ALFAFERONE 6 000 000

• varianty léku
• souhrný přehled údajů o léku
• příbalové informace a informace pro použití

Varianty

Souhrn údajů o léku ALFAFERONE 6 000 000 (SPC)

Souhrn údajů o přípravku

1. Název přípravku

ALFAFERONE 3 000 000

ALFAFERONE 6 000 000

2. KValitativní A kvantitativní SLOŽENÍ

Jedna ampule o objemu 1 ml obsahuje přirozený interferon alfa z normálních lidských leukocytů v množství 3 000 000 I.U. nebo 6 000 000 I.U..

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. Léková forma

Ampule obsahující 1 ml přípravku ve dvou silách:

3 000 000 I.U./1 ml a 6 000 000  I.U./1 ml.

Popis přípravku: čirý bezbarvý až mírně nažloutlý roztok.

4. Klinické údaje

1. Terapeutické indikace

Alfaferone je indikován k léčbě:

a/ zhoubných onemocnění lymfatického a hemopoetického systému

• trichocelulární leukémie

• mnohočetného myelomu (k udržovací léčbě pacientů v objektivní remisi po indukční léčbě)

• non-Hodgkinského lymfomu s nízkým stupněm malignity

• mycosis fungoides

• chronické myeloidní leukémie

b/solidních tumorů

• Kaposiho sarkomu u pacientů s AIDS bez případných infekcí v anamnéze

• Grawitzova nádoru ledvin a maligního melanomu

c/ virových infekcí

• chronické hepatitis typu B (k léčbě dospělých pacientů s aktivní chronickou hepatitidou B s markery virové replikace, například pozitivní HBV-DNA, DNA polymeráza, HBeAg)

• chronické hepatitis C; krátkodobá redukce aktivity onemocnění u dospělých pacientů s chronickou hepatitidou C s vysokou hladinou jaterních enzymů bez jaterní dekompenzace. Při terapii chronické hepatitis C je Alfaferone indikován také společně s Ribavirinem 200 mg kapsle.

• condylomata acuminata.

1. Dávkování a způsob podání

Níže popsaná léčebná použití u jednotlivých patologických stavů vychází z rozsáhlých klinických zkušeností s interferonem alfa. Dávkování a způsob podání však vyžadují individuální přístup. Vyšší dávku lze aplikovat formou pomalé infuze trvající nejméně 30 minut, kdy je léčivá látka podle dávkovacího režimu přidána do 50 ml fyziologického roztoku.

Trichocelulární leukémie:Léčba je indikována u pacientů starších 18 let. Doporučená dávka je 3 000 000 I.U. podávaných i.m. nebo s.c. 3x týdně. Před zahájením léčby se doporučuje stanovit množství hemoglobinu, počet trombocytů, granulocytů a vlasatých buněk v periferní krvi. Vhodné je i stanovení množství vlasatých buněk v kostní dřeni. Periodické sledování těchto parametrů umožňuje sledovat odezvu léčby. Vzhledem k tomu, že návrat k normálním imunologickým parametrům může trvat několik měsíců, měl by být pacient léčen alespoň 6 měsíců, než se rozhodne, zda léčbu přerušit pro slabý efekt. Jestliže jsou výsledky těchto testů příznivé, léčba může pokračovat dokud je pozorováno zlepšení hematologických parametrů. Po stabilizaci stavu by léčba měla trvat ještě 3 měsíce. Žádné výhody protrahovanějšího podávání nebyly zaznamenány.

Mnohočetný myelom: Iniciální dávka 3 000 000 I.U. se podává s.c. nebo i.m. 3x týdně. Poté se dávka zvyšuje na základě individuální tolerance až na 6-12 000 000 I.U. 3x týdně. Tento dávkovací režim je možno podávat neomezeně dlouho, nedojde-li k rapidnímu rozvoji onemocnění nebo vážné intoleranci léku.

Non-Hodgkinský lymfom: Doporučená dávka činí 5 000 000 I.U. subkutánně nebo intramuskulárně 3x týdně po dobu 18 měsíců.

Mycosis fungoides: Léčba začíná dávkou 3 000 000 I.U. denně i.m. nebo s.c., která je týdně zvyšována podle individuální tolerance pacienta až do hodnot 9-12 000 000 I.U... Po 3 měsících lze započít udržovací terapii dávkou 6 - 12 000 000I.U. 3x týdně. Nejvyšší dávky mohou být podávány formou pomalé intravenózní infuze podávané nejméně 30 minut, kdy je látka naředěna fyziologickým roztokem do 50 ml (viz příprava intravenózní infuze).

Chronická myeloidní leukémie: Iniciální dávka je 3 000 000 I.U. denně i.m. nebo s.c..Tato dávka se zvyšuje každý týden na základě individuální tolerance až do maxima 9 000 000 I.U. denně. Po stabilizaci počtu leukocytů může být dávka podávána 3x týdně.Tento dávkovací režim může být používán neomezeně dlouho, nedojde-li k rapidní progresi onemocnění nebo vážné intoleranci.

Kaposiho sarkom u pacientů s AIDS: Terapie začíná dávkou 3 000 000 I.U. denně i.m. nebo s.c.. Tato dávka je postupně zvyšována na základě individuální tolerance až na hodnotu 9 - 12 000 000 I.U. denně. Po 2 měsících může pacient dostávat udržovací dávku 9-12 000 000 I.U. 3x týdně.

Vyšší dávky lze podávat formou pomalé intravenózní infuze podávané nejméně 30 minut, kdy je látka naředěna fyziologickým roztokem do 50 ml (viz příprava intravenózní infuze).

Renální karcinom: Počáteční dávka je 3 000 000 I.U. denně i.m. nebo s.c.. Dávka se zvyšuje na základě individuální tolerance do maxima 6-9000 000 I.U. denně. Udržovací dávka je 6-9 000 000 I.U. 3x týdně v průběhu dalších 6 měsíců.

Maligní melanom: Léčba začíná dávkou 3 000 000 I.U. denně i.m. nebo s.c.. Tato dávka se zvyšuje každý týden podle individuální tolerance do maxima 6-9 000 000 I.U. denně. Udržovací dávka je 6-9 000 000 I.U. 3x týdně v průběhu dalších 6 měsíců.

Aktivní chronická hepatitis B: Ideální dávkovací režim nebyl dosud stanoven. Doporučená dávka je 2,5-5 000 000 I.U./m² povrchu těla podávaná s.c. nebo i.m. 3x týdně po dobu 4-6 měsíců. Pokud hladiny markerů virové replikace nebo markeru HBsAg nepoklesnou po měsíci léčby, dávka má být zvýšena. Dávkování má být dále upraveno podle individuální tolerance přípravku. Pokud se po 3-4 měsících léčby neprojeví účinek, je třeba uvažovat o jejím přerušení. Tento léčebný režim lze použít i v případě Delta pozitivní chronické hepatitis B.

Chronická hepatitis C: Doporučuje se dávka 3-6 000 000 I.U. s.c. nebo i.m. 3x týdně po dobu 6 měsíců. Většina pacientů, kteří reagují na léčbu, vykazuje zlepšení hodnot transamináz během 16 týdnů léčby. U pacientů, kteří nereagují na léčbu ani po 16 týdnech je třeba uvažovat o přerušení léčby. O opakování léčebného cyklu je k dispozici málo informací. Při současné terapii s Ribavirinem je doporučná dávka Alfaferone 3 000 000 I.U. s.c. 3x týdně. Ribavirin 200 mg kapsle je podáván perorálně v dávce 1000 - 1200 mg rozdělené do dvou dávek ráno a večer během jídla.

Condylomata acuminata: Přípravek může být podáván buď systémově (i.m. nebo s.c.) nebo přímo do lézí. V některých případech, jsou-li léze mnohočetné a rozsáhlé, je výhodná kombinace obou způsobů aplikace. Při použití intralezionální aplikace se dávka pohybuje od 0,1-1 000 000 I.U. podle počtu lézí a aplikuje se tenkou jehlou až k bázi každé léze. Celková intralezionální dávka nesmí být vyšší než 3 000 000 I.U.. Každý léčebný cyklus zahrnuje 3 dávky týdně po dobu nejméně 3 týdnů. Ke zlepšení dochází obvykle za 4-6 týdnů od začátku prvního léčebného cyklu. V některých případech lze doporučit i druhý cyklus se stejným dávkovacím schématem.

Změny v navrhovaných léčebných schématech: Objeví-li se závažné nežádoucí účinky, může být léčebný režim pozměněn nebo léčba dočasně přerušena. Bylo prokázáno, že vzhledem k některým nežádoucím účinkům je vhodné podávat přípravek večer před usnutím.

Příprava intravenózní infuze:

Doporučená dávka Alfaferone se přidá do 50 ml fyziologického roztoku a aplikuje formou pomalé intravenózní infuze po dobu 30 - 60 minut,

Nesmí být použita 5% Dextrosa.

Do infuze by neměly být přidávány žádné další léčivé přípravky.

1. Kontraindikace

1. potvrzená hypersenzitivita na interferon alfa nebo na kteroukoli pomocnou látku v přípravku

2. závažné kardiální onemocnění v anamnéze

3. závažná renální a hepatální dysfunkce

4. epilepsie a/nebo porucha funkce CNS

5. chronická hepatitis s cirhózou a jaterním selháním

6. probíhající či nedávno proběhlá chronická hepatitis léčená imunosupresivy (s výjimkou nedávné krátkodobé léčby kortikoidy)

7. autoimunní hepatitis

8. onemocnění štítné žlázy bez možnosti ovlivnění tradičními způsoby léčby

1. Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Zvýšenou pozornost je třeba věnovat pacientům s plicním onemocněním, kardiálním onemocněním, diabetem, poruchami krevní srážlivosti, a psoriázou.

Monitorování: U všech pacientů podstupujících léčbu interferonem alfa se doporučuje provádění následujících testů:

• standardní hematologické testy včetně diferenciálního krevního obrazu a počtu trombocytů

• biochemické testy, elektrolyty, ukazatele jaterních a renálních funkcí

Nedoporučuje se v průběhu léčby měnit typ interferonu, jelikož účinné dávky se mohou lišit Důležitá je hydratace pacientů, zvláště v iniciální fázi terapie, neboť se u některých nemocných v důsledku deplece tekutin projevuje hypotenze. Při léčbě hepatitis C interferonem alfa se výjimečně rozvine porucha funkce štítné žlázy s hyper nebo hypothyreózou. Klinické studie prokázaly tyto stavy, jež reagují na běžnou léčbu dysfunkcí štítné žlázy, u méně než 1% pacientů. Mechanszmus účinku v tomto případě není znám. Před zahájením terapie hepatitis C je vhodné zjistit sérové hladiny TSH, léčit případné abnormality a teprve po dosažení normálního rozpětí hladiny TSH lze přistoupit k léčbě Alfaferonem. Dysfunkční symptomatologii zjištěnou během léčby nestačí léčit pouze vysazením interferonu alfa. V podávání přípravku lze pokračovat pouze tehdy, jeli možné medikamentózně udržet hladiny TSH v normálním rozmezí. Bezpečnost a účinnost přípravku u pacientů mladších 18 let nebyla dosud dostatečně ověřena. Účinnost přípravku u pacientů s aktivní chronickou hepatitidou typu B a současnou HIV pozitivitou nebyla zatím prokázána.

1. Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Byly popsány interakce mezi interferony a teofylinem, chemoterapeutiky, inhibitory proteáz, narkotiky, hypnotiky, sedativy a myelosupresivy.

1. Těhotenství a kojení

Studie na primátech prokázaly následné poruchy menstruačního cyklu. U žen léčených interferonem z lidských leukocytů jsou zjišťovány snížené sérové koncentrace estradiolu a progesteronu. Fertilní ženy by po dobu léčby měly používat antikoncepci. Opatrnosti je třeba i při podávání Alfaferonu fertilním mužům. Kontrolované studie na těhotných ženách nebyly prováděny. Alfaferon může být podáván v těhotenství pouze v případě,že očekávaný prospěch převyšuje riziko ohrožení plodu. Není známo, jestli se vylučuje do lidského mateřského mléka ale ve studiích na myších bylo vylučování do mléka prokázáno. Proto je nezbytné rozhodnout, zda přerušit kojení nebo léčbu a to s ohledem na důležitost léčby pro matku.

1. Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Nebyly popsány případy ovlivnění schopnosti řídit a obsluhovat stroje.

1. Nežádoucí účinky

Interferon alfa je látka biologicky vysoce aktivní a může způsobovat nežádoucí účinky. Během prvních dnů léčby se mohou vyskytnout symptomy podobné chřipce, jako horečka, třesavka, bolesti hlavy, svalů a astenie, tyto však odeznívají v následujících dnech. Zmírnění obtíží lze dosáhnout podáním paracetamolu a aplikací léku před usnutím. Ke zmíněným příznakům se může přidružit nechutenství, nauzea, zvracení či průjem. Někteří pacienti trpí astenií, která v některých případech může vést k přerušení léčby. Interferon alfa má myelosupresivní efekt, jenž se týká hlavně granulocytů, přesto však nižší denní dávky (3-6 000 000I.U.) zřídka vyžadují přerušení léčby. U pacientů s kardiálním onemocněním byla v některých případech pozorována hypotenze a arytmie. Při léčbě těchto pacientů je třeba větší opatrnosti. Při léčbě vysokými dávkami interferonu alfa se mohou vyskytnout poruchy činnosti CNS jako spavost, zmatenost, ataxie, někdy s alterací EEG. Tyto poruchy jsou reverzibilní po vysazení terapie. Mezi dalšími nežádoucími účinky se mohou vyskytnout poruchy jaterních funkcí, lehká alopecie, suchost kůže, erytém, kožní exantém. V místě vpichu injekce byla pozorována kožní reakce. Na rozdíl od rekombinantních interferonů nebyla zaznamenána tvorba neutralizačních protilátek u pacientů léčených interferonem alfa z lidských leukocytů.

1. Předávkování

Nebyl hlášen žádný případ předávkování.

5. Farmakologické vlastnosti

1. Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: imunomodulační látky, interferony

ATC kód: L03AB01

Alfaferone je přirozený interferon alfa z normálních lidských leukocytů. Patří do farmakoterapeutické skupiny imunomodulans s protinádorovou účinností. Interferony jsou komplexní skupinou proteinů, z nichž některé glykosylované jsou součástí obranného systému organismu, působícího proti infekci a tvorbě neoplastických buněčných klonů. Interferony chrání buňky před cytopatickým účinkem velkého množství virů, kontrolují buněčnou proliferaci, stimulují makrofágy k fagocytóze a zneškodňování mikroorganismů, facilitují buněčnou a humorální imunitu. V lidském organismu byly identifikovány 3 skupiny interferonů: interferon alfa produkovaný hlavně leukocyty, interferon beta fibroblastického původu a interferon gama produkovaný T-lymfocyty. V současné době je známo 18 subtypů interferonu alfa, geneticky zakódovaných, z nichž každý se uplatňuje odlišným klinickým účinkem za rozdílných okolností. In vivo existuje mezi subtypy možnost spolupráce a reciproční interakce, proto je při výrobě Alfaferonu plně respektována fyziologická kombinace a koncentrace subtypů.

Antivirový účinek interferonu alfa je vysoce signifikantní a je evidentní i v koncentracích mnohem nižších než jsou u populace zasažené širokým spektrem patogenních virů. Interferon alfa nepůsobí přímo na viry, ale na buňky, které ještě nebyly napadnuty a způsobí u nich sérii změn, čímž je připraví k obraně proti virovému ataku. Váže se na specifický receptor na buněčném povrchu a je schopný:

1. změnit vlastnosti buněčné membrány ve smyslu zvýšení rezistence vůči penetraci viru

2. vyvolat tvorbu mnoha specifických enzymů:

• oligoadenylát syntetázy aktivující endoribonukleázu, která štěpí virovou RNA a brání tak replikaci viru

• proteokinázy, která fosforylací deaktivuje protein IF-2, který je pokládaný za iniciační element při syntéze virových proteinů

• fosfodiesterázy, která je schopna inhibovat počátek ribosomální syntézy aminokyselin a tím tvorbu nových virových bílkovin.

Mechanismus antiproliferativního účinku interferonu alfa je předpokládán na úrovni přímých změn stavby buněk a buněčné membrány, v regulaci diferenciace a působení na buněčný metabolismus, což společně přispívá ke snížení buněčné proliferace obecně a zvláště v tumorech. Byla pozorována schopnost interferonu alfa modulovat expresi produktů množství onkogenů a tak příznivě normalizovat buňky aktivované k neoplastické transformaci. Studie sledující účinek interferonu alfa in vivo prokázaly vliv na inhibici nádorového růstu.

Imunomodulující účinek interferonu alfa je komplex zahrnující mnoho sektorů imunitního systému. Důkladně byla prozkoumána stimulace aktivity makrofágů (prezentace antigenu imunokompetentním buňkám) a NK (natural killer) (tumoricidní účinek imunitního systému).

1. Farmakokinetické vlastnosti

Po intravenózním podání je interferon alfa rychle eliminován z oběhu a do 24 hodin se hladina dostane pod detekovatelný práh. Na druhé straně po intramuskulárním a subkutánním podání se udržuje hladina delší dobu.Z toho důvodu byly tyto způsoby podání zvoleny pro systémovou léčbu ve většině klinických studií. Po intramuskulárním podání je absorpce téměř úplná a plazmatického peaku je dosaženo v průměru za 6 hodin od podání a stabilní hladina přetrvává 6-12 hodin.. Poté hladina pomalu klesá až do úplné eliminace za 18 - 36 hodin. Subkutánní podání způsobí pomalejší absorpci lymfatickým systémem, což může být výhodné při určitých klinických stavech. Cirkulující interferon je eliminován jednak vazbou na buněčné receptory a poté penetrací do buňky, jednak degradací v ledvinách. Játra mají v tomto procesu jen limitovanou katabolickou roli. Ani po opakovaných podáních nedochází u pacientů s normálními jaterními a ledvinovými funkcemi k signifikantní akumulaci. Interferon alfa proniká hematoencefalickou bariérou v pouze limitovaném množství a v cerebrospinální tekutině mohou být detekovány pouze minimální frakce dávky.

1. Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Testy prováděné na zvířatech i přes použití specifického lidského proteinu nejsou reprodukovatelné pro klinickou praxi vzhledem k druhově specifické molekule interferonů. Po intraperitoneálním podávání Alfaferonu myším, morčatům a potkanům nebyly zaznamenány toxické účinky. 6-ti měsíční podáváni interferonu alfa potkanům nezpůsobilo žádné poškození, které by souviselo s aplikovanou látkou. Lék neprochází placentární barierou. Dosud nebyly prokázány žádné mutagenní účinky.

6. Farmaceutické údaje

1. Seznam pomocných látek

chlorid sodný, chlorid draselný, dihydrogenfosforečnan draselný, hydrogenfosforečnan sodný, voda na injekci

1. Inkompatibility

S přípravkem Alfaferone se kromě fyziologického roztoku, doporučeného k přípravě intravenózní infuze, nesmí mísit jakýkoliv jiný roztok či látka.

1. Doba použitelnosti

2 roky

1. Zvláštní opatření pro uchovávání

Skladovat při teplotě 2-8°C.

1. Druh obalu a velikost balení

Ampule z bezbarvého skla, plastová tvarovaná fólie, papírová krabička

1 ampule

7. Držitel rozhodnutí O REGISTRACI

ALFA WASSERMANN S.p.A., Via Enrico Fermi 1, 65020 Alanno (PE), Itálie

8. Registrační číslo

Alfaferone 3 000 000: 59/275/99-C

Alfaferone 6 000 000: 59/276/99-C

9. Datum PRVNÍ registrace/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

5.5.1999

10. Datum revize textu

16.1.2008

Příbalový létak (Příbalové informace a informace pro použití - PIL)

Informace pro použití,čtěte pozorně

ALFAFERONE^* 1 000 000

ALFAFERONE^* 3 000 000

ALFAFERONE^* 6 000 000

(Interferonum alpha)

injekce

Držitel:

ALFA WASSERMANN S.p.A., Alanno (PE), Itálie

Výrobce:

ALFA WASSERMANN S.p.A., Pomezia, Itálie

Složení:

Léčivá látka:

Interferonum alpha 1 000 000 / 3 000 000 / 6 000 000 m.j. v 1 ml.

Pomocné látky:

Chlorid sodný, chlorid draselný, dihydrogenfosforečnan draselný , hydrogenfosforečnan sodný, voda na injekce

Indikační skupina:

Imunomodulans s protinádorovým účinkem.

Charakteristika:

Alfaferone je přirozený interferon alfa z normálních lidských leukocytů. Interferony kontrolují buněčnou proliferaci, chrání buňky před cytopatickým efektem mnoha virů , stimulují makrofágy k fagocytóze a zneškodňování mikroorganismů a facilitují buněčnou i látkovou imunitu.

Farmakokinetické údaje:

Po intravenózním podání je interferon alfa rychle eliminován z oběhu a do 24 hodin se hladina dostane pod detekovatelný práh. Na druhé straně po intramuskulárním a subkutánním podání se udržuje hladina delší dobu.Z toho důvodu byly tyto způsoby podání zvoleny pro systémovou léčbu ve většině klinických studií. Po intramuskulárním podání je absorpce téměř úplná a plazmatického peaku je dosaženo v průměru za 6 hodin od podání a stabilní hladina přetrvává 6-12 hodin. Poté hladina pomalu klesá až do úplné eliminace za 18 - 36 hodin. Subkutánní podání způsobí pomalejší absorpci lymfatickým systémem, což může být výhodné při určitých klinických stavech. Cirkulující interferon je eliminován jednak vazbou na buněčné receptory a poté penetrací do buňky, jednak degradací v ledvinách. Játra mají v tomto procesu jen limitovanou katabolickou roli. Ani po opakovaných podáních nedochází u pacientů s normálními jaterními a ledvinovými funkcemi k signifikantní akumulaci. Interferon alfa proniká hematoencefalickou bariérou v pouze limitovaném množství a v cerebrospinální tekutině mohou být detekovány pouze minimální frakce dávky.

Indikace:

Alfaferone je indikován k léčbě:

a/zhoubných onemocnění lymfatického a hemopoetického systému

• trichocelulární leukémie

• mnohočetného myelomu( k udržovací léčbě pacientů v objektivní remisi po indukční léčbě )

• non-Hodgkinského lymfomu s nízkým stupněm malignity

• mycosis fungoides

• chronické myeloidní leukémie

b/solidních tumorů

• Kaposiho sarkomu u pacientů s AIDS bez případných infekcí v anamnéze

• Grawitzova nádoru ledvin a maligního melanomu

c/ virových infekcí

• chronické hepatitis typu B (k léčbě dospělých pacientů s aktivní chronickou hepatitidou B s markery virové replikace, například pozitivní HBV-DNA,DNA polymeráza, HBeAg)

• chronické non-A, non-B hepatitis; krátkodobá redukce aktivity onemocnění u dospělých pacientů s chronickou non-A, non-B hepatitidou s vysokou hladinou jaterních enzymů bez jaterní dekompenzace.

• condylomata acuminata

Kontraindikace

• potvrzená hypersenzitivita na přípravek

• závažné kardiální onemocnění v anamnéze

• závažná renální a hepatální dysfunkce

• epilepsie a/nebo porucha činnosti CNS

• chronická hepatitis s cirhózou a jaterním selháním

• probíhající či nedávno proběhlá chronická hepatitis léčená imunosupresivy (s výjimkou nedávné krátkodobé léčby kortikoidy)

• autoimunní hepatitis

• onemocnění štítné žlázy bez možnosti ovlivnění tradičními způsoby léčby

Zvýšené opatrnosti je třeba u pacientů s plicním onemocněním, kardiálním onemocněním, diabetem, poruchami koagulace, psoriázou. Bezpečnost a účinnost podávání přípravku pacientům mladším 18 let nebyla dostatečně ověřena. Alfaferon může být podáván v těhotenství pouze v případě, že očekávaný prospěch převyšuje riziko ohrožení plodu. Fertilní ženy by po dobu léčby měly používat antikoncepci. Opatrnosti je třeba i při podávání Alfaferonu fertilním mužům. Není známo, jestli se vylučuje do lidského mateřského mléka, proto je nezbytné rozhodnout, zda přerušit kojení nebo léčbu a to s ohledem na důležitost léčby pro matku.

Nežádoucí účinky:

Interferon alfa je látka biologicky vysoce aktivní a může způsobovat nežádoucí účinky. Během prvních dnů léčby se mohou vyskytnout symptomy podobné chřipce jako horečka, třesavka, bolesti hlavy, svalů a astenie, tyto však odeznívají v následujících dnech. Zmírnění obtíží lze dosáhnout podáním paracetamolu a aplikací léku před usnutím. Ke zmíněným příznakům se může přidružit nechutenství, nauzea, zvracení či průjem. Někteří pacienti trpí astenií, která v některých případech může vést k přerušení léčby. Interferon alfa má myelosupresivní efekt, jenž se týká hlavně granulocytů, přesto však nižší denní dávky (3-6 000 000 m.j.) zřídka vyžadují přerušení léčby. U pacientů s kardiálním onemocněním byla v některých případech pozorována hypotenze a arytmie. Při léčbě těchto pacientů je třeba větší opatrnosti. Při léčbě vysokými dávkami interferonu alfa se mohou vyskytnout poruchy činnosti CNS jako spavost, zmatenost, ataxie, někdy s alterací EEG. Tyto poruchy jsou reverzibilní po vysazení terapie. Mezi dalšími nežádoucími účinky se mohou vyskytnout poruchy jaterních funkcí, lehká alopecie, suchost kůže, erytém, kožní exantém. V místě vpichu injekce byla pozorována kožní reakce. Na rozdíl od rekombinantních interferonů nebyla zaznamenána tvorba neutralizačních protilátek u pacientů léčených interferonem alfa z lidských leukocytů.

Interakce:

Byly popsány interakce mezi interferony a teofylinem, chemoterapeutiky, inhibitory proteáz, narkotiky, hypnotiky, sedativy a myelosupresivy.

Dávkování a způsob podání:

Níže popsaná léčebná použití u jednotlivých patologických stavů vychází z rozsáhlých klinických zkušeností s interferonem alfa. Dávkování a způsob podání však vyžadují individuální přístup. Vyšší dávku lze aplikovat formou pomalé infúze trvající nejméně 30 minut , kdy je účinná látka podle dávkovacího režimu přidána do 50 ml fyziologického roztoku.

Trichocelulární leukémie:Léčba je indikována u pacientů starších 18 let. Doporučená dávka je 3 000 000 m.j. podávaných i.m. nebo s.c. 3x týdně. Před zahájením léčby se doporučuje stanovit množství hemoglobinu, počet trombocytů, granulocytů a vlasatých buněk v periferní krvi. Vhodné je i stanovení množství vlasatých buněk v kostní dřeni. Periodické sledování těchto parametrů umožňuje sledovat odezvu léčby. Vzhledem k tomu, že návrat k normálním imunologickým parametrům může trvat několik měsíců, měl by být pacient léčen alespoň 6 měsíců, než se rozhodne, zda léčbu přerušit pro slabý efekt. Jestliže jsou výsledky těchto testů příznivé, léčba může pokračovat dokud je pozorováno zlepšení hematologických parametrů. Po stabilizaci stavu by léčba měla trvat ještě 3 měsíce. Žádné výhody protrahovanějšího podávání nebyly zaznamenány.

Mnohočetný myelom: Iniciální dávka 3 000 000 m.j. se podává s.c. nebo i.m. 3x týdně. Poté se dávka zvyšuje na základě individuální tolerance až na 3 000 000 m.j./m² 3x týdně. Tento dávkovací režim je možno podávat neomezeně dlouho, nedojde-li k rapidnímu rozvoji onemocnění nebo vážné intoleranci léku.

Non-Hodgkinský lymfom: Doporučená dávka činí 5 000 000 m.j. subkutánně nebo intramuskulárně 3x týdně po dobu 18 měsíců.

Mycosis fungoides: Léčba začíná dávkou 3 000 000 m.j. denně i.m. nebo s.c., která je týdně zvyšována podle individuální tolerance pacienta až do hodnot 9-12 000 000 m.j.. Po 3 měsících lze započít udržovací terapii dávkou 6 - 12 000 000 m.j. 3x týdně. Nejvyšší dávky mohou být podávány formou pomalé intravenózní infuze podávané nejméně 30 minut, kdy je látka naředěna fyziologickým roztokem do 50 ml ( viz přípravek ALFAFERONE roztok pro infuze).

Chronická myeloidní leukémie: Iniciální dávka je 3 000 000 m.j. denně i.m. nebo s.c..Tato dávka se zvyšuje každý týden na základě individuální tolerance až do maxima 9 000 000 m.j. denně. Po stabilizaci počtu leukocytů může být dávka podávána 3x týdně.Tento dávkovací režim může být používán neomezeně dlouho, nedojde-li k rapidní progresi onemocnění nebo vážné intoleranci.

Kaposiho sarkom u pacientů s AIDS: Terapie začíná dávkou 3 000 000 m.j. denně i.m. nebo s.c.. Tato dávka je postupně zvyšována na základě individuální tolerance až na hodnotu 9-12 000 000 m.j. denně. Po 2 měsících může pacient dostávat udržovací dávku 9-12 000 000 m.j. 3x týdně.

Vyšší dávky lze podávat formou pomalé intravenózní infuze podávané nejméně 30 minut, kdy je látka naředěna fyziologickým roztokem do 50 ml (viz přípravek ALFAFERON roztok pro infúze).

Renální karcinom: Počáteční dávka je 3 000 000 m.j. denně i.m. nebo s.c.. Dávka se zvyšuje na základě individuální tolerance do maxima 6-9000 000 m.j. denně. Udržovací dávka je 6-9 000 000 m.j. 3x týdně v průběhu dalších měsíců.

Maligní melanom: Léčba začíná dávkou 3 000 000 m.j. denně i.m. nebo s.c.. Tato dávka se zvyšuje každý týden podle individuální tolerance do maxima 6-9 000 000 m.j. denně. Udržovací dávka je 6-9 000 000 m.j. 3x týdně v průběhu dalších měsíců.

Aktivní chronická hepatitis B: Ideální dávkovací režim nebyl dosud stanoven. Doporučená dávka je 2,5-5 000 000 m.j./m² povrchu těla podávaná s.c. nebo i.m. 3x týdně po dobu 4-6 měsíců. Pokud hladiny markerů virové replikace nebo markeru HBsAg nepoklesnou po měsíci léčby, dávka má být zvýšena. Dávkování má být dále upraveno podle individuální tolerance přípravku. Pokud se po 3-4 měsících léčby neprojeví účinek, je třeba uvažovat o jejím přerušení. Tento léčebný režim lze použít i v případě Delta pozitivní chronické hepatitis B.

Chronická non-A,non-B hepatitis: Doporučuje se dávka 3-6 000 000 m.j. s.c. nebo i.m. 3x týdně po dobu 6 měsíců. Většina pacientů,kteří reagují na léčbu, vykazuje zlepšení hodnot transamináz během 16 týdnů léčby. U pacientů,kteří nereagují na léčbu ani po 16 týdnech je třeba uvažovat o přerušení léčby. O opakování léčebného cyklu je k dispozici málo informací.

Condylomata acuminata: Přípravek může být podáván buď systémově (i.m. nebo s.c.) nebo přímo do lézí. V některých případech, jsou-li léze mnohočetné a rozsáhlé, je výhodná kombinace obou způsobů aplikace. Při použití intralezionální aplikace se dávka pohybuje od 0,1- 1 000 000 m.j. podle počtu lézí a aplikuje se tenkou jehlou až k bázi každé léze. Celková intralezionální dávka nesmí být vyšší než 3 000 000 m.j.. Každý léčebný cyklus zahrnuje 3 dávky týdně po dobu nejméně 3 týdnů. Ke zlepšení dochází obvykle za 4-6 týdnů od začátku prvního léčebného cyklu. V některých případech lze doporučit i druhý cyklus se stejným dávkovacím schématem.

Změny v navrhovaných léčebných schématech: Objeví-li se závažné nežádoucí účinky, může být léčebný režim pozměněn nebo léčba dočasně přerušena. Bylo prokázáno, že vzhledem k některým nežádoucím účinkům je vhodné podávat přípravek večer před usnutím.

Upozornění:

Zvýšenou pozornost je třeba věnovat pacientům s plicním onemocněním, kardiálním onemocněním, diabetem, poruchami krevní srážlivosti, a psoriázou.

Monitorování: U všech pacientů podstupujících léčbu interferonem alfa se doporučuje provádění následujících testů:

• standardní hematologické testy včetně diferenciálního krevního obrazu a počtu trombocytů

• biochemické testy, elektrolyty, ukazatele jaterních a renálních funkcí.

Nedoporučuje se v průběhu léčby měnit typ interferonu, jelikož účinné dávky se mohou lišit. Důležitá je hydratace pacientů, zvláště v iniciální fázi terapie, neboť se u některých nemocných v důsledku deplece tekutin projevuje hypotenze.

Při léčbě non-A, non-B hepatitis interferonem alfa se výjimečně rozvine porucha funkce štítné žlázy s hyper nebo hypothyreózou. Klinické studie prokázaly tyto stavy, jež reagují na běžnou léčbu dysfunkcí štítné žlázy, u méně než 1% pacientů. Mechanizmus účinku v tomto případě není znám. Před zahájením terapie non-A, non-B hepatitis je vhodné zjistit sérové hladiny TSH, léčit případné abnormality a teprve po dosažení normálního rozpětí hladiny TSH lze přistoupit k léčbě Alfaferonem. Dysfunkční symptomatologii zjištěnou během léčby nestačí léčit pouze vysazením interferonu alfa.

V podávání přípravku lze pokračovat pouze tehdy, je-li možné medikamentózně udržet hladiny TSH v normálním rozmezí.

Bezpečnost a účinnost přípravku u pacientů mladších 18 let nebyla dosud dostatečně ověřena.

Účinnost přípravku u pacientů s aktivní chronickou hepatitidou typu B a současnou HIV pozitivitou nebyla zatím prokázána.

Předávkování

Žádný případ předávkování nebyl zatím referován.

Uchovávání

Uchovávejte při teplotě 2 - 8°C.

Varování

Přípravek nesmí být používán po uplynutí doby použitelnosti vyznačené na obalu.

Balení

1 ampule o obsahu 1 ml o síle 1 000 000 m.j.

3 000 000 m.j.

6 000 000 m.j.

Datum poslední revize textu

6.3. 2002