ABSENOR 500 MG

• varianty léku
• souhrný přehled údajů o léku
• příbalové informace a informace pro použití

nahoru

Varianty

Doplněk názvu:	POR TBL PRO 100X500MG
Cesta:	Perorální podání
Léková forma:	Tableta s prodlouženým uvolňováním
Balení:	100
Síla:	500MG

nahoru

Souhrn údajů o léku ABSENOR 500 MG (SPC)

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Absenor 300 mg

Absenor 500 mg

tablety s prodlouženým uvolňováním

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna tableta s prodlouženým uvolňováním Absenor 300mg obsahuje: natrii valproas 300 mg

Jedna tableta s prodlouženým uvolňováním Absenor 500mg obsahuje: natrii valproas 500 mg .

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Tableta s prodlouženým uvolňováním.

300 mg tableta: Bílá až téměř bílá, kulatá potahovaná tableta s prodlouženým uvolňováním, o průměru 12,4 mm.

500 mg tableta: Bílá až téměř bílá potahovaná tableta s prodlouženým uvolňováním ve tvaru tobolky, o velikosti 9,8 x 20,7 mm.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Primární forma generalizované epilepsie

• typické a atypické absence (petit mal)

• myoklonické záchvaty

• tonicko-klonické záchvaty (grand mal)

• smíšené formy tonicko-klonických záchvatů a absencí

• atonické záchvaty.

Může se také použít u manifestací epilepsie, které nereagují dostatečně na jiná antiepileptika, jako například:

Parciální epilepsie

• jak s jednoduchými (fokálními), tak komplexními (psychomotorickými) symptomy

• sekundární formy generalizované epilepsie, zejména akinetické a atonické záchvaty.

Monoterapie přípravkem je často možná u primárních forem generalizované epilepsie. U parciální epilepsie je nutno nasadit kombinovanou léčbu častěji, stejně jako u sekundární formy generalizované epilepsie a u smíšených forem primární generalizované a parciální epilepsie.

4.2 Dávkování a způsob podání

Účinnou dávku a délku této dlouhodobé léčby je třeba určit individuálně s cílem dosáhnout toho, aby pacient byl bez záchvatů při nejnižší možné dávce, zejména během těhotenství. Během období nastavování vhodné dávky se doporučuje monitorování pacientů. Ačkoli náležitá korelace mezi denní dávkou, plazmatickou hladinou a terapeutickým efektem nebyla dosud demonstrována, obecně je snaha dosáhnout plazmatické hladiny mezi 40 a 100 mikrogramy na ml (300 až 700 mikromol/l) natrium-valproátu. Nelze však vyloučit dosažení uspokojivých výsledků s nižšími nebo vyššími hladinami, zejména u dětí.

U dávek 35 mg natrium-valproátu na kg tělesné hmotnosti denně nebo vyšších se doporučuje monitorovat plazmatickou hladinu.

V některých případech se úplné léčebné odpovědi dosáhne po 4-6 týdnech. Proto se denní dávky přípravku nemají zvyšovat nad běžné hodnoty příliš brzy.

Maximální denní dávka 60 mg natrium-valproátu/kg/den se nemá překračovat.

Při změně léčby z předchozí terapie lékovými formami (s okamžitým uvolňováním) na Absenor, tablety s řízeným uvolňováním je třeba zajistit, aby byly zachovány odpovídající sérové hladiny.

Obvykle se používají tyto dávkové režimy:

Monoterapie

Počáteční dávka:

Dospělí, dospívající a děti

Počáteční dávka 10-15 mg natrium-valproátu/kg tělesné hmotnosti a den se podává ve dvou nebo více dávkách během jídla; dávka se zvyšuje v týdenních intervalech o 5-10 mg natrium-valproátu/kg tělesné hmotnosti a den až do dosažení požadovaného léčebného účinku.

Udržovací dávka:

Průměrně se podává 20-30 mg natrium-valproátu/kg tělesné hmotnosti a den v následujícím rozmezí:

Dospělí a dospívající: 9-35 mg natrium-valproátu/kg tělesné hmotnosti a den.

Děti: 15-40 mg natrium-valproátu/kg tělesné hmotnosti a den.

Optimální denní udržovací dávka se obvykle podává rozdělená do 1-2 dávek během jídla.

Děti o tělesné hmotnosti nižší než 20 kg

U této skupiny pacientů je třeba použít jinou alternativu s obsahem valproátu kvůli potřebě titrování dávky.

Starší pacienti

Farmakokinetika valproátu se u této skupiny pacientů může měnit. Dávkování se má stanovit podle kontroly nad záchvaty. (Viz bod 5.2).

Doporučené průměrné denní dávky natrium-valproátu (tabulka pouze pro orientaci):

Věk	Tělesná hmotnost (kg)	Průměrná dávka (mg/den)
7 - 11 let	≈20 - 40	600 - 1200
12 - 17 let	≈40 - 60	1000 - 1500
Dospělí a starší	≥ 60	1200 - 2100

Použití při renálním selhání

U pacientů s renálním selháním může být nutné snížit dávku z důvodu možného zvýšení hladiny volné kyseliny valproové v séru (viz body 4.4 a 5.2).

Přesný výpočet dávky v mg/kg tělesné hmotnosti není nezbytně nutný. U některých pacientů, užívajících nižší dávky, lze denní dávku podat najednou za předpokladu, že je dobře snášena.

Kombinovaná terapie

Pokud je přípravek Absenor, tablety s řízeným uvolňováním, podáván v kombinaci nebo jako substituční léčba za dříve podávané léčivé přípravky, je třeba zvážit snížení dávky nebo dříve ordinovaného léčivého přípravku (zvláště fenobarbitonu), aby se zabránilo vzniku nežádoucích účinků (viz bod 4.5). Je-li předchozí léčivý přípravek vysazován, je nutno jej vysazovat postupně.

Protože enzymová indukce vyvolaná jinými antiepileptiky, jako je fenobarbital, fenytoin, primidon a karbamazepin je reverzibilní, je třeba kontrolovat sérovou hladinu kyseliny valproové přibližně 4-6 týdnů po posledním užití takového antiepileptika a podle potřeby snížit denní dávku.

Způsob podání

Tablety se mají polykat celé s dostatečným množstvím tekutiny (například sklenicí vody). Tablety se nesmí žvýkat ani drtit. Pokud se na počátku léčby nebo v jejím průběhu vyskytne gastrointestinální podráždění, je třeba užívat tablety během jídla nebo po jídle.

4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na natrium-valproát nebo na kteroukoli pomocnou látku tohoto přípravku. Chronická nebo akutní hepatitida. Osobní nebo rodinná anamnéza těžké hepatální dysfunkce, zvlášť navozená léky. Těžká pankreatická dysfunkce. Porfyrie. Krvácivé stavy.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Upozornění

Nasazení antiepileptika může být u pacientů zřídka následováno novým vzestupem nebo rozvojem nových typů záchvatů.

Byly zaznamenány případy jaterních poškození, které mohou být fatální. Pacienti s nejvyšším rizikem jsou kojenci a děti mladší 3 let s těžkou epilepsií, obzvlášť pacienti s mentální retardací, s mozkovými lézemi, degenerativním nebo metabolickým onemocněním genetického původu nebo s anamnézou jaterního onemocnění. V této skupině pacientů je třeba natrium-valproát podávat se zvláštní péčí a ve formě monoterapie. Souběžná léčba jinými antiepileptiky riziko zvyšuje. Jestliže se objeví současně hepatitida a pankreatitida, riziko fatálního konce je zvýšené. Většina případů hepatotoxicity je pozorována během prvních 6 měsíců léčby, obvykle během 2. až 12. týdne. U dětí starších než 3 roky je incidence hepatotoxicity signifikantně redukována a dále s věkem se postupně snižuje.

Ještě před započetím léčby by měla být odebrána detailní osobní a rodinná anamnéza a laboratorní testy, zvlášť s ohledem na metabolické poruchy, hepatopatii, pankreatické onemocnění a koagulopatie. Je třeba pravidelně monitorovat klinické podmínky a laboratorní parametry, obzvlášť během prvních 6-ti měsíců léčby (viz také bod Laboratorní monitorování).

Včasná diagnóza hepatotoxicity je založena na klinickém obraze. Obzvlášť je třeba vzít v úvahu následující příznaky a projevy, které mohou předcházet žloutenku. Pacienty a/nebo jejich rodiny je třeba informovat aby okamžitě vyhledali lékařské ošetření, rozvinou-li se u nich příznaky naznačující hepatotoxicitu:

• Nespecifické obecné příznaky a projevy (obvykle s náhlým začátkem), jako je ospalost, astenie, zmatenost, neklid, anorexie, abdominální bolest, zvracení, averze vůči známému jídlu nebo kyselině valproové, sklon ke krvácení a edém.

• Rekurence epileptických záchvatů navzdory důkladnému dodržování léčby.

V případě podezření na hepatotoxicitu se klinická vyšetření a příslušné laboratorní testy mají provést ihned. Jelikož krevní parametry nemusí být nutně abnormální u všech případů, a rovněž parametry jaterních enzymů mohou být u izolovaných případů zvýšeny nezávisle na přítomnosti jaterního poškození, je za účelem jejich vyhodnocení nutné brát na zřetel osobní anamnézu a klinický obraz. V případě podezření na hepatotoxicitu je nutno okamžitě ukončit léčbu natrium-valproátem.

Byly hlášeny případy akutní pankreatitidy, které mohou být fatální. Tyto případy nejsou závislé na věku a trvání léčby. Pankreatitida s nepříznivým dopadem je zpravidla sledována u malých dětí, u pacientů s těžkou epilepsií, mozkovými lézemi nebo při multilékové antiepileptické terapii. Současné selhání jater zvětšuje riziko fatálního konce.

Pacienty a/nebo jejich rodiny je třeba informovat, aby okamžitě vyhledali lékařské ošetření, rozvinou-li se u nich příznaky naznačující pankreatitidu (jako například abdominální bolest, nausea a zvracení). U pacientů s příznaky naznačujícími pankreatitidu je třeba provést lékařské vyšetření včetně vyšetření hladiny lipázy a/nebo amylázy v séru. Je-li podezření na pankreatitidu, je nutno okamžitě ukončit léčbu natrium-valproátem.

Opatrnost při používání

Pacienti se známým nebo suspektním defektem enzymu cyklu urey

Natrium-valproát zvyšuje riziko hyperamonemie u pacientů s poruchou funkce cyklu urey a u těchto pacientů by se mělo léčbě valproátem zamezit. Před zahájením léčby je třeba provést zhodnocení poruch cyklu močoviny u pacientů s anamnézou: 1) nevysvětlené letargie nebo komatu nebo zvýšeného amoniaku v séru; 2) nevysvětlených hepatogastrointestinálních symptomů (anorexie, zvracení, epizody cytolýzy); 3) rodinná anamnéza novorozenecké smrti nebo smrti v dětském věku. Jestliže se objeví symptomy jako apatie, somnolence, zvracení nebo hypotenze, nebo je-li zvýšená frekvence záchvatů, je třeba změřit hladinu amoniaku a natrium-valproátu v séru a podle potřeby se má léčba ukončit nebo redukovat dávka přípravku.

Laboratorní monitorování

Laboratorní testy reflektující hepatální a pankreatické funkce a krevní srážlivost je nutno provést před začátkem léčby spolu s jinými rutinními testy. Čtyři týdny po začátku léčby je třeba laboratorní testy znovu zkontrolovat, se stanovením kompletního krevního obrazu s trombocyty, koagulačních parametrů, aminotransferáz, alkalické fosfatázy, bilirubinu a amyláz. Ohledně funkce jater jsou nejvýznamnější testy zjišťující syntézu proteinů, zejména hladinu protrombinu. Dále je třeba vzít v úvahu změny fibrinogenu, dalších koagulačních faktorů, bilirubinu a jaterních enzymů.

Když nejsou nalezeny abnormality nebo jsou nalezeny pouze minimální změny v laboratorních parametrech u jinak klinicky zdravých pacientů, další laboratorní vyšetření se nepožadují. Doporučuje se kontrolovat klinický stav a laboratorní parametry v měsíčních intervalech během prvních 6 měsíců léčby.

Jestliže se u jinak klinicky zdravých pacientů projeví významně abnormální laboratorní parametry, testy je třeba zopakovat třikrát v maximálních intervalech dvou týdnů, a potom jednou za měsíc až do 6. měsíce léčby. O přerušení léčby by se mělo vážně uvažovat, pokud se transaminázy (ASAT/ALAT) zvýší 3 x nad horní limit běžného rozsahu, přestože se neobjeví žádné klinické příznaky. Jsou-li nalezeny abnormální laboratorní parametry u pacientů s klinickými příznaky, léčba se má ihned přerušit.

Obecně se po 12-ti měsících léčby bez abnormálních nálezů považuje za dostatečné provést 2-3 kontrolní vyšetření ročně.

Hematologické testy (kompletní krevní obraz včetně trombocytů, doby krvácení a koagulačních analýz) je třeba navíc provést před chirurgickým zákrokem, stomatologickým zákrokem a v případě hematomu nebo spontánního krvácení (viz bod 4.8). Když je počet trombocytů opakovaně nižší než 100 x 10 ⁹/l nebo objeví-li se krvácení, doporučuje se snížit dávku natrium-valproátu. V případě závažného krvácení nebo významného poklesu trombocytů je nutno uvážit vysazení natrium-valproátu.

V případě současného podávání antagonistů vitaminu K se doporučuje důkladné monitorování INR.

Okamžité vysazení léčby je nutno uvážit, pokud dojde k výskytu kteréhokoli z těchto příznaků:
nevysvětlené zhoršení celkového stavu, klinické známky poruchy jater a/nebo pankreatické poškození, poruchy koagulace, více než 2- až 3-násobné zvýšení SGPT nebo SGPT i bez klinických příznaků (je třeba vzít v úvahu indukci jaterních enzymů současně podávanými léčivými přípravky), středně silné (1- až 1,5-násobné) zvýšení SGPT nebo SGOT doprovázené akutní horečnatou infekcí, výrazné zhoršení koagulačních parametrů, výskyt na dávce nezávislých nežádoucích účinků.

Děti

U kojenců a dětí do 3 let je třeba pečlivě zhodnotit terapeutickou hodnotu ve vztahu k riziku hepatotoxicity a pankreatitidy. V této věkové skupině se doporučuje užívání natrium-valproátu v monoterapii. Je třeba zamezit současnému užívání salicylátových derivátů, zejména u dětí, kvůli zvýšenému riziku hepatotoxicity a hemorhagie (viz bod 4.5).

Váhový přírůstek

Natrium-valproát obvykle způsobuje váhový přírůstek, který může být výrazný a progresivní. Všechny pacienty je třeba upozornit na toto riziko při zahajování léčby a měli by přijmout vhodnou strategii na minimalizaci přírůstku hmotnosti.

Ženy a dospívající dívky

Plodné ženy mají být před zahájením užívání natrium-valproátu upozorněny specialisty o potencionálních teratogenních rizicích pro fétus (viz bod 4.6). Existují údaje nasvědčující, že natrium-valproát může zvyšovat riziko syndromu polycystických ovarií. (viz bod 4.8).

Pacienti s poruchou kostní dřeně

Pacienti s existující poruchou kostní dřeně musí být důkladně monitorováni.

Systémový lupus erythematosus

Pacientům se systémovým lupus erytematosus se léčivé přípravky obsahující kyselinu valproovou mají podávat pouze po pečlivém přehodnocení rizika a přínosu, ačkoli reakce imunitního systému se vyskytují pouze zřídka.

Pacienti se suspektní ketoacidózou

Protože natrium-valproát je částečně vylučován ve formě ketonových částic, může způsobit falešnou pozitivní reakci v močových testech na ketózu.

Renální poškození

U pacientů s renálním poškozením se doporučuje vzít v úvahu zvýšené sérové koncentrace nevázané formy kyseliny valproové, a podle toho snížit dávku.

HIV pozitivní pacienti

Existují určité studie in vitro, které nasvědčují, že natrium-valproát může stimulovat replikaci HIV, ale ve studiích s periferními krevními mononukleáry subjektů infikovaných HIV natrium-valproát neměl účinky podobné mitogenu na indukci replikace HIV. Tento efekt nebyl ale potvrzen v in vivo u lidí. Nicméně doporučuje se brát tyto závěry v úvahu při rutinním stanovování virové zátěže u HIV pozitivních pacientů, užívajících natrium-valproát.

Pacienty je třeba upozornit, že skleněná lahvička obsahuje vysoušedlo, které se nemá polykat.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Účinky jiných léčivých látek na metabolismus natrium-valproátu

Karbamazepin, fenytoin, fenobarbital a primidone snižují sérové koncentrace kyseliny valproové. Doporučuje se klinické monitorování a monitorování sérových koncentrací, obzvlášť na začátku kombinované léčby a když je účinná látka indukující enzym vysazována.

Felbamát způsobuje na dávce závislý lineární nárůst sérové koncentrace volné formy kyseliny valproové o 18%. Doporučuje se klinické monitorování a monitorování sérových koncentrací, zejména na začátku kombinované terapie.

Ethosuximid může mírně snižovat sérové hladiny natrium-valproátu.

Fluoxetin může zvyšovat sérovou hladinu natrium-valproátu. Nicméně byly hlášeny případy kdy byla sérová koncentrace kyseliny valproové po současném užití fluoxetinu snížena.

Meflochin. Meflochin může snižovat hladinu natrium-valproátu. Současné užívání se nedoporučuje. Je-li kombinované používání nutné, vyžaduje se důkladný monitoring pacienta.