CALIXTA 45

• varianty léku
• souhrný přehled údajů o léku
• příbalové informace a informace pro použití

nahoru

Varianty

Doplněk názvu:	POR TBL FLM 30X45MG
Cesta:	Perorální podání
Léková forma:	Potahovaná tableta
Balení:	30
Síla:	45MG

nahoru

Souhrn údajů o léku CALIXTA 45 (SPC)

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

CALIXTA 15

CALIXTA 30

CALIXTA 45

2. SLOŽENÍ KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ

Calixta 15: Jedna potahovaná tableta obsahuje mirtazapinum 15 mg.

Calixta 30: Jedna potahovaná tableta obsahuje mirtazapinum 30 mg.

Calixta 45: Jedna potahovaná tableta obsahuje mirtazapinum 45 mg.

Pomocné látky viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Potahované tablety.

Popis přípravku:

Calixta 15: žluté oválné potahované tablety s půlící rýhou na jedné straně. Tabletu lze dělit na dvě stejné poloviny.

Calixta 30: červenohnědé oválné potahované tablety s půlící rýhou na jedné straně. Tabletu lze dělit na dvě stejné poloviny.

Calixta 45: bílé oválné potahované tablety

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Mirtazapin se používá pro léčbu depresivních epizod.

4.2 Dávkování a způsob podání

Tablety jsou určeny k perorálnímu podání. Polykají se celé nebo rozpůlené, bez žvýkání a zapíjí se dostatečným množstvím tekutiny. Mohou být užívány nezávisle na jídle.

Mirtazapin má poločas vylučování 20-40 hodin, a proto je vhodný k podávání jednou denně. Měl by být užíván nejlépe v jedné večerní dávce před spaním. Mirtazapin může být také podáván v dílčích dávkách, rovnoměrně rozdělených během dne (ráno a večer).

Dospělí

Léčba by měla být zahájena dávkou 15 mg jednou denně. K dosažení optimální klinické odezvy je obvykle třeba zvýšit dávkování. Účinná denní dávka se pohybuje mezi 15 a 45 mg.

Starší pacienti

Počáteční dávka je stejná jako pro dospělé. U starších pacientů musí být zvyšování dávek prováděno pod zvýšeným dohledem, aby se dosáhlo uspokojující a bezpečné klinické odpovědi.

Děti a dospívající do 18 let

Bezpečnost a účinnost přípravku Calixta nebyla u dětí a dospívajících s těžkou depresivní poruchou stanovena. Proto by přípravek Calixta neměl být u této věkové skupiny podáván (viz bod 4.4 Zvláštní upozornění a zvláštní opatření pro použití).

Pacienti s renální nebo hepatální insuficiencí

U pacientů s renální nebo hepatální insuficiencí může být sníženo odbourávání mirtazapinu, což je nutné mít na zřeteli při předepisování přípravku Calixta této skupině pacientů.

Délka léčby

Léčba by měla pokračovat ještě 4 až 6 měsíců poté, kdy u pacienta vymizely všechny příznaky. Pozitivní odpověď na léčbu by se při vhodném dávkování měla projevit během 2-4 týdnů. Při nedostatečné odpovědi je možné zvýšit dávku až na maximální, tj. 45 mg denně. Pokud během dalších 2-4 týdnů nedojde k žádné klinické odezvě, měla by být léčba zastavena. Dávka by měla být snižována postupně, aby se předešlo příznakům z vysazení.

4.3 Kontraindikace

Lék by neměl být užíván při přecitlivělosti na léčivou látku mirtazapinum nebo na kteroukoli pomocnou látku  tohoto přípravku.

4.4 Zvláštní upozornění a zvláštní opatření pro použití

Užití u dětí a dospívajících do 18 let

Přípravek Calixta by neměl být použit k terapii dětí a dospívajících do 18 let. Sebevražedné chování (pokus o sebevraždu a sebevražedné myšlenky) a hostilita (převážně agresivita, protichůdné chování a hněv) byly v klinických studiích mnohem častěji pozorovány u dětí a dospívajících léčených antidepresivy v porovnání s těmi, kteří byli léčeni placebem. Nicméně, jestliže je rozhodnutí o léčbě založeno na klinické potřebě, pak by pacient měl být pečlivě sledován pro výskyt sebevražedných symptomů. Navíc nejsou k dispozici dostačující údaje o dlouhodobé bezpečnosti použití u dětí a dospívajících týkající se růstu, dospívání a rozvoje kognitivních a behaviorálních funkcí.

U přípravku Calixta byly vzácně (>1/10 000) hlášeny případy reverzibilního útlumu kostní dřeně, obvykle se projevující jako granulocytopenie nebo agranulocytóza. K těmto reakcím obvykle dochází po 4-6 týdnech léčení a jsou všeobecně reverzibilní po ukončení léčby. Lékař by měl věnovat pozornost příznakům jako jsou horečka, bolesti v krku, stomatitida nebo jiné známky infekce - pokud se objeví, je nutné léčbu ukončit. Pacient musí být poučen o významu těchto symptomů.

U pacientů s následujícími obtížemi je nutné opatrné dávkování a důkladné pravidelné kontroly:

- epilepsie a organické postižení mozku; tak jako u jiných antidepresiv je nutná opatrnost u pacientů trpících epilepsií; klinické zkušenosti dokládají, že u pacientů léčených mirtazapinem se uvedené poruchy objevují vzácně; Léčba musí být u každého pacienta ukončena při objevení záchvatů, nebo při zvýšení jejich frekvence. Antidepresiva nesmí být použita u pacientů s nestabilní záchvatovitou poruchou /epilepsií a pacienti s kontrolovanou epilepsií musí být pečlivě sledováni.

- renální nebo jaterní insuficience

- srdeční onemocnění, jako jsou poruchy přenosu vzruchů, angina pectoris a nedávný infarkt myokardu, která vyžadují konvenční opatření a obezřetnost při současném podávání dalších léčiv

- hypotenze.

Při předepisování přípravku Calixta je stejně jako u ostatních antidepresiv nutná opatrnost u pacientů s následujícími obtížemi:

- poruchy močení, např. při hypertrofii prostaty (ačkoliv obtíže nejsou předpokládány, protože mirtazapin vykazuje jen velmi slabou anticholinergní aktivitu);

- akutní glaukom úzkého úhlu (i zde jsou obtíže velmi málo pravděpodobné vzhledem k velmi nízké anticholinergní aktivitě mirtazapinu);

- gastrointestinální obstrukce nebo ileus ( během léčby mirtazapinem je riziko těchto problémů velmi nízké vzhledem k malému anticholinergnímu účinku mirtazapinu)

- diabetes mellitus; u pacientů s diabetem mohou mít antidepresiva vliv na hladinu cukru v krvi. Může být nutné zvýšit dávky insulinu a/nebo perorálních antidiabetik a je nutné pečlivé monitorování pacienta.

Jestliže se objeví žloutenka, měla by být léčba zastavena.

Navíc je, stejně jako u ostatních antidepresiv, nutné počítat s následujícími skutečnostmi:

- pokud jsou antidepresiva podávána pacientům se schizofrenií nebo jinými psychotickými poruchami, může se objevit zhoršení psychotických příznaků; může také dojít k zesílení paranoidních projevů;

- při léčbě depresivní fáze bipolární afektivní poruchy může dojít k přechodu do fáze mánie. V případě manických reakcí musí být léčba ukončena.

- Riziko sebevraždy: Stejně jako při léčbě jinými antidepresivy nelze očekávat zlepšení během prvních týdnů léčby, a proto musí být pacient pod zvýšeným dohledem. Možnost sebevraždy je nedílnou součástí depresivního onemocnění. Její pravděpodobnost se může v raném stadiu léčby zvýšit a ohrožovat pacienta až do dosažení významné remise. Obecná klinická zkušenost u všech terapií depresí ukazuje, že riziko sebevraždy může být zvýšeno v časných fázích uzdravování se. Pokud je to možné, pacientovi je lépe zvláště na počátku léčby dávat pouze omezený počet tablet mirtazapinu.

- Ačkoli antidepresiva nejsou návyková, náhlé ukončení dlouhodobé léčby může způsobit úzkost, agitovanost, nevolnost, bolest hlavy nebo slabost.

- Starší pacienti jsou často citlivější, zvláště pokud jde o nežádoucí účinky antidepresiv. V klinických studiích s mirtazapinem nebyl u starších pacientů hlášen vyšší výskyt nežádoucích účinků. Přesto jsou klinické zkušenosti s léčbou starších pacientů dosud omezené.

Přípravek obsahuje monohydrát laktosy. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktosy, Lappovým nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukosy a galaktosy by tento přípravek neměli užívat.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Farmakodynamické interakce

Mirtazapin nesmí být podáván současně s inhibitory MAO nebo během dvou týdnů od ukončení léčby těmito přípravky.

Mirtazapin může zesílit sedativní účinky benzodiazepinů a jiných sedativ, proto je třeba opatrnosti při jejich současném předepisování s mirtazapinem.

Mirtazapin může zesilovat centrální tlumivý účinek alkoholu. Pacientům by proto mělo být doporučeno, aby se během léčby mirtazapinem vyhnuli požívání alkoholu.

Pokud jsou zároveň s mirtazapinem užívána jiná serotoninergní léčiva (např. SSRI - selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu), vzniká zde riziko interakce, která může vést k rozvoji serotoninového syndromu. Z postmarketingových zkušeností vyplývá, že serotoninový syndrom u pacientů léčených samotným mirtazapinem, nebo v kombinaci se SSRI se objevuje jenom velmi zřídka. Pokud je tato kombinace terapeuticky nezbytná, musí být upraveno dávkování s ohledem na bezpečnost a účinnost a je nutné pečlivě sledovat pacienta, zda se u něj neprojevují známky serotoninergní hyperstimulace.

Při současné léčbě pacientů mirtazapinem a lithiem se neprojevily žádné závažné klinické účinky ani farmakokinetické změny.

Farmakokinetické interakce

Mirtazapin je téměř kompletně metabolizován enzymy CYP2D6 a CYP3A4 a v menší míře enzymem CYP1A2. Studie interakce u zdravých dobrovolníků neprokázala žádný vliv paroxetinu, inhibitoru enzymu CYP2D6, na farmakokinetiku mirtazapinu v ustáleném stavu. Současné podání silného inhibitoru CYP3A4 ketokonazolu zvýšilo maximální plazmatické koncentrace a AUC mirtazapinu o přibližně 40, respektive o 50 %. Zvláštní opatrnosti je zapotřebí při podávání silných inhibitorů enzymu CYP3A4, jako jsou inhibitory proteázy HIV, azolová antimykotika, erytromycin a nefazodon.

Karbamazepin, induktor CYP3A4, zvyšuje zhruba dvojnásobně clearance mirtazapinu s následným snížením jeho plazmatické hladiny o 45-60 %. Při přidání karbamazepinu nebo jiného induktoru jaterního metabolismu léků (jako je např. rifampicin nebo fenytoin) k léčbě mirtazapinem, může být nutné zvýšit dávku mirtazapinu. Pokud je léčba induktorem ukončena, může být nutné dávkování mirtazapinu snížit.

Při současném podávání s cimetidinem dojde ke zvýšení biologické dostupnosti mirtazapinu o více než 50 %. Při zahájení současné léčby cimetidinem je tedy nutné dávku mirtazapinu snížit nebo ji naopak při ukončení léčby cimetidinem zvýšit..

Ve studiích interakce in vivo neovlivňoval mirtazapin farmakokinetiku risperidonu nebo paroxetinu (substráty CYP2D6), karbamazepinu (substrát CYP3A4), amitriptylinu ani cimetidinu.

Mirtazapin v dávkách 30 mg jednou denně způsobil malé, ale statisticky významné prodloužení srážení krve u pacientů léčených warfarinem. U vyšších dávek nemůže být vyloučeno ještě silnější působení. V případě současné léčby warfarinem a mirtazapinem je doporučeno kontrolovat protrombinový čas.

4.6 Těhotenství a kojení

Těhotenství

Teratogenní účinek mirtazapinu nebyl ve studiích na zvířatech prokázán. Bezpečnost mirtazapinu v těhotenství však dosud nebyla ověřena. Potenciální riziko pro člověka není známé. Mirtazapin nesmí být během těhotenství užíván bez pečlivého zvážení klinického rizika a přínosu léčby.

Kojení

Přestože je Mirtazapin vylučován do mléka pouze ve velmi malých množstvích, užívání přípravku kojícími ženami se nedoporučuje vzhledem k neznámým údajům o jeho vylučování do lidského mateřského mléka.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Mirtazapin může mírně narušit koncentraci a pozornost, zvláště na počátku léčby. Tak jako při léčbě jinými antidepresivy, by měli být pacienti varováni a poučeni o jejich snížené schopnosti řídit auta a ovládat stroje.

4.8 Nežádoucí účinky

Pacienti s depresí vykazují mnoho příznaků spojených se samotným onemocněním. Někdy může být obtížné zjistit, které příznaky jsou důsledkem choroby a které vyvolala léčba mirtazapinem.

Nežádoucí účinky jsou rozděleny podle frekvence do následujících skupin:

Velmi časté (≥1/10); časté (≥1/100, <1/10); méně časté (≥1/1,000, ≤1/100); vzácné (≥1/10,000, ≤1/1,000); velmi vzácné (≤1/10,000); není známo (na základě dostupných údajů nelze odhadnout).

Poruchy krve a lymfatického systému

Vzácné: akutní útlum kostní dřeně (eosinofilie, granulocytopenie, agranulocytosa, aplastická anémie a trombocytopenie; viz bod 4.4 Zvláštní upozornění a zvláštní opatření pro použití)

Endokrinní poruchy

Vzácné: hyponatrémie

Většina hlášení se týkala starších pacientů.

Poruchy metabolismu a výživy

Časté: zvýšení chuti k jídlu a přírůstek tělesné hmotnosti

Psychiatrické poruchy

Vzácné: mánie, zmatenost, halucinace, úzkost*, nespavost* a děsivé/živé sny, agitovanost

(*Mohou se vyskytnout nebo zhoršit úzkost a nespavost, které mohou být příznaky deprese. Při léčbě mirtazapinem byl hlášen vznik či zhoršení úzkosti a nespavosti pouze velmi zřídka.)

Poruchy nervového systému

Časté: ospalost (která může zhoršovat pozornost), obvykle se vyskytující během několika prvních týdnů léčby (pozor: snížení dávky obecně nesnižuje sedaci, může však snížit účinnost antidepresiva), závratě a bolesti hlavy

Vzácné: křeče (záchvaty), tremor, myoklonie, parestézie a syndrom neklidných nohou

Velmi vzácné: serotoninový syndrom

Cévní poruchy

Vzácné: (ortostatická) hypotenze

Gastrointestinální poruchy

Méně časté: nauzea

Vzácné: sucho v ústech a průjem

Poruchy jater a žlučových cest

Vzácné: zvýšení hladiny jaterních transamináz

Poruchy kůže a podkoží

Vzácné: exantém

Poruchy pohybového systému a pojivové tkáně

Vzácné: artralgie a myalgie

Celkové a jinde nezařazené poruchy a lokální reakce po podání

Časté: generalizovaný nebo lokální edém s přírůstkem tělesné hmotnosti

Vzácné: únava

I když mirtazapin nezpůsobuje závislost, podle postmarketingových zkušeností může náhlé ukončení dlouhodobé léčby vyvolat příznaky z vysazení. Většina reakcí z vysazení je mírná a spontánně sama vymizí. Mezi nejčastěji hlášené abstinenční příznaky patří nausea, úzkost a agitovanost. Léčba mirtazapinem musí být ukončována postupně podle doporučení v bodě 4.2.

4.9 Předávkování

Podle studií toxicity se po předávkování mirtazapinem neobjevují klinicky významné kardiotoxické účinky.

Současné zkušenosti s předávkováním samotným mirtazapinem ukazují, že příznaky jsou většinou mírné. Deprese centrálního nervového systému s dezorientací a prodlouženou sedací byly hlášeny spolu s tachykardií a mírnou hyper- nebo hypotenzí. Přesto existuje riziko závažnějších (včetně fatálních) komplikací při užití dávek o mnoho vyšších než jsou dávky terapeutické, zvláště při kombinovaných otravách.

Předávkování se léčí aktivním uhlím, podporou vitálních funkcí a symptomatickou léčbou. V případě nutnosti může být zvažována gastrická laváž. V případě užití velkých dávek je doporučeno monitorování srdeční funkce.

5. FARMAKOLOGICKÉ ÚDAJE

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: N06AX11 - Jiná antidepresiva.

Mirtazapin je centrálně aktivní antagonista presynaptických alfa 2 receptorů, zvyšuje centrální noradrenergní a serotonergní neurotransmisi. Zvýšení serotonergní neurotransmise je specificky zprostředkováno 5-HT₁ receptory, protože 5-HT₂ a 5-HT₃ receptory jsou blokovány mirtazapinem.

Oba enantiomery mirtazapinu jsou považovány za aktivní, S+ enanciomér pro blokování alfa₂ 2 a 5-HT₂ receptorů a R- enanciomér pro blokování 5-HT₃ receptorů.

Histaminová H₁ antagonistická aktivita mirtazapinu způsobuje jeho sedativní vlastnosti.

Mirtazapin je většinou dobře snášený. Mirtazapin nemá téměř žádnou anticholinergní aktivitu a v terapeutických dávkách nemá prakticky žádný vliv na kardiovaskulární systém.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce

Po perorálním podání se aktivní složka mirtazapinu rychle a dobře vstřebává (biologická dostupnost je přibližně 50 %), nejvyšších hodnot plazmatických hladin dosahuje asi za 2 hodiny. Příjem potravy nemá vliv na farmakokinetiku mirtazapinu.

Distribuce

Na plazmatické proteiny se váže přibližně 85 % mirtazapinu.

Ustáleného stavu je dosaženo po 3-4 dnech, pak již nedochází k další akumulaci.

V rámci doporučeného dávkování vykazuje mirtazapin lineární farmakokinetiku.

Metabolismus

Mirtazapin je rozsáhle metabolizován. K základním pochodům biotransformace patří demethylace a oxidace, následované konjugací. In vitro studie lidských jaterních mikrosomů ukazují, že procesu tvorby 8-hydroxymetabolitu mirtazapinu se účastní enzymy cytochromu P450 CYP2D6 a CYP1A2, zatímco enzym CYP3A4 je pravděpodobně zodpovědný za tvorbu N-demethyl a N-oxid metabolitů. Demethylovaný metabolit je farmakologicky aktivní a jeho farmakokinetický profil je stejný jako u mateřského substrátu.

Eliminace

Hlavní poločas vylučování je 20-40 hodin.

Příležitostně byly pozorovány delší poločasy vylučování - až 65 hodin, ale i kratší, hlavně u mladých mužů.

Zvláštní skupiny pacientů

Eliminace mirtazapinu může být snížena v důsledku renální nebo hepatální insuficience.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Studie chronické toxicity s mirtazapinem provedené na potkanech a psech a reprodukční studie provedené na potkanech a králících neprokázaly klinicky relevantní toxické účinky.

Ve studiích reprodukční toxicity na potkanech a králících při podávání vysokých dávek, 20krát a 17krát vyšších dávek než jsou maximální dávky pro člověka počítané v mg/m2, nebyl prokázán žádný teratogenní účinek. Přesto se vyskytlo zvýšení postimplantační ztráty, snížení porodní váhy mláďat a snížení počtu přežití u mláďat během prvních 3 dnů laktace.

V sérii testů genové mutace a poškození chromozomů a DNA nevykázal mirtazapin genotoxicitu. Studie kancerogenity ukázaly vyšší výskyt nádorů štítné žlázy u potkanů a hepatocelulárních tumorů u myší. Analýza výsledků ukazuje, že změny jsou druhově specifické, a že negenotoxická odpověď je spojená s dlouhodobým podáváním vysokých dávek induktorů jaterních enzymů.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Calixta 15:

Jádro tablety: