ANZATAX 6 MG/ML

• varianty léku
• souhrný přehled údajů o léku
• příbalové informace a informace pro použití

Varianty

Souhrn údajů o léku ANZATAX 6 MG/ML (SPC)

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

ANZATAX 6mg/ml

koncentrát pro přípravu infuzního roztoku

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

1 ml obsahuje 6 mg paclitaxelum

Jedna 5 ml injekční lahvička obsahuje 30 mg paclitaxelum

Jedna 16,7 ml injekční lahvička obsahuje 100 mg paclitaxelum

Jedna 25 ml injekční lahvička obsahuje 150 mg paclitaxelum

Jedna 50 ml injekční lahvička obsahuje 300 mg paclitaxelum

Pomocné látky viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Koncentrát pro přípravu infuzního roztoku.

Čirý, bezbarvý až nažloutlý, viskózní roztok.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

1. Terapeutické indikace

Karcinom ovaria:

Při primární léčbě karcinomu ovaria se paclitaxel užívá v kombinaci s cisplatinou při léčbě pacientů s pokročilou nemocí nebo reziduálním nádorem (> 1cm) po předchozí laparotomii.

Při sekundární léčbě karcinomu ovaria se paclitaxel užívá při léčbě metastatického karcinomu vaječníků po selhání standardní terapie s platinou.

Karcinom prsu:

Při adjuvantním uspořádání je paklitaxel určen pro léčbu pacientek s karcinomem prsu s pozitivním nálezem v uzlinách následující po terapii antracyclinem a cyklofosfamidem (AC). Adjuvantní terapii pomocí paklitaxelu je třeba považovat za alternativu rozšířené terapie AC.

Paclitaxel se používá při počáteční léčbě pokročilého nebo metastatického karcinomu prsu buď v kombinaci s antracyklinem u pacientek, pro něž je terapie na bázi antracyklinu vhodná, nebo v kombinaci s trastuzumabem u pacientů, kteří podle výsledků imunohistochemie vylučují přílišné množství lidského epidermálního růstového faktoru receptoru 2 (HER-2) na hladině 3+, a u nichž není antracyklin vhodný (viz bod 4.4 a 5.1)

Jako jediný agent k léčbě pacientů s metastatickým karcinomem prsu, kteří nereagovali uspokojivě na standardní léčbu antracykliny nebo u nichž nebyla léčba antracykliny vhodná.

Pokročilý nemalobuněčný karcinom plic (NSCLC):

Paclitaxel v kombinaci s cisplatinou je indikován k léčbě nemalobuněčného karcinomu plic u pacientů, kteří nejsou kandidáty pro potenciálně léčivý chirurgický zásah a/nebo radioterapii.

Tato indikace je podpořena omezenými údaji o účinnosti; souhrn příslušných studií je uveden v bodě 5.1.

S AIDS spojený Kaposiho sarkom (KS):

Paclitaxel se užívá při léčbě pacientů s pokročilým, s AIDS spojeným Kaposiho sarkomem, u nichž selhala předchozí terapie s liposomálním antracyklinem.

2. Dávkování a způsob podání

Premedikace: Všem pacientům musí být podána premedikace, sestávající z kortikosteroidů, antihistaminik a antagonistů H₂-receptorů před podáním paclitaxelu, aby se zabránilo vážným hypersenzitivním reakcím. Tato premedikace může sestávat z následujícího:

Tabulka 1: Rozvrh premedikace

* 8-20 mg pro pacienty s KS

** nebo ekvivalentní antihistamin, např. chlorfenamin 10 mg i.v., podaný 30 až 60 minut před paclitaxelem

Paclitaxel by se měl podávat pomocí vestavěného filtru s mikroporézní membránou ≤0,22 mikronů.

Vzhledem k možnosti extravazátu se doporučuje přísně sledovat místo infuze, aby během podání léčiva nedošlo k případné infiltraci.

Primární léčba karcinomu ovaria: V současné době se sice zkoumají alternativní léčebné režimy používající paclitaxel, zatím se však doporučuje kombinovaná terapie používající paclitaxel a cisplatinu.

Podle délky infuze se při léčbě paclitaxelem doporučuje dvojí odlišné dávkování: 175 mg/m² paclitaxelu se podává nitrožilní infuzí po dobu tří hodin, po čemž následuje podání 75 mg/m² cisplatiny, a tato terapie se opakuje v 3-týdenních intervalech; jinak se podává 135 mg/m² paclitaxelu nitrožilní infuzí po dobu 24 hodin, po čemž následuje podání 75 mg/m² cisplatiny, a tato terapie se opakuje v 3-týdenních intervalech (viz bod 5.1).

Sekundární léčba karcinomu ovaria: Doporučuje se dávka 175 mg/m² paclitaxelu, podaná po dobu 3 hodin, s 3-týdenními intervaly mezi léčebnými cykly.

Adjuvantní chemoterapie karcinomu prsu: doporučená dávka paklitaxelu je 175 mg/m² a podává se v průběhu 3 hodin každé 3 týdny ve čtyřech cyklech po terapii AC.

Primární léčba karcinomu prsu: Při použití v kombinaci s doxorubicinem (50 mg/m²) je nutno paklitaxel podávat 24 hodin po doxorubicinu. Doporučená dávka paklitaxelu je 220 mg/m² a podává se intravenózně v průběhu 3 hodin ve 3týdenním intervalu mezi jednotlivými cykly (viz. body 4.5 a 5.1).

Při použití v kombinaci s trastuzumabem se doporučuje dávka paclitaxelu 175 mg/m², podaná nitrožilně po dobu 3 hodin, s 3-týdenními intervaly mezi léčebnými cykly. Infuzi paclitaxelu lze začít den po první dávce trastuzumabu nebo okamžitě po dalších dávkách trastuzumabu, jestliže byla předchozí dávka trastuzumabu dobře tolerovaná.

Sekundární léčba karcinomu prsu: Doporučuje se dávka 175 mg/m² paclitaxelu, podaná po dobu 3 hodin, s 3-týdenními intervaly mezi léčebnými cykly.

Pokročilý nemalobuněčný karcinom plic: Doporučuje se dávka 175 mg/m² paclitaxelu, podaná po dobu 3 hodin, po níž následuje podání 80 mg/m² cisplatiny, s 3-týdenními intervaly mezi léčebnými cykly.

Léčba KS spojeného s AIDS: Doporučuje se dávka 100 mg/m² paclitaxelu, podaná formou 3-hodinové nitrožilní infuze každé dva týdny.

Úprava dávky: Následující dávky paclitaxelu by se měly podávat podle snášenlivosti jednotlivých pacientů. Podání paclitaxelu by se nemělo opakovat, dokud počet neutrofilů nedosáhne ≥1,5 x 10⁹/l (≥1 x 10⁹/l u pacientů s KS) a počet destiček nedosáhne ≥100 x 10⁹/l (≥75 x 10⁹/l u pacientů s KS).

Pacienti, u nichž se vyskytne vážná neutropenie (počet neutrofilů < 0,5 x 10⁹/l po dobu minimálně 7 dní) nebo vážná periferální neuropatie, by měli dostat následující dávku sníženou o 20% (25% u pacientů s KS) (viz bod 4.4).

Pacienti s poruchou jaterní funkce: K doporučení změny dávkování u pacientů s mírnými až středně vážnými poruchami jaterní funkce nejsou k dispozici dostatečné údaje (viz bod 4.4 a 5.2). Paclitaxel se nedoporučuje u pacientů s vážnými poruchami jaterní funkce.

3. Kontraindikace

ANZATAX 6mg/ml nesmí užívat pacienti, kteří mají v anamnéze hypersenzitivní reakci na paclitaxel, makrogolglycerol ricinoleát (polyoxylový ricinový olej) (viz bod 4.4) a kteroukoliv jinou pomocnou látku.

Paclitaxel je kontraindikován v graviditě a během kojení (viz bod 4.6).

Paclitaxel by se neměl používat u pacientů s výchozím počtem neutrofilů <1,5 x 10⁹/l (<1 x 10⁹/l u pacientů s KS) nebo destiček <100 x 10⁹/l (<75 x 10⁹/l u pacientů s KS).

Při KS se paclitaxel kontraindikuje také u pacientů se současnými vážnými nezvládnutými infekcemi.

4. Zvláštní upozornění a zvláštní opatření pro použití

ANZATAX 6mg/ml koncentrát pro přípravu infuzního roztoku by se měl používat pouze pod dohledem lékaře s kvalifikací pro chemoterapii. Vzhledem k tomu, že se mohou vyskytnout vážné hypersenzitivní reakce, musí být zajištěno vhodné podpůrné zařízení.

Pacienti by měli být před zahájením každého cyklu s paclitaxelem premedikováni, aby se předešlo vzniku hypersenzitivní reakce způsobené uvolněním histaminů. Premedikace by měla obsahovat kortikosteroidy, antihistaminika a antagonisty H₂ (viz bod 4.2).

Používá-li se kombinovaná léčba, měl by se paclitaxel podat před podáním cisplatiny (viz bod 4.5).

Vážné hypersenzitivní reakce: U <1% pacientů dostávajících paclitaxel po dostatečné premedikaci se vyskytl angioedém a celková kopřivka, charakterizované dušností a hypotenzí, vyžadujících léčbu. Tyto reakce jsou pravděpodobně zprostředkované histaminem. V případě vážných hypersenzitivních reakcí by se infuze paclitaxelu měla okamžitě zastavit, měla by se zahájit symptomatická terapie a pacientovi by se paclitaxel neměl znovu podávat. Glycerolmakrogol- ricinoleát, pomocná látka v tomto léčivém přípravku, může tyto reakce vyvolat.

Útlum kostní dřeně- primární neutropenie- představuje hlavní toxický projev limitující dávkování. Měla by se zajistit častá kontrola krevního obrazu. Pacienti by neměli pokračovat v léčbě, dokud počet neutrofilů nedosáhne ≥1,5 x 10⁹/l (≥1 x 10⁹/l u pacientů s KS) a počet destiček se neobnoví na ≥100 x 10⁹/l (≥75 x 10⁹/l u pacientů s KS). V klinické studii KS dostávala většina pacientů stimulační faktor granulocytové kolonie (G-CSF).

Vážné abnormality přenosu nervových vzruchů srdcem: byly hlášeny jen zřídka. Jestliže u pacientů vzniknou vážné přenosové abnormality během podávání paclitaxelu, musí se nasadit vhodná terapie a během následující terapie s paclitaxelem musí být pacient monitorován.

Během podávání paclitaxelu byla pozorována hypotenze, hypertenze a bradykardie; pacienti jsou obvykle asymptomatičtí a normálně nepotřebují léčbu. Doporučuje se častá kontrola vitálních funkcí, zejména během první hodiny infuze paclitaxelu. Vážné kardiovaskulární příhody byly zjištěny častěji u pacientů s nemalobuněčným karcinomem plic než u pacientů s karcinomem prsu či vaječníků. V klinické studii pacientů s AIDS-KS byl hlášen jediný případ srdečního selhání, spojeného s paclitaxelem.

Používá-li se paclitaxel v kombinaci s trastuzumabem při počáteční léčbě metastatického karcinomu prsu, musí se věnovat pozornost sledování srdeční funkce. Pacienti, kteří jsou kandidáty pro léčbu paclitaxelem v této kombinaci, se musejí podrobit výchozímu srdečnímu zhodnocení včetně anamnezy, tělesného vyšetření, elektrokardiogramu (EKG), echokardiogramu, a/nebo vícenásobnému akvizičnímu skenu (MUGA). Srdeční funkce se musí během léčby dále sledovat (např. každé tři měsíce). Pomocí sledování lze zjistit pacienty, u nichž dojde k poruše srdeční činnosti. Kvůli pacientům, u nichž se vyvíjí asymptomatická srdeční dysfunkce, je důležitá častější kontrola (např. každých 6-8 týdnů). Jestliže u pacientů dochází ke stálému poklesu ejekční frakce v levé komoře, ale jsou i nadále asymptomatičtí, musí lékař pečlivě zhodnotit riziko a výhody.

Periferní neuropatie: Periferální neuropatie jsou sice časté, ale těžké změny se vyskytnou zřídkakdy. Ve vážných případech se doporučuje snížení dávky o 20% (25% u pacientů s KS) pro všechny další cykly paclitaxelu. U pacientů s nemalobuněčným karcinomem plic mělo podání paclitaxelu v kombinaci s cisplatinou za následek zvýšený výskyt vážné neurotoxicity ve srovnání s podáním samotného paclitaxelu. U pacientů s primární léčbou karcinomu vaječníků mělo podání paclitaxelu formou 3-hodinové infuze v kombinaci s cisplatinou za následek zvýšený výskyt vážné neurotoxicity ve srovnání s podáním kombinace cyklofosfamidu a cisplatiny.

Poruchy jaterní funkce: Pacienti s poruchami jaterní funkce mohou být vystaveni zvýšenému riziku toxicity, zejména ve formě myelosuprese stupně III-IV. Nejsou žádné důkazy o tom, že by se toxicita paclitaxelu zvýšila, podává-li se léčivo formou 3-hodinové infuze pacientům s mírně abnormální funkcí jater. Pro pacienty s vážnou výchozí cholestázou nejsou k dispozici žádné údaje. Podává-li se paclitaxel formou delší infuze, může se u pacientů se středně vážným až vážným poškozením jater zjistit zvýšená myelosuprese. Pacienti se musejí pečlivě sledovat, zda u nich nevzniká výrazná myelosuprese (viz bod 4.2). K doporučení změny dávkování u pacientů s mírnými až středně vážnými poruchami jaterní funkce nejsou k dispozici dostatečné údaje (viz bod 5.2). Paclitaxel se nedoporučuje u pacientů s vážnými poruchami jaterní funkce.

Vzhledem k tomu, že paclitaxel obsahuje etanol (396 mg/ml), je třeba uvážit možný vliv na centrální nervový systém a jiné účinky. Množství alkoholu v tomto léčivém přípravku může změnit účinky jiných léčiv.

Zvláštní pozornost je třeba věnovat tomu, aby nedošlo k nitroarteriálnímu podání paclitaxelu. Ve studiích místní snášenlivosti na zvířatech došlo po nitroarteriálním podání léčiva k vážným reakcím tkání.

Pseudomembránová kolitida: byla také hlášena, i když vzácně, včetně případů u pacientů, kteří se neléčili současně antibiotiky. Tuto reakci je třeba uvážit při diferenciální diagnóze vážného nebo vytrvalého průjmu, vzniklého během podání nebo krátce po podání paclitaxelu.

Kombinace pulmonární radioterapie a léčby paclitaxelem (bez ohledu na sled léčby) může podporovat vznik intersticiální pneumonitidy.

V několika pokusných systémech bylo zjištěno, že paclitaxel má teratogenické, embryotoxické a mutagenické účinky. Z tohoto důvodu musejí jak pacientky, tak i mužští pacienti v plodném věku používat antikoncepci během léčby a nejméně 6 měsíců po jejím ukončení (viz bod 4.6). Mužským pacientům se doporučuje, aby se před léčbou poradili o konzervaci spermatu, neboť léčba paclitaxelem může způsobit nevratnou neplodnost.

U pacientů s KS je vážná mukozitida vzácná. Dojde-li k vážným reakcím, měla by se dávka paclitaxelu o 25% snížit.

5. Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Premedikace cimetidinem nemá vliv na clearanci paclitaxelu.

Cisplatina: Doporučuje se podávat paclitaxel před aplikací cisplatiny. Podá-li se před cisplatinou, je bezpečnostní profil paclitaxelu konzistentní s profilem hlášeným pro použití samotného agentu. Podání paclitaxelu po cisplatině má za následek vyšší myelosupresi a zhruba 20%ní snížení clearance paclitaxelu.

Doxorubicin: Vzhledem k možnému snížení eliminace doxorubicinu a jeho aktivních metabolitů při podání paklitaxelu a doxorubicinu těsně po sobě se paclitaxel při počáteční léčbě metastázující rakoviny prsu musí podávat 24 hodin po doxorubicinu (viz. 5.2)

Léčivé látky metabolizované v játrech: Při současném podávání léčiv metabolizovaných v játrech je třeba uplatnit zvýšenou opatrnost, neboť tato léčiva mohou potlačovat metabolismus paclitaxelu. Metabolismus paclitaxelu je částečně katalyzován cytochromem P450 (CYP450), a izoenzymy CYP2C8 a 3A4 (viz bod 5.2). Klinické studie ukázaly, že izoenzymem CYP2C8 zprostředkovaný metabolismus paclitaxelu (na 6α-hydroxypaclitaxel) je u člověka důležitou metabolickou dráhou. Podle současných znalostí se neočekávají klinicky významné interakce mezi paclitaxelem a jinými CYP2C8 substráty. Současné podání ketokonazolu (známého mocného inhibitoru CYP3A4) nepotlačuje u pacientů eliminaci paclitaxelu; to znamená, že obě léčiva mohou být podána společně bez změny dávkování. Další informace o potenciálních interakcích mezi paclitaxelem a jinými substráty/inhibitory CYP3A4 jsou omezené. Z tohoto důvodu je při současném podávání paclitaxelu a známých inhibitorů (např. erytromycin, fluoxetin, gemfibrozil) či induktorů (např. rifampicin, karbamazepin, fenytoin, phenobarbital, efavirenz, nevirapin) CYP2C8 a 3A4 třeba postupovat opatrně.

Ze studií pacientů s KS, kteří užívali současně více léčiv, vyplývá, že systemická clearance paclitaxelu byla významně nižší v přítomnosti nelfinaviru a ritonaviru, ale nikoliv indinaviru. Dostatečné informace o interakci s jinými inhibitory proteázy nejsou k dispozici. Z tohoto důvodu by se pacientům na současné terapii s inhibitory proteázy měl paclitaxel podávat opatrně.

6. Těhotenství a kojení

Pro použití paclitaxelu u těhotných žen nejsou k dispozici žádné vhodné informace. Ve studiích na zvířatech se zjistila reprodukční toxicita (viz bod 5.3) a je podezření, že paclitaxel způsobuje vážné vrozené vady, je-li podán během těhotenství.

Stejně jako jiná cytotoxická léčiva, paclitaxel může poškodit plod,je kontraindikován v období gravidity.

(viz bod 4.4).

Ženy ve fertilním věku,které jsou léčeny Anzataxem, je nutno upozornit na to, aby v případě otěhotnění ihned informovaly svého ošetřujícího lékaře a aby dodržovaly přísnou antikoncepci.

Není známo, zda se paclitaxel vylučuje do mateřského mléka. Anzataxem léčená žena nesmí kojit (viz bod 4.3).

7. Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Schopnost vykonávat činnosti vyžadující zvýšenou pozornost bezprostředně po podání infuze Anzataxu je snížena vzhledem k obsahu etanolu v tomto přípravku.

8. Nežádoucí účinky

Pokud není uvedeno jinak, vztahuje se následující diskuse na celkovou bezpečnostní databázi 812 pacientů s pevnými nádory, léčenými v klinických studiích paclitaxelem jakožto jediným agentem. Vzhledem k tomu, že populace s KS je velmi specifická, je na konci této části připojena samostatná kapitola týkající se klinické studie 107 pacientů.

Pokud není uvedeno jinak, jsou frekvence a stupeň vážnosti nežádoucích účinků celkově podobné těm, které se vyskytují u pacientů s karcinomem vaječníků, prsu a nemalobuněčným karcinomem plic, užívajících paclitaxel. Žádné z hlášených toxických účinků nebyly specificky ovlivněny věkem.

Nejčastějším významným nežádoucím účinkem byla suprese kostní dřeně. Vážná neutropenie (< 0,5 x 10⁹/l) se vyskytla u 28% pacientů, ale nebyla spojená s febrilními příhodami. Pouze u 1% pacientů se projevila vážná neutropenie po dobu ≥7 dnů. Trombocytopenie byla hlášena u 11% pacientů. Tři procenta pacientů měla nejnižší hladinu počtu destiček < 50 x 10⁹/l během studi