BICNU(STERILE CARMUSTINE/BCNU/)

• varianty léku
• souhrný přehled údajů o léku
• příbalové informace a informace pro použití

Varianty

Souhrn údajů o léku BICNU(STERILE CARMUSTINE/BCNU/) (SPC)

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

BiCNU (STERILE CARMUSTINE [BCNU] )

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Carmustinum, 100 mg lyofilizované substance v 1 lahvičce.

Rozpouštědlo: bezvodý ethanol 3 ml v 1 ampulce.

3. LÉKOVÁ FORMA

Prášek pro přípravu injekčního roztoku s rozpouštědlem

Prášek: bledě žlutý lyofilizát

Rozpouštědlo: čirý bezbarvý roztok

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

BiCNU se podává samotný jako paliativní lék, anebo jako složka uznaných kombinací s jinými cytostatiky v těchto indikacích:

1. Při mozkových nádorech - při glioblastomu, gliomu mozkového kmene, meduloblastomu, astrocytomu, ependymomu a metastatických mozkových nádorech.

2. Při mnohočetném myelomu - v kombinaci s prednisonem.

3. Při Hodgkinově chorobě - jako sekundární terapie v kombinaci s jinými osvědčenými látkami u pacientů, kteří mají relaps po primární terapii anebo u nichž primární terapie zůstala bez efektu.

4. Při non-hodgkinských lymfomech - jako sekundární terapie v kombinaci s jinými osvědčenými látkami u pacientů, kteří mají relaps po primární terapii anebo u nichž primární terapie zůstala bez efektu.

4.2 Dávkování a způsob podání

Při monoterapii je doporučená dávka BiCNU u dosud neléčených pacientů 150 až 200 mg/m2 i.v. každých 6 týdnů. Tuto dávku je možno podat v jediné injekci anebo ji rozdělit do dvou dílčích dávek po 75 až 100 mg/m2, podaných ve dvou po sobě následujících dnech. - Jestliže se BiCNU kombinuje s jinými látkami, vyvolávajícími útlum kostní dřeně, anebo jestliže pacient již má sníženou rezervní aktivitu kostní dřeně, je nutné dávkování karmustinu přiměřeně snížit.

Dávky, které následují po úvodní dávce, se vždy upravují podle pacientovy hematologické reakce na dávku předchozí. Jako vodítko lze použít následující tabulku:

Další dávka BiCNU se nesmí podat, dokud dokud se počty krevních elementů v krvi nevrátí k přijatelným hodnotám (destičky nad 100 000/mm³, leukocyty nad 4 000/mm³; to obvykle trvá 6 týdnů.

Počty neutrofilů na nátěrech periferní krve musí být přiměřené. Je třeba opakovat vyšetření krevního obrazu týdně; další dávka karmustinu se nesmí podat dříve než po 6 týdnech, protože hematotoxické reakce jsou opožděné a kumulativní.

Účinnost a bezpečnost u dětí nebyla dosud jednoznačně stanovena, v případě nutnosti je dávkování (na m² tělesného povrchu) stejné jako u dospělých. U dětí je nebezpečí pneumotoxicity obzvlášť vysoké.

Jednotlivá dávka 200 mg/m² se nepřekračuje.

Vzhledem k závažnosti základního onemocnění je doba léčení a tím i celková podaná dávka věcí úvahy lékaře-odborníka; jsou popsány případy s celkovou dávkou 1400 i 1800 mg/m². S dávkou a dobou terapie se zřetelně zvyšuje i frekvence a závažnost nežádoucích účinků.

Doporučení k monitorování:

V průběhu terapie BiCNU je třeba průběžně kontrolovat tyto funkce: Krevní obraz je třeba sledovat týdně, a to alespoň po 6 týdnů po každé injekci. Dechové funkce, základní vyšetření plicních funkcí a častá sledování vitální kapacity anebo difúze CO₂; snížení pod 70 % normy svědčí pro zvýšené riziko. Jaterní funkce se doporučuje sledovat pro možnou hepatotoxicitu látky.

Renální funkce se musí sledovat v pravidelných intervalech.

4.3 Kontraindikace

BiCNU je kontraindikován u pacientů, u nichž se projevila přecitlivělost na karmustin. Další kontraindikace jsou poškození jater, granulocytopenie, trombocytopenie.

Karmustin je kontraindikován v těhotenství a karmustinem léčená žena nesmí kojit.

4.4 Zvláštní upozornění a zvláštní opatření pro použití

BiCNU se podává pouze pod dohledem kvalifikovaného odborníka.

Útlum kostní dřeně, zejména trombocytopenie a je nejčetnější a nejzávažnější nežádoucí účinek. Může přispívat ke vzniku krvácivých stavů a snížené odolnosti vůči infekcím. Objeví-li se, je důvodem ke snížení podávané dávky až úplnému přerušení léčby.

Toxické ovlivnění plicní tkáně, pozdní plicní fibróza vyvíjející se někdy až léta po ukončené terapii karmustinem, je častější po vysokých celkových dávkách (1400 mg/m2), po dlouhodobém podávání a u pacientů, u nichž terapie byla zahájena v dětství; může končit smrtelně.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Při kombinaci s dalšími látkami, vyvolávajících útlum kostní dřeně (např. vinkristinem, methotrexatem, cyklofosfamidem, prokarbazinem, chlormethinem, fluorouracilem, vinblastinem, aktinomycinem, bleomycinem, doxorubicinem) je nutno počítat se zesílením trombocytopenie a leukopenie a přiměřeně snížit dávkování. Mimoto je možná zkřížená rezistence s některými dalšími alkylujícími látkami, např. s chlormethinem a cyklofosfamidem.

4.6 Těhotenství a kojení

a) Karmustin je u myší a potkanů karcinogenní v dávkách (v mg/m²) blízkých dávkám terapeutickým. Je známo, že nitrózomočoviny mají teratogenní a fetotoxické účinky u pokusných zvířat a že mohou u člověka působit kancerogenně. BiCNU také u potkanů snižuje fertilitu samců potkanů v dávkách mírně vyšších (v mg/m²), než jsou doporučené dávky pro člověka.

b) BiCNU je třeba považovat za teratogenní.

c) Těhotenství je nutno považovat za kontraindikaci. Negravidní ženu ve fertilním věku je nutno před zahájením terapie upozornit, že případné otěhotnění v průběhu terapie musí oznámit lékaři a že přípravek může nepříznivě ovlivnit těhotenství.

O vylučování karmustinu a jeho metabolitů do mléka nejsou údaje. Pro značnou toxicitu látky je podávání karmustinu kojící ženě kontraindikováno; je třeba rozhodnout, zda ženě nepodávat karmustin anebo zda žena musí přestat kojit.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Pokud to dovolí pacientův celkový stav, může mu lékař povolit řízení motorového vozidla a jiné práce, vyžadující soustředěnou pozornost a rychlé reakce.

4.8 Nežádoucí účinky

Hematotoxické účinky: Opožděný útlum kostní dřeně je nejčastější a nejvážnější projev toxicity BiCNU Obvykle se projeví za 4 až 6 týdnů po podání karmustinu a je závislý na dávce. Trombocytopenie se objevuje do 4 týdnů a přetrvává 1 až 2 týdny. Leukopenie vzniká mezi 5. a 6. týdnem po podání karmustinu a setrvává také 1 až 2 týdny. Trombocytopenie bývá vážnější než leukopenie, ale kterýkoli z těchto toxických projevů může být pro dávkování limitující.

BiCNU může vyvolat i kumulativní útlum kostní dřeně , který se projeví výraznějším snížením počtu elementů anebo delším setrváním deprese po opakovaných dávkách.

Po dlouhodobé terapii nitrózomočovinami byl popsán i vznik akutní leukémie a dysplazie kostní dřeně.

Může se vyvinout i anémie, bývá však méně častá a méně těžká než trombocytopenie nebo leukopenie.

Pneumotoxické účinky:

Byl popsán vznik plicních infiltrátů ev. fibróz , a to mezi 9. dnem až 43. týdnem po léčení přípravkem BiCNU nebo příbuznými látkami ze skupiny nitrózomočovin. Většina takto postižených pacientů dostávala BiCNU dlouhodobě a celková dávka překročila 1 400 g/m². Byly však popsány i plicní fibrózy po nižších celkových dávkách. Další rizikové faktory jsou plicní onemocnění v anamnéze a dlouhodobá terapie. Byly popsány i případy s fatálním zakončením pneumotoxických projevů.

Velice opožděná plicní fibróza , až do 15 let po terapii, byla popsána v dlouhodobé studii, sledující 17 pacientů, kteří dostávali BiCNU od dětství v kumulativních dávkách celkem od 770 do 1 800 mg/m² v kombinaci s radioterapií pro intrakraniální tumor. Rtg-skanováním hrudníku byla zjištěna hypoplazie plic, galiové skany byly vždy normální, CT plic ukázala abormity v horních partiích plic, kde zejména dochází ke vzniku fibrózy. Vznikla funkční plicní insuficience u všech dlouhodobě přežívajících pacientů, projevy měly mírnou progresi a v některých případech vedly k úmrtí pacienta. V této studii zemřeli na opožděnou plicní fibrózu všichni pacienti, kteří začali dostávat BiCNU ve věku nižším než 5 let.

Poruchy GIT: Po i.v. podání BiCNU jsou nauzea a zvracení časté. Vznikají obvykle do 2 hodin po injekci, trvají 4 až 6 hodin a jsou závislé na dávce. Preventivní podání antiemetik může tyto obtíže zmírnit anebo jim i zabránit.

Hepatotoxické účinky: U nízkého procenta pacientů se mohou jako projevy reverzibilní hepatotoxicity zvýšit hladiny transamináz, alkalické fosfatázy a bilirubinu.

Nefrotoxické účinky: Po vysokých kumulativních dávkách a dlouhodobém podávání BiCNU a jiných nitrózomočovin může vzniknout progredující azotémie, zmenšení ledvin, i selhání ledvin. Ojediněle bylo poškození ledvin popsáno i po nižších celkových dávkách.

Jiné projevy toxicity: Náhodné potřísnění kůže roztokem BiCNU může vyvolat lokální pálení a hyperpigmentaci. - Rychlá i.v. infuze BiCNU může vyvolat intenzívní flush kůže a otok víček do 2 hodin, setrvávající asi 4 hodiny; také pálení v místě injekce, ačkoli skutečné trombózy jsou vzácné. - Mohou se vyvinout i příznaky neurotoxicity.

4.9 Předávkování

Kritická v humánní terapii není akutní toxicita, nýbrž pozdní projevy, především útlum kostní dřeně a ev. plicní fibróza.

Proti předávkování BiCNU není známo spolehlivé antidotum. Těžký útlum dřeně je třeba léčit přiměřenými hematologickými postupy.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

BiCNU je cytostatikum ze skupiny nitrózomočovin, s převážně alkylujícím mechanismem cytostatického účinku. Alkyluje DNA a RNA. Snad karbaminací aminokyselin v molekulách bílkovin inhibuje i některé důležité enzymy. Rychle podléhá biotransformaci, jeho metabolity jsou rovněž cytotoxické.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

BiCNU je vysoce lipofilní, snadno proniká membránami, proniká i hematoencefalickou bariérou, hladiny látky ev. jejích metabolitů v cerebrospinálním likvoru dosahují asi 50-5-% hladin v krvi. BiCNU se v organismu velice rychle metabolizuje, do 15 minut po i.v. injekci již nelze prokázat přítomnost nemetabolizované látky. Do 90 hodin po i.v. injekci se asi 60 až 70 % podané látky vyloučí močí ve formě metabolitů, 10 % plícemi jako CO₂, osud zbývajícího podílu není znám.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti přípravku

Při posuzování bezpečnosti přípravku je třeba vzít v úvahu především klinicky známé skutečnosti.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam všech pomocných látek

Bezvodý ethanol.

6.2 Inkompatibility

BiCNU se smí rozpouštět pouze v přiloženém rozpouštědle (bezvodém ethanolu) a následně ředit vodou na injekci anebo 5% roztokem glukózy pro injekci.

Pro roztoky karmustinu se smějí užívat jen skleněné lahve.

6.3 Doba použitelnosti

Doba použitelnosti přípravku v neotevřeném obalu jsou 2 roky od data výroby, pokud je uchováván podle návodu.

6.4 Uchovávání

Přípravek v neotevřeném obalu je nutno uchovávat v chladničce při teplotě 2° až 8° C.

Chemická a fyzikální stabilita po otevření a následném naředění před použitím byla prokázána na dobu 24 hodin při 2 až 8°C. Z mikrobiologického hlediska má být přípravek použit okamžitě. Není-li použit okamžitě, doba a podmínky uchovávání před použitím jsou v odpovědnosti uživatele a normálně by doba neměla být delší než 24 hodin při 2 až 8°C, pokud ředění neproběhlo za kontrolovaných a validovaných aseptických podmínek. Naředěný roztok je třeba před použitím zkontrolovat, nejsou-li přítomny krystaly. Pokud ano, odstraní se protřepáním při pokojové teplotě.

6.5 Druh obalu a velikost balení

a) zapertlovaná lahvička z hnědého skla s Al krytem, chráničem z plastické hmoty a pryžovou zátkou

b) ampulka z bezbarvého skla třídy I

Krabička.

Velikost balení: a) 1 x 100 mg lyofilizátu

b) 1 x 3 ml rozpouštědla

6.6 Návod k použití přípravku, zacházení s ním (a k jeho likvidaci)

Příprava injekčního roztoku: Při manipulaci s BiCNU a jeho roztoky je nutná opatrnost, tak jako při manipulaci s jinými toxickými látkami. Při styku s kůží byly popsány přechodné hyperpigmentace. Doporučuje se pracovat v rukavicích a při náhodném kontaktu suché substance anebo roztoku BiCNU s kůží nebo sliznicí je nutno postižené oblasti pečlivě umýt mýdlem a vodou.

Nejdříve se obsah lahvičky rozpustí přidáním 3 ml přiloženého rozpouštědla (bezvodého ethanolu). Pak se asepticky přidá 27 ml sterilní vody na injekci; nyní každý ml obsahuje 3,3 mg BiCNU v 10% ethanolu, pH je 5,6 až 6,0. Tento roztok je nutno chránit před světlem.

Takto připravený čirý, bezbarvý anebo nažloutlý roztok je možno dále ředit 5% roztokem glukózy pro injekci. Roztok pro parenterální podání je třeba kontrolovat vizuálně tak často, jak jen je to možné, zda neobsahuje nerozpuštěné částečky nebo zda nevznikla změna zabarvení.

Kontrola substance v lahvičce: BiCNU má nízký bod tání (30,5 až 32,0° C), a proto zkapalní, vystaven této nebo vyšší teplotě a vytvoří v lahvičce olejovitý film; obsah takové lahvičky se již nesmí použít. Pokud jsou pochybnosti o stavu přípravku, je třeba hned při nové dodávce prohlédnout větší z obou lahviček v každém jednotlivém balení. Při dobrém osvětlení musí obsah mít vzhled velmi malého množství suchých vloček anebo suché slité hmoty. V takovém případě je přípravek vhodný k použití anebo k okamžitému uložení neotevřené lahvičky do lednice pro další uchování.

Vlastní podání pacientovi: Roztok, připravený podle návodu, se smí podávat jenom i.v. a musí se aplikovat kapací infúzí. Injekce přiměřené dávky BiCNU v průběhu doby kratší než 1 až 2 hodiny může vyvolat intenzívní bolest a pálení v místě injekce.

Ve stadiu výzkumu je zatím intraarteriální aplikace do karotidy; vyskytlo se po něm toxické poškození oka.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

BRISTOL-MYERS SQUIBB spol. s.r.o., Praha, Česká republika

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO

44/ 052/ 77- S/C

9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE / PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

1977/12.3.1997

10. DATUM REVIZE TEXTU

13.8.2008

Strana 1 (celkem 4)

Příbalový létak (Příbalové informace a informace pro použití - PIL)

PŘÍBALOVÁ INFORMACE - Rp.

Informace pro použití, čtěte pozorně!

BiCNU (sterile carmustine /BCNU/)

Carmustinum

prášek pro přípravu injekčního roztoku s rozpouštědlem

Výrobce

BRISTOL-MYERS SQUIBB, S. R. L. Sermoneta (Latina), Itálie

DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Bristol-Myers Squibb spol. s.r.o., Praha, Česká republika

Složení

Léčivá látka: Carmustinum, 100 mg lyofilizované substance v 1 lahvičce

Rozpouštědlo: bezvodý ethanol 3 ml v 1 ampulce

Indikační skupina

Cytostatikum

Charakteristika

BiCNU je cytostatikum ze skupiny nitrózomočovin, s převážně alkylujícím mechanismem cytostatického účinku; alkyluje DNA a RNA. Snad karbaminací aminokyselin v molekulách bílkovin inhibuje i některé důležité enzymy. Rychle podléhá biotransformaci, jeho metabolity jsou rovněž cytotoxické.

Farmakokinetické údaje

BiCNU je vysoce lipofilní, snadno proniká membránami, proniká i hematoencefalickou bariérou, hladiny látky ev. jejích metabolitů v cerebrospinálním likvoru dosahují asi 50 % hladin v krvi. BiCNU se v organismu velice rychle metabolizuje, do 15 minut po i.v. injekci již nelze prokázat přítomnost nemetabolizované látky. Do 90 hodin po i.v. injekci se asi 60 až 70 % podané látky vyloučí močí ve formě metabolitů, 10 % plicemi jako CO₂, osud zbývajícího podílu není znám.

Indikace

BiCNU se podává samotný jako paliativní lék, anebo jako složka uznaných kombinací s jinými cytostatiky v těchto indikacích:

1. Při mozkových nádorech - při glioblastomu, gliomu mozkového kmene, meduloblastomu, astrocytomu, ependymomu a metastatických mozkových nádorech.

2. Při mnohočetném myelomu - v kombinaci s prednisonem.

3. Při Hodgkinově chorobě - jako sekundární terapie v kombinaci s jinými osvědčenými látkami u pacientů, kteří mají relaps po primární terapii anebo u nichž primární terapie zůstala bez efektu.

4. Při non-hodgkinských lymfomech - jako sekundární terapie v kombinaci s jinými osvědčenými látkami u pacientů, kteří mají relaps po primární terapii anebo u nichž primární terapie zůstala bez efektu.

Kontraindikace

BiCNU je kontraindikován u pacientů, u nichž se projevila přecitlivělost na karmustin. Další kontraindikace jsou poškození jater, granulocytopenie, trombocytopenie.

Karmustin je kontraindikován v těhotenství a karmustinem léčená žena nesmí kojit. Pokud se karmustin musí podávat těhotné ženě ev. jestliže v průběhu podávání karmustinu žena otěhotní, je nutné upozornit ji na potenciální teratogenitu přípravku. O vylučování karmustinu a jeho metabolitů mlékem není nic známo; protože nelze vyloučit těžké nežádoucí reakce, je u kojící ženy třeba rozhodnout, zda přerušit kojení anebo přerušit podávání karmustinu.

Nežádoucí účinky

Hematotoxické účinky: Opožděný útlum kostní dřeně je nejčastější a nejvážnější projev toxicity BiCNU. Obvykle se projeví za 4 až 6 týdnů po podání karmustinu a je závislý na dávce. Trombocytopenie se objevuje do 4 týdnů a přetrvává 1 až 2 týdny. Leukopenie vzniká mezi 5. a 6. týdnem po podání karmustinu a setrvává také 1 až 2 týdny. Trombocytopenie bývá vážnější než leukopenie, ale kterýkoli z těchto toxických projevů může být pro dávkování limitující.

BiCNU může vyvolat i kumulativní útlum kostní dřeně, který se projeví výraznějším snížením počtu elementů v periferní krvi a nebo delším setrváním deprese po opakovaných dávkách.

Po dlouhodobé terapii nitrózomočovinami byl popsán i vznik akutní leukémie a dysplazie kostní dřeně.

Může se vyvinout i anémie, bývá však méně častá a méně těžká než trombocytopenie nebo leukopenie.

Pneumotoxické účinky:

Byl popsán vznik plicních infiltrárů ev. fibróz, a to mezi 9. dnem až 43. týdnem po léčení přípravky BiCNU nebo příbuzných nitrózomočovin. Většina takto postižených pacientů dostávala BiCNU dlouhodobě a celková dávka překročila 1400 mg/m². Byly však popsány i plicní fibrózy po nižších celkových dávkách. Další rizikové faktory jsou plicní onemocnění v anamnéze a dlouhodobá terapie. Byly popsány i případy s fatálním zakončením pneumotoxických projevů.

Velice opožděná plicní fibróza , až do 15 let po terapii, byla popsána v dlouhodobé studii, sledující 17 pacientů, kteří dostávali BiCNU od dětství v kumulativních dávkách celkem od 770 do 1 800 mg/m² v kombinaci s radioterapií pro intrakraniální tumor. Rtg-skanováním hrudníku byla zjištěna hypoplazie plic, galiové skany byly vždy normální, CT plic ukázala abormity v kraniálních oblastech fibrózy. Vznikla funkční plicní insuficience u všech dlouhodobě přežívajících pacientů, projevy měly mírnou progresi a v některých případech vedly k úmrtí pacienta. V této studii zemřeli na opožděnou plicní fibrózu všichni pacienti, kteří začali dostávat BiCNU ve věku nižším než 5 let.

Poruchy GIT: Po i.v. podání BiCNU jsou nauzea a zvracení časté. Vznikají obvykle do 2 hodin po injekci, trvají 4 až 6 hodin a jsou závislé na dávce. Preventivní podání antiemetik může tyto obtíže zmírnit anebo jim i zabránit.

Hepatotoxické účinky: U nízkého procenta pacientů se mohou jako projevy reverzibilní hepatotoxicity zvýšit hladiny transamináz, alkalické fosfatázy a bilirubinu.

Nefrotoxické účinky: Po vysokých kumulativních dávkách a dlouhodobém podávání BiCNU a jiných nitrózomočovin může vzniknout progresivní azotémie, zmenšení ledvin, i selhání ledvin. Ojediněle bylo poškození ledvin popsáno i po nižších celkových dávkách.

Jiné projevy toxicity: Náhodné potřísnění kůže roztokem BiCNU může vyvolat lokální pálení a hyperpigmentaci. - Rychlá i.v. infúze BiCNU může vyvolat intenzívní flush kůže a otok víček do 2 hodin, setrvávající asi 4 hodiny; také pálení v místě injekce, ačkoli skutečné trombózy jsou vzácné. - Mohou se vyvinout i příznaky neurotoxicity.

Interakce

Při kombinaci s dalšími látkami, vyvolávajících útlum kostní dřeně (např. vinkristinem, methotrexatem, cyklofosfamidem, prokarbazinem, chlormethinem, fluorouracilem, vinblastinem, aktinomycinem, bleomycinem, doxorubicinem) je nutno počítat se zesílením trombocytopenie a leukopenie. Mimoto je možná zkřížená rezistence s některými dalšími alkylujícími látkami, např. s chlormethinem a cyklofosfamidem.

Dávkování

Při monoterapii je doporučená dávka BiCNU u dosud neléčených pacientů 150 až 200 mg/m² i.v. každých 6 týdnů. Tuto dávku je možno podat v jediné injekci anebo ji rozdělit do dvou dílčích dávek po 75 až 100 mg/m², podaných ve dvou po sobě následujících dnech. - Jestliže se BiCNU kombinuje s jinými látkami, vyvolávajícími útlum kostní dřeně, anebo jestliže pacient již má rezervní aktivitu kostní dřeně sníženou, je nutné přiměřeně snížit dávkování karmustinu.

Dávky, které následují po úvodní dávce, se vždy upravují podle pacientovy hematologické reakce na dávku předchozí. Jako vodítko lze použít následující tabulku:

Další dávka BiCNU se nesmí podat, dokud se počty krevních elementů nevrátí k přijatelným hodnotám (destičky nad 100 000/mm³, leukocyty nad 4 000/mm³; to obvykle trvá 6 týdnů.

Počty neutrofilů na nátěrech periferní krve musí být přiměřené. Je třeba opakovat vyšetření krevního obrazu týdně; další dávka karmustinu se nesmí podat dříve než po 6 týdnech, protože hematotoxické reakce jsou opožděné a kumulativní.

Způsob podávání

Kontrola substance v lahvičce: BiCNU má nízký bod tání (30,5^o až 32,0^o C), a proto zkapalní, vystaven této nebo vyšší teplotě a vytvoří v lahvičce olejovitý film; obsah takové lahvičky se již nesmí použít. Pokud jsou pochybnosti o stavu přípravku, je třeba hned při nové dodávce prohlédnout větší z obou lahviček v každém jednotlivém balení. Při dobrém osvětlení musí obsah mít vzhled velmi malého množství suchých vloček anebo suché slité hmoty. V takovém případě je přípravek vhodný k použití anebo k okamžitému uložení neotevřené lahvičky do lednice pro další uchování.

Příprava injekčního roztoku: Při manipulaci s BiCNU a jeho roztoky je nutná opatrnost, tak jako při manipulaci s jinými toxickými látkami. Při styku s kůží byly popsány přechodné hyperpigmentace. Doporučuje se pracovat v rukavicích a při náhodném kontaktu suché substance anebo roztoku BiCNU s kůží nebo sliznicí je třeba postižené oblasti pečlivě umýt mýdlem a vodou.

Nejdříve se obsah lahvičky rozpustí přidáním 3 ml přiloženého rozpustidla (absolutního alkoholu). Pak se asepticky přidá 27 ml sterilní vody na injekce; nyní každý ml obsahuje 3,3 mg BiCNU v 10% ethanolu, pH je 5,6 až 6,0. Tento roztok je nutno chránit před světlem.

Takto připravený čirý, bezbarvý anebo nažloutlý roztok je možno dále ředit 5% roztokem glukózy pro injekci. Roztok pro parenterální podání je třeba kontrolovat vizuálně tak často, jak jen je to možné, zda neobsahují nerozpuštěné částečky nebo zda nevznikla změna zabarvení.

Pro roztoky karmustinu se smějí užívat jen skleněné lahve.

Lyofilizovaná substance neobsahuje žádný stabilizátor a není určena pro postupné několikadávkové odebírání látky.

Stabilita injekčního roztoku: Neotevřené lahvičky se musí uchovávat v chladničce při teplotě 2^o až 8^o C; tak je suchá substance od data výroby stabilní po 2 roky.

Chemická a fyzikální stabilita po otevření a následném naředění před použitím byla prokázána na dobu 24 hodin při 2 až 8°C. Z mikrobiologického hlediska má být přípravek použit okamžitě. Není-li použit okamžitě, doba a podmínky uchovávání před použitím jsou v odpovědnosti uživatele a normálně by doba neměla být delší než 24 hodin při 2 až 8°C, pokud ředění neproběhlo za kontrolovaných a validovaných aseptických podmínek. Naředěný roztok je třeba před použitím zkontrolovat, nejsou-li přítomny krystaly. Pokud ano, odstraní se protřepáním při pokojové teplotě.

Vlastní podání pacientovi: Roztok, připravený podle návodu, se smí podávat jenom i.v. a musí se aplikovat kapací infúzí. Injekce přiměřené dávky BiCNU v průběhu doby kratší než 1 až 2 hodiny může vyvolat intenzívní bolest a pálení v místě injekce.

Ve stadiu výzkumu je zatím intraarteriální aplikace do karotidy; vyskytlo se po něm toxické poškození oka.

Upozornění

Při ordinaci karmustinu musí lékař pečlivě zvážit míru rizika a možného prospěchu. Při manipulaci s látkou je třeba přihlížet k dispozicím o práci s protinádorovými látkami.

V průběhu terapie BiCNU je třeba průběžně kontrolovat tyto funkce:

Krevní obraz je třeba sledovat týdně, a to alespoň po 6 týdnů po každé injekci.

Dechové funkce, základní vyšetření plicních funkcí a častá sledování vitální kapacity anebo difúze CO₂; snížení pod 70 % normy svědčí pro zvýšené riziko.

Jaterní funkce se doporučuje sledovat pro možnou hepatotoxicitu látky.

Renální funkce se musí sledovat periodicky.

Pokud to dovolí pacientův celkový stav, může mu lékař povolit řízení motorového vozidla, a jiné práce, vyžadující soustředěnou pozornost a rychlé reakce.

Bezpečnost a účinnost u dětských pacientů dosud nebyla jednoznačně stanovena; nebezpečí pneumotoxicity je u dětí obzvlášť vysoké.

Předávkování:

Příznaky předávkování jsou popsány v odstavcích o nežádoucích účincích látky; četné z nich ustupují po vysazení léčiva. Proti příznakům předávkování dosud nebylo nalezeno spolehlivé antidotum.

Uchovávání

Uchovávat v chladničce při teplotě 2^o až 8^o C.

Chemická a fyzikální stabilita po otevření a následném naředění před použitím byla prokázána na dobu 24 hodin při 2 až 8°C. Z mikrobiologického hlediska má být přípravek použit okamžitě. Není-li použit okamžitě, doba a podmínky uchovávání před použitím jsou v odpovědnosti uživatele a normálně by doba neměla být delší než 24 hodin při 2 až 8°C, pokud ředění neproběhlo za kontrolovaných a validovaných aseptických podmínek. Naředěný roztok je třeba před použitím zkontrolovat, nejsou-li přítomny krystaly. Pokud ano, odstraní se protřepáním při pokojové teplotě.

Varování

Přípravek se nesmí používat po uplynutí doby použitelnosti vyznačené na obalu.

Lék musí být uchováván mimo dosah a dohled dětí.

Balení

Originální balení s 1 lahvičkou se 100 mg suché lyofilizované substance a s 1 ampulkou rozpouštědla (3 ml bezvodého ethanolu).

Datum poslední revize:

13.8.2008