí. Při bakterielní meningitidě dosahuje ceftriaxon v likvoru zhruba 17 % plazmatické koncentrace, při aseptické meningitidě zhruba 4 %. Za 24 hodiny po i.v. injekci ceftriaxonu v dávkách 50 až 100 mg/kg (u novorozenců resp. batolat) byly v likvoru zjištěny koncentrace ceftriaxonu vyšší než 1,4 mg/litr. Maximální koncentrace v likvoru je dosažena zhruba za 4 hodiny po i.v. podání a dosahuje v průměru 18 mg/l. - U dospělých pacientů s meningitidou dosahuje po podání 50 mg/kg hladina ceftriaxonu v likvoru v období mezi 2 až 24 h po podání koncentrace několikrát vyšší, než odpovídá minimálním inhibičním koncentracím působícím proti nejčastějším původcům meningitidy.

Metabolismus:

Ceftriaxon se systémově nemetabolizuje; na inaktivní metabolity se přeměňuje teprve účinkem střevní flóry.

Vylučování:

Celková plazmatické clearance je 10 až 22 ml/min. Renální clearance je 5 až 12 ml/min.

50 až 60 % injekčně podané dávky ceftriaxonu se nezměněně vylučuje močí, zbývajících 40 až 50 % se nezměněně vylučuje žlučí.

Eliminační poločas u zdravého dospělého člověka je zhruba 8 hodin.

Kinetika za zvláštních klinických situací:

U novorozence se ledvinami eliminuje zhruba 70 % podané dávky.

U kojence mladšího než 8 dní a u osob starších než 75 let je průměrný eliminační poločas zhruba dvojnásobný až trojnásobný ve srovnání s mladými dospělými lidmi. U pacientů s poruchou renálních nebo jaterních funkcí je farmakokinetika ceftriaxonu pozměněna jen málo a eliminační poločas je jen mírně prodloužen. Jsou-li postiženy pouze renální funkce, zvyšuje se eliminace ceftriaxonu žlučí; jestliže jsou naproti tomu postiženy pouze jaterní funkce, zvyšuje se eliminace ledvinami.

Indikace

Přípravek CEFTRIAXON TORREX je indikován k léčbě infekcí, vyvolaných citlivými mikroorganismy. Mohou to být např. tyto infekce:

- sepse

- meningitida - disseminovaná lymská borelióza (časná i pozdní stadia)

- břišní infekce (peritonitidy, infekce žlučových cest, žaludeční a střevní infekce)

- infekce kostí, kloubů, měkkých tkání, kůže i ran

- infekce ledvin a močových cest

- infekce dýchacích cest, zejména pneumonie a infekce v oblasti otorinolaryngeální

- infekce pohlavních orgánů, včetně gonorey.

Dále se používá k profylaxi infekcí v perioperačním období a u pacientů s oslabenými imunitními reakcemi.

Kontraindikace

Přípravek je kontraindikován při přecitlivělosti vůči cefalosporinovým antibiotikům.

Nežádoucí účinky

Ceftriaxon se obvykle dobře snáší, vzácně se však mohou objevit nežádoucí účinky; ty odeznívají buď spontánně v průběhu léčby anebo po vysazení léku.

Trávicí ústrojí: Měkké stolice až průjem, nauzea, zvracení, stomatitida, glositida.

Krev: Eosinofilie, leukopenie, granulocytopenie, hemolytická anémie, trombocytopenie. Ojediněle se objevila agranulocytóza (<500 buněk/mm3), většinou po 10denním podávání a po celkových dávkách 20 g anebo více.

Kůže: Exantémy, alergická dermatitida, pruritus, urtikarie, edém. Ojediněle se objevily

těžké kožní reakce (erythema multiforme, Stevensův-Johnsonův syndrom nebo Lyellův syndrom - toxická epidermolýza).

Jiné poruchy: Bolesti hlavy, závratě, zvýšená aktivita jaterních enzymů, vypadávání vápenaté soli ceftriaxonu v žlučníku s průvodními příznaky, oligurie, zvýšená hladina kreatininu v séru, mykózy genitálního ústrojí, horečka, zimnice, anafylaktické anebo anafylaktoidní reakce.

Ojedinělé poruchy: Pseudomembranózní enterokolitida, poruchy koagulace. Tak jako po jiných cefalosporinech může následkem přerůstání Candida albicans vzniknout vaginitida.

Ve velmi vzácných případech byla popsána precipitace cefalosporinu v ledvinách, a to většinou u dětí starších než 3 roky, které dostávaly velmi vysoké dávky ceftriaxonu (např. 80 mg/kg a více denně) anebo velmi vysoké celkové dávky (více než 10 g), přičemž se u nich vyskytovaly další rizikové faktory (např. omezení příjmu tekutin, klid na lůžku aj.). Vysrážení v ledvinách může probíhat asymptomaticky anebo vyvolávat příznaky, může způsobit insuficienci ledvin, ale je reverzibilní po ukončení aplikace ceftriaxonu.

Změny laboratorních parametrů: Při terapii ceftriaxonem se vzácně může objevit chybně pozitivní Coombsův test. Také neenzymatické metody stanovení glykosurie mohou být chybně pozitivní; proto je třeba stanovit cukr v moči enzymatickými metodami. Tak jako jiná antibiotika také ceftriaxon může způsobit chybně pozitivní výsledky stanovení galaktosémie.

Lokální nežádoucí účinky:

Intramuskulární injekce bez přísady lidokainu je bolestivá.

Vzácně se po i.v. injekci může vyvinout zánětlivá reakce žilní stěny; pomalou aplikací (trvání i.v. injekce 2 - 4 minuty) minimalizuje incidenci i závažnost těchto změn.

Interakce

Experimentálně byl prokázán synergismus ceftriaxonu a aminoglykosidů na četné gramnegativní baktérie. Ačkoliv zvýšená účinnost takové kombinace není vždy jistá, je vhodné mít tuto možnost na paměti při těžkých, život ohrožujících infekcí, vyvolaných např. Pseudomonas aeruginosa. Protože tyto dvě látky jsou farmaceuticky (fyzikálně) inkompatibilní, je třeba podávat je vždy odděleně.

Ve studiích in vitro bylo nalezeno antagonické působení chloramfenikolu a ceftriaxonu.

Nebyly nalezeny nežádoucí účinky na renální funkce při kombinaci ceftriaxonu se silnými diuretiky, např. furosemidem; nebyly nalezeny náznaky zvýšené nefrotoxicity aminoglykosidů při kombinaci s ceftriaxonem. Nebyl nalezen "disulfiramový" účinek ceftriaxonu při požívání alkoholu; na rozdíl od některých jiných cefalosporinů ceftriaxon neobsahuje N-methylthiotetrazolovou skupinu, která by mohla způsobit intoleranci alkoholu a krvácivost.

Probenecid neovlivňuje eliminace ceftriaxonu.

Dávkování a způsob použití

Dávkování dospělým, mladistvým a dětem starším než 12 let:

Obvykle se podává 1 - 2 g ceftriaxonu jednou denně (každé 24 hodiny). Při těžkých, život ohrožujících infekcích, jako např. při sepsi, nosokomiálních pneumoniích, bakteriálních meningitidách aj. a při infekcích jen slabě vnímavými mikroby je možné dávku zvýšit na 1krát 4 g denně.

Dávkování kojencům od 15. dne věku a dětem do 12. roku:

Podává se jednou denně (každé 24 h) dávku 20 až 80 mg/kg tělesné hmotnosti podle závažnosti infekce.

Dětem o tělesné hmotnosti 50 kg anebo více je třeba podávat dávku pro dospělého.

Dávkování nedonošencům do 14. dne:

Podává se jednou denně dávka 20 mg/kg až maximálně 50 mg/kg tělesné hmotnosti podle závažnosti infekce.

Není třeba rozlišovat mezi dětmi nedonošenými a narozenými v termínu. Dávkování pacientům vyššího věku:

Používá se dávkování, doporučené pro dospělé středního věku; není třeba dávky zvlášť upravovat.

Dávkování při poruchách renálních a jaterních funkcí:

Pokud jsou jaterní funkce intaktní, není třeba u pacientů s poruchou renálních funkcí dávkování ceftriaxonu upravovat; jenom u pacientů s preterminální renální insuficiencí (s kreatininovou clearancí <10 ml/min) se denní dávka 2 g ceftriaxonu nesmí překročit.

Při poruchách jaterních funkcí není třeba dávkování ceftriaxonu snižovat, pokud jsou renální funkce intaktní.

Při současné těžké insuficienci ledvin i jater je třeba pravidelně kontrolovat koncentrace ceftriaxonu v plazmě a podle potřeby dávkování upravovat.

U dialyzovaných pacientů není třeba po ukončení dialýzy podat dodatečnou dávku ceftriaxonu. Rozhodně by se však měly monitorovat koncentrace ceftriaxonu v séru, aby se zjistilo, zda je nutná úprava dávkování. U těchto pacientů by totiž mohla být rychlost vylučování antibiotika snížena.

Trvání terapie:

Trvání terapie se řídí průběhem choroby. Tak jak je to běžné při terapii antibiotiky, má se ceftriaxon podávat ještě nejméně 48 až 72 h poté, kdy pominula horečka anebo kdy byly bakterie průkazně zničeny.

Zvláštní dávkování při vybraných indikacích:

Dávkování při meningitidě:

Při bakterielní meningitidě dětí a malých dětí se terapie zahajuje dávkami 100 mg/kg tělesné hmotnosti jednou denně, přičemž však celková denní dávka nesmí překročit 4 g. Jakmile se podařilo indentifikovat původce onemocnění a jeho citlivost, je možné dávkování odpovídajícím způsobem snížit.

Osvědčila se tato trvání léčby v závislosti na původci onemocnění:

Neisseria meningitidis 4 dny

Haemophilus influenzae 6 dnů

Streptococcus pneumoniae 7 dní

Dávkování při lymské borelióze:

Dětem a dospělým se podává jednou denně 50 mg/kg tělesné hmotnosti, maximálně až 2 g. Terapie trvá 14 dní.

Dávkování při gonoree:

Při infekci kmeny produkujícími penicilinázu i kmeny neprodukujícími penicilinázu se jednorázově podá i.m. 250 mg ceftriaxonu.

Dávkování při profylaxi v perioperačním období:

Aby se zabránilo infekcím při výkonu v kontaminovaném anebo potenciálně kontaminovaném terénu, doporučuje se v závislosti na riziku infekce podat jednorázovou dávku 1 až 2 g ceftriaxonu, a to 30 až 90 minut před začátkem operačního výkonu.

Při kolorektálních výkonech se může buď podat ceftriaxon samotný, anebo se může podat současně (ale v oddělené injekci) s některým derivátem metronidazolu.

Dávkování a způsob podání

Přípravek se aplikuje injekčně anebo infúzí jednou denně. Po rozpuštění v odpovídajícím rozpustidle, které nesmí obsahovat soli vápníku, musí roztok zůstat čirý.

Intravenózní infúze:

Infúze sama by měla trvat nejméně 30 minut.

K i.v. infúzi se používá přípravek CEFTRIAXON TORREX 2g; 2 g ceftriaxonu se rozpustí ve 40 ml některého z těchto infúzních roztoků, neobsahujících soli vápníku:

0,9% roztok chloridu sodného; roztok s 0,45% chloridu sodného + 2,5% glukózy; 5% roztok glukózy; 10% roztok glukózy; 5% roztok levulózy; 6% roztok dextranu v roztoku glukózy; 10% roztok hydroxyethylškrobu; 5% roztok hydroxyethylškrobu; voda na injekci.

(Pokud by se použil přípravek CEFTRIAXON TORREX 1g, rozpustí se 1 g ve 20 ml některého z uvedených rozpustidel; pokud by se použil CEFTRIAXON TORREX 0,5 g, rozpustí se v 0,5 g v 10 ml.)

Intraarteriální krátkodobá infúze:

Ceftriaxon se může podat také intraarteriálně. Používá se přípravek CEFTRIAXON TORREX 2 g. 2 g ceftriaxonu se rozpustí v 50 ml 0,9% roztoku chloridu sodného a perfúzní pumpou se aplikuje v průběhu 15 minut do arteria femoralis.

Intramuskulární injekce:

CEFTRIAXON TORREX 2 g:

Pro intramuskulární injekci se 2 g ceftriaxonu rozpustí ve 20 ml vody na injekci anebo - k zamezení bolestivosti injekce - v 7 ml 1% roztoku lidokainu. Připravený roztok se injikuje hluboko intragluteálně. Doporučuje se nepodávat více než 1 g do jednoho gluteu. Roztok s obsahem lidokainu se nikdy nesmí podat intravenózně.

CEFTRIAXON TORREX 1 g:

Pro intramuskulární injekci se 1 g ceftriaxonu rozpustí v 10 ml vody pro injekci anebo - k zamezení bolestivosti injekce - v 3,5 ml 1% roztoku lidokainu. Připravený roztok se injikuje hluboko intragluteálně. Doporučuje se nepodávat více než 1 g do jednoho gluteu. Roztok s obsahem lidokainu se nikdy nesmí podat intravenózně.

CEFTRIAXON TORREX 0,5 g:

Pro intramuskulární injekci se 0,5 g ceftriaxonu rozpustí v 5 ml vody na injekci anebo - k zamezení bolestivosti injekce - ve 2 ml 1% roztoku lidokainu. Připravený roztok se injikuje hluboko intragluteálně. Doporučuje se nepodávat více než 1 g do jednoho gluteu. Roztok s obsahem lidokainu se nikdy nesmí podat intravenózně.

© 2012 farmaceutika.info – partneři – ochrana soukromí, podmínky užití, provozovatel – nahoru